Manawydan Fórum

Byl to typický den pro pana Šmirgla.
Nějaký chudák co měl špatnou pleť nechtěl jeho česnekový koláč, který by mu pomohl (asi měl alergii). Seřval náhodnýho kolemjdoucího, že mu kručí v žaludku a narval do něj zadarmo celé prase.
Podojil kravičku na mlíčko. Dal svého věrnýho přítele pepika (divoké prase) na pekáč, za jeho věrnou službu. Sehnal si jednoho hobita na speciální recept pro orky.
A šťastně farmařil na svém obvyklém plácku.
Ovšem v tento zimní den, kdy normální farmář sedí doma, Šmirgl pěstoval cibuli, kterou doporučoval jak sladidlo pro dorty.

V tom ovšem pana Šmirgla vyrušil malý klučina, který zbožňoval jeho medové bramboráky.

Pane Šmirgl! Pane Šmirgl! Nějakej vojcl ve zbroji prej křičí na vaši obchodnici! Chce aby mu zaplatila daně i když neni ve městě!

Coooo? Jakej vojcl? To má hlad bocojavim? A já chápu, že na ni furt někdo remcá, když má ty nejlepší kšefty s tou moji šmakovní ňamkou v Íšárů. Ale tak cojastimnadělam. Se tam tehdá radějc půjdu zmerčit jó.

Pan Šmirgl tedy pokračoval po cestě, směrem k Isharu, kde opravdu viděl nějakého muže. Ten Muž byl na koni (kterého asi smažit ani jíst nechtěl, protože toho koně nejspíše používal) a ptal se pana Šmirgla kde má povolení k prodeji.

Pan Šmirgl se samozřejmě bránil, v dobách hladomoru, přišel se svojí superňamkou, kterou zachránil celé město od hladu a díky tomu získal i práci u velkého čáryfuka Pana Mira, u kterého viděl jeho zájmu v písmenkách, které smělému Šmirglovy nedávaly pražádný víznam a co hůř, nedaly se tyto písmenka smažit... vůbec.

Pan Šmirgl se tedy rozhodl vzít osud do vlastních rukou a šel za svým osmým smyslem, smyslem žaludku.

Tož tehdá, jestli tady nechce šmakovat moji ňamku, tak si žerte zase ten kámen, bocojavim co jste žrali předtim. Vo ty vaše kulatý blejštičky mi nehdá! Hlavně, že se šmakuje! Kdo nectí jídlo pana Šmirgla, ten nectí Šmirgla samotnýho! A je mi fuká, jestli zamnou někdo příjde, že mu támhle zkapala kočka, že chtěla pít masó jó!

Směly Šmirgl plný optimismu a eutanazie, jak to všem nandal pokračoval po cestě daleko od moci kapitalistického Isharu, ve kterém vládne autokracie, směrem za nosem, až se konečně dostal k jednomu známému místečku.

Byl u orků, v malé pevnosti u křižovatky. Šmirgl byl mazaný a věděl, že jako správný trpaslík, si může orka koupit... hromadnou jídla samozřejmě.

Jenže jak to tak vypadalo, orkové už dlouho měli pana Šmirgla rádi, jednak jedli všechny jeho ňamky, jako je třeba smažený česnek na mlíku, med v mořské vodě nebo pečený hobit šesti vůní na zemním oleji. Šmirgl tedy věděl, že je na správném místě, tyto duše ctěli jídlo pana Šmirgla!

V tu chvíli na něj ovšem vybafl nějaký jiný ork a hodil po něm kámen.
Šmirgl vycvičen v boji a jeho dlouholeté rychlosti však byly znát! Okamžitě sáhl do baťohu a hodil po dotyčném pečenou drůbež! A povedlo se! Mladý Ork si sedl na zem a dal se do jídla.

Šmirgl posilněn vítězstvím vyhledal "velkého kápa", kterého znal jako Mocná Bumhug.
Ork si nejdříve Šmirgla pořádně prohlížel a zvažoval jeho prosbu, nakonec však svolil.

Hééém, pokud chtit Drsnej samica na prodej tady! Muset samica dat něco na buchduch po gebuli, kdyby bubnosh chtěl samica do postele!

