[RP] Novinky ze světa lidí a hobitů

[Bartoloměj]

Podzim 22. Luny 268. roku - Vzkaz na radnici

Na dveřích radnice se objevil vzkaz:

Já Bartoloměj, lidský hraničář z Isharu, jsem se rozhodl,
svolat všechny dobré lidi z Isharu, jenž chtějí pomoct při budování města.
Vítání jsou všichni, jenž mají umysly dobré a chtějí přispět ke společnému dílu.

Město Ishar a jeho okolí je po Pohromě zdevastované a potřebuje naší pomoc,
bude zapotřebí opět vybudovat zázemí pro fungování základních potřeb všech obyvatel.
Práce na městě bude hodně a každý, nehledě na rasu a povolání, určitě najde uplatnění.

Všem těm, kterým není osud Isharu lhostejný,
nechť se dnes sem, ve 20hodině večerní dostaví.

Bartoloměj, lidský hraničář z Isharu

// Zakládám staronový topic.
Jedná se o čistě RP zápisy pro všechny, jenž mají potřebu,
v Isharu a okolí, svojí postavou někomu, přes fórum, něco sdělit. //

[Bartoloměj]

27. Sarvy 268. roku - Nové potřeby lidu isharského a ostatních pobývajících

Pane Bartoloměji, skladové prostory jsou nedostačující.
Bedny se nám plní, za pár dní už nebudeme mít kam nové věci ukládat.
Také truhla pro ukládání peněz je nevyhoující, její obsah bude brzo také naplněn.
- promluvil Galahad, skladmistr isharský

Hmm, dobře že jsi mi to řekl Galahade, budeme muset hledat nové možnosti
a nové prostory, jak skladovat větší množství surovin. Také zakázek je málo,
cožpak se nenajde pár schopných řemeslníků, kteří by materiál pro město zpracovávali?
Jde tu o dobro vše. Čím dříve bude město Ishar pod správou a zabezpečeno po stránce materiálové,
čím dříve budou mít lidé práci, tím dříve se budeme moc zabývat tou hranicí Bolesti, kterou způsobila Pohroma.
Tím dříve trpaslíci uvidí svůj Goren-zar, tím dříve elfové jejich Eldamar.
- promluvil Bartoloměj, lidský hraničář spravující město Ishar



Problém máme také s nedostatkem jídla. Staré se pomalu kazí a nové není.
Bohužel ani žádný farmář nebo kuchař své služby městu nenabídl.
Situace je vážná pane Bartoloměji.
- promluvil Galahad, skladmistr isharský

[Eldarin]

27. Sarvy 268. roku - Prohlédnutí lesa a cest
Dnes se uskutečnila výprava za ochranou našich milovaných cest a lesů.Prvořadým pro nás bylo zabránění devostování blizkého lesa na sever od Isharu.Les jsme prošli a zjistli,že stromy nejsou ve vůbec dobrém stavu.Navíc na nás zautočili vlci,kteří číhají nedaleko od cest.
Poté jsme se vydali na východ do Vilhelmovic a zjistili jsme ,že situace je mnohem lepší.Hned nám bylo vše jasné,řemeslnící se bojí vlků kteří na ně ůtočí v těchto lesech dále od města.Proto jsme vlky zahnaly,snad dají aspon na chvíli pokoj.
Když jsem došli ke hřbitovu,který jsme nakonec i úspěšně vyčistili od nemrvých,čekalo na nás překvapení v jedné z hrobek byla díra.Dosud nevíme kam vedla protože se jí znás nikdo neprotáhl.Pokračovali jsme tedy dál a narazili na Divouse a Skřety.Po krutém boji jsme je porazili a zaručili aspon několika denni bezpečí v těchto lesech...
Velké díky patří těmto odvážným mužům kteří spolu semnou prošli tímto dobrodružstvím:Patrick,Havelok,Faust a Falthan
Nakonec bych chtěl poprosit všechny řemeslníky aby procházeli dále do lesů a nechali stromy trochu zregenerovat

Zapsal a zveřejnil Eldarin
Lidský hraničář a ochránce lesů

[Bartoloměj]

28. Sarvy 268. roku - Ochrana karavany

POZOR všem!

Dnes kolem hodiny odpolední (14:00) bude naložena karavana směřujíc do lidské vesnice mezi Isharem a Cypronou.
Bylo zjištěno, že v této vesnici přežil nemalý počet obyvatel, kteří potřebují naší pomoc s doručením zásob.
Proto prosím všech, kteří mají nějaké to jídlo a oblečení navíc, necht ho přinesou a darují do karavany.
Také hledáme několik statečných, kteří by karavanu ochránili a doprovodili do vesnice.



Za tuto ochranu bude odměna. Sraz ve 14:00, před kasárnou.

