Manawydan Fórum

Tuto knihu by ste mozno nasli v sidle cechu Arcanum v jeho skromnej kniznici. Nieje to kniha magie, ale len dalsi zapisnik ktory si jeho clenovia z roznych dovodov vedu. Casto hlavne preto aby historia nebola zabudnuta.


"Pred dlhsou dobou nam banik menom Alvin priniesol kamen ktory nasiel blizko Cyprony v bani. Povedal nam tiez ze sa nachadzal v jaskyni kde sa kedysi nachadzal vchod k drowskym chodbam. To ma zaujalo, hlavne kvoli tomu zeby sa mohlo jednat o kus drowskej magie. Napriek katastrofe ich magia je starobyla a velmi mocna, hlavne v obore ktoremu sa venujem.

Rozhodol som sa tento kamen zamknut v nasom cvicebnom priestore, avsak v kratkej dobe sa zase zacali diat zvlastne veci s nasim magickym kruhom a v zamknutej miestnosti. Ako sa neskor ukazalo ten kamen otvaral branu z ktorej vystupovali nemrtve bytosti.

Pri poslednej porade som clenom predviedol moc tohoto kamena a ako reaguje s kruhom, ked z brany ktora sa otvorila vystupila mnohooka bytost. Povedala nam ze je z astralnej sfery bytia a tiez ze sa cuduje ze niesme drowovia. Tiez povedala ze kamen je v skutocnosti kluc k astralnej sfere ktoru drowovia k niecomu vyuzivali. Nebol som si isty presne ci som spravne pochopil co bytost hovorila - vraj nieco na sposob bud odmeny alebo trestu pre drowa ktory opusti tento svet.

Ked bytost ocividne slabla pritomnostou v nasom svete umoznil som jej navrat spat...

Musime sa pozriet do tej jaskyne - je ale obsadena nemrtvymi. Dufam ze sa nikomu od nas nic nestane."

(Poznamky:
Aktivitu v evente vyhlasuje: Mir, GM Brak
Vyhlasuje sa formou spravy na global chat v hre: "Event Svietiaci kamen aktivovany"
Podmienky aktivacie: 3 clenovia Arcana online, 7 hracov online celkovo.

Event bude takto aktivovany podla moznosti vzdy ked ja, alebo iny clen Arcana, bude konat v ramci tohoto eventu - komunikovat s hracmi, pripravovat nejake vypravy, alebo tak. GM moze vytvarat male RP udalosti typu "nehoda" a tak podobne - este sa v tomto ohlade nejak dohodneme.

Tiez sa bude ohlasovat kedy event uz nieje aktivny.)

"Zvolal som tolkych magov kolko sa len dalo. Po kratkom vysvetleni toho odkial kamen je a co sa v tych miestach deje vsetci suhlasili s tym ze sa tam o styri dni pozrieme.

Pretoze to miesto je ale zamorene nemrtvymi tak som poziadal nech sa popytaju na pomoc knazov z mesta. Sami by sme to nemuseli zvladnut. Dufam ze sa k nam prida aj nejaky bojovnik."

(Zajtra o 18:00 by sme sa mohli pozriet na ten dungeon v bani pri Cyprone).

Prešli sme si priestory v jaskyni pri Cyprone. Je zrejmé že to miesto bolo používané na magické alebo okultné účely. Či ho postavili drowovia sa dalo len ťažko odhadovať zo zvláštnej architektúry.

Studňa, lebka démona... všetko veci naznačujúce prechod a spojenie s inými miestami a inými dimenziami. Určite sme boli správne.

Nenašli sme tam však ani stopy potom odkiaľ sa vlastne tento kameň vzal a už vôbec nie ako by sme jeho moc mohli použiť cielene, alebo ak nie ako jeho moc utlmiť...

Dnes sa na poradu opäť nikto nedostavil... Ktovie...

Nakoniec počas mojej neprítomnosti cech schválil postup pri ktorom sa kameň ani nezničí, a rozhodne nevráti na miesto svojho pôvodného nálezu.

Je však isté že tento nástroj otvára brány do nejakej inej úrovne reality. Postačí mu k tomu akýkolvek magický pentagram - napríklad ten aký máme v cvičisku.