Šmirgl tedy vzal palici Velkýho Kápa a dal ji své obchodnici Kayie do rukou, aby mohla ukazoval světu, čím vším se dá vařit. A poměřovat velikostí této palice jeho pečená selata.

Zároveň Šmirgl dal okolí vědět, že každý z Isharu bude chtít dobré jídlo za dobré peníze bude ctít stejně pana Šmirgla jako orka Mocná Bumhug - Velká Kápo, za jeho velkorysost a umožnění dalšímu prodeji úžasných jídel, které pan Šmirgl umí. A pokud se budou ptát, kdo jim v hladových dobách dá něco k jídlu, musí za panem Hořčice Vorel, který jim dá najíst z plechu...

...i když bocojavim proč jim to šmakuje...

Šťasten onoho úspěchu, Šmirgl začal prodávat svoje nejlepší ňamky u orků na křižovatce, kde věděl, že budou po dlouhou dobu příjmány s radostí a žádný žaludek nezůstane prázdný.
Protože u jídla, se brečí jenom z přejídání!



I když přesto příběh nekončí!

*Kdesi v tajemné kobce na neznámém místě... V Isharu, u loděnice, 1. podzemní patro... severní roh... na židli... pan Šmirgl cosi vaří...

Mwhehehe já jim dám, aby pana Šmirgla takhlé vodkopli jak jak pánvičku s dírou po hobitovi. Tohle pivíčko nikomu z Íšárskéjch nehdám! Mwhehehé jen ti nejvěrnější co ctí pana Šmirgla tohle pivíčko a medovinku doštanou...

OOC: Brak: Odměněno +

Náš příběh se opět ubírá do jednoho malebného místečka, plné radosti a štěstí. Kde každá useknutá hlava najde své místo na kůlu Velkýho Kápa a kde každý šťastlivec, který má tu poctu být Kápem mučen, dostane toho nejlepšího servisu.
Samozřejmě mluvíme o mladém trpaslíkovi Šmirglovi.
Jeho úžasné poslední večeře u orků dostály takových rozměrů, že mladí chlapci, plní odhodlání a optimismu přišli vyzvat samotného Kápa, aby je uvěznil a oni si mohli dát to nejlepší ze Šmirglovo kuchyně před smrtí!

Pan Šmirgl opět pěstoval česnek na políčku u Orčí pevnosti na křižovatce a přemýšlel jak šťastnou úrudu bude opět mít.

Doufajíc, že opět potká toho muže, který měl problém s pletí a pořád prskal skrz ty svoje špičatý zuby, aby mu opět tentokrát stačil dát svoji unikátní česnečku, která by oživila i nemrtvýho.

Pan Šmirgl tedy kopal do své zahrádky, aby půdu uhladil do dokonalého Š (jako pan Šmirgl samozřejmě) a mohl začít sázet.

Když v tom motyka pana Šmirgla o něco zarazila.
Ne milé děti, nešlo opět o kapitalistický boj pana Hořčice Vorela, ale tentokrát šlo o něco co pana Šmirgla upoutalo.



Mezi kameny ležel ztvrdlý pytlíček ze kterého koukalo pár cárů papírků.

Pan Šmirgl naštván, že se pytlíček nedá smažit (protože to párkrát už zkoušel), vzal onen předmět do ruky a chtěl ho hodit po náhodném kolemjdoucím, když v tom si všiml, že na papírku se něco píše.



Od té chvíle malý/drsný Šmirgl věděl co má udělat. Jako proslavení svého jména a svého rodu se rozhodl, že onen recept využije k vaření toho nejlepšího moku, jaký tento svět kdy mohl vidět.
Jako znak tohoto nápoje zvolil své slavné Š a začal dělat první pokusy s tímto nápojem, který brzy jistojistě představí celému světu... ... á Íšárskejm nic nedám!!!!



OOC: Brak: Odměněno ++

A náš příběh opět pokračuje milé děti a nabírá nečekané obrátky! Kdo ví, co se v tento zázračný den stalo.

Pan Šmirgl jako spořádaný občan... ehm pan Šmirgl vlastně není občanem nikde... nuže znovu děti!