Na radnici a do každé hospody osobně vyvěsil,
Bartoloměj - lidský hraničář, spravující město Ishar.[/i]

[Ursus]

Divné věci se dějí v Isharu, jen co je pravda. Tak třeba ten včerejší sněm. Spousta lidí na jednom místě, och ano, spousta. A co se to dělo? Čáry a kouzla. Jako by shromáždění lidí narušilo jednotlivé sféry. Bohové smilujte se, ať se raději pletu. Měl jsem pusu, ale nemohl jsem křičet. Hlas jako by se mi zadrhl v hrdle a nevyšla ani hláska. Pak, později, se vše dostalo do normálů, ale… krve se by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Takový jsem měl strach. Opravdu se bojím, co když to souvisí s pohromou, co když velký počet lidí znamená narušení ochranné bariéry? Naši mágové by to měli prozkoumat. Když říkám naši, myslím naše – lidské mágy. Ne, že bych nevěřil těm nafoukaným elfům, ale přesto. Jistota je jistota. Co kdybychom přišli na to, že to spolu souvisí? Co potom? Boj o město? Bylo by dobré naklonit si trpaslíky i ty proradné orky. Společně máme šanci. Snad to spolu nesouvisí, ale přesto – co kdyby…

Samotný sněm už pak žádná anomálie nenarušila, naštěstí. To ale neznamená, že by měl hladký průběh. Ach, to určitě ne. Král prý není mrtev. Jen nemocen. Tak rád bych věřil, ale tomu, který mluvil, nekoukalo dobro a upřímnost z očí. Myslím, že král je mrtev a někteří jeho moci chtiví rádci a poskoci se snaží legitimně převzít vládu. Nebezpečné, ach nebezpečné může být na tohle jen již pomyslet, leč ten pocit mě sžírá zevnitř. Vláda nás všech, ano, ano, to je budoucnost. Moudře vypadá ten Bartoloměj i ta hobitka, jak se jen… Feliza, ano, Feliza. Ty její oči – upřímné a odhodlané. Za tou bych šel kraj světa. Ne za mágem v rudé kápi a strážným se zlýma očima. Bojím se, ach, jak já se bojím, jak tohle všechno skončí. I ta zakázka – třicet zlatých, oj, oj. Mám zbydu tři sta stříbrňáků, leč i ty jsem nabídnul, pokud je to nutné. Nevěřím však cechu, který si o takovou sumu říká a za zavřenými dveřmi vyjednává. Co když řekli deset a ten mág a strážný se zlýma očima… zlá doba, tuze zlá, zlé lidi plodí.

Opustit město? Ale kam bych šel? Bolest, hlad a divá zvěř číhá hned za branami. Zůstat ve městě? A co tam? Zrada, dýka v zádech, pro pár peněz…

Zle, zle se nám povede, nastává čas opovržení, čas kdy budeme muset každý na vlastní pěst a přec spolu. Korupce, zrada, lež a klam… komu můžu věřit, komu můžu své obavy sdělit?

[Marina]

Jaro 4.Sarvy, 269.roku, 4:55 hodin večer

Zavrel jsem svuj stanek s jidlem na trzisti ve meste Ishar. Prošel jsem skrze Retezovou ulicku smerem na sever od trziste. Z praznych budov kolem se ozyvalo skripani dveri a oken. Tiche pisteni silneho vetru, ktery se dral pres skulinky do domu. Stale bdele straze mi otevreli branu a kolem me se otevrel prostor obklopeny dalsimi stavbami. Avsak jiz ne prazdnymi. Napravo sidlo starosty nalevo mestsky park. Klidnym krokem jdu az k bance, ktera jiz delsi dobu neposkytuje sve sluzby. Asi nedostatek pracovni sily, pomyslel jsem si. Ale...co to je za rohem?

Zapadla budova s rozkvelymi kvitky a nekolika malo stromy...jaro. Nadechl jsem se a zkusil jsem zaklepat na dvere. Me tukani se uvnitr rozhlehalo. Hmm, dalsi opustena...Zkusil jsem je otevrit. Odemceno. Divne, vetsina baraku byva zamcena, nebo zabednena kvuli plisnim. Ani jsem si nevsiml cedule, ktera misto oznacuje jako Knihovnu. Vesel jsem dovnitr a zapalil svicku. Velky prostor ohraniceny drevenymi policemi na knihy. Nekolik piliru podepiralo druhe patro. Najednou se kolem me prohnal zapach...jelikoz, jsem jiz drive pracoval v knihovne, poznal jsem to. Vzduch byl citit po rozkladajicich se knihach a plisni. Tohle jednoduse musi byt...urcite to je. Peisel jsem ke zdi a svickou prejizdim podel knihovnicek. Prazdne, prazdne, prazdne.......prazdne? Hah kniha...jedna, dve, tri...Hm. Nekdo to tu asi poradne vybrakoval. Vystoupam do druheho patra s vetsi nadeji. Omyl. Znovu prazdnota...Musely tu byt a nekdo je musel vzit. Lehce se mi zzelelo.

