+- Manawydan Fórum (http://forum.manawydan.eu)
+-- Fórum: Manawydan - Hráči hráčům (http://forum.manawydan.eu/forumdisplay.php?fid=14)
+--- Fórum: Informace od hráčů (http://forum.manawydan.eu/forumdisplay.php?fid=37)
+--- Téma: Knihovna (/showthread.php?tid=873)
Prispevky do knihovny Isharu - Marina - 20.10.2008
Pokud mate zajem necim prispet do knihovny, at uz pribehem, popisem napriklad povolani, receptama, cimkoli jinym, tak mi bud napiste SZ s textem nebo vhodte svuj vytvor do truhly vedle knihovny, ktera se nachazi na urade starosty (mala cast mesta ohranicena hradbami) nalevo od vstupu. Prosim nepiste sva dila sem. Duvod je snad jasny
. (samozrejme je mozno se domluvit na nejake penezni odmene)Vsem prispivajicim predem dekuji.
Knihovna - Lokarjon - 01.04.2009
(Zde bude seznam del ale take i strucny obsah nekterych z nich. Ale najdete zde i popisky, ruznych zajimavych veci, osob, bohu....autor textu: Ursus)
*Prachozis se knihovnou, a na policich lezi svitky, knihy tabulky, desticky s ruznymi zapisky. Nektere jsou zaprasene jine nesou na sobe znamku casteho obotrebeni. Vsimas si textu s nabozenskou tematikou*
RE: Knihovna - Lokarjon - 01.04.2009
HELM
[attachment=181]
Helm, známý jako Hlídač nebo bdící, je stvořitelem nejmladší, přesto však nejpočetnější rasy, rasy lidí. Většina lidí ho zná, jako spravedlivého a neoblomného. Helm sám si nikdy netroufl určovat hranici dobra a zla, která je velmi vrtkavá, neboť co se zdá jednomu jako správný čin, může jiný vnímat jako to nejodpornější zlo. Proto Helm svým stoupencům nebrání v následování jakékoliv cesty. Avšak velmi dbá na to, aby člověk setrval na stezce, kterou si vybral.
Helm tedy drží ochrannou ruku nad kýmkoliv, kdo si vybral svou životní cestu a potřebuje pomoci při překonávání překážek, jež jsou mu kladeny pod nohy. Takovouto pomoc na své cestě potřebuje občas téměř každý, proto není divu, že Helmovi věřící jsou tou nejpodivnější směsicí lidí s rozmanitým pohledem na svět. Najdou se mezi nimi nejen svatí bojovnici (paladinové), jež zasvětili svůj život ochraně cizích životů, ale také i tací, jež se zajímají jen o svůj majetek a své požitkářství. Každý z nich si Helmovy pravidla vykládá po svém, ale každý z nich následuje svou cestu, kterou si zvolil a na ni potřebují občas pomoci. Díky tomuto přístupu nemá Helm o své věřící nouzi. Mezi Helmovy věřící nepatří jenom lidé, občas se mezi nimi objeví i příslušníci jiných ras. Jedná se zejména o ty, jež byli odvrženi svým bohem právě proto, že si vybrali poněkud odlišnuo životní cestu. Takoví pak hledají pochopení právě ve svatyních Helmových.
Chrámy zasvěceny Helmovi se podobají spíše menším soběstačným pevnostem. Jedná se obvykle o celé komplexy budov. Samotný chrám je pak jen jednou z mnoha staveb. Jednou z největších budov v těchto komplexech jsou malá kasárna nebo někdy i celé hrady či letohrádky, v nichž se zdržují paladinové – bojovníci, jež svůj život zasvětili nejčistší myšlence Helmově – ochraně druhých.
Nejen knězům, jež jej následují, ale také některým bojovníkům, propůjčuje Helm některé ze svých schopností. Helmovi kněží se pak soustředí zejména na pomoc druhým, jsou to výborní ranhojiči, kteří díky svým modlitbám mohou uzdravit nejen tělo, ale i duši.