Pan Šmirgl jako spořádaný trpaslík (protože trpaslíci jsou přece vždy spořádaní) byl ve své kuchyni u pana čáryfuka Mira, kde kuchtil ty nejlepší pečená prasátka na zemním oleji s příchudí chalkopyritu a sám se divil své dokonalé inteligenci, která každý den nabírala nové rozměry k novým receptům ňamky pana Šmirgla.

Pan Šmirgl se usmíval nad svým dokonalým výtvorem pečeně, která měla tu nejzdravější černou upálenou barvu, stejnou jaká zbývá po nepřátelích pana Mira (aby takovou barvu ty selátka neměly! Marketing tomu pan Šmirgl říkal, aby všichni věděli odkud ta dobře zapálená prasátka pochází!) a v tom uslyšel prapodivné zvuky od městské banky.

Pan Šmirgl byl mazaný a věděl, že to může znamenat příležitost k prodejni jeho Uhlátek (jak moc rád sám říkal svým prasátkům). Když v tom pan Šmirgl uslyšel něco známého a něco, někoho jako on.

Stál tam trpaslík ve zbroji, který měl správné vychování a pan Šmirgl si konečně uvědomil, že narazil na první inteligentní bytost na celém světě.

*krknutí* Tož hééééééj já sem ňakej Thorin! Nemáš nějaký prasátkóooo? Čééééést. A daj to sem prosimtěěě. A tož když ty si ten kuchařík, máš nějaky pívó?

Joooo mam pivó, ale ty máš hlada něbo có *pohrozil pánvičkou* jako prasátko ti taky dám, tááááákhle velkýýýýý

Tož joooo já ti za to povim nějaký dobrodrůžó jó?

Pan Šmirgl šťastný, že se v Íšárů může cítit opět bezpečněji, protože v něm přebývá konečně někdo inteligentní jako byl pan Thorin, vyrazil do hospody, kde si chtěl poslechnout jeho dobrodrůžo nad dobrým pivem a uhlátkem.



Pan Thorin začal panu Šmirglovi povídat o tom, jak vznikl portál do Goren-Zaru a Šmirgl se zaposlouchal do toho nejlepšího dobrodrůža co kdy slyšel. Že venku stráže honily nějakého Frančíze el Bocojavim ho nezajímalo, protože pan Thorin byl důležitější, než nějaký muž co ujížděl na houbičkách.



Po konci tohoto rozhovoru, šel pan Šmirgl domů opilý štěstím, že už není jediný normální trpajzlík na světě.

A proč mají ten stůl neviditelný milé děti ptáte se? To víte, pan Šmirgl je totiž tak trochu čáryfuk a to jídlo levitovalo nad zemí samo od sebe!

OOC: Brak: Odměněno ++

Dnes vám milé děti řeknu jak vznikl jedinečný recept pana Šmirgla, takzvaný "Pepřový Cvelf". Je to příběh, který je mezi malými Šmirglíky tak známý, že se dodnes sami snaží napodobit toto dokonalé dílo. Proto se pohodlně usaďte, vemte si Grafitovou kukuřici a pořádně se zaposlouchejte!

Byl to další ze úmorně nudných dnů pana Šmirgla, kdy se absolutně nic nedělo a pan Šmirgl si jen tak pěstoval česnek, pro jen takovou náhodu, že by se jen tak něco mohl stát. Jen tak se stalo.

Byly to teplé dny jara, kdy pan Šmirgl zaléval dozrávající česnek na svou unikátní česnečku, která má na svědomí dvě sebevraždy těch pánů co mají problém s pletí (chudáci měli česnečku pana Šmirgla tak rádi, až se jí přejedli a explodovali) a byla kapitalistickým Íšárém zakázana jako zbraň hromadného ničení. Někteří čářifukové dokonce pořádají demonstrace za zachování řemesla, protože se našli bojovníci, kteří na nepřátele házejí místo kouzel onu česnečku (Hanba jim! Tákhlenctó plácat s jídlem! Za vajca do průvanů! Á dejset Uhlátek za trest zožrať!), která likviduje legie nemrtvých po stovkách... na jednu porci.

Ale to příběh pro jiné dny děti. Pana Šmirgla totiž na políčku vyrušil postarší Elf s lukem, ze kterého čišely už nějaké ty zkušenosti.
Nejdříve s panem Šmirglem mluvil o jeho řemeslu, ptal se na jeho úžasné Ješterky, když v tom se u pana Šmirgla objevil jeho známý gurmán Zorgulg.

