[Archiv] Nemrtvi

[Marina]

Zima 29.Toru, 268.roku

Tu noc jsem spal kousek od hobitich trhu. Byla velmi chladna noc. Zabalen do kozesiny vlka jsem pozoroval hvezdy nemohouc usnout. Tu noc jsem vlastne nespal.

Z klidne noci me vytrhl rev z povzdali nekde za rekou. "Pomooooc! Pomoooooc!". Chvili jsem vahal, zdali to neni opet nejaky z tech silencu, pak ve me neco hrklo. Spatny pocit, co kdyz... Vstal jsem a uhanel k mostu. Dloíuhymi kroky prebehl az se prk podemnou trasla. Az na rozcesti. Stal tam clovek s kyjem v ruce a vedle nej roztreseny muz. Hned jsem se dal do reci...v tom okamziku mi z jeho slov v pameti uvizlo jen jedno. Nemrtvi.

Nemrtvi si to kraceli primo na mesto. Z dalky bylo slyset krupani a chresteni kosti. Smrad se linul ze vsech svetovych stran. Obloha jakoby jeste vice ztmavla a ani hvezdy a mesic osvetlujici zemi nebyly videt. Desive.

Dalsi kroky me a moje spolecniky zavedly do mesta. Muz se u fontany lehce vzpamatoval a rychle prevypravel nejdulezitejsi casti sveho pribehu. Straze byli neklidni, kazdeho podezrivali. Ani ja se nevyhnul potyckam. Chaos, zmatek. Byl citit boj a krev. Bohuzel lidska krev.

Vbehli jsme do nejblizsiho hostince s domnenim, ze prave tam bude v bezpeci. Pocit se ihned obratil, kdyz jsem tam spatril plesnivejici kostru.

Hlava bolava jak strep a ja na zemi v kaluzi krve. Pomalu se vzpamatovavam a rozhlizim kolem. Ten muz. Zmizel. Muz, co nam mohl vse objasnit a mozna i pomoci.

Po chvili s prazdnou hlavou se mi zacali vracet myslenky. Musim ho najit. Vyjdu ven z hostince. Kosti, kusy masa, krev. Snazim se probehnout skrze mesto a schovat se ve chramu. Najednou narazim na znamou tvar. Ach ano. Je to on. Ten muz.

Dosli jsme az na bezpecne misto. Do chramu. Oba jsme si znacne unaveni a zmateni strachem sedli. Najednou se rozrazily dvere. Uffff... Muz v platove zbroji, vojak. Probirame s nim taktiku a pak se vlastne bezhlave vrhame ven z kostela za pozdejsi vyhrou. Rekl jsem nasemu vycerpanemu priteli at zustane ve chramu, bude tam v bezpeci a pak konecne bude moct rict svuj pribeh...

Ano...jak jsem rekl. Vyhrou. Ovsem je tohle vyhra? Je tohle co to chceme? Mesto se bude davat do poradku nekolik tydnu. Smrad z nemrtvych snad nikdy nevycichne. Krev z padlych spolubojovniku se nikdy nesmyje. Alespon ne tady. V knize zustane krev stale krvi a na hrdiny se nezapomina.

---

Omlouvam se, ale psala sem to ted a sem znacne tuha . Mejte ohled na styl a pravopis .

[Tulgyr]

Zima 29.Toru, 268.roku

Mě jentak něco neprobudit ! Ale tohle už móc ! Já chrápat pěkně na deká zachumlanéj v kůže a najednou dvě velká rána do dvěří.Tak já se jít podivat co se dít a táám nějaká magor si rozflákat hlava vo našé dveřé.Já potom jít spát alé to už nejít proto já jít ven pokukat co se dít.Čím blíž k Išááár tim víc mrtvola chodivá a krév. Já radši vrátit se pryč a skusit jít druhá strana . U pulčíků na most já potkat nějaká bláznové a voni něco žvatlat vo mrtvola chodivá ale to já nezajímat. Já jít dál a najednou velká červená něco ! nějaká rohátá příšerové tak já běžet zpátky pro bláznové a voni řikáát "Jó" tak voni bojovat s ta příšera rohatá a nakonec vyhrát !

Páák jít do město zasé začínat mrtvola chodivá a mrtvolá a krev.Dojít severní bráná a jít dovnitř . Samá mrtvolá chodivá , kostrouní , lidácí , másó a kréév hodně kréév . Jít dál a tám nějaká strážník magor a čáryfoukovat na všechno co vidět já radši utikat ! Aléé najednou potkat ušááky jedná ušáka mít taková ta robóvá kultistovatá a když my jít přece do tamta vesnice nahoře tak tam taky být robová kultistovatá a něco blábolit že zautočit na město ! Tak ják skočit na ušáká a mlátit hlava nehlavá aléé najednou místo aby ostatní ušákové a lidákové pomoct voni mě začít mlátit ! Hlavně teda ušákové protože to určitě nějaká zrádcové a tamta s róbová kultistovatá jim velet ! Já jim moct daleko neutýct voni mě zmlátit a já se proudit až po nějaká doba...

Tak se pozbírat a jít sehnat náká pomoc aby my zabít ty krysy který moct zato že v Išháár taková bordel ! Á najít lidáká Galahádá a dokonce najít i ta róbová kultistovatá a my ji zabít a sebrat jí róbáká a ostatní ušákové se zdejchnout ! ztratit ! zdrhnout ! protože jim ta utoka určitě nevyjít ! ale já pomstít se ušákůům která zradit Išááár , lidáákýý a takýý Nazgel ! a orkové a takýýý krtkouný a pulčíký!

