Manawydan.eu
19.10.2008 v 17:11
Budu si to muset začít psát. Od té doby, co jsem se před několika měsíci probral z bezvědomí mám stále výpadky paměti. Mohl bych zapomenout něco důležitého.
19. Luny, 269. roku, přibližně pět hodin
Tohle město mě ničí. I proto neustále hledám cestu skrz Bolest. Ale je to namáhavé a nikdy se nedostanu příliš daleko. Nikdo tam dlouho nevydrží. Ale dnes jsem měl zdá se štěstí...
Vydal jsem se po cestě směrem na Cypronu. Před horami jsem uhnul na jih a jel po jejich úpatí. Je tam velký tábor skřetů, nedostal jsem se kvůli nim o moc dál. O tom, jak mi třeštila hlava ani nemluvím. Vrátil jsem se na cestu a pokračoval na severovýchod. A pak to přišlo... bolest pominula! Je tam malá osada u opuštěné pevnosti. Malý ostrůvek klidu. Bylo to až strašidelné, to místo je celé opuštěné, domy jsou zamčené. A kdekoliv mimo osadu se zas vrací pocit, že se vám rozkočí hlava. Trochu jsem se tam porozhlédl a něco jsem našel...
Za mlýnem je vyschlá studna, na jejíž dno vede žebřík. Poněkud mne to překvapilo a vydal jsem se dolů. Páchlo to tam jak stoky... a stejně jako ve stokách tam bylo plno krys a potkanů. Už jsem se chtěl vrátit, nebylo to zrovna příjemné, když jsem spatřil lidské stopy. A ne jedny. Nejsem žádný stopař, ale k jedné ze stěn tam někdo v poslední době často chodil. Ohledal jsem celé to místo, magií i rukama, a nabyl přesvědčení, že je tam průchod. Ale jak dovnitř? Budu muset sehnat někoho, kdo se v tom vyzná.
19. Luny, 269. roku, přibližně pět hodin
Tohle město mě ničí. I proto neustále hledám cestu skrz Bolest. Ale je to namáhavé a nikdy se nedostanu příliš daleko. Nikdo tam dlouho nevydrží. Ale dnes jsem měl zdá se štěstí...
Vydal jsem se po cestě směrem na Cypronu. Před horami jsem uhnul na jih a jel po jejich úpatí. Je tam velký tábor skřetů, nedostal jsem se kvůli nim o moc dál. O tom, jak mi třeštila hlava ani nemluvím. Vrátil jsem se na cestu a pokračoval na severovýchod. A pak to přišlo... bolest pominula! Je tam malá osada u opuštěné pevnosti. Malý ostrůvek klidu. Bylo to až strašidelné, to místo je celé opuštěné, domy jsou zamčené. A kdekoliv mimo osadu se zas vrací pocit, že se vám rozkočí hlava. Trochu jsem se tam porozhlédl a něco jsem našel...
Za mlýnem je vyschlá studna, na jejíž dno vede žebřík. Poněkud mne to překvapilo a vydal jsem se dolů. Páchlo to tam jak stoky... a stejně jako ve stokách tam bylo plno krys a potkanů. Už jsem se chtěl vrátit, nebylo to zrovna příjemné, když jsem spatřil lidské stopy. A ne jedny. Nejsem žádný stopař, ale k jedné ze stěn tam někdo v poslední době často chodil. Ohledal jsem celé to místo, magií i rukama, a nabyl přesvědčení, že je tam průchod. Ale jak dovnitř? Budu muset sehnat někoho, kdo se v tom vyzná.
Vatras, the unreliable one... to jsem já...
Severin Slunosvit, to jsem taky já...
Severin Slunosvit, to jsem taky já...