[RP] Zápisky

[Hypo]

Odložila poslední kousek zbroje. Vše tak jak má být. Pomyslela si. Žena nyní oděná pouze do pořádně teplého kusu látky usedla v rohu mísnosti. Popadla knížku s iniciály MN a všechny potřeby k psaní. Párkrát dýchla na inkoust a vzápětí se pustila do škrábání po papíře.

Den jako každý jiný, ráno otravné vstávání za zvuku té bestie venku. Ještě jednou bude ten pes venku štěkat v raních hodinách a přísahám, že ho nechám hodit do guláše. Mimo to, pánička stejně nemá, jen sem a tam sežere krysu, jak odporné... Dneska jsem na molu stihla zadělat díry! Snad do konce zimy přežiju, nedá se tu skoro zimou spát. Na jaře to tu budu muset zateplit. K odpoledním hodinám jsem šla do služby. Jó, už před kasárnama jsem měla divnej pocit. Takový co vyvolá svědění zadku... Našla jsem nového kadeta, aspoň vtom nebudu sama. Je hodně výmluvný a ačkoli to nerada přiznávám, je sním i docela sranda... Toto však není to podstatné!!! Když jsem mu pomáhála s úkolem od Curta, přikulhal k vnitřní bráně poraněný voják. Hláska v obležení, jasně to místo se mi nelíbilo od začátku. Seržant, dva kadeti, desátník a starosta. Později se knám připojil i modropláštník. Jak já tu barvu nenávidím...
Banditi obsadili hlásku a pod výhružkou zabití neviných, vyžadovali 200 zlatých! No já bych jim je dala... Ale seržant se opět rozhodl pro mírovou cestu... Ta se skládala ze tří šípů u našich noh, jednoho zaraženého v brnění. Starosta dostal, ale úúžsný nápad. Obejít bandity, zatím co se "vyjednává". Cesta nám netrvala dlouho, stáli sme před výstupem. Najednou se od nikud vynořil z lesa snad tucet banditů. Docela jsem byla v šoku, tak jsem se zmohla jen na ústup. Starosta jich poslal pár k zemi bleskem, vten moment jsem měla už vytasený meč... Slááva, první krev za den.
Nastal návrat k vyjednávacímu místu, tam už bylo dost horko. Křik, krev, šípy v zemi... Okamžitě jsem se ujala svého řemesla. Poslala jsem k zemi tři bandity, najednou přiběhli další, bohužel pro mne, ozbrojení, až po uši. Poslali starostu k zemi, zápolila jsem se dvěma znich, když se najednou přihnal seržant. Bylo to poprvé co jsem ho ráda viděla. Po masakru jsme se postavili na nohy v malém počtu. Seržant se rozhodl společně se starostou povolat armádu Isharionu. Větší oddíl vojáku dorazil k hlásce. Nastalo čekání, dlouhé a útrpné čekání. Po hodině zmatku jsme se dověděli krutou pravdu. Nepřítel nás obešel, no věřil by tomu někdo? Banditi se semkli v pevnosti na severu. Jo a málem bych zapoměla. Dokonce nás okradli!!!... Zajali nám desátníka a dva, nebo tři koně. Tady sranda skončila, vyvraždili jsme pevnost. Byla jsem poslána ven naším skvělým, geniálním, okouzlujícím, bezchybným seržantem, mimochodem stále nemůžu vstřebat fakt, že zrovna on, potom všem.*tady se očividně brk nechal držet o něco déle*
Venku čekal jeden ztěch bastardů, díky starostovy rychle reakci se nám ho podařilo svázat. Detaily mučení si radši nechám pro sebe, tahle knížka je znát nemusí... Nedověděli jsme se naprosto nic o úkrytu těch banditů. Skupinka co totiž byla v pevnosti nás měla asi jen zdržet. Teď čekáme na výslech. Našeho desátnika jsem zastihla svázaného v pevnosti, takže sme o něj nepřišli. Koně však toto štěstí neměli. Takže celou zimu si budu muset meče, lektvary a další haraburdí nosit sebou po kapsách, děkuji HELME!!!

Pomalu zavřela knihu, uklidila psací potřeby. Párkrát vydýchla do prázdna obláček mlhy, zhasla. Další bezesná noc.