Ten Elf pana Zorgulga moc rád neviděl a začal ho nějak nazývat, jako kdyby měl jít na pekáč do smaženice. Pan Šmirgl to nechápal,

"Vorkové se přece nesmažej? Nebo snad jó? To musim vokoštovat"

Ovšem tito dva se najednou začali honit kolem jeho farmičky a začali po sobě máchat sekerami, šípy a ták dále. Až gurmán Zorgulg utekl.

"Co to jákó Todlenctó von měl jen hlada nééé a nemáte hlad aj vy? Voni jsou jinak hodný když maj co do pusý!"

"To jsou zvířátka co patří do klece a ještě jak byl drzej"

Když v tom přiběhl Velkej Kápo a toho Elfa srazil jediným pohlavkem na zem, mladý gurmán Zorgulg tam byl také a toho Elfa začal kopat do hranaté kuličky.
Jaký to um! Divil se pan Šmirgl.
Když v tom Velkej Kápo řekl něco, co by pan Šmirgl nikdy nečekal.

"Héééém smažucha elgruš?"



A to byla milé děti ta chvíle, kdy byl pan Šmirgl osvícenou svou úžasnou inteligencí.

"Smaženej Cvelf!" Pan Šmirgl se tedy dal do díla za pomoci gurmána Zorgulga a Velkýho Kápa
Šmirgl vytáhl pánvičku a začal maso důkladně oklepávat, když v tom se ten Elf najednou sroloval do oné hranaté kuličky! Celá práce nazmar! To je škody!
Muselo se odznovu!



Pan Šmirgl tedy neutálel a po dalším důkladném oklepání pánvičkou, botou Velkýho Kápa a pěstí gurmána Zorgulga se pokračovalo!

Ovšem co dát do takového Elfa? Pan Šmirgl vzpomínal a pak ho to dostalo!
Celého Elfa posypal pepřem a do jeho dutin mu nastrkal všechen česnek, který měl po kapsách! Mohlo se smažit!



Pepřový Cvelf byl na světě! Nejgurmánštější ňamka na celém světě! Tak unikátní, že ji zvládne jen opravodý mistr svého oboru! Klaňte se umu pana Šmirgla a doufejte, že ji jednou na své hostině také budete mít!



Poznámky receptu:
Tož potřebujéš jednoho středně proklepnutýho Ušaťáka vod Vorků (ty je chovaj, zkušeněěě)
100 semínek pepře *řádek je přeškrtnut* nestačilo
2000 semínek pepře, abys zabil Ušaťáka... tehdá tu jeho chuť
50 stroužků česneku, proč? No protože česnek má bejt všude né
Pořádnej pekáč
Zemní volej
Smažíme na votevřeným fajráků dokud to není černý jak Uhlátkó!

A máme tu další příhodu ze světa pana Drsného milé děti. Vemte si svá sladká jablíčka, pořádně si je ochuťte v česneku a pojďte poslouchat!

Pan Šmirgl byl u své malé ohrádky, kde chová své milované ještěrky, kterým rád říká Šmirglovky a divil se co se to stalo. Místo dvou ještěrek v ohrádce byly tři. Pan Šmirgl jako zkušený trpajzlík věděl, že jde o dílo nějakého čáryfuka!



Proto zkoušel všemožně blábolit záklínadla jako "Vyfiččaryfučfuk, Čárymáryapolypsáry
Ovšem nic se nestalo.
Pak to panu Šmirglovi došlo, že ty dvě ještěrky spolu musely provozovat jisté hrátky, které panu Šmirglovi zatajily.
Pan Šmirgl je velice chápavý a proto ještěrky toleroval, sic paní Ještěří vysvětlil, že je na jeho farmě a že se nesmí chovat jako nějaká Ještěří poběhlice z Isharu. Paní Ještěřáková to zdá-se pochopila velice dobře a proto měl pan Šmirgl na nějakou dobu klid.
O malou ještěřici se staral, jakoby byla jeho vlastní a vychoval ji do velké krásy.