Pre potreby cechu sme pred rokmi nechali trpasličím majstrom vyrobiť zvláštnu zliatinu na všetky dvere i brány okolo budovy cechu. Presne z tejto zliatiny by bolo dobré vyrobiť aj truhlu na podobné magické artefakty.

Nebudu teď zapisovat celou historii. To zapíši na jiné a bezpečné místo. Protože celá záležitost je plná nejasných věcí. A navíc jsou kolem informace, které zatím nemohu sem zapsat. Jsou velmi choulostivé a nechci ohrozit své přátele. Až se vše vyjasní a vyřeší tak to sem přepíši.
Před několika dny se něco událo co souvisí s dneškem.
Blížil jsem k Isharu a najednou se začala třást země. Věděl jsem jsem co to způsobuje. Cestou jsem potkal hobita Mrkvičku. Jeho pohled vypovídal o jeho přesvědčení, že si jist také co to způsobuje. Spěchali jsme spolu do městské banky. Před bankou už byla venku paní co jí spravuje. Měla hlavu ovázanou obvazem, kterým prosakovala krav a plakala. Vyprávěla, že se začala celá budova třást a padat kameny ze stropu. Chvíli jsme ji přemlouvali aby nám šla vydat uleženou truhlu. Nakonec svolila a aby jsme si šli ji vyzvednou sami a podala nám klíč. Že ona tam nevstoupí.
Proplétali jsme se popadanými kameny na podlaze a vyhýbali se padajícím kamenům. Rychle vzali tu naši truhlu a vyběhli ven. Spěchali jsme s ní ven z města. Jak jsme odjeli kousek od města země se přestala třást.
Bylo nám jasné že s tou truhlou, ve které byl ten kámen se nemůžeme vrátit do města. Ale nevěděli jsme kam s ním. Nenapadalo nás bezpečné místo kam ho schovat. Aby se nedostal do nepovolaných rukou.
A jak jsem debatovali o tom co dále podniknout, tak kolem šel podivný mužík. Gnóm. Měl v podpaždí velkou knihu. Vypadal jako herbář. Ale jak se pak ukázalo nebyl to herbář.
Otázal se nás jestli jsme si všimli toho zemětřasu.
Neměli jsme právě chuť se vybavovat s někým cizím.
Představil se jako geolog. Podivné slovo. Že je to prastará nauka z dob z před pohromou. Nauka o skalách a kamení. Asi tak nějak to vysvětloval. Jménem Sorgan. Vyprávěl že byl kdysi členem královské kouzelnické akademie.
Tak jsme mu řekli, že víme co to třesení země způsobilo. Velmi ho to zajímalo. Požádali jsme ho o chvilku strpení. Poodstoupili jsme od něj aby nás neslyšel. A chvilku jsem s Mrkvičkou dohadoval jestli se tomu gnómovi máme svěřit. Dohodli jsme se že ano.
Řekli jsme mu, že nejde se o tom bavit o tom tady na cestě do Isharu. Vzali jsme jej do opuštěné hospůdky ve stanu na jarmarku. Začali jsme mu stručně vysvětlovat oč jde. Ukázali jsme mu ten kámen. Bylo vidět jak ho opanoval badatelský
zájem. Ale že ho může zkoumat jedině doma. Tam že je na to zařízený. No nechtělo se nám dávat ten kámen někomu koho neznáme.
Nasedl jsem si na koně spěchal do města. Naštěstí jsem dojel jen na dohled k bráně Isharu a potkal Terezu Černovírovou. Ve zkratce ji vše vypověděl. A šli jsme zpět za Mrkvičkou a za tím gnómem Sorganem.
Nakonec jsme domluvili že si jej vezme na zkoumání domů. Ale že nás bude chodit informovat do Arcana.
Po dvakrát přišel. A povídal nám výsledky svého bádaní. Byl velmi závažné a chmurné.
Ale nebudu je tady popisovat, ať nedám tyto informace někomu komu nepatří. Abych nenapáchal nenapravitelné škody.
Jenže pak po jeho poslední návštěvě se udály věci, které byli podivné.
Mnoho zájemců se vyrojilo, kteří se zajímali co nového o kameni.
Dnes jsem se střetl a Mrkvičkou a probírali co víme o kameni a událostech kolem něj.
Rozhodli jsme se po událostech předešlých dnů, nebudeme čekat do dalšího dne. Kdy má být porada v Arcánu a měl by přijít gnóm Sorgan. A zdělit další výsledky dalšího bádaní. Rozhodli jsme se, že půjdeme vyhledat jeho dům. Tak jak nám ho popsal.
Našli jsme je ho domek. Ale když jsme přišli k jeho domku tak nás přivítal strašný zápach hnijícího masa.
Po otevření dveří se potvrdila naše špatná předtucha něčeho špatného.
Uprostřed domku na podlaze leželo zohavené tělo ve velké kaluži krve. Obličej byl velmi znetvořen. Všude po zdech velké cákance krve.
Na podstavci ležel kámen. Začal jsem prohledávat jeho stůl. Jestli v té změti těch podivných věcí a přístrojů není něco by tohle vše vysvětlovalo. Našel jsem dvě knihy poznámek ohledně výzkumu kamene. Za sebou jsem zaslechl jak se otvírají dveře a za chvilku zavírají. Myslel jsem, že Mrkvička to jde obhlédnou z venku. Když jsem se obrátil tak jsem zjistil, že s podstavce zmizel kámen. Předpokládal, jsem, že ho už Mrkvička schoval do truhly. Šel jsem se za ním podívat jestli něco neobjevil. Našel jsem ho ležet na zemi venku před dveřmi. Byl v bezvědomí. Tak jsem mu pomohl probrat se z mdlob a postavit se na nohy. Pak mi zdělil jak se s poza stromů objevil obrovský ork a černým medvědem. Mávnutím ruky ho poslal na Mrkvičku. V hrůzou stuhl. Chtěl křičet ale z úst se mu nevydral ani hlásek. Medvěd se na něj vrhl a jedinou ránou velké tlapy ho srazil a zemi a ztratil vědomí.
Pak jsme se vrhly do srubu gnóma v neblahé předtuše. Také se to potvrdilo. Jak jsem se domníval, že kámen Mrkvička už vložil do truhly, tak to se nestalo. Ale někdo ho nepozorovaně ukradl.
Tak nic jiného nezbývalo než ještě pohřbít nebohého gnóma jménem Sorgan.
Venku kousek od srubu Mrkvička vykopal hrob. Pak jsme chtělo to tělo přenést do hrobu. Ale zjistili jsme že měl údy oddělené od těla. Tak jsem přenesl tělo a údy do vykopaného hrobu. Pak Mrkvička navršil hlínu na jeho tělo. Ještě jsme se sním rozloučili. Popřáli mu dobrou cestu k předkům.
Vzali jsme své koně a vyrazili domů s myšlenkou kolik ještě si kámen vezme životů.