---

*pripichl nasledujici vzkaz na vyvesku*

Zadam obcany mesta, pana Bartolomeje jako hlavniho skladmistra, starostu jako uredni moc a krale jako vse nad nami o pomoc pri znovuzrozeni Knihovny mesta Ishar. Dejme lidem zpet jejich moudrost ukryvajici se v knihach! Dejme jim zpet historii, pribehy, legendy, zabavu a moznost se vzdelavat! Obnovme co drive bylo a jiz neni!

Jelikoz jsem jiz drive pracoval v knihovne a jako zapisovatel mesta, zadam timto take o prideleni pripadneho mista knihovnika v budouci knihovne.

Dekuji za vyslyseni.

[Bartoloměj]

4. Luny 269. roku - Zprávy z městského skladu

Pane Bartoloměji, rád bych s vámi promluvil.
Jaké jsou možnosti lidí ohledně... řekněme sbírky na platy strážným?
Z hradu jsme vyčerpali veškeré zásoby, dochází jídlo, zbroj o peníze na žold.
- promluvil velitel strážných, kapitán městské hlídky



Pane veliteli, abych pravdu řekl, těmito slovy jste mě překvapil,
jak se můžete sám přesvědčit sklad je naplněn skoro po střechu,
ale potýkáme se s velkým nedostatkem jídla, zbroje a peněz v městské pokladně.
Obyvatelé Isharu přestávají spolupracovat. První dny byla vidět velká ochota, ale ta rychle odpadla...
- promluvil Bartoloměj, lidský hraničář dočasně spravující město Ishar

Pane Bartoloměji, pokud tento stáv nadále potrvá, budu nucen propustit část stráží,
dokážete si vůbec představit, jak tím ohrozíme bezpečnost Isharu?
Pokuste se v této záležitosti pokročit, co možná nejdříve. Situace je vážná.
Za pár dní vás budu kontaktovat a bude mě zajímat,
zda budete mít pro nás připravené zásoby a žold.
- promluvil velitel strážných, kapitán městské hlídky

Dobře pane, pokusíme vám vyhovět. Snad si ostatní dostatečně uvědomí,
jak je pro ně ochrana stráže důležitá a že si nemůžeme dovolit o ní přijít.
- promluvil Bartoloměj, lidský hraničář dočasně spravující město Ishar

[Lithar]

Někde v podzemních kobkách..

Mladý muž, klečící před trůnem z kostí, prolomil ledové ticho, kterou síň naplňovalo.

"Můj pane, dostal jsem se až na ten jejich sněm, jak sis přál."

"Výtečně, a co ses dozvěděl? Už víš, jak bychom se dostali do města?"

Odvětila chladně postava v kápi, slížejíc na postavu pod sebou.

"Nevím, nevím toho moc o tom, kolik sil se ve městě proti nám sbírá, ale jisté je, že z chrámu u Cyprony někdo promluvil, můj pane.
Tamní vesničanka po velmi dlouhém přesvědčování podlehla a řekla, že nějaká skupina lidí z města povraždila všechny kněží a jednoho
dokonce vyslechla. Možná už tuší, že se naše síly chystají zaútočit na jejich město."

Postava v kápi udeřila do operátka tak silně, až rozdrtila lebku, jež byla přikována na samotném okraji.

"Bah, to mi ještě scházelo, že nějaká skupina rolníků vyvraždí mé kněží a jednoho dokonce vyslechnou... Mluv dál, co ses ještě dozvěděl?"

Muž se přikrčil, obávaje, že výbuch hněvu padne i na něj. Po notné chvíli se osmělil a promluvil.

"Mají nedostatek jídla, většina jich je hubených tak, že pro tvé bojovníky nebudou znamenat žádnou hrozbu můj pane. Jejich pole by byla
vhodným terčem k útoku. Ten zbytek, stažený ve městě, by se za pár dní začal požírat mezi sebou. Mám dát k pochodu, můj pane?"

Postava na trůnu se napřímila.

"Svolej všechny, již brzy to jejich město pochopí, koho uctívat."

[HaFiK]

Městskému úředníkovi se dostal do rukou pergamenový svitek, převázán barevnou stuhou a namísto pečeti ovinut popínavou rostlinou. Celý pergamen byl lehce navoněn.
Správce to dostal se slovy „pro krále“ od jedné mladé elfky.

V pergamenu stojí:
„Vážené Veličenstvo
je mi líto, že píši tuto zprávu v době, kdy se k nám donáší zpráva o Vašich zdravotních potížích. Ráda bych Vám zazpívala nebo zahrála na nějaký nástroj pro odlehčení Vaší bolesti. Přeji Vám též brzké uzdravení.
Ale dnes moji ruku při psaní vedou i jiné důvody. Shromáždění elfové mi předali na má bedra tíhu povinnosti promluvit za ně, jménem našeho lidu.
Ráda bych projednala vysvěcení místa pro Corellona a případně vymezení místa pro přebývání našeho lidu. Místo pro vysvěcení bylo již vybráno, nachází se na východ od cirkusového stanu, u řeky a skály.
zástupce elfího lidu pro jednání s Isharem, Maya Eledhwen“

[Bargil]

Stařec, na jehož tváři je těžko rozeznat jizvy od vrásek, se zvedl od stolu a natáhl ruce aby dokázal přečíst pergamen, jež sám sepsal.