Ovšem panu Šmirglovy bylo jasné, že dvě paní Ještěřice u jednoho pana Ještěřáka by dělaly neplechu a tyto hrátky by se staly představením a inspirací pro celý Ishar.

Proto se rozhodl, že malou-velkou paní Ještěřici raději dá jako dar tomu chlápkovi, co furt nosí ten kus klacku na šnůrce, ze kterýho střílí další klacíky, jako poděkování za Ještěří rodinku, kterou přivedl tenkrát na farmu.



Pak si pan Šmirgl říkal, proč by sám nemohl mít vlatní jezdeckou školu?

Inu, výborný to nápad! Do ruky vzal hned sekáček, kravičky šly na pekáč a odednes se pan Šmirgl snaží chovat i vzácné druhy koní.

V dnešní epizodě Prison Break milé děti uvidíte.
Pan Šmirgl zachránil ubohé farmáře od kapitalistického režimu Íšárů. Byl za to zavřen a mučen těmi nejhrůznějšími prostředky... vzali mu pánvičku a olej na smažení.

Mezitím se proradná paní Ještěřice stala politickou běhnou, která tajně podvádí pana Ještěráka, se svým sousedem panem Morganem.

Co je ovšem nejhorší, jest to, že tajemný muž v bilých trenkách se závodním hnědým pruhem pustoší Manawydanská pole... počkat... tohle je pořád o panu Šmirglovy z toho Manawydanu? Aha... pardon

Pan Šmirgl měl typický den u svých ještěrek, byl spokojený, najezený a užíval si tragického horka jarních dnů.

Když v tom slyšel křik z vedlejšího pole.
Nějaký člověk tam obtěžoval jednu paní Farmářku a chtěl jí udělat buhvíco.

Pan Šmirgl, jako správně galantní trpajzlík věděl, co má udělat. Trefit pánví toho prvního, aby mohl mít tu paní pro sebe!

Ovšem tento pán toto plácnutí pánvičkou přežil a utíkal dále.

Pan Šmirgl ho ovšem dohnal a jedno mířené zasažení jeho pověstnou pánvičkou osudu udělalo své.
Mezitím přišel známý podrazák (bo kteréj si zaslůží koule do pecé za todléctó!) Tomáš Gej, který se tvářil, že panu Šmirglovi pomůže.



Zavolal tam stráž, která dohlížela na účinné zpacifikování, ovšem tato stráž, zřejmě měla být konspirační teorií připravená na pana Šmirgla hodit něco hrozného.


Mezitím ten muž na pana Šmirgla vytáhl meč, kterým se snažil pana Šmirgla zabít.
Šlo o vše, o budoucnost mocných Šmirglíků a proto se pan Šmirgl rozhodl svým sekáčkem tohoto může naporcovat, aby dále neubližoval svému okolí.




Ovšem v tuto chvíli skočil po panu Šmirglovy onen strážný a začal povídat něco o ublížení na zdraví (bocojavim) a dovedli pana Šmirgla do vězení milé děti!



A ten proradný Tomáš Gej, po chtěl zaplatit výpalný, aby řekl jak to doopravy bylo!

Kdo ví jak pan Šmirgl dopadne, přejme mu tedy milé děti štěstí, protože nevíme, jestli si nějaký jeho příběh vůbec poslechneme...




OOC: Timhle chci poděkovat za podraz od GM Sokar ve spolupráce s Tomášem Gojem. Kdykoliv děla nějaky GM bordel, tak se tomu snažim pomáhat a dát tomu vtipnout tóninu. Ale dát mi basu za to, že jsem emotoval smrt npc (ktery bylo beztak z lovecký licence) a do toho mi smazat ze slotů zvířata, bagl a ostatní věci, to mě fakt nebere. Žádnýho hráče jsem nepoškodil ani na majetku ani nezaútočil a v RP rovině to má prd společnýho, protože tomu tyhle dvě osoby příhlížely dlouhou dobu i z pohledu stráží a začaly jednat až ve chvíli kdy se jim to hodilo. Tleskám vám a příště vám na tyhle herní podněty kašlu. Byt to jen basa na par hodin, tak neřeknu, ale chtít po mě zaplatit peníze, za vymaznutej bagl...)