sepsál Ragiowan
Podzim 21.Luny, 294. roku
0:00 hodin v noci
_____________________________________
screeny

Moc dobře víme, že kámen není možné mít uložený ve městě ani v magické truhlici od té doby co "povyrostl" už je na něj i ta truhla krátká. Proto jsem se vydal obhlídnout okolí města. Objevil jsem několik budov ve kterých by bylo možné kámen uschovat. Jako první místo jsem navštívil ostrovní pevnost, kde byl kámen nalezen posledně. Nikde ale kámen nebyl k nalzení.

Zamířil jsem na sever po cestě a narazil na další chaloupku, vypadala opuštěně, opravdu to nevypadalo jako místo, kde by někdo chtěl kámen schovat.

Pokračoval jsem dále po cestě a došel až ke Kareldu, nemůže se kámen skrývat právě zde? Je to sice téměř vyloučeno, ale co když má být seznam míst kompletní...

Pokračoval jsem dále až jsem narazil na jakýsi srub. Na kameni poblíž vchodu byl vyryt název spolku, který srub obývá. Nemohl by být kámen zde?

Cesta mě posléze zavedla až do holých severních plání, kde nenajdeme nic jiného než sníh, sníh, polárního vlka, obry, ledový sliz a skřety. Můj cíl byl jasný před nedávnem nás k chaloupce jednoho lovce zavedl jeho psík. Chtěl jsem jej navštívit a poptat se jak se mu daří, ale bohužel dveře od srubu byly zamčené. Snad se mu nic nestalo. Nevyhnal jej snad někdo z jeho chaloupky?

