Pravidelné trhy
..tentokrát v Cyproně, u východní brány
8. Toru, 374. roku, od rána
Již nějakou dobu bylo známo, že se u nás ve městě uskuteční pravidelné trhy pořádané orčí farmářkou Lorgou. Krom našich dvou stánků sice byl dalším jen ten s občerstvením od vévodství zdarma (který se, dlužno říct, těšil vysoké oblibě), přesto byl však celý den poměrně rušný.
Mile mě překvapilo, kolik se na akci objevilo elfího lidu a že nedošlo k žádným mezirasovým třenicím, jak by se dalo očekávat. Obchod však nezná hranic, možná tedy právě proto.
Jeden z elfů nejdříve obratem rozprodal stádečko koní, které přivedl. Protože ti moji se ještě těšili dobrému zdraví, nemusela jsem helmudík ani litovat, že se na mě nedostalo. Vydala jsem se tedy rovnou za Lorgou objednat kvalitní potraviny přizpůsobené lidským chutím - a to jak pro sebe, tak pro vévodství. A můžu říct, že u Lorgy si jistě vybere jak ten nejdivočejší uruk (ani si nechci představovat, co by u nich mohlo být ekvivalentem lahodného delikátního sýra, který díky této orkyni bude jistě brzy doprovázet víno z vévodských sklepů.. zřejmě mají ještě nějaké "podpultové" zboží, které se ani člověku nedostane na oči), tak příslušník vyššího stavu v civilizovaných zemích.. a ještě to dostane okořeněné dle kraje či kmenu. Dala mi ochutnat nápoj, který vyrobila, a který mi byl dosud neznámý - medovinu. Toto tekuté zlato hřálo sladkými spalujícími plamínky a tak jsem neváhala a ještě do objednávky na konec možná až trochu moc roztřeseným písmem připsala sud tohoto lahodného nektaru. Možná se na tom podepsaly i degustace červených vín - toho dne mimojiné cymalského, ročník 368, z jižních svahů (které ve svojí plochosti ničím nemohlo uchvátit, ani urazit), ale třeba také dnes již notoricky známého "drumalského řezníka z roku 369", ovšem ze zcela exkluzivní trati (dlužno říct, že běžnému lidu za normálních okolností zcela nedostupné, což se v chuti plně odráželo). Ačkoliv všechna starší vína se již vypila při předchozích příležitostech, ani takto poměrně mladé ročníky nezklamaly a všichni kdo ochutnali na již zmíněném stánku jistě mohou potvrdit. Znalejší z nás si jistě všimli, že to co za dnešní nabídkou vín trochu nešťastně pokulhávalo byl proces stáčení do naprosto průměrných sudů a následně i samotného servisu do zcela nevhodných pohárů, který naprosto neodpovídal prezentovaným kouskům. Celé situaci následně ani nepomáhalo to, že degustace probíhala stylem že sudy s nápoji byly dotlačeny až postupně během akce. Když společnost celé dvě hodiny za letního dne jen popíjí třeba právě ono již dávno zteplalé cymalské mdlé chuti, na jehož prezentaci by stačily dvě tři minuty, aby následně již s otupělou chutí a za pohnutých okolností (k těm se ještě dostanu) nemohlo plně navnímat bohatost chutí lepších vín, celá degustrace trochu pozbývá významu.
No, trochu jsem odbočila, ale nemohla jsem si nevšimnout, že o víno byl opravdu zájem, snad se toho tedy moc nestalo.
Stánek Lorgy byl opravdu rušný a já jsem vlastně odbíhala k tomu svému jen abych zpevnila Desmondovi, hraničářovi s lukem, jeho zbroj. A na víc už vlastně ani nemohlo dojít, protože následující děj byl poněkud zmatený. Jisté však je, že vzduch byl plný magie a ve městě se snad odnikud objevila jakási fialová kočkovitá šelma. Když tu, jakýsi lidský mág z hradeb se náhle ocitá před ní a hbitě před sebe - snad ze vzduchu - vyčaruje ledovou zeď. Šelma se v letu nestíhá zastavit a do zdi skáče, aby se následně vypařila. Tajemný mág hlásí (cituji): "Ležicí mezi nekonečnem a věčností, zdroj všech duší, nehasnoucí modrý plamen. Nechť nechá sílu skrytou v mé duši vystoupit z nekonečna!.... Roztržení duše!". Elfové jen nevěřícně, ale přesto žíznivě dopíjejí zbytky drumalského řezníka ze svých pohárů, aby snad kapka nepřišla nazmar v následujícím dějství. "Sorene ?", špitne jeden z nich "...byl to on, už jsem si jistý, kde je ?". Mág najednou nikde. "Kdo všechno pil to víno?", vypískne do chvilky ticha trochu hystericky Desmond opodál, snad doufaje, že se jedná o nějakou skupinovou halucinaci zapřičiněnou nadměrným popíjením v parném počasí. To už jen vyprskávám zbytky lahodného nápoje abych přivolala okolostojící stráže a dala rozkazy k poplachu a mobilizaci jednotek. Kdo způsobil takové trestuhodné přerušení degustace v tom nejlepším, musí za to zaplatit.
Za takových okolností je opravdu těžké víno daného formátu zcela docenit - vždy jsem věděla, že kouzla a mágové bývají trochu zvláštní, ale tohle bylo přeci jen příliš i na mě.