"Občané Isharu a obyvatelé na uzemí přilehlých.
Dovoluji si vás pozvati na Helmovu mši svatou konanou ráno 11.Toru (v sobotu ve 20:00) v chrámu Helmově.
Bude pronesena modlitba za ztracené při pohromě a též kázání na oslavu Helma. Zvání jsou všichni a zejména duchovní všech bohů, které bych rád pozval na následnou poradu o řešení problémů se zónou bolesti.

Pocestný
Klerik helmův"

Ten kterému říkají Pocestný se s loupáním kloubů protáhl a odkráčel ke skladu, kde svůj list připevnil na dveře.

[Jmat]

Stařec, na jehož tváři je těžko rozeznat jizvy od vrásek, se zvedl od stolu a natáhl ruce aby dokázal přečíst pergamen, jež sám sepsal.

"Občané Isharu a obyvatelé na uzemí přilehlých.
Dovoluji si vás pozvati na Helmovu mši svatou konanou ráno 11.Toru (v sobotu ve 20:00) v chrámu Helmově.
Bude pronesena modlitba za ztracené při pohromě a též kázání na oslavu Helma. Zvání jsou všichni a zejména duchovní všech bohů, které bych rád pozval na následnou poradu o řešení problémů se zónou bolesti.

Pocestný
Klerik helmův"

Ten kterému říkají Pocestný se s loupáním kloubů protáhl a odkráčel ke skladu, kde svůj list připevnil na dveře.

Pod lístečkem se brzy objeví další vzkaz:
"Po mši proběhne přednáška exilarchy Goren-Zarského, Darváse na téma: "Eldrion, jeho vrchol a jeho pád". Bude doplněna poezií na téma spojené s městem Eldrion. Přednáška proběhne za dobrovolné vstupné. Bude-li zájem, i jiní učenci či pěvci mohou přispět svým dílem (samozřejmě i o jiných tématech).
Sepsal Darvás, exilarcha Goren-Zarský."

[HaFiK]

Ve vesnici za Isharem, mimo hranice království a na cestě do Cyprony, stál elf a elfka. Elfka se rozhlédla a zavolala na obyvatele, že se jich bát nemusejí. Přesto lidé zůstali ve svých domcích.
Vytrhla proto ze svého deníku jednu stránku a napsala na to vzkaz. Připevnila ho pak ke dveřím jednoho domu. Poté vesnici, kam dorazila nedávno karavana opustili.

"Zdravím všechny obyvatele vesnice.
Nabízím své služby kněžky Corellona při ošetřování vašich lidí, případně při obraně vesnice, výměnou za umožněný pobyt elfí skupinky. Jídlo a zásoby si obstaráme sami. Maya Eledhwen"

---

Na jednom domu v Isharu visí oznámení:

"Vyzývám všechny elfí kněží Corellona,
aby neposkytovali pomoc strážím města Ishar, a aby jim elfí řemeslníci nedodávali výstroj a výzbroj. Důstojník stráže prohlásil o našem lidu, že jsme zelený plevel.
Maya Eledhwen"

[Lithar]

Udýchaný stopař dorazil do komnat úředníka pro ochranu města.

"Pane!", zasalutoval,"Severovýchodně od města jsem narazil na skupinu válečníků, hlásících se k jakémusi Linsi-Sargovi. V jejich táboře se konaly rituály a obřady, při kterých byli obětováni osadnící z okolních vesnic, kteří se rozhodli neopustit své domovy a neodejít do Isharu. Zdá se, že míří k Isharu, neboť poté složili tábor a o pár mil jej zase rozložili. Při tomhle tempu dorazí k městu 11. Luny o páté hodině noční (11. října o páté hodině odpolední)."

"Dobrá vojáku, ještě, než odejdeš, vzkaž veliteli stráží ve městě, aby stáhl své muže k hradu. Musíme ochránit krále, když nevíme, odkud se případný útok chystá."

[Lithar]

Někde v lesích...

"Kde jsou?", promluvil stopař sám k sobě,"Nejspíše se zdrželi při přechodu lesy, ten úsek je velice zrádný a navíc té zvěře...".

(Z technických důvodů bitva odložena na neděli 12.10. 17 00)

[Severin Slunosvit]

Byl jsem zrovna na objížďce kolem hranice bolesti, hledal jsem vlky, kteří v poslední době napadali naše dřevorubce, a tu jsem nedaleko severního průsmyku spatřil podivné stvoření - vypadalo jako skřet, ale kůži mělo takovou oslizlou, jako by žilo ve vlhkém prostředí. Potulovalo se v polích a žralo obilí. Sledoval jsem ho až k hranici bolesti, kde si mě nakonec všimlo.