Šmirgl smaží úder

Byl to slunný den pro pana Šmirgla. Začátek Jara, kdy Ajšarské dívky chodí oblečené stejně jako místní kostry na hřbitově a Ajšar čekaly nové jarní dny.

Pan Šmirgl seděl na své farmičce a přemýšlel co by tento další den mohl dělat. Byl to už nějaký pátek, kdy se dostal z Kapitlaštických spárů toho zlého
diktátora s příchutí ekonomické krize, jménem Hořčica Vorel.
Pan Šmirgl tedy nevěděl do čeho by píchnul, obchody šly (což mu ten Ajšarak záviděl!), peníze se jen kutálely (což mu taky záviděl!) a mnoho lidí, ze samotného
Ajšaru zjistilo, jak je ten Kapitališta zlej a dali za pravdu  panu Šmirglovi.

Bohužel u čáryfuků v Arcánů to žilo stejně jako pár blech na zadku toho... Kapitališty co by měl zkapát! Pardooon. Mno a pan Šmirgl se tedy rozhodoval co dál.

Jeho úžasné recepty, které mu záviděl celý svět Manawydanský se neustále rozvíjely.
Jako poslední přírustek je takzvaná "Gnómova Haxna na Jedu na Krysy" a stal se opravdovou pochoutkou po celém světě.

Pan Šmirgl tedy stál před Ajšarem a najednou viděl nějakou Elfku bez dozoru, která tam pořád něco breptala a to ho strašně štvalo.
Proto se rozhodl udělat svoji tradiční domácí práci - Pepřového Cvelfa

"Uaaaaa přestat brblat cvelficáááá! Na pegáč s tebou bohajehoooo!"

Pan Šmirgl se tedy dal do díla a bylo to věru velmi velké dílo. Dokonce se k němu přidal Velký Kápo, Pan Třejska a nějaká ukecaná Ajšaračka.



Pan Šmirgl tedy dosmažil a začalo se vesele jíst - Pepřový Cvelf je na světě!
Ovšem po nějaké chvilce ucítil ten známý Ajšarský smrad, který mají jen trenky toho Kapitališty se čtyřiceti závodníma pruhama. Byl to Hořčica Vorel!
Ale vzhledem k tomu, jakou skupinku viděl. Spočítal si: že Hořčicá + nikdo = Bůůů mami a že Pan Vévoda Šmirgl + Velkej Kápo + Pan Třejska + Ukecaná Ajšaračka = Bůůů rychle do hradů. A proto také stejně rychle zmizel jako se zjevil a smažení oné Cvelfky mu bylo šumák.



Poté co Hořčicá Vorel odjel se staženýma trenkama, jel pan Šmirgl vesele na pole, kde oral kytičky, sázel lopaty a pěstoval krumpáče.
Z ničeho nic za ním přijel Velkej Kápo s tím, že pan Hořčica Vorel za nim přijel, že "bůůůů Velkej Kápo, já sem z pana Šmirgla tak podělany v trenclách, udělejte mu bububu bo mi seberé post starosty Ajšarů!". Velkej Kápo teda dojel za panem Šmirglem a udělal bububu, nicméně pan Šmirgl věděl, že to celé je díky jeho síle a způsobu, kterým město mění! Ten Kapitališta tam dluho nebudé!

Návrat pana Šmirgla?

Psal se Podzim 18.Toru, 350. roku a v domě Šmirglů, si pan Drsný užíval
svůj zasloužený důchod,
když v tom...

"Pane Šmirgl! Pane Šmirgl! Zpráva! Pro vás! To musíte vidět!"
"Šmarjáááá! Něch mě bééét, bocojavim."
"Ale oni si žádají přímo vás! Prý mají něco co chcete!"

Pan Šmirgl tedy otevřel zprávu a začal číst, nestačil se poté divit!

Ó velký přemocný a nejDrsnější pane Šmirgle z rodu Šmirglů.
Doneslo se k nám, že smažíte ty nejlepší pochutiny z celého známého
i neznámého světa a proto jsme se rozhodli, že si přejeme, aby jste nám
usmažil své nejlepší pochutiny, jaké kdy svět spatřil. Za odměnu vám dáme
jeden z nejstarších receptů na mok, po kterém vám budou k nohám padat
všechny děvy Išarské i Kareldské. Vzácný to recept!
S největší pokorou
Pan Lůza, nicotná bezvýznamná nicka v obří velikosti pana Šmirgla

Pan Šmirgl věděl, že pisatel má velmi slušné mravy a ví jak se k panu Šmirglovi
chovat a proto neváhal! Vzal svou věrnou Potvoráčici, Velkýhošmirgla a vyjel za
dobrodružsmažstvím do Ajšaru, města plného lehkých děv a kapitulišty Hořčice
Vojela.