Při zpáteční cestě jsem si vzpomněl na velmi podivnou stavbu, která se klene nad řekou. Vypadá jako obytný most, ale most to není. Nedá se přes něj přejít na druhý břeh. Je to velmi podivné místo, ale kámen jsem nikde nanašel.

Odbočil jsem z cesty a vydal jsem přímo do lesa. Sice jsem se zpočátku obával, že na mě někdo zase z poza stromku vybafne a bude mě chtít připravit o život, ale nepotkal jsem nic jiného než pár srnek a jelenů, sem tam divoké prasátko a hodné chundelaté medvídky. Už jsem se chtěl otočit a vydat se na cestu zpět, když jsem mezi stromy spatřil jakousi "budku" nevím jak to mám nazvat, nicméně mne velmi zaujala. Co dělá takováto budka uprostřed lesa ? Kdo ji tam postavil?

Z mé obhlídky jsem toho moc nevydumal, ale což snad se v hlavě rozleží a něco z toho nakonec bude.

Pro Sorgana jsme spolu s Ragiowanem objednali u řemeslnice Cornelie náhrobní kámen, který bude všem připomínat kdo to Sorgan byl. Také by bylo hezké vrátit mu jeho mitrilový náhrdeník, který nám poskytl jako záruku, že se s kamenem jen tak nezmizí.

Stavil jsem se u řemeslnice Cornelie zeptat se jak se daří s tím kamenem. Už mne očekávala. Hezký náhrobní kámen ji stál v rohu opřený o zeď stačilo jen vyrýt text. Nechtěl jsem to zbytečně natahovat a tak jsem nakonec vymyslel následující text: „Zde leží gnóm Sorgan, alchymista a kamenolog“. Cornelie hbytě text na náhrobek vyryla a já si jej mohl odnést domů.
Uschoval jsem prozatím kámen doma a najednou jsem dostal špatnou předtuchu raději jsem ihned zašel podívat zda-li je vše v pořádku. Nebylo. Ihned při mém příjezdu mě upoutala rozházená hlína na sorganově hrobu.

Zalapal jsem po dechu a pomalu si šel hrob prohlédnout. Nebyl tam. Sorgan (nebo spíš to co z něj zbylo) byl fuč. Rozběhl jsem se do chaloupky a tam, tam... na zemi na rozmazaném pentagramu ležely jeho pozůstatky stále ještě pokryté zaschlou hlínou.

Chvíli mě trvalo než jsem se vzpamatoval ale pak jsem nelenil a uložil je znovu do jeho hrobu a zkryl jej hlínou. Povšiml jsem si že měl některé kosti zpřerážené. Někdo jej musel vykopat. Ale kdo a proč? Na něco takovýho má žaludek jen nekromant o tom není pochyb.

V den kdy se konalo divadlo, to je v zimě 27. Luny 294 roku, krátce po jeho skončení jsem se sešel u mne doma s Mrkvičkou a Richardem. Po krátkém čase co jsem se ohřáli u ohně v krbu bylo najednou cítit silný zápach síry. A ten zápach šel z venku. Přiskočil jsem k oknu. A viděl jsem dlouhou úzkou šňůru nasypané síry vedoucí k mým dveřím. Po otevření jsme zahlédli u dveří stát několik lahviček. Mrkvička to hned poznal oč jde. Alchymisticky oheň. Na konci té šňůry ze síry stála postava zahalená v černém a na vykouzleném koni. Zapálil tu síru. Pomalu odhořívala směrem ke dveřím. Mrkvička okamžitě sebral ty lahvičky a Richard pohotově uhasil hořící síru ledovým kouzlem. Podle slov Mrkvičky by to snad jen vyrazilo dveře. Pěkně děkuji. Pod venkovní lavičkou vedle dveří ležel svitek. Podle způsobu psaní a vzhledu písma jsem hned poznal kdo to psal i když podpis byl nečitelný. Byl tam pro mne vzkaz. Text vzkazu sem nenapíši. Zatím na to nenastala doba abych takové informace zveřejňoval.
Zvedl jsem hlavu od svitku a ta postava tam už nebyla. Mrkvička a ani Richard si nevšimli kdy odjela.

