[RP] V příroda dát pozor!

[Bimbas]

*kůži s vypáleným vzkazem vidíš vyvěsenou u brány do města, na kůlu v dole a na orské pevnosti*

Orka, lidák a podobná tvor, dát pozor!
Když já tlouct kopáčka do kámen v nora u šílená lidák, tak do nora skočit velká obr vlk! Být to divná vlk, on divně chovat. On napadnout a já málem bez noha! On odskočit a bojovat v ducha sám s on. Velká vlk se zdát, že on promluvit, slyšet jak