Pan Šmirgl se po příjezdu nestačil divit! Místní tržiště plné náplavy a lůz, výrobky asi
stejně kvalitní, jako vedení Ajšaru. Blafy, které by nejedl Ork a natož už vůbec
ani Velkej Kápo, po kterém se prý také slehla zem.
Pan Šmirgl se tedy ptal, proč jsou obchody tak špatné, nějaký chlapec mu řekl,
že dnes letí nová služba jménem Berit. Vše má a vše zná!
Pan Šmirgl neváhal a jel vyzkoušet!



Ovšem Berit vůbec nevěděla co pan Šmirgl chce a ani nevěděla kde to najít!
Přitom toho je plný Ajšar a hlavně ve vedení města! Pan Šmirgl zklamaný touto
novou, nekvalitní službou se rozhodl začít s výrobou, která mu šla hned od ruky.
Hned jak bylo hotovo, jel si pan Šmirgl pro ten vysněný recept, na mok, po kterém
všechny Ajšarsko/Karelďácký děvy padají ke kolenům.



Pan Šmirgl byl velmi spokojený, do chvíle než narazil na vývěsku před městem.

"Všichni slušní občané Isharionského království i příslušníci ostatních ras jsou srdečně zvaní na svatbu hraběnky Luciany Kareldské a Sira Gerarda Stříbrokřídlého.
Za doprovodu toho nejlepšího jídla, které kdy svět viděl! *menu složené hodně podobně, podle jídla a pití od pana Šmirgla*"



"Táááág todle tedactojako né! Žádná Ajšarský Hořčica nebude jíst mý pokrmy a vubec nebude cákat moje
pifko do svyho lejnovyho hrdlá jakó! Todlecto mi ten mišulin zapomněl zablekotat! Tágle to teda s panem
Šmirglem nebudé! Tódlecto bude chtějt ňaků voplatků s příchutí přeprovýho Cvelfa! Nehledě na toho
Stříbrochujovýho  netopejrla a ňaký Lucytucy z knajpy kolem Karelďákova!
Poznaj kdo je tu Drsnej!"

(ooc: díky za Q, kdyby se takhle choval celej RT vypada to tu jinak)
(ooc: Neuromancer - původně jsme diskutovali o tom, že jídlo půjde do Kareldu. Nakonec ho ale přijali trpaslíci ve svatyni. Takže trochu nedorozumnění, prosím o úpravu. Díky.)

Šmirglovská Zima

Inu mé milé děti, jsme zpět s mnoha příhodami našeho milého trpaslíka pana Šmirgla a stalo se toho opět dost!
Jak víte, v Ajšaru nastala krásná Šmirglovská zima, která věští tu nejlepší úrodu zasazených krumpáčů, které kdy
pan Hořčica Vojel viděl a pan Šmirgl přemýšlel jak jít dál s novou dobou.

Hodně lůz a náplav obchodníků v Ajšaru konečně mizelo a pan Šmirgl se rozhodl, že své věrné Kaiye zřídí nějaké
hezčí místečko pro prodej.
Když takové místečko našel, seděla tam jakási Hobitka, která tam křičela, že toho prodává mraky, ale ve skutečnosti nic
neměla.
Pan Šmirgl věděl jak na ní! Příznačným úderem pánví se vše pro jednou vyřešilo a Kaiya měla hezké nové místečko, kde
může prodávat.

Zároveň byl pan Šmirgl mazaný! Zřídil Kaiye knížku objednávek pro budoucí zákazníky, kteří  by si přáli od pana Šmirgla
něco, co na trhu ještě není! Byšnýž tomu pan Šmirgl říkal!