Helmovým symbolem je kovová rukavice, znázorňující sílu a majestátnost, s otevřeným okem, které symbolizuje neustálou ochranu a dohled.
Helmovy zákony začínají větou: „Nikdy nezraď svou pravdu.“ Tato věta je pak velmi často citována v chrámech, na malbách a podobně. Mnoho rytířů si ji nechává razit na svou zbraň a to nejenom v obecné řeči, ale i v jiných zcela cizích a dnes už neužívaných jazycích. Tuto větu si na zbraň nechávají razit zejména paladinové v době, kdy jsou přijati za členy řádu a jejich zbrani je požehnáno.
JONDALA
[attachment=182]
Opatrovnice, jest stvořitelkou hobitů a ochránkyní života. Většinou je známá jako jemná a citlivá bytost chovající se ke svému okolí nanejvýš něžně, dokáže však býti i zlá a divoká a to tehdy, vztáhne-li kdokoliv ruku na bytosti pod její ochranou. Je laskavá, ale ve svých zákonech neústupná. Tím zajistila, že, na rozdíl od jiných ras, se hobiti málokdy přikloní ke zlu. Pokud se tak i přesto stane a hobit se vydá po cestě zla, neuvrhne jej Jondala v nemilost ani jej netrestá, místo toho se mu stane jeho průvodcem na cestě zpět, k dobru. V žádném případě se nebrání spolupráci s ostatními bohy, jež mají obdobné cíle jako jsou ty její.
Mimo jiné je i bohyní plodnosti, úrody a růstu. Dokáže i v nepříznivých podmínkách zažehnout plamen života v jakékoliv vadnoucí rostlině. Tímto se stará o to, aby hobiti měli dostatek jídla a mohli si užívat pohodlí. Jondala také bdí nad každým hobitem od narození až po jeho poslední hodiny.
V hobitím společenstvu a kultuře má nezastupitelné místo také rodina. Jondala, vědoma si tohoto faktu, pozorně sleduje všechny rodiny a dohlíží na jejich klid a mír. Pokud hrozí různé rozkoly a nesváry, obvykle raději zasáhne pro dobro rodiny.
Ačkoliv je doslova vzorem jemnosti, vlídnosti a pokoje, dokáže se státi zuřivou ochránkyní. Snaží se předejít jakýmkoliv nesvárům, zvláště s ostatními bohy, ale jsou-li v ohrožení hobití životy, domy, nebo dokonce celé vesnice, stává se z ní neohrožená, hrůzu nahánějící bojovnice, která je odhodlaná postavit se komukoliv. Ve své moci má koloběh života a smrti, takže každého agresora dokáže pomocí své kletby připravit o jeho životní sílu a udělá z něj chromého starce.
Jakožto důkaz náklonnosti může Jondala seslat hobitům (a ostatním jejím stoupencům) příznivé počasí. Naopak ty, jež znepříjemňují život hobitům nebo ji samotné, dokáže obklopit velmi nepříznivým a zrádným počasím.
V příbězích je Jondala popisována jako žhnoucí plamen, jako jasná záře. Ve skutečnosti se často prochází po světě v podobě půvabné a okouzlující hobitky s jasnými rysy, jež značí odhodlání. Má dlouhé, zlatavé vlasy, sukni v barvě lesa, blůzu žlutohnědé barvy, dřevěný štít a krátký meč.
Jondale je zasvěceno velmi málo chrámů, většina hobitů ji raději uctívá v pohodlí domova. Pokud už existuje chrám zasvěcený Jondale, jedná se obvykle o jednoduchou stavbu vytesanou do svahu kopce. Její kostely jsou přístupné všem dobrosrdečným lidem, kteří potřebují její ochranu. Knězi chrámu pečují o bohaté zásoby jídla a zbraní. Pokud je toho třeba stávají se z nich velmi dobří obránci.
Jaká jsou její nejzákladnější pravidla? Prostá: „Nalézti mír a pohodlí pro život je to největší bohatství. Rodina je největším z pokladů. Vaši rodiče vám dali život, stejně jako vy jej dáte svým potomkům, proto se o staré a nemohoucí starejte vždy s láskou, jednou jimi také budete.
