Manawydan Fórum

Úplná verze: Silvie Loutničková
Prohlížíte si holou variantu vašeho obsahu. Prohlédněte si úplnou verzi s příslušným formátováním.
Kolik věcí se přihodí po jedné malé příhodě. Byla jsem na cestě do města, ale najednou se přihnal ten nejděsivější muž, kterého jsem toho dne zahlédla. Pískala jsem si a najednou jsem uslyšela jak na mě někdo řve ať zastavím. Když se jsem se otočila, málem to se mnou hodilo o zem. Ošklivý chlapík s lukem v rukách a mířil s tou věcí na mě. Když jsem se vzpamatovala, slyšela jsem pouze jak na mě křičí ,,Peníze nebo život!" a já že bych mu ty peníze ráda dala, ale že jich moc nemám. Hodila jsem na zem pár stříbrných co jsem po kapse vylovila a začala mu vysvětlovat že jsou těžké časy. Chtěla jsem mu vysvětlit, že jsem nedávno přišla o loutničku po nešťastné nehodě, kdy jsem zakopla a spadla na ni a pak že jsem si musela koupit novou, ale pan loupežník mě nevyslyšel, jenom začal řvát ať mu zmizím z očí. Tak jsem se celá strachy rozběhla pryč.
Ve městě jsem s touto informací přispěchala ke strážím, ale ta se na mě pouze divně pohlédla a odkázala mě na svého velitele. Snažila jsem se mu vysvětlit, že takové nebezpečné cesty můžou být pro mnoho lidí jejich poslední cestou, ale on mi na to jenom řekl, že s tím nemůže nic udělat.
Přišla jsem k panu kapitánovi, na pohled děsný bručoun, ale věřím že uvnitř je to hodný kluk ten pan velitel a že se jenom navenek tváří zle. Tak jsem mu to všechno znova vylíčila a on se tomu pouze zasmál. Když jsem ale trvala stále na svém, že by ten lupič měl jít před zákon, řekl že se těmi pár stříbrnými nemůže zabývat, že ani nemá muže navíc, aby běhali po lese. Pak si ale vzpomněl, že měl v lese tři oddíly vojáků, pro které měl důležitou zprávu. Tu mi tu zprávu podal a povídal, že když jim to vyřídím, zařídí lesní hlídky. Tu jsem mu na to kývla, že ano a že se hned vydám na cestu, to jsem ale nečekala jaká cesta to bude. Samá harpie a že mě málem dostaly, kdybych to věděla, vůbec se na tu cestu nevydám. Ale dohoda je dohoda a já ty oddíly musela najít.
Tu jsem si cestou broukala a skládala baladu, když konečně vidím záři ohně. Celá veselá jsem tam vlítla, až se mě pan důstojník polekal. Podala jsem mu tu náramně důležitou zprávu a s ním to málem seklo o zem. V té zprávě bylo toto: ,,Okamžitě se stáhněte zpět k branám. Jeho královské veličenstvo si nepřeje dále pokračovat v hledání Hniluchovy bandy" a podepsán sám pan velitel. Ale pan důstojník mě ujistil že ta zpráva není zase tak zlá a dokonce mi pomohl najít další oddíl kousek od nich. To byl oddíl pana důstojníka Forresta a ten pan důstojník byl panečku chlap jak hora! No ti byli z mé zprávy velmi potěšení, ale když jsem našla ten poslední oddíl. To jsem nečekala. Tu pan důstojník se z toho úplně posadil na zadek, jak si to přečetl, že tu bandu zrovna vypátrali a že čekají na posili. Když mě viděl, myslel si, že asi nesu zprávu o posilách a ne o ukončení jejich mise. 
Pan důstojník byl ale velmi férový a řekl, že když zařídím zničení té bandy, odmění se celé družině. Tu bych ráda připsala, že hledám statečné muže na vymýcení jisté bandy loupežníků, jak kvůli bezpečnosti v lesích, tak kvůli těm, které již tato banda okradla. 
Tu ale když jsem se vrátila s tím vším k panu veliteli, tak mi akorát poděkoval a že zařídí ty hlídky, ale stejně bych jim moc nevěřila. Ale když jsem byla už nachystaná k odchodu, zmínil se o dalším důležitém poslání hodném mé maličkosti. Tu mi pan velitel povídá, že mu bylo ukradeno několik svitků. Přesněji řečeno 6 svitků, které by velmi rád zpět a pověřil mě vyšetřováním této záležitosti. Tak jsem se tohoto úkolu chopila a vydala se na první místo, které mě k této události lákalo a tím bylo místní kasíno. 
V kasínu se mě pokusil napadnout opilý muž, kterého jsem naštěstí zneškodnila. Dala jsem mu takový pohlavek, až se opilcovi protočily oči a šel k zemi. Tu ale přisednu ke stolu vedle a že pán by něco věděl, ale musela jsem mu rozvázat jazyk měšcem stříbrných. Odkázal mě na muže v chudinské čtvrti, který se k oné loupeži dokonce přiznal, ale s tím, že mu bylo nabídnuto mnoho peněz, aby ty dokumenty ukradl. Bohužel i tento muž měl silně svázaný jazyk a barva stříbra ho nechtěla rozvázat. Tu až zlato rozvázalo hamižný jazyk a tu mi pověděl, že jeho klientovi šlo pouze o jediný svitek a že ten nedostal. Ten svitek je spojený s tou bestií co tu nedávno ve městě řádila. Když jsem se snažila přijít na stopy muže, který si krádež objednal, jediná stopa co mi zůstala, byla ta, že jistá osoba je osobou z Kareldu. Uvidím kam mě povedou další stopy při mém vyšetřování...

Podepsána Silvie Loutničková