[RP] Vypravy Praetorianu

[roboza]

Zima, 305 rok Toru

Po dlouhem vycviku jsme zaslouzene dostaly svuj pridel jidla a schylovaly se ke klidnemu spanku kdyz v tu ranu byl slyset rechot koni. Vypadali vystrasene a pobyhali kolem studny, Kdyz se je Lucius snazil uklidnovat tak jsem si vdaly mezi stromy slysel vsiml praskotu klacicku. Stale sem pozoroval les, jako by tam neco bylo. Kdyz jsem se priblizil k lesu vsiml jsem si klecici postavy. *Mezi stromy se ozval zvuk vytahujich se mecu s pochev* Utook ! ozvalo se z lesa. Z lesu se rozebehlo snad tucet zbojniku s meci nad hlavami. Berreson ihned svolal na poplach. Zbojnici na nas utocily ze vsech stran a stale jich pribyvalo. Nastesti vcas pribehl Robin, ktery se vracel z lovu svymi sipy nelitostne zabijel desitky zbojniku a snad i diky tomu velitel zbojniku zvolal k ustupu. V tu chvily sme se rozbehly do lesu abychom je vsechny pochytaly a spravedlive odsoudily za jejich hrichy. Postupne jsme je pobijely jednoho po druhem a vsak par se nam jich stratilo. Kdyz jsem se vracel k domu a svolaval sve bojovniku k ustupu tak na me vyskocil velitel zbojniku, ktery me sekl svym mecem pres zapesti, svalil sem se na zem a videl jsem jak se proti me rozbiha s naprezenym mecem. Zavrel jsem a uslysel hvizd sipu ktery skolil valecnika. Rychle ke me pribehla Carwen a pomahala mi vztat. Vsude okolo byl slyset narek stejnajcch zbojniku ktery se pomalu zmenil na dupot koni a krik pochazejci nekde ze severni cesty. Jezte nebylo po vsem. Par zbojniku kteri se zabehly stacily jezte prepadnout kupce miriciho do isharu. Rozkazal jsme po svych bojovniku at nenechavaji zajatce. A tak se i stalo, vsichni do jednoho byli popraveni. Rychle jsme pribehl k svazanemu a zmlacenemu kupci na pomoc. Byl to kupec ktery prevazel drahoceny mec, ktereho jsme doprovazeli k hranicim Isharu, Az v te chvily sem videl tu statecnoust svych vojaku, kdyz pajdajci Carwen a Berrorson s krvacejcim kaslem kraceli vzprimene a hrde pod modrymi plasti Praetorie az k samotnemu mestu. Cestou nas cekalo jezte spousta nastrach ktere jsme diky bohum prekonali.

Doted je tento den zapsan na nasich zohavenych telech a diky tomu na nej nikdy nezapomeneme.

*podepsan*
Areius Velva Nemus
Velitel Praetorianske armady

[roboza]

Jaro, 306 rok Juny

Z casteho rana me probudil hlasity pad krabice. Bylo mi to podezrele protoze Berroson ani Carwen nebyla v posteli a jejich truhlice byli pootvirane a prazdne. Kdyz jsem nahledl pootevrenymi dvermi videl jsem jak Berroson skladuje vsechny veci Praetorianu do batohu. Zaslechl jsem i Velitele jak se s nekym venku bavi. Tak jsem vyuzil teto situace a vletel jsme na Berrosona. Prekvapil sme ho natolik ze zrovna polena ktere drzel v rukach mu popadaly na nohy. Kdyz lapal svuj mec, tak mi to vsechno doslo. Touhle byla vzpoura. Jezte ze jsem mel po ruce luk a rychle si ho nabil. On v ruce svuj mec a ja z vetsi vzdalenosti na nej miril svym lukem. Zacal sem kricet vzpoura, zlodeej ale nikdo neprichazel. '' Co tady delas Berrosone, ty tu kradez? '' Z jeho ust vsak vyslo jen namyslene jen '' Jen si beru, co mi pravem patri '' V tu chvily prevratil stul a tak zabranil memu sipu ktery sem na nej vystrelil. Rychle se na me rozbehnul s mecem v rukach a sekl me primo do ramene, okamzite jsem se svalil na zem a stenal bolesti. '' Modli se aby te tvuj buch vzal do nebe '' * Rekl Berroson s mecem, plne rozhodnuty ze me zabodne* ''Uaaagh'' *Zarval a jeho mec schyloval k memu srdci* Ja vsak nevahal vytahl dyku a ryhle mu ji zabodl mezi zebra, jeho mec me mijel o pouhy kousek meho tela. Lezel sem tam, cely od krve a padal do bezvedomi. Nic vic si uz nepamatuji, jen jak jsem se probudil v postely s obvazanym ramenem a Luciusem po svem boku. Ten mi vysvetlil situaci, a jak se veci maji.