Každý hobit se k Jondale modlí pravidelně, vždy ráno.
Úkolem všech kněží, jež slouží Jondale, je pomáhat těm, kteří to potřebují. Proto se většinou nezdržují v chrámech a kostelech, ale obcházejí po světě a pomáhají, kde je to potřeba. Jondala jim za věrné služby propůjčuje některé ze svých schopností. Kněží jejího řádu tedy dokáží uzdravovat nemocné pouhým dotekem ruky (Jondalina pomoc), někteří dokáží povzbudit ducha a zahnat strach (Jondalina odvaha) nebo vládnout počasí a nastolit takové, jaké chtějí oni (Jondalina přízeň). Všeobecně se tedy dá říci, že Jondalini kněží se zaměřují na magii ochranou, léčivou a pomocnou.
Jondaliným symbolem je štít s rohem hojnosti.
GARL GLITTERGOLD
[attachment=183]
Garl si pohodlně hověl v křesle a pozoroval Corellona při dokončování jeho nového uměleckého díla. Byl to obraz. Jeho bratranec pokaždé když se rozhodl přetvořit si svůj domov do pohodlnější podoby, nejdříve přenesl svoje představy na plátno. Byl to velmi krásný obraz. I když na Garlův vkus tak trochu nudný. Tak trochu? Jeden by usnul, kdyby se na to díval chvíli déle. Samá tráva nikde ani jediný drahokam. Co se dalo dělat takový už jeho bratranec byl. Přestože Garl svědomitě předstíral pozorování, jeho ruka si bezmyšlenkovitě pohrávala se zlatým nuggetem a jeho mysl bloudila po té krásné laboratoři co včera viděl v Červíkově. Gnom by nevěřil, že jde udělat tak velikánská díra. Zničehonic mu ale zacukalo v ruce a nugget už se kutálel po zemi. Paže mu visela dolů jako zvadla rebarbora. Zatímco se mysl obratem vrátila na horu Celesti, paže začala od konečků prstů pomalu, ale jistě průsvitnět. Něco se tam dole musí dít, pomyslel si Garl. A taky, že se dělo.
„Nénénééé. Tak to není, pokud se podíváte na výslednou redukci, vyšlo nám, že pokud potká integrál derivaci na mostě, tak je prostě konec a není kam uhýbat. Jednoduše Garl neexistuje, vlastně pardon žádný Bůh neexistuje. Tady máte nezvratný důkaz,“ dokončil Filípek Popplepin, potomek Popplepinův, bývalý kněz Garlův a největší matematik široko daleko. Shromážděným davem to souhlasně zahučelo. Gnomové si začali špitat mezi sebou, pokyvovat hlavami a ukazovat na nejrůznější části rovnice, kterou byla počmáraná celá jedna strana radnice. Shromážděných bylo opravdu mnoho, nikdo si přece nemohl nechat ujít nezvratné vyvrácení boží existence a změnu obecní víry.
Garl události mlčky pozoroval, zatímco mu začaly průsvitnět i nohy. V kruhové siní, začali pomaličku opadávat kousky zlata z Garlovi sochy ve výklenku. Právě když jeho prst dopadl vedle Gruumshova kamenného oka, kterým si s oblibou koulela Garlova kočka, lehounce se usmál a zmizel aniž by si toho jeho bratranec, zaujat tvorbou všiml.
„Slyšte, slyšte. Myslím tedy, že můžu označit důkaz, nám předložený ustanovenou komisí „pro poznání pravé podstaty pravdy“ za konečný a odhlasovaný,“ pronesl rezolutně starosta Třpitidůmek. „Má někdo nějaké návrhy ?“ obrátil se k davu. Z hordy gnomů vystřelila ruka.