Zároveň se pan Šmirgl dozvěděl, že někdo chytrý s jeho smýšlením jídlo pro tu Karelďáckou svatbu nedoručil. Konečně
někdo hodný smýšlení pana Šmirgla! Znát tohoto úžasného tvora, pan Šmirgl by ho svými Uhlátky zahrnul!
Ten dotyčný nakonec jídlo a věhlasné "ŠmirglPifko" daroval do Moradinova Chrámu trpaslíkům, lepší
místo snad ani není!

Pan Šmirgl spokojen s tím, že svět konečně vidí věci i jeho očima náhodou v Ajšaru potkal alchymistu jménem Rubby,
kterému raději říkaj "Gumák".
Tento pán byl velmi dobře vychovaný a věděl, že pan Šmirgl má krom Pepřových Cvelfů, rád ještě peníze.
Pan Šmirgl tedy začal na žádost pana Gumového pěstovat svůj tabáček, značky Drsnej Dech, který
v koprodukci s panem Gumovým začali prodávat a světe div se! Po jeho vyzkoušení nic lepšího
chtít  nebudete!

Pan Šmirgl s ručením neomezeným

Bylo krásné Jaro milé děti a pan Šmirgl byl zrovna na cestě přístavem, když v tom uslyšel rozmluvu několika námořníků.

"Normálně ti povídám! To město je zlatej důl! Skoro žádný daně! Jen kdyby se tam natáhlo pár vobchodníků,
tak se nějakej Išar může jít vycpat. A co teprv zlodějina! Strážný jen chrápou a pořádně nic nehlídaj!
Takže můžeme klidně pašovat tu pálenku, aniž by po nás někdo chtěl daně! Vyložíme to hezky kousek vod nich a
pak na koních hezky do Išaru."

Panu Šmirglovi byla tato diskuze celkem jedno, do chvíle než...

"A teď to nejlepší, nemůže tam ani ten vojcl co tu všechny peskuje, Nullden mu nepatří a tam to má pod palcem někdo jinej."

"Cvoooooooooooo! Gukaj vysypištět gde to mésto jé! Gde! Gdééééééé!"

A mezitím co pan Šmirgl mlátil toho námořníka pánví, z něj konečně vypadlo, kde se to bájné místo nachází. Jen co to šlo, pan
Šmirgl nasedl na loďku a odjel se podívat jak to tam vypadá.
První překvapení bohužel nebylo to nejpříjemnější, ale i tak! Celá vesnice byla liduprázdná, ale spokojená. Problémy okolního světa
ji nezajímaly. Pan Šmirgl se tedy chytře rozhodl!

"Nebejt tu Hořčica Vojel. Bejt tu pan Vévoda Šmirgl! Tódlecto mejsto se změjní v parádní kšeftařinu! Já z toho udělám pravou Šmirglandu!"

A pan Šmirgl začal město upravovat. Začal nejdříve políčkem, aby mohl pěstopat první ranní pánvičky.



Došel na začátek města, kde byla Městská vývěska plná ptačích výkalů, které zvláštnám způsobem a tvarem připomínaly  jméno Hořčice Vojela. I ptáčci ví, kam jejich lejna mají směřovat! Souhlasně zaprděl pan Šmirgl.



Následně se pan Šmirgl vydal za starostou, aby mu pánví a česnekem vysvětlil jak se to teda má dělat. Jenže starosta nikde nebyl, prostě zmizel. Vrátka zavřená, okýnka rozbitá. Starosta byl prostě fuč. Naštěstí venku seděl jeho obchodník, který byl zarostlý jak pořádný chmel! Tak mu pan Šmirgl vysvětlil co se začne brzo dít.



Na závěr se chytrý pan Šmirgl rozhodl rozjet věc, kterou sám chytře nedávno pojmenoval Byšnýž. Hledal nějakého obchodníka, jenže našel bohužel jen další ušaté zvířátko. Ovšem někdo chytrý toho zvířátka aspoň v minulosti něčemu přiučil a tak pan Šmirgl začal více než levně prodávat své zboží. Díky daním o mnoho levnějši než "F tom zaplivanym Kapitalištickym Ajšarů plnym kráv!".



Pan Šmirgl se tedy rozhodl, že všechny peníze co toto zvířátko vydělá, půjdou na propagaci jeho zvolení do vedení této úžasné vesničky.