Ten den kdy Berroson kradl veci Pretorianu, stihl spolecne s byvalim velitem Pretorie okrast, znasilnit a zabit spoustu zen a kupcu.

* O par dnu pozdeji *

Me rameno uz bylo v poradku a ja se opet mohl vratit do rad Pretorianske armady.
Mel jsem dulezity ukol. Najit vudce Lapku Areiuse Velva Nemuse, a donest ho ziveho nebo mrtveho Isharske strazi. Znal jsme ho velice dobre a mel sem par tipu kde by mohl byt. Cestou do mesta byla vsude znat jejich ciny, narazil jsem na tva mrtve straze, zohavena tela se valela mezi stromy v lesich. Kdyz jsem zakopaval jejich tela zaslechl jsem povedome hlasy. No jiste ! To mu si byt oni, Dva muzi v kapich a rukavem od krve. Sledoval jsem je az ke kamenemu mostu mezi Isharem a Cypronou. Mely tam postaveny Stan na zemi spacaky a mezi nemi ohen. Chvily sem je pozoroval z housti kdyz si sundaly sve roby a zacali se bavit o Jotynce, kterou chteji jezte tentyz vecer zavrazdit. Co vsak me nejvice prekvapilo bylo, kdyz ze stanu vysla Carwen. Neveril sem ze i ona snimi kuje pikle. Nasedl jsem na sveho ohre a pospichal k radu Pretorie. Vse jsem povedel Luciusovi a rozhodli jsme ze je napadneme.

*O par minut pozdeji*

''Tady jsou Lucisui'' * V daly lezel Areius a holym brichem a Carwen ktera se ho snazila lecit * '' mely bychom na je zautocit ze severu, Nejsou tam stromy takze je to pro vaseho kone idealni misto ''
''Ja budu stat tady a az vam dam povel vyjedete po nich a pokusite se je zahnat do lesa ke me''
*Lucius se pousmal a chytl kone za uzdu * '' Vynikajci plan pane '' *a vydal se na sve misto*

Kdyz bylo vse pripraveno, mavl jsme rukou, v dali se ozval dupot kopyt a ze tmy se vyritil Lucius a kopim na ktere Nabodl Carwen a opet se stratil ve tme na druhe strane. Mezi tim muj sip zasahl berrosona do nohy ktery se okamzite sklopil na zem. Pribehl sem k Areiuovi ktery se plazil do lesa vsi silou ho uderil do hlavy popadl a tahl ho ke svemu koni. Carwen nabijela svuj luk a uz ho na me natahovala a ja nemohl nic delat. Nastesti se vsak z poza tmy obejvil Lucius a svym konem odhodiil Carwen. Uz sem byl u sveho kone a snazil se prehazovat areiuse pres kone * V daly byl slyset narek pozmohdenych tel a krik carwen '' Stuujtee '' *

Luciusi Vem si meho kone a ujizdej do srubu,zamkni ho do zalare a vyckem tam na me.

*Po mem prijezdu do zalare*

Tak mluv ty lhari * Ozval se hlasity vykrik z poza mrizi ktere jsme oteviral *
Cely od krve, domlaceny Areius ktery sedel na zidly s omotanym lanem kolem krku Nevydal ani hlasku. Dostali jsme z neho jen proc to provedl a pro si vybral takovouhle cestu, ale ci je jejich velitel nam nerekl. Nakonec jsme ho po delsim muceni kteryho pripravil o par zubu a prstenicek na leve ruce vymenily za pet zlatych se zamerenim ze jen s takovou najdeme jejich velitele, ktereho musime dopadnout a donest pred spravedlivy soud a nebo ho na miste popravit i s jejich kumpany.
Luciusovi se tenhle navrh nelibil, ale zkratka jsme nemeli na vybranou, on jediny nas ted mohl dovest ke svemu panovi.

*Podepsan*
Robin Stift
Novy Velitel Pretorianske pesi gardy