Potom co my zabít róbová kultistovatá tak se všechno uklidnit a všudé tichó jako v hrob . Všudé mrtvolá lidákůch a taky kostrounůch a mrtvola chodivá . Smrad být jako v prasečinéc tak radši Nazgel jít spát...doufat že zas neprobudit mě nějaká šílencové !

[HaFiK]

Běžela směrem k Vilhelmovicím, když jí po cestě napadlo několik nemrtvých. Zvládla jim utéci. Jenže pak ve Vilhelmovicích narazila na trpaslíka, který křičel, že ho napadl jakýsi Balor, který je šílený a proměnil se v cosi. Popadla meč a běžela za oním trpaslíkem.
V krátké chvíli narazili na balora. Okamžitě zaútočili, ale jejich zbraně neškodně sklouzávaly dolů. To se k nim už připojilo víc lidí a hobitů.
„Jděte a přiveďte pomoc! Čaroděje a kněze!“ křikla na ostatní. Ti ji však ignorovali a dál beznadějně útočili na balora. „Avellione!“ křikla tedy alespoň na něj. On se otočil a zmizel ve vesnici. „Musíme ho tu držet než přijde pomoc!“ obrátila se k ostatním, ale půlka ležela v bezvědomí, část mrtvá a zbytek vyděšeně utíkal.

Když doběhl Avellion, nesl ještě horší zprávy. Prý jsou všude. Vydali se tedy do přístavu, cestou zničili kostlivce co naháněli farmářku. Pak potkali skupinku, ke které se přidali. Stačil jediný kostlivý čaroděj a rozprášil je. Elfové tedy pokračovali do přístavu, kde se přidali k další skupině.

Balor bojoval s jejich skupinkou a vysmíval se jim. Zbraně neškodně sklouzávaly po jeho kůži a rány se regenerovaly obrovskou rychlostí. Maya marně vzývala Corellona, prosila ho o pomoc. Jedna část její bytosti uvnitř říkála „Tohle je mojí odměnou za…“ a druhá „Tohle si budu pamatovat, Corellone!“. Její boj přerostl ve vnitřní, kdy si náhle uvědomila, že kromě strážných je sama. Balor se otočil a napadl ji, uhnula jeho pařátu, ale druhý ji zasáhl do spánku a srazil do bezvědomí.

Když se po chvíli probrala, raději se vytratila. Za hlavní bránou pak narazila na skupinu jenž bez problému likvidovala zbývající balory. Jelikož se svým mečem byla zbytečná, vrátila se do města. Právě včas, aby viděla jak někteří odřezávají měšce zabitým vojákům, jak z nich tahají uniformy a zbroje a oblékají si je. Označila je za zloděje, ale ork se jen začal smát a ten druhý, člověk, ani nereagoval, jak tahal kroužkové kalhoty z těla mrtvé ženy a přitom divně pomlaskával.
Pak doběhla jedna elfka. Ork začal cosi řvát a vrhl se na ni se sekerou. To už bylo na Mayu příliš. Rozběhla se k bráně, kde nalezla většinu svého lidu a několik lidí. „Ork útočí na elfa!“ křikla a spustila lavinu. Každý popadl zbraň a rozběhl se za ní. Společně orka vypátrali a začala odplata. Ork vyběhl z města, utíkal, ale ne dlouho. Elfí mágové ho brzy dali dolů. Několik elfů ho chtělo okamžitě dorazit. „Kde se v nich vzalo tolik agresivity?“ blesklo hlavou Mayi. Zastavila je, varovala orka, že ještě jednou a umře, ačkoliv byl v bezvědomí. To už nebyl Mayin problém!

Když se pak vrátila do města, myšlenky jí hýřily hlavou. Vybavily se jí vzpomínky na elfa, co vzýval Helma. „To kvůli němu Corellon opustil svůj lid?“ proběhlo jí hlavou. „Nebo kvůli chování jeho lidu?“ uvažovala dál při vzpomínce na několik elfů, kteří z mrtvých těl rvaly oblečení a oblékali si ho. „Musí se to změnit!“ řekla rozzuřeně polohlasem. A v hlavě dozrávaly myšlenky, jak.

[Beddy]

Já nevim jak to dělám, že se vždycky nachomejtnu do takovýhle šlamastyky, já, která tím klackem spíš trefím sebe než protivníka. Ale přeci nenechám ty lidi okolo na holičkách. I když mě občas pěkně štvou, teď myslím žebráky v ulicích a tak.

Vlastně za to může moje lenost. Mohla jsem to celý přečkat v dolu a nemít ani ánung o tom co se děje venku, ale já ne, já schovám krumpáč do batohu, že už toho jako bylo dost, a namířím si to rovnou do největší mely. Jako copak ty rozpadlý kostry, do těch stačí jen šťouchnout a rozpadnou se samy, ale pak se začaly objevovat větší a silnější a ty když mě mácnou po hlavě, chvíli se z toho sbírám.

Ale nakonec jsem si bouchla i do tý pekelný potvory. Nemám iluze o tom, že to sotva cejtila, bylo to spíš pro můj pocit. Žádná příšera z pekel si nebude dovolovat na naše město! Na druhou stranu, stráže i ostatní se bili udatně a nakonec se podařilo ji udolat.

A pak skoro všichni někam zmizli. Asi oslavovat nebo co, jenže nad Isharem zůstal kostlivej čaroděj a ta hrstka nás, co jsme se na něj vydali, měla co dělat, abychom se odtamtuď dostali celí. Na nic víc už jsem neměla síly. Přecijen nejsem žádnej bojovník. Šla jsem spát.

Těsně před usnutím mě napadla jedna myšlenka. Jestli je pravda, co se povídá, že za tím je nějakej elfí mág, jakto, že na něj a jeho armádu kostlivců nepůsobila tajemná bolest kolem Isharu?

---

Tereza Černovírová, alchmistka