Aby toho nebylo málo, od východu se přiřítil jakýsi lovec se zmasakrovanou rukou aby nás varoval před fialovým lehvartem, který na něj zaútočil zrovna taky právě před chvílí. Ačkoliv ruku jsme mu hbitě ošetřili za pomocí léčivých lektvarů, obvazů a péče kněžího z hlídky, začal nám muž taky nějak fialovět. Běžela jsem pro felčara do lazaretu, ten hned odspěchal na pomoc a sama jsem ještě rychle brala uvnitř nějaké ošetřovatelské pomůcky. "Bolí to někde?", slyším zvenku tlumeně celkem směšný, ale přitom starostlivý dotaz kněze. "Možná by pomohla homeopatická dávka heřmánku", mudruje felčar jazykem, kterému hádám nikdo z přítomných lidí, orků, ani elfů zcela nerozumí. Náhle se ozývá zvenku řev, snad toho potrhaného nebožáka. Vybíhám ven, abych se ve dveřích zarazila. Před chvílí ještě těžce brunátnějící lovec náhle a nečekaně odhazuje snad v křeči či amoku kněze několik metrů do dáli. Teď již je lovec zcela fialový a opravdu to není hezký pohled. Možná za to ale mohl jen nedostatek heřmánku. Felčar couvá a přehodnocuje svůj předchozí a teď už poměrně beznadějný postup léčby na pouhé "Tak s tímhle nechci nic mít.." a div mě neodstrkuje z cesty, jak kvapně couvá zpátky do lazaretu. Třeba ale spěchal fakt pro ten heřmánek. Desmond se vzpamatoval a rezolutně zakládá šíp do luku, jakoby to mohlo ještě něco změnit na té zpackané degustaci. Aby se nehledali viníci tak snadno, i fialový lovec ve víru událostí náhle umírá a jeho tělo se začne ihned rozpadat. Teda, musím si dávat pozor, aby mě v lesích u vodopádů nic fialového nepokousalo, ačkoliv ta síla s jakou odhodil kněze v plné zbroji by se mi v kovárně mohla hodit.
"Nedává to smysl...", mumlá si kněz. "...musel bejt něčím nadopovanej, odhodit mě takhle jak kus klacku." "No - asi bych měl jít. Snad si s tím nějak poradíte.", otáčí se Desmond k východní bráně a hned zpátky trochu otřeseně a po chvilce se raději vydává směrem na západ. Může se mu člověk vlastně divit?
Jeden ze strážných si vzpomněl na hlášení nějakého chlápka, který byl též napaden šelmou fialové barvy, tentokrát se však snad jednalo o psa. A k překvapení všech se opět objevil nějaký čaroděj, aby zuřivou šelmu pro změnu spálil mocným plamenem. Napadený muž vyvázl naštěstí bez zranění a za tři čtyřdny by měl snad být dostupný ve městě k výslechu.
Stráže se rovněž zmínily o pohřešované čarodějce z Isharu jménem Sylva, na kterou se jakýsi plešatec středního věku ve faléru v Cyproně nedávno vyptával. Nosila prý oranžovou a zelenou barvu oděvu. Jak se ukázalo, takových lidí se v poslední době objevilo víc a všichni se vyptávali na různé mágy, například ještě na Calwen.
Jakmile jsme se s velitelem stráží dohodli na přísnějším režimu ostrahy, vydala jsem se zahloubaně zkontrolovat, jak moc to drumalské ve vedru utrpělo. Nepitelné, jak jinak. Bylo třeba ihned zařídit rychlou eskortu sudu do nějakého chladného sklípku, později na něj jistě bude větší klid.
Sklízela jsem svou provizorní dílnu a stánek, když tu přikráčel nějaký záhadný muž a jakoby mimoděk se u mě zastavil, protože jiní prodejci už na trhu nebyli. "Ono už je po trzích?", naoko překvapeně říká muž, který sem už na první pohled nezapadá a pohrává si s prstenem osazeným černým kamenem. Přistupuji na jeho hru a chvíli vedeme bezvýznamné řeči o té poklidnější části dnešních trhů.
"Byly tu i nějací jenž se živí čarodějným řemeslem?", dostává se konečně k věci. "Když o tom mluvíte, vlastně mám pocit, že jo...", nezalžu, "...proč se ptáte, sháníte mága?". "Ano ano...", dychtivě přitákává, "...sháním vlastně jednu konkrétní čarodějku jménem Sylva, ráda nosí oranžovou a zelenou". "Jo, tuhle myslíte. Vím o koho jde... ale teď není ve městě zrovna. Bude tu za tři čtyřdny, to vím jistě.", zdárně odolávám touze ho na místě nechat sbalit a podstoupit torturu za ten zkažený zážitek.
"Mám pro ni práci, velmi dobře placenou", odvětil muž. "Tak to jsme dva. Jestli chcete, stavte se tady ve městě v hostinci kus na západ odsud, v centru města.. Za tři čtyřdny po poledni tam s ní mám schůzku. Třeba i vy najdete společnou řeč.", poplácám muže bodře po rameni ať ví, jak jsem mu pomohla a už si v duchu škodolibě plánuji jak nechám obsadit hospodu, všechny východy, i celé město a zejména brány příslušníkama ozbrojených sil (včetně těch v civilním oděvu, aby nikdo nepojal podezření) a spadne klec na všechny tyhle podivný ptáčky.
Nejen víno je lépe podávané za studena - předpokládám, že z takové akce pochytáme mnohem víc výtečníků a já se snad konečně od někoho dozvím, co se tu ksakru děje a kdo za všecko může.
OOC: Děkuju všem za akci, bylo to fajn.. 
Manawydan.eu