„Navrhuji, navrhnout místo dosavadní oficiální víry, víru novou a to nevíru,“ vykřikl gnom s nazlátlou kůží, „jelikož je vědecky dokázáno, že víra podporuje růst nosu i ve stáří.“ Davem to opět zahučelo. „Díky novým poznatkům striktně odmítnout víru starou a šířit co nejsilnější nevíru v Garla Glittergolda mezi vším gnomstvem a tím dodat vědě a jejím vývodům ještě větší důležitosti,“ vykřikl, „a našim nosům dalšího růstu!“ dodal a jeho oči se zaleskli zvláštní barvou. Davem se rozproudil nespoutaný jásot a křik.
„Ticho, Tiiichooo vážení. Budeme tedy o návrhu hlasovat,“ řekl starosta a největší z autorit Třipitidůmek. „Kdo je pr..?“ než starosta dořekl vyrazil do vzduchu les rukou radostně poskakujících gnomů.
..
Tak začali gnomové silně nevěřit a Garl se mohl opět pohodlně usadit.
Garl Glittergold je patriarchou gnomů a pravděpodobně nepřístupnější člen Pantheonu. Často podniká cesty po světě Manawydanu, hledajíc nějaký malér do, kterého by se mohl dostat. Bere na sebe většinou podobu gnoma s nazlátlou kůží a očima, které mění barvu od safírové přes emeraldovou po rubínovou. Velký mistr legrácek Garl je vždy dobře naladěným šprýmařem, který neprokazuje hrdost ani neposkytuje přemrštěnou ochranu svým následovníkům. Jeho hlavní záměry jsou dva: vidět gnomy všude na světě jak spolupracují a neustále jim připomínat, že ač život může být tvrdý jakkoliv, je důležité si vždy udržet smysl pro humor.
Garl vždy nosí svojí inteligentní dvoubřitou sekyru, jmenuje se Arumdina, je mu více společnicí než majetkem. Přestože je Garl skvělým bojovníkem, dává při dosahování svých cílu přednost trikům a ilusím. K tomu samému vede i své následovníky.
MORADIN
[attachment=184]
Moradin, stvořitel, je uctíván zejména trpaslíky. Mezi nimiž je znám jako přísný a tvrdý, ale také spravedlivý. Podle legend je to právě on, jež poskytl trpaslíkům jejich první domy v podzemí.
Více než o trpaslíkovo srdce a povahu se stará o jeho úsilí, pracovitost a dovednosti s kovy a kamením. Když Moradin stvořil první trpaslíky za pomoci svého kladiva, získal nádherné sochy, jež však byly bez života. Aby vdechl svým, podle něj, nádherným sochám život, zažehl v každé z nich plamínek božského ohně. Právě proto je dnes ve všech chrámech a kostelech, zasvěcených Moradinovi, výheň, jež nikdy nesmí vyhasnout. Pohasne-li oheň ve výhni, ať již z jakýchkoliv důvodů, je obvykle chrám zbourán. Pak je vystavěn chrám nový, většinou velmi podobný, ne-li dokonce stejný, jako zbouraný, ale na jiném místě.
Moradinův vztah k ostatním bohům je povětšinou silně neutrální. Nevyhledává problémy, a proto se nepouští do rozpor s nikým, kdo přímo neohrozí jeho děti. Jestliže však někdo bude chtít ublížit trpaslíkům, pak s ním Moradin nebude mít sebemenší slitování. V minulosti se o tom přesvědčila jen Lloth, která chtěla trpaslíky vyhnat z jejich území, aby se její drowové měli lépe, nepochodila a utrpěla tehdy potupnou porážku s mnoha ztrátami. Od toho okamžiku se také datuje neutichající konflikt mezi těmito dvěma národy a jejich bohy.
S velkou oblibou na sebe bere podobu zavalitého trpaslíka s dlouhým plnovousem černé barvy, jež je oblečen do kovářské zástěry, a putuje po zemi. U pasu má obvykle kladivo, nikoli však zlaté, mytrilové, či jinak zvláštní, ale na první pohled zcela obyčejné kladivo, jaké nosí téměř každý kovář. Říká se, že když má velmi dobrou náladu, tak pro své lidi ukove i nějaké to nářadí či zbraň. Snad i díky tomu je Moradin označován za božského kováře. Z jeho rukou pochází ty nejskvostnější zbraně dob dávno minulých. Bohužel je většina nyní ztracena v písku času.
