Dveře vilhelmovického sídla se krátce otevřely a vyklouzl z nich štíhlý elf v pracovním oděvu. Na malý moment se zastavil a z úkrytu stříšky kryjící vstupní schodiště obhlédl prostor, který se před ním rozléhal, včetně dvou budov – stájí po jeho pravici a malého obydlí na straně druhé. Vilhelmovice se již stihly probrat po zimním spánku a tak donedávna tiché sousedství opět ožívalo nejrůznějšími zvířecími zvuky – prozpěvováním drobného ptactva, štěkáním psů, bučením dobytka, cvrlikáním, cvrkáním a bzučením hmyzu rozličných barev. Elf seběhl tři schody a znovu se zastavil. V ruce držel pergamen, jehož obsah ještě jednou kontroloval, pak jej přiložil k sloupku, vzal hřebík, který dosud svíral rty a sáhl po kladivu na opasku. Dvě svižné rány a spis se z místa již nehnul. Stojí na něm: