Ztracené světy?

[Celebrimborion]

„Krysy! Všude samé krysy!“, vykřikl kovář. Dřív než se ozvěna jeho slov stačila vrátit už se okolo kováře přehnali ozbrojení obyvatelé Isharu. Kněží, lukostřelci, ale i řemeslníci se sekyrami. Všichni jako jeden muž běželi přes most a vrhli se na krysí armádu. Strhla se ukrutná bitva. Vlna za vlnou krysy útočili na statečné obránce města, avšak síla útočníků pomalu slábla. Všude ležela mrtvá těla krys a kněží stačili jen tak tak léčit bojovníky. Někdo vykřiknul: „Přicházejí z přístavu!“. Bojovníci se pomalu probíjeli k přístavu. Nakonec se již zdálo, že i poslední krysa byla udolána. Unavení, krví potřísnění bojovníci, svírajíce své zbraně, stanuli na molu. „Tady z těch beden vylézají“, ozval se hlas jednoho z bojovníků. „Kde se tady vzaly ty bedny a co je v nich?“, ozval se jiný hlas. Kovář, stejně jako další bojovníci, začali otevírat bedny. „Nejdou otevřít!“, ozývalo se ze všech stran. „Shoďme je do moře!“ vykřikl někdo a dav začal házet bednu po bedně do moře až bylo molo prázdné.
Na žebříku vedoucího do patra budovy velitele přístavu se objevila postava. „Copak se to tady děje?“. Oči kováře stanuly na postavě. „To je pan Tycho Quicksilver“, zašeptal někdo. „Tycho Quicksilver?“, zašeptal si pro sebe zamyšleně kovář. Někdo z davu mezitím stručně sdělil Tychu Quicksilverovi příběh o krysách a bednách. Než se kovář vzpamatoval, Tycho sestoupil ze žebříku a došel na místo kde ještě před chvílí byly složeny bedny. Bedlivě sledoval molo, popocházel sem a tam, skláněl se a cosi mumlal. Potom se otočil ke skupině bojovníků. „Jelítko!“, řekl. „Máme tady pozdrav od Jelítka", řekl Tycho. "Ten starý lišák žije. Takže Pohromu přežil. Musel přijet lodí a bedny tady složit!“.
Kovář se zahleděl do vody. V hlavě se mu začal odvíjet nedávný příběh, který zažil ve staré hospodě. Setkání s neznámým mužem, který jej zavedl do budovy s velkým globem. Vzpomněl si jak záhadný muž fouknul prach na globus. Na globu, který se celý pokryl prachem, zůstalo pár míst kde prach nebyl. Jedním z nich bylo místo, kde leží Ishar. Na globu však byla i další místa bez prachu. Nebylo jich mnoho, ale byla tam.
Kovář pomalu zvedl hlavu. Jako ve snu se otočil na Tycha Quicksilvera. „Jestli tento muž říká, že znal muže jménem Jelítko, který však nežije v Isharu. Jestliže do přístavu přijela loď „, mumlal si kovář pro sebe. „Kde tedy tento muž žije? Odkud ta loď přijela a kde je nyní?“, pokračoval kovář o poznání hlasitěji. Ucítil na sobě pohledy okolostojících bojovníků. Omluvně se pousmál.„Jak to vše, k sakru, spolu souvisí? Globus, prach, Jelítko, loď …. a souvisí to spolu nebo je to jen souhra okolností?“, zabručel si nyní už zase pro sebe kovář. Rozhlédl se po skupince bojovníků. „Odvážných chlapíků žije ve městě dost“, zauvažoval. „Měli bychom vybrat ty nejodvážnější a nejzkušenější a vyslat je na výpravu. Třeba něco objeví.“ Nápad byl čím dál jasnější.
Pak se zase ozval hlas pochyb. Kovář se zachmuřil. "U Corellona, jak to všechno vlastně je."