Moradinovi kněží sídlí v jeho honosných chrámech, kde se starají o výheň, aby nepohasla. Mezi sebou mají i mistry černého řemesla, kterým se na světě nemůže snad nikdo rovnat. Jsou to ti nejlepší z nejlepších, které si Moradinovi kněží pečlivě vybírají. Splní-li pak přijímací zkoušky, dostane se jim té nejvyšší možné cti – pracovat v Moradinově chrámu ve výhni, která je posvěcena samotným Moradinem. Díky svým pravidelným meditacím, jež probíhají právě u výhně během kovářských prací, v sobě dokázali nalézt sílu božského plamene, který v jejich předcích zažehl právě sám Moradin. Tento plamen jim poskytuje neskýtané možnosti. Dokáží vládnout ohněm a jejich modlitby dokáží posilovat ducha i tělo.
CORELLON LARETHIAN
[attachment=185]
Je stvořitelem elfů a vládce na Arvandorem. Vypráví se, že v boji proti Gruumshovi byl těžce zraněn a jeho krev dopadajíc na zemi se mísila se slzami jeho manželky Sehanine. Z tohoto spojení vznikli první elfové. Corellona uctívají všichni elfové, jež se nepřiklonili temným božstvům.
Ve svých silných pažích svírá meč neskonalé síly s jehož pomocí je připraven urputně bránit své děti. Elfové, vědomi si tohoto, se na něj často obracejí v hodině nejvyšší nouze. On sám pak dozírá nad každým elfem od jeho narození po dobu jeho odchodu do Arvandoru, kde o něj přebírá starost jeho manželka Sehanine.
První ze Seldarinů není jen pouhým válečníkem, je také sochařem, jež dokáže vytesat nádherné útvary z tak živých materiálů jako je horská voda. Navzdory své zaneprázděnosti se rád potuluje po elfí zemi. Bere na sebe podobu skromného smrtelníka, nejčastěji lesního elfa, jež rád rozpráví a hlavně poslouchá řemeslníky i umělce. Velmi se zajímá i o filosofii a nové myšlenkové směry. Právě Corellonova skromnost je největším zdrojem jeho síly. Jeho zájem o umění a samotnou podstatu krásy ukazuje, že je stejně dobrým patronem umění, magie a poezie, jako boje a válečníků.
Má velmi dobré vztahy s mnoha dalšími bohy. Zvláště pak s Mystrou, matkou všech kouzel. S ní je v úzkém kontaktu, neboť se stará o magii, jež je používána elfy. Neustále pokračuje v neutuchající válce proti Gruumshovi, z tohoto konfliktu těchto bohů pramení i nenávist orků a elfů.
Kněží Corellona se velmi často stávají ve vypjatých situacích skutečnými vůdci svého národa. Hlavním jejich úkolem je rozvíjení sebe sama a trénink ostatních elfů v bojových schopnostech, magii, umění i řemeslech. Jsou připraveni naslouchat problémům a udržují si dobré vztahy s knězi ostatních bohů. Meditace i modlitby probíhají v noci, obzvláště v době, kdy je luna nejvýše.
Zaměření Corellonových kněží je boj, ochranná magie, umění a uzdravování.
GRUUMSH
[attachment=186]
Vševidoucí oko, je chladný a přísný. Jediným jeho smyslem bytí je boj a požitek z něj. Neustále vymýšlí nové a nové neshody a žene své stoupence do neutuchajících konfliktů. Je považován za nejhoršího boha ze všech. Podle toho se k němu také ostatní chovají, Gruumsh jim to oplácí stejnou mincí. Nemá rád skřety, opovrhuje lidmi a bytostně nesnáší elfy. S Corellonem, bohem elfů, totiž vedl dlouhý a neutuchající boj. Po mnoha staletích se Gruumshovi díky intrikám odpadlé elfí bohyně Araushnee (nyní známé jako Lloth) podařilo zaútočit na Corellona a překvapit ho, čímž se přiblížil jeho porážce. Corellon však dokázal na nečekaný útok odpověď a intuitivně máchl svým mečem po Gruumshovi, čímž ho připravil o levé oko. Od té doby se situace mezi oběma bohy ještě více vyhrotila a dodnes jsou jejich stoupenci ve válečném stavu.