Ukázalo se, že umí mluvit. Povím vám, že jsem netušil, co od něj mám čekat, byl jsem připraven ho poslat k zemi pouhými dvěma slovy. Obzvlášť po tom, co se mě optalo, zda jsem k jídlu. Nakonec mě ale nechtělo ulovit, dostal jsem z něj, že má od svého "pána" za úkol přinést nějaké jídlo. Co mě znervozňovalo byl pocit, že se v okolí shromažďuje větší skupina jemu podobných tvorů. Stvoření nevládlo naší řečí příliš dobře a tak jsem se mohl z jeho pokusů o věty jen dohadovat, jak velké nám hrozí nebezpečí. Očividně bylo jen jakýmsi služebníkem nevalné inteligence, ale povedlo se mi ho přesvědčit, s příslibem většího množství masa, aby přivedlo svého pána.

K setkání došlo asi o čtvrt hodiny později, mým protějškem se ukázal být jakýsi ještěr. Poté, co jsem mu dal veškeré maso, které se mi povedlo sehnat, prozradil mi, že se chystá na Vilhemovice útok několika kmenů jemu podobných. Mělo se jednat o jakousi pomstu za smrt náčelníkova syna. Okamžitě jsem vyrazil do isharského chrámu a pomocí zvonu svolal všchny bojeschopné obyvatele.

Společnými silami jsme díky obětavosti a rozhodnému velení pana Galahada odrazili útok ve Vilhemovicích, jedinými škodami tak jsou nakonec jen ohněm poškozené několika domů a vypálená alchymistická dílna a stáje. Zde musím vyzvednout obětavost všech obránců, kteří neváhali zachraňovat před ohněm domečky našich malých hobitů. A díky kněžím z toho všichni vyvázli živi.

Vzhledem ke krvavým ztrátám protivníka předpokládáme, že k dalšímu útoku v nejbližších dnech nedojde, ale rozhodně není na místě zůstat zcela v pokoji. Člověk nikdy neví.

Tolik tedy k mému pohledu na dnešní události ve Vilhemovicích. Nechť nám naše soudržnost vydrží.

Severin Slunosvit, kouzelník čtvrtého kruhu

[HaFiK]

Vzhledem k realnemu riziku delsiho oblehani a nutnosti zasobovat mesto jidlem, je zde nebezpeci vypaleni farem. Schranujte proto veskera prkna, polena a dasli, abychom mohli vybudovat palisadu na moste do Vilhelmovic a uchranili tak pole. Zahradime most z obou stran.

Dále vás vzývám k zorganizování ozbrojenych skupin, ktere budou mit sveho velitele. A take ke zvoleni velitele obrany. Je potreba naplanovat spolecnou strategii, at kazda skupina dela presne podle zadani a obrana je co nejvice efektivni. Zastaveni utoku bylo vykoupeno ohromnym mnozstvim mrtvych, ktere si vyzadal chaos. Nekteri nepochopili, ze se brana nezveda kdyz za ni ceka několik desitek nepratel, a ze se ve dvou nevybiha proti prevaze.
Vytvorte skupinky, kazda dostane pridelene misto-napr. jeden z utocnikovych zebriku, a podle toho bude jednat. Pouze kdyz velitele zaveli a ostatni budou konat rozkazy, je mozne dosahnout nejakych vysledku.


Maya Eledhwen

---

Všude visí nápisy:

"Žádám všechny kováře o to, aby ukovaly maximální počet hrotů k šípům, a ostatní aby dodali peří a dřevo k masové výrobě šípů. Bude potřeba velké množství munice! Ti co mohou, nechť skoupí paklíky šípů. Střelci poté nafasují po rozpočítaném množství.
Prosím i farmáře, nechť dodají co nejvíce jídla, aby obrana mohla trvat co nejdéle.
Maya Eledhwen"

[HaFiK]

Bartoloměji byl doručen dopis:

"Na vědomost tímto dávám,
že žádám o jednaní, na kterém vznesu požadavek na zázemí pro elfí komunitu v Isharu-tím jest myšlen sklad a případné obytné prostory v/vně města. Jako podpůrný argument nechť je prolítá elfí krev při obraně města, která nám na výše zmíněné věci učinila nárok.
Za elfí komunitu v Isharu: Maya Eledhwen"

[HaFiK]