Dne zima 28.Luny, 294. roku na závěr porady v Arcana jsme šli uspořádat poslední rozloučení s gnómen Sorganem. Už před poradou jsem jsem na svého nákladního koně Bennyho naložil náhrobní kámen. Který jsme si nechali vyrobit v nedaleké dílně paní Cornellie.
Kousek za Isharem nad sídlem GORA na nás zaútočila skupinka bláznů. Ale několik mágů s udatným trpasličím bojovníkem to nebylo dlouhé zdržení.
Cesta ke srubu gnóma Sorgana proběhla bez žádných dalších zdržení.



U hrobu jsem osadil náhrobní kámen



a pak se všemi přítomnými jsem se rozloučili s badatelem gnómem Sorganem.





Který ještě pamatoval dobu před pohromou. Takových bytostí je velká škoda. O jeho životě napíšu příště. Vše co jsem se o něm dozvěděl.
Všem kteří se přišli rozloučit děkuji.
Přítomní byli tito:
ctěná paní Tereza Černovírová
ctěná paní Adria Hawke
ctěný pan Richard Temnostvit
ctěný hobit Josef Mrkvička
udatný trpaslík Fenek
a Ragiowan.
Zpáteční cesta do Isharu proběhla v klidu.

Poslední dny jsem měl nějaké hodně zaplněné. Dnes na jaře 5.Sarvy, 295. roku jsem zajel za přítelem hobitem Unkem. Abych mu vyřídil vzkazy od naších společných přátel, s kterými po dlouhé době se opět setkal. Jenže Unka jsem našel poli ve usilovné práci. Ale řekl mi že za chvilku bud končit. Abych ho počkal u jeho domu. Má tam venkovní sezení. Odjel jsem k jeho domu. Hezké odpoledne. Sluníčko příjemně hřálo. Čekáni se trošku protáhlo. Což mi nijak nevadilo. Je příjemné na chvíli zastavit a jen tak si sám posedět a na jarním sluníčku. Sledoval jsem Unkovy kravičky.
Promnul jsem si rukou břicho. Už několik dní mám nepříjemnou bolest pod žaludkem. A vystřeluje mi do žaludku. Vím že to není nemoc. Je to pocit, neboli předtucha. Navíc několik dní se cítím stále velmi unavený. Jako by mi něco vysávalo životní sílu. Doposud jsem si to sice uvědomoval, ale nepřemýšlel jsem nad tím. Když tak jsem seděl u hobitka Unka, tak jsem začal o tom přemýšlet. Pamtuji si tyto pocity jsem poprvé ucítil když mi Alvin ukázal svůj nález z dolu u Cyprony. Svítící kámen. Podruhé jsem to pocítil, když ten svíticí kámen přivezl Alvin do Arcana Mirovi na prozkoumání, jak jsem mu doporučil. Po třetí a o mnoho silněji jsem to pocítil, když se umístnil kámen v Arcanu ve cvičebně k petagramu. A otevřel se portál a z něj vylezl mimo jiné i strážce.
Pak jsem to opět ucítil nedlouho po odcizení toho svítícího kamene z Arcana. S určitostí je to spojené při jeho spojováním. Bylo hodně intenzivní jako když se otevřel ten portál. Znova jsem ucítil když ten svítící kámen přivezla nějaká elfka do Isharu. A znova jsem to ucítil, když se otřásala banka, kde byl uložen. Po několika dnech se objevili ty pocity, v den kdy jsme s přítelem hobitem Mrkvičkou jeli se podívat na gnóma Sorgana. A našli jsme ho mrtvého. Nedal na má varování, že ten kámen nesmí být v blízkosti pentagramu. Udělal si z nějakých barviček vlastní petagram. Což ho stálo život. Pak se nakrátko objevili ty pocity za asi dva dny kdy zjistil hobit Mrkvička, že byl rozhrabaný hrob gnóma Sorgana. Jeho tělo bylo zpět uložené na pentagram v jeho srubu.
Naposledy jsem ucítil ty pocity když jsem byl s hobitem Mrkvičkou za Cypronou v bažinách pro nějaké bylinky. Cestou jsme narazili zajímavou věc. Na jedné mýtině jsme narazili místo se čtyřmi runami hlídané pozorovateli. Vypadají stejně jako ten strážce tenkrát jak vystoupil s toho portálu.
A teď mě několik dní nepřetržitě trápí ty pocity. Ta bolest pod žaludkem a strašná únava. Nevíme teď co je s kamenem. Navíc se rojí zprávy hraničářů o zpozorovaných drowech.
Večer jsem se sešel s hobitem Mrkvičkou. Probírali jsme věci předešlých dnů. Na konec jsem se mu svěřil se s mima pocity. Nabídl mi bylinky na bolesti a únavou. Vysvětli jsem mu, že se nejedná o nemoc, ale o předtuchu. O velkou předtuchu.
Co přinesou další dny?