Samotnými orky je Gruumsh považován za patrona orčích výbojů za územím. Vede své stoupence proti všem bytostem, jež obsadily území, která by podle něj měla patřit právě orkům (což v praxi znamená veškeré území na povrchu). Mimo to také požaduje po svých stoupencích, aby byli silní a neústupní. Vše jde tak daleko, že jsou mezi jeho stoupenci zabíjeni neslabší jedinci a jsou mu obětováni.
Na pozemském světě na sebe Gruumsh nejčastěji bere podobu zlověstného mraku, jež se vznáší nad bitevním polem, kde sleduje bojovou vřavu a baví se tím. Ve snech a vizích se svým stoupencům ukazuje jen jako oko bez víčka (odtud nejspíše pramení jeho druhé jméno – Vševidoucí oko). Někteří lidé a orci však tvrdí, že viděli Gruumshe i v jeho pravé podobě, zda-li se tato tvrzení zakládají na pravdě, či nikoliv, je těžké posoudit. Každopádně všichni popsali Gruumshe téměř shodně, jako velkého a silného orka bez levého oka. Na sobě měl kožené brnění podivně černé barvy, které však občas pulzovalo krvavou červení. V ruce svíral velké kopí obdobné barvy.
Gruumsh je především vynikajícím bojovníkem, ale ovládá i jistý druh magie. Tyto schopnosti pak propůjčuje i svým knězům, jež se dělí do několika kast (učeň Gruumshe, šaman a Gruumshovo oko). Podle těchto kast Gruumsh propůjčuje svým následovníkům své schopnosti.
Gruumsh (a tedy i jeho stoupenci) ovládá magii destrukce, otravy, posílení osobnosti a strachu. Nedokáží modlitbou uzdravit ostatní, ale šaman a Gruumshovo oko dokáží uzdravit sebe pomoci Gruumshovy odměny a Gruumshovy pomoci.
LLOTH
[attachment=187]
Lolth, Pavoučí Královna, je krutá a zlomyslná. Jediný důležitý, kdo žije v jejím světě, je ona sama. Neustále vytváří plány, které udržují její věrné následovníky v nesváru; tak může najít ty nejsilnější a nejbystřejsí z nich, aby jí sloužili.
Drowové, bytosti vychované jejím náboženstvím, jsou dokonalými nástroji jejích plánů. Drowové s přirozenou nedůvěrou a důvtipem řeší vše, ale jednou i ti nejchytřejší sokové upadnou v nemilost. K věřícímu v Lloth, bohyni chaosu, se vlastně takový konec hodí. Hlavním symbolem Llolth i jejich věřících je pavouk. Zabít, či pouze zmrzačit pavouka, je zločin trestaný smrtí. Lolth dává svým nejvěrnějším následovníkům jedovaté pavouky na pomoc a ochranu, ale také aby pohlídali jejich vytrvalost ve víře. Je známo, že nohsled bývá právě tímto laskavým darem od Lolth zabit.
Lolth je nejčastěji nalézána v podobě velké černé vdovy, může se změnit do nadpozemsky krásné drowky, či zvolí podobu stvůry s tváří půvabné drowky a tělem pavoučí zrůdy. Přítomnost Lolth v jakékoliv formě je důvod k obavám. Mimo hmotné formy Lolth raději jenom ukáže, že se dívá, a to tak, že nechá na nejbližším pavoukovi v dohledu objevit se pár smyslných ženských rtů. Pokud je pro dosažení jejích cílů nutné zasáhnout, obdaří následovníka nadlidskou bojovou zručností, nevídanou rychlostí a výdrží těla i zbraně. Tito následovníci jsou téměř vždy obklopeni plápolající, černou, na okrajích fialovou září. Všichni klerici Lolth jsou ženy. Její léčitelky jsou u Lolth jedinými, kdo drží v drowí společnosti nějakou skutečnou moc. Když jakákoliv kněžka řekne, udělej to a neváhej. Trest za neuposlechnutí je obvykle rychlý a ničivý. Zabíjení není jejich styl, to zmrzačení je odměnou pro ty, co pomalu myslí a váhají. Kněžky mají pocit, že jsou soudci, porotou i vykonavateli společnosti, jež leží u jejich nohou, a moc daná jim Lolth je právo k jakékoliv akci, kterou by mohly udělat. Kněžčin jediný smysl života je odstranit slabé a posvětit silné.