Bylo pět hodin v noci, když se Maya Eledhwen začala zajímat, jak se město připravuje na útok. Jak směšný byl pocit v okamžiku, kdy poznala že se o to nikdo nezajímá. Řemeslníci dál fárali v dolech, lidé a hobiti spokojeně spali. Málokdo registroval zmizení vojáků, kteří odešli chránit hrad. Shromáždila proto několik elfů. A pak se snažila trpaslíkovi Istarovi vysvětlit ať shromáždí vše, co unese zbraň. On ale začal pouze blábolit, že je jen kovář a že za bránu nezodpovídá a že jej nikdo neposlechne. Raději sebrala ostatní a vyrazila.
Její skupina se vydala až na hranici prahu bolesti, kde zůstala čekat. Čas plynul a nervozita rostla každým okamžikem. Všichni se již spolu vzájemně rozloučili. Pak se ozval dusot, cinkání kovu a objevil se zástup lidí, hobitů a dalších. Maeglin se otočil a přesně podle domluvy se rozběhl do města. Ostatní sevřeli své luky a stiskli rty.
Zastavili se u elfů a jejich vůdce si je pohrdavě změřil. Maya s ním začala vést rozhovor. Prosila o smilování, ne aby ho dostali, ale aby získali čas pro Maeglina. Nakonec ten hobit křikl, ať přijmou jejich boha a pracují pro ně. Na přímou výzvu k otročení už bylo nutno odpovědět přímo. Chvíli odpověď protáhla. Pak jménem Corellona vyzvala Avelliona i Elindiela aby stříleli. Nepřátelé se vrhli vpřed a tři elfové začali couvat k Isharu.

Když dorazili k bráně, už zde čekalo několik ozbrojených lidí a trpaslíků s orky. Nastal krátký boj, lépe řečeno, jatka. První skupinky kultismů padly k zemi, ale poté začalo čím dál více obránců umírat. Maya byla v boji oddělena od brány, společně s jedním Morandirovým knězem a mužem jménem Galahad. Nakonec se probojovali dovnitř. To už těžká mříž brány zapadla a obránci se zmateně houfali uvnitř.

„Musíme se vzdát!“ kvílel Olavi. „Čas odejít ven a složit zbraň.“ křikl další. „Ne, budeme bojovat!“ křičel kdosi. Shluk lidí, trpaslíků a dalších vytvářel neuvěřitelný chaos. „Nastupte si!“ křikl někdo z davu. Všichni se začali různě formovat do řady kolem Mayi, jež pozorovala Galahada. Její citlivé uši zachytávaly spoustu hlasů, výkřiků, a způsobovaly ji bolest hlavy, když se snažila zachytit slova Galahada. Zadívala se s očekáváním na Galahada, čekala něco ve smyslu „Braňte hradby…“ ale on najednou prohlásil: „Zvolte někoho, kdo půjde vyjednávat!“
Šokovaně ho sledovala. Dav se začal hádat mezi sebou. „Tak já na vás seru! Jdu já!“ zařval Galahad, nechal si otevřít bránu a vyšel ven. Předtím ještě určil Horiona a nějakého orka velením.
„Střelci na hradby!“ zazněl povel a střelci se rozběhli nahoru. Zbytek stál. Nezbývalo, než čekat. „Pal!“ zařval někdo nahoře. Pak se někdo naklonil nad bránu a křikl: „Zabíjejí vůdce!“
Nastal zmatek a chaos. „Musíme bránit hradby!“ křikla Maya Horionovi do ucha v tom chaosu a hluku, protože si vzpomněla na žebříky útočníků co viděla chvíli předtím,. Musela to ještě jednou zopakovat, než to křikl i on. „Jdeme!“ ozvalo se a dav obránců se vydal na hradby. Vyběhli nahoru a rozběhli se bránit věž. Hned tam se střetli s kultisty. Rozzuřený nápor obránců je smetl dolů a věž byla znovu obsazena. Téměř hodinu odráželi pokusy o překonání hradeb.

„Pojď sem ty, elfí děvko!“ křikl jeden z kultismů co visel na žebříku a praštil po Mayi palcátem. Vykryla úder štítem a pomocí prosby ke Corellonovi vrátila Horionovi, který blokoval žebřík, trochu energie. Pak opět vykryla úder protivníka a bodla ho do břicha. Muž zasténal a spadl dolů. Ale to už tu byl druhý. Najednou Horion vedle vykřikl bolestí a svalil se na zem. Kultisté okamžitě seskočili dolů a pokusili se vytlačit ostatní. „To ne!“ křikla Maya v duchu a stoupla si odhodlaně před ně. Vykryla štítem úder zleva, ale pak ji jedna ženská bodla do boku. Nůž neprošel brněním, ale náraz donutil elfku zavrávorat. Druhý okamžitě využil šance a trefil ji palcátem do hlavy. Zavrávorala a padla na kolena. Kolem probíhali kultisté, jeden za druhým. Křik mágů, kněžích a válečníků za jejími zády se začal ozývat nějak z dálky. Svět se pomalu rozmazával a ona klesla na zem. Její pohled ještě stihl zachytit mága, zoufale se bránicího pěstmi proti noži, válečníka obklopeného ze všech stran. Už nebojovali o pitomou věž, ale o život.
Svět se pro elfku pomalu nořil do tmy, ačkoliv již svítalo…