Tož kráčím si pěkně po cestičce, pískám si do cesty a v tom najedou spatřím tááákle velikýho ještěra. V ruce měl dřevěnou tyčku s tím železným ostrým koncem na nabodávání lidí. Tak si zamumlám pár slov a po ještěrovi vylítně blesk, překročím ho a dál si vykračuju v procházce, když v tom spatřím dalšího a pak zase dalšího. To už my přišlo velice zvláštní.
Na rozcestí pod elfím srubem sem narazil na větší skupinu těch ještěrů. Měl jsem štěstí že si mne nevšimli tak jsem jim tam poslal ohnivou kouli kvůli které všichni uhořeli. Když jsem procházel jejich těla, spatřil jsem pana Kristiána na tom jeho zářivě bílém koni.
Ještěři přicházeli z východu směrem od Cyprony, ale vydali se směrem k Vilhemovicím. Bylo jich čímdál víc, ale jejich obrana proti mým čárům márům byla mizerná. Když jsme je zahnali z naší krásné vesničky, kde se k obraně přidalo pár trpaslíků. Ještěry jsme zahnali pod náš hřbitov kde jsme je taky dopadli. Bylo jich tam opravdu moc. Táááková spousta těch bestií. Ale hořeli opravdu dobře.
Když jsme se probojovali až na samotný konec jejich tlupy, tak jeden jejich šaman držel divný kámen. Celý se třpytil a měl odstín modré barvy. Vzpomněl sjem si jak o tom jendou mluvil pepa a hned jsme se rozběhl za ním. Ale jak jsem vběhl do města, země se začala silně otřásat. Tak jsme se zase vydali co nejrychleji z města. Pak ty otřesy konečně ustály, kámen jsem vložil do železné truhličky a pak jsem šel celý den oslavit malou hostinou kterou jsem si uspořádal doma ve Vilhemovicích.
Ze zápisků Járy Kořínka

(OOC: omlovám se za nepřesnost, hlavně Loniasovi, zapomněl jsem si zapnout záznam Deníku. Proto to tahám ze své nedokonalé paměti.)