Knihovna- výzva hráčům- - bartoska - 23.08.2009
Zdravím Vás,
hráčům, kteří nevědí co s roupy bych doporučil, aby začali přemýšlet o tom, jak sami mohou přispět světu Manawydan, jednou touto možností je právě pomoci s rozvojem knihovny a tak i naší umělé vznikající rp kultury na Manawydanu.
Já osobně se domnívám, že je to jeden z nejlepších způsobů jak dát manawydanu, tvář a formovat jej ve skutečně kvalitní rp svět.
Každý národ by měl mít svou jedinečnou literaturu, pohádky, báje pověsti, příběhy a kroniky(jukněte na příspěvky bývalého Sega do elfské knihovny třeba), veselé a komické příběhy a povídačky a možná v co nejmenší míře osobní deníky, který považuji, snad se někdo neurazí, za velmi nešťastné řešení.
Proto vás vyzývám abyste Vy, co máte chuť, snažili se vytvářet, lokální pověsti a mýty, duchy a strašidla pro malé děti všech ras, každá kultura má svého strašáka na malé děti, Elfové budou své děti nejspíše strašit tím, že si pro ně přijde Ork, který je sežere. Orkové naopak své děti elfským kouzelníkem, který je zakleje třeba ve veverku. A toto vše by se mělo promítat v každém národu. Pro ukázku a příspěvek do knihovny lidí si dovolím napsat lokální pověst o Isharských rybářech, patřící jen do knihovny lidí. DÁLE VYZÝVÁM ostatní hráče hrající za různé národy aby přispívali svými povídkami a lokálními pověstmi, KTERÉ BYCHOM PAK ZAHRNULI DO SBÍRKY, např. POVĚSTI ISHARSKÉ A JEHO OKOLÍ apod.
Nuže pustím se do psaní, budu se snažit ať je ta pověst humorná. Autory prosím ať zachovávájí hlavičku, která bude ony příspěvky třídit.
příspěvek: Pověst lidí,
Lokace: Ishar.
Pověst o rybářích a jejich veselí.(inspirováno skutečnou příhodou
)Život rybářů přináší pramálo štěstí a veselí ze všedního dne. Tento nedostatek spočívá v nelehkém odloučení od svých rodin, kdy tráví několik dní ve společnosti mužské, na svých člunech a lodích, kdy každý den brzo ráno musí stávat k rybolovu a při neštěstí z hůry dané, jsou někdy nuceni vést s mořem nelítostný boj o zachování svých životů a toho mála co, co sebou mají. Stejně tak mrzuté to mají i po příjezdu, kdy nesmlouvaví kupci by jejich úlovek nejradši odkoupili za hrst písku a na trhu zpeněžili nejraději za královskou korunu. A proto rybářům odpočinkem nebývá ani roudná hrouda, ani když zpravují potrhané sítě.
Není proto se čemu divit, že isharští rybáři jsou často nemluvní ba někdy přímo hrubý, štěstí a veselý ve svém životě pramála totiž mají a když přece jen nějaké příjde rychle pomine a hned osud dovrší starostí navíc! Takovou radostí je třeba narození syna, jenž již má zhůry dáno že rybářem na věky zůstane. Rybářova radost je hned dovršena starostí o další hladový krk. Musí krmit své děti a ženu a každý den ryba na talíři málokdy vzbudí úsměv na tváři, to jen když málo úlovků jest a celá rodina hladový.