„Ah. Má malá selli.“ ozval se důvěrně známý hlas. Zvedla hlavu a rozhlédla se. Oblíbený palouk v lese, známý pařez, a na něm její bratr.
„Ty žiješ?!“ vydechla překvapením. Bratr jí neodpověděl, jen se k ní sklonil a pohladil ji po vlasech. „Opouštíš své přátele a ostatní?“ otázal se divným tónem.
„Co? Lau…“ řekla tiše. Bratr se zasmušil a pak zamračil. „Myslíš, že takhle utečeš? Když je všechny opustíš a necháš samotné?“
„Neutíkám!“ řekla nahlas a zamračila se. „Myslíš, že takhle utečeš? Když je všechny opustíš a necháš samotné?“ zopakoval.
„Já neutíkámmm!“ křikla...pak se bratr začal smát, okolí zvolna mizelo v mlze, zpěv ptáčků byl nahrazen podivnými zvuky. Až moc dobře známými.

Jeden z kultismů překročil umírající elfku, ale ona náhle silou vůle vstala a bodla ho do zad. „Arrrrrgh!“ zařvala a silou vůle se vrhla na ženu dotírající na jednoho z čarodějů. Dalšího sekla do krku, pak ji někdo udeřil palcátem do zad. S výkřikem se sesunula k zemi, otupující bolest ji zaplavila tělo. Kdosi jí přiložil ruce na záda a začal se tiše modlit k Morandirovi. Bolest ustoupila a zranění bylo zahojeno. Trpaslík ji pomohl vstát. Rozhlédla se. Obránci, zahnaní do kouta vydali ze sebe úplně vše co mohli. Zoufalství a beznaděj zvýšilo jejich neústupnost a odhodlání vzít sebou co nejvíce nepřátel, nakonec díky tomu zvítězili. „Věž je naše!“ zajásala v duchu a pocítila úlevu.
„Žhvvvvvvvvííííímmmmm….“ protnul vzduch nepříjemný zvuk. Maya se otočila a spatřila obrovskou kouli ohně letící k nim.
„Dolů!“ křikla, skočila do nižšího patra. Ostatní se namáčkli na ochoz věže v předu a vzadu. Zatímco dopadla na podlahu u žebříku, věž se otřásla pod přímým zásahem. Vyběhla nahoru a spatřila polovinu obránců mrtvých nebo raněných. Pustila se do ošetřování. „Už jdou!“ křikl jeden z trpaslíků. „K žebříkům!“ ozval se někdo a všichni se přikrčili u žebříků, kde začali odrážet útočníky.

. „Dole se bojuje!“ dobíhá posel udýchaně. Všichni běží dolů. Za severní bránou, pod fontánou, nastávají jatka. Skupina kultistů prošla přes jižní bránu! Obránci se pouštějí do boje, jsou ale rozprášeni.
Zaběhla za roh, a za ním se Horian potýká s nepřítelem. Zastavila několik obránců, co v panice běhali kolem, a pomohli mu.
„Musíme se přeskupit.“ prohlásila a Horion přikývl. Společnými silami zastavili každého, kdo běžel kolem. Ze čtyř se jejich skupina rozrostla ne nejméně dvanáct. „Jsou ve skladu!“ řve jeden obránce a dobíhá k nim.
„Vpřed!“ zařval Horion v odpověď a celá skupina se rozběhla. Proběhli pod bránou a pustili se do kultistů. Útok byl tak rázný, že nepřítel neměl šanci. Než se Maya vzpamatovala, byli všichni mrtví. „Zpět na hradby!“


