Schylovalo se k času, na který byli svoláni dobrovolní lovci z celého Manawydanu, aby na žádost neznámého muže vystopovali a ulovili několik vzácných exemplářů zvířat, tvorů se stříbrnou srstí, kteří se na tomto kontinentě objevovali snad jen v pohádkách. Rozhlédla jsem se po okolí a mimoděk se usmála. Třebaže do smluveného začátku zbývalo jen několik minut, byla jsem zde sama.
Snad i lovcům z celého okolí přišla nabídka až příliš podezřelá, než aby se lovu zúčastnili i přes vidinu velkého a rychlého výdělku. A měli pravdu. Byla jsem si celkem jistá, že odměnu, ať už za jakýmkoli účelem vypsal nekromant, nebo jeden z jeho posluhovačů. Kožešina, peří, vypreparovaná hlava... to vše bych pro horlivého lovce pochopila, ale srdce? Drápy? Pokud tento lov neměl nic společného s nekromancií, tak si nechám narůst plnovous.
Brány města se otevřely a mě se při pohledu na příchozího zakymácel žaludek. Bumhug. Tedy... ne, že bych nečekala, že se zrovna on, nebo některý jiný z orků neukáže, ale...
I přes naše osobní "neshody" v minulosti jsem se s Bumhugem z uctivé vzdálenosti dala do řeči a pokoušela se mu vylíčit svá podezření. Nejsem si jistá, kolik z toho, co jsem mu řekla, pochopil správně, nebo čemu z toho skutečně uvěřil, v tu chvíli ale pro mne bylo dostačující alespoň to, že jsem měla lebku stále v jednom kuse. Navíc se zdálo, že ani on není nadšený představou nemrtvých pobíhajících po Isharských lesích. I přesto jsem si však v duchu udělala poznámku, že bude lepší najít tvory dřív, než Bumhug.
Po chvíli se brána otevřela znovu a z ní vyšel starý známý trpaslík Fargon spolu s dalším mužem, který byl iniciátorem lovu.
Při pohledu na muže jsem se znovu v duchu ušklíbla. Svým vzhledem i vystupováním byl takřka věrnou kopií Loraela, muže, který byl posedlým sluhou nekromanta až do svého smutného konce. Zatímco mě okázale ignoroval, začal ten muž slibovat oběma lovcům hory doly za každý přinesený kus těla ze zabitého tvora... Úlovek ať prý uschovají do truhly v přístavu a odměna jim bude brzy osobně doručena. Samozřejmě, přece každý ví, kdy a kde je možné setkat se s Bumhugem uprostřed lesů a když v Isharu zmíníte jméno Fargon, pošlou vás všichni bez váhání jedním směrem. Povzdechla jsem si. Původ toho všeho mi už byl zcela jasný, teď už jen odhalit záměr.
Ihned po začátku lovu jsem si vzala stranou Fargona a vyjasnila mu celou situaci. Zdálo se, že vše pochopil a přislíbil mi, že mi pomůže tvora najít živého. Zamířili jsme na severk prokleté vesnici Dinesh, kde se první tvor měl nacházet. Avšak netrvalo dlouho a v hlavě mi zazněla slova Ismiana, který mne zavolal zpět do Cyprony s tím, že Atthayim a Talinnë už tvora našli a přivedli.
Když jsem se s nimi setkala ve městě, dozvěděla jsem se, že tento tvor nebyl první, se kterým se setkali, že před pár dny se neúspěšně pokusili zachránit život vlka se stříbrnou srstí, ale předešel je muž s magickými silami. Po krátkém seznámení se s novinkami, které mi unikly, jsme se společně vypravili hledat zbylé tvory. Bylo mi jasné, kde hledat. Pokaždé, kde na tvory prozatím narazili, to bylo blízko portálů, které nekromant v nedávné minulosti po světě otevřel. Proto se naše hledání značně ulehčilo a měli jsme velký náskok v případném hledání před Bumhugem, pokud se mi jej nepodařilo svými argumenty přesvědčit.
Netrvalo dlouho a našli jsme tři z údajných čtyř zbývajících tvorů, kteří se měli na území Manawydanu vyskytovat. Pokaždé jsme jej vystopovali, já jsem poslala zprávu Ismianovi do města a zanedlouho nato přijela na místo Aleldë, aby tvora odvedla do bezpečí. Avšak u čtvrtého tvora jsme neměli štěstí. Pokud tedy naše informace nebyly správné, dá se předpokládat, že nás nekromant předešel.
Teď, když jsou tvorové v bezpečí, měli bychom se však začít zaobírat otázkou, k čemu nekromantovi mohla jejich smrt posloužit. A proč se po mnoha staletích objevili v zemích Manawydanu zrovna teď. To načasování se mi zdá až příliš příhodné...
Manawydan.eu