V hospodě u piva se také málokdy nasměje, neboť peněz není nazbyt a po takovém povyskočení by pak strádala celá rodina.
Avšak stalo se jednou, štěstí jim bylo jejich největší obavou a nepřítelem dáno, to jest krutou bouří. Rybáři ač neumí číst a psát, jsou velmi zběhlý ve svém řemeslu moře, nebezpečné útesy a mělčiny znají v okolí Isharu lépe, než královské loďstvo a obchodní lodě a kdejakou mořskou nestvůru znají a mořský blud a říká se že k poznání druhu ryb jim stačí hmat. I v boji s nelítostnou bouří stojí si převelice dobře, což jen dokládá že neštěstích se děje málo a vrací se vždy a jedinou ztrátou bývají potrhané plachty.
Stalo se jednoho dne, že v moři kolem isharu řádil nelítostný netvor, který všechny ryby snad sežral, neboť úlovků ubývalo ač bylo hojných časů vhodných pro rybolov a tak rybáři museli plouti dále od břehů, než bývalo zvykem a stalo se čeho se obávali, že přepadla je bouře, tak nelítostná a silná že již v duchu své duše odevzdávali černému zuřícímu oceánu, avšak jejich zkušenost a odvaha pomohla jim přečkat bouři, avšak plachty měli potrhané a sítě také, což je donutilo navrátit se do svých domovů k nutným opravám. V duchu pohaslý, zarmoucení z myšlenky na pohledy svých, žen, že přijíždí bez jediné rybky a ještě hůře jim bylo při pomyšlení, jak splatí své půjčky, které byli nuceni si vzíti, aby holé životy své uchovali, při řádění mořské bestie, která pojedla z darů mořských co mohla. Rybářům se těžko vracelo domů, avšak neměli na vybranou, když tu najednou, spatřili jak tucty ryb při hladině plujou a zrovna ty velké, pro které jejich sítě není žádnou překážkou, zrovna tak jako pro ptáky přelet rokle. A tak ihned pustili se do lovu a háky ryby tahali z vod, avšak záhadou jim byli jejich podivné pohyby, které připomínali tance, jak se přibližovali blíže k pevnině všimli si rozbité flotily obchodních lodí v mělčinách, kterým se vyhýbali, byli to lodě mířící z Eldamaru, převážející eldamarské víno, všem poté byla jasná záhada, oněch ryb a jejich tanců přihladině, byli totiž opilý! Rybáři měli takovou radost z úlovků, že se rychle naklonili ze svých lodí, či z nich naskákali do moře a počali vodu pít.
Toho dne manželky stále vyhlíželi na moře, se strachem o své muže a žasli s údivem, když spatřili jejich potrhané plachty a poničené lodě z nichž se valilo jen veselý a smích, zpěv a šťastné pokřikování, nechápavě toto sledovali i posádky kolem plujících lodí, avšak když dopluli do svých domovů ženám předali jen ryby a o eldamarském víně pomlčeli. Toto víno bylo opravdu velice drahé, neboť nejen že mělo lahodnou chuť a sytilo jako chléb, ale nejlépe pomáhalo od všech těžkostech a starostí a tak převelice dlouho se vraceli rybáři šťastní domů, vínem zaplatili i své dluhy a spoustu si jej nechali. Dodnes se říká že spousta beden tohoto vína mají rybáři ještě v držení. Dnes by mělo cenu zlata, avšak rybář je rybářem a časem zapomněli kam schovali zbytek nákladu vína, avšak co přetrvalo v jejich žilách, bylo veselí a pocit štěstí, který získali z vína.
RE: Knihovna- výzva hráčům- - Urs - 31.08.2009
Třeba se vám to bude hodit: Analýza psaní příběhů a jiných literárních útvarů týkajících se Manawydanu
RE: Knihovna - Avicenna - 18.01.2011
Možno by sa zišlo hodiť tie texty o bohoch na web a MW wiki, myslím, že keď som prechádzal čo na webe vlastne je, toto tam chýbalo.
RE: Knihovna - Marina - 18.01.2011
na Wiki jsou...