„Musíme se zbavit žebříků!“ zařval Horion a začal se ho pokoušet odstrčit. Ostatní přispěchali na pomoc, ale žebřík visel na skobě dobře. Když se jeden žebřík skácel. Všímla si postav dole, které ho rozsekaly, aby byly ihned zabity. „Jdu je dát dolů, někdo se mnou!“ oznámila Maya a spěchala po hradbě k bráně. Za ní běžel Teclis a…Avellion nebo Elindiel? Jeden z nich jistě, ale ne vše se dalo zaregistrovat.
Doběhla k Leonardovi u páky. „Jdeme dát dolů žebříky, otevřít!“ On jen kývl a zvedl mříž.
Všichni tři elfové vyběhli ven. Z kultismů nebyl u hradeb nikdo. Tím lépe. Doběhla k prvnímu, hodila štít na záda, chytla meč obouruč a začala přesekávat dřevo. Ostatní se připojili a podařilo se jim přeseknout žebřík tak, že praskl, zbytek narazil do zdi a náraz vyhodil úchyt z ochozu. Trosky jim padaly na hlavu, ale elfové se už řítili k poslednímu. Ten hlídalo několik čarodějů. Okamžitě napadli ostatní dva, ale Maya zamířila k žebříku. „My můžeme umřít, ale žebříky musí jít dolů, aby to nebylo zbytečné.“ blesklo ji hlavou.
Sama ho ale nemohla stihnout zničit. Přesto se o to pokoušela.
„Chyťte tu děvku! Sakra, dělejte!“ ozval se výkřik. Ohlédnutí. A dvě desítky kultistů s rozzuřeným výrazem běží k ní.
Vyskočila, levou rukou se chytila příčky a začala šplhat nahoru. Pak se zastavila, přesekla příčku pod sebou. Popolezla, a udělala totéž. Byla skoro v polovině a žebřík se začal kymácet. Kultisté začali lézt nahoru. Využívali rozseklých příček k lezení.Už byla skoro nahoře. Dva metry. Jeden. A pak ji jeden chytil za kotník. A trhl. Neudržela se, začala padat po žebříku dolů. Avšak zachytila se jednou rukou, nohou se zapřela o rozbitou příčku. Pak dostala ránu do kolena. Zelené oči bolestí téměř vylezly z důlků. „Áááááááááááááááá!“ rozlehl se výkřik. Zoufale svírajíc meč mu několikrát sekla do obličeje. Pak meč vypadl z ruky. Smích toho pod ní působil jako dotek ledu. Vylezl až k ní. „Sbohem!“ zařval na ni a udeřil Mayu do prstů. Pustila se, ale v tom okamžiku se žebřík rozpadl pod váhou. Najednou zmizela opěra pro její tělo. Chvíli měla pocit, že visí ve vzduchu, ale pak se propadla. Narazila do zdi věže a padala kolem ní. Poslední, co pocítila, byla něčí ruka co sevřela její kotník. Zhoupla se a narazila hlavou do zdi. Pak nastalo černo.

Elf a trpaslík se vzájemně moc nemusejí. Vzájemná nedůvěra a odtažitost kladou překážky. Ale vždy, když elfí lid potřeboval pomoc, byl tu trpaslík, co zasáhl.
Otevřela oči a první co spatřila, byl hustý plnovous. Morandirův kněz nad ní mával zběsile rukami při gestikulaci během modlení, a ona jen cítila úlevu.
Pokusila se vstát. Povedlo se. Trpaslík se otočil a začal se věnovat ostatním. Žebříky jsou dole! Pro dnešek to znamená konec obléhání. Oddechla si a opřela se o zeď věže.
. Opustila hradby a zamířila přímo do stanu. Čas na spánek. Únava ji donutila vynechat koupel.
Jeden za druhým opouštějí obránci opevnění. Pata hradby a věže je pokryta do jednoho metru těly. Začalo drobně mrholit a voda stéká po kameních. Krev se vsakuje do kamenů, barví stroužky vody do ruda a stéká po spárech mezi kameny…a noc opět skryla bojiště. Jako milosrdný závoj šera.

[makovec]

Od paláce přiběhl udýchaný posel do kasárenské budovy...

"Veliteli, veliteli ! Nesu rozkazy ze dvora !

Máte se co nejdřív přesunout do paláce, celá současná ochrana města je okamžitě převelena pod palácovou stráž. Ve městě máte nechat jen nejnutnější minimum stráží.

Před odchodem máte zorganizovat gardu z osadníků, která bude spolu s pár vašimi muži dohlížet na Ishar a Vilhelmovice.

No a nakonec prý se má v obou městech ustanovit z osadníků rada vedená starostou. Prý už není v silách krále dohlížet na chod města.

Prý na tohle všechno máte jen několik dní. Čím dříve, tím lépe"

Posel se otočil na podpatku a odběhl zpět do paláce. Vypadal při tom jako by se ve městě skoro bál.

Velitel se protáhl na židli, prokřupal si klouby na prstech...

"No jo, domobrana, ksakru... jak se menoval ten trouba co furt tohle chtěl dávat do kupy. Galahad, nebo tak nějak. Vypadal rozumně, jedinej měl o tohle starost.. hodim to na hrb jemu. Ať mám klid.

No a ten starosta ... to už si zaříděj sami. Ať si pan domobrana volby pořeší. Aspoň budu mít tuhle všivou díru z krku !"

Otočil se ke knihovně, zpoza odrbané knížky, která měla na hřbetě už notně ošoupaný název "Barbarské zvyky národů nelidských, aneb podrobný přehled kterak vycházeti s orky, elfy, trpaslíky a rozličnou jinou havětí - sepsal a zredigoval Ondřej Sapek" a vytáhl lahev eldamarského vína...

"Díky pane Sapku za hlídáni"... usmál se ..." hmmm, poslední flaška. Měl bych konečně popadnout pár trpasliků a vyrazit do Eldamaru najít sklepy kde tenhle skvost schovávali"

[HaFiK]

Jeden malý chlapec dostal pár mincí, aby vyhledal elfí čaroděje Teclise a Agnaela a přetlumočil jim vzkaz:

„Ráda bych se s vámi sešla za účelem diskuze ohledně vytvoření magické bariéry ve srubu vybraném jako sídlo saara tinor vanwalion, a jeho nejbližším okolí. Maya“