Léto 15.Luny, 295. roku
Rozhodl jsem přidat další další řádky k tomuto zápisu o podivném a tajuplném artefaktu.
Stravují mě starosti o budoucnost. Bolest pod žaludkem je stále větší. Ze všeho toho jsem zešedivěl. Oblečení, které mi bylo místy těsné a zvažoval jsem koupi nového, tak teď na mně nehezky visí.
Rozhodl jsem se pozvat Loniase na kus řeči k sobě domů. Měl jsem k tomu své důvody.
Dlouhou dobu jsme se domnívali, že je Lonias spolu účastník tajemné skupiny, která už dvakrát nám vzala svítící kámen. Už před několika dny jsem s Mrkvičkou hovořil s Loniasem. Pokoušeli jsme se ho přimět k tomu, aby se přiznal. Jenže on tehdy zapíral.
Ale tentokrát to bylo jiné. Nejprve jsme se bavili o běžných věcech. Pomalu jsem ho naťukával.
Zpětně na to koukám, že šlo o vzájemné oťukávání. Nejprve to bylo povídání ve stylu co když, kdyby. Nakonec to přešlo v konkrétní rozmluvu. A jsem přesvědčen, že Lonias vědomě přešel ke konkrétní debatě.
Abych shrnul ve stručný zápis.
Lonias má ten uzmutý svítící kámen. Sice nebyl ochoten říct kde ho schovává. Ale důležitá informace pro nás je, že má tři části. A spojené.
Podle výzkumu gnóma Sorgana byl původní svítící kámen rozčtvrcen neznámo kým. To se můžeme dnes dohadovat. Možná čas přinese na tuhle otázku odpověď. Takže my máme v úschově čtvrtou část. A Lonias touží po té čtvrté části. Také jsem se dozvěděl proč ten kámen moc chce. Pomocí toho kamene zamýšlí dosáhnout vyčištění města Eldemar od bolesti. Města elfů. Zatím nemá čtvrtou část svítícího kamene.
Navíc neví jak použít ten kámen ke svému účelu. Veškeré mé výzkumy nasvědčují, že z velké části může mít pravdu Lonias, že má svítící kámen souvislost s další oblasti bolesti. Jenže jak dosáhnout toho jeho záměru mu schází způsob použití. A místa kde se to má uskutečnit. S největší pravděpodobností to vím. Ale tohle jsem mu nezdělil. A ani těmto stránkám to nesvěřím. Zatím. Jednou to vše sem sepíšu se všemi podrobnostmi. Zatím nenastal na čas.
Pokud prozřetelnost nezapůsobí tak, že se vše bude vyvíjet jinak.
Navrhl jsem Loniasovi spolupráci. Rezolutně odmítl spolupráci s Arcana. Že nemá důvěru vůči tomuto spolku. Vyjma několika jedinců.
Spolupráce se mi jeví nezbytná. Informace které jsou k tomu nezbytné nemíním nikomu zdělit. Čtvrté části svítícího kamene se také nechci zatím vzdát. Proto jsem navrhl spolupráci. Aby jsem měl pod kontrolou závěrečnou činnost se svítícím kamenem. Mám velké obavy z nesprávného postupu, aby nedošlo k nepředvídaným událostem, a možná ke katastrofě.
Proto ten návrh spolupráce. Chtěl jsem po Loniasovi aby mi zdělil, komu důvěřuje. Zarazilo mě že jen dvěma z Arcana. A že proti Mrkvičkovi nemá osobní zášť, ale jen nemá rád hobity.
Viděl jsem, že nemá sílu vést další hovor, tak jsem mu navrhl, aby si vše nechal projít hlavou a za den, dva přišel aby jsme si promluvili o té spolupráci.
Uvidíme kam nás naše příští rozmluva zavede.

Je to asi taky už pěkná doba co jsem natrefil na jednoho gnoma. Vyptával se kde by mě tak asi nasel tak sem ho pozval k sobě domů. Kupodivu si nic nechtel dat, jaká škoda (asi gnomove nemají hlad). Povědel mi, že je Sorganuv bratr a že se dozvěděl o jeho smrti a vyptával se na to co a jak se stalo. Vypověděl jsem mu vše o podivném modrém kameni. Také o tom jak jej jeho bratr zkoumal a jak se neuposlechl naše varování. Bylo mi ho dost lito. Chudak celej se rozplakal a že si to prý musí nechat celé projít hlavou. Trošku jsem mu zvedl náladu tím, že jsem mu předal bratrův náhrdelník. Myslim že ho to aspoň trošku potěšilo. Ubělho skoro půl roku a pak se Gorgan (tak se totiž jmenuje) objevil zase. Slíbil mi pomoc, stačí pry jen sehnat jeden malý kousek toho kamene a že prý dovede sestrojit neco jako kompas (co to je ale netuším, ale ma to být nějaké zařízení které by mělo ukazovat na misto kde je další kousek). Rozjel jsem se do Sorganovy laboratoře a prohledal ji. Naštěstí v jednom hmoždíři jsem na jeden takový kousíček narazil a dovezl jsem mu ho. No uvidíme, jak to dopadne a jaké zařízení přinese. Gnómové jsou velmi vynalézaví tak se necham překvapit. Jo a jeste něco říkal že bysme měli ten kámen zničit ale jak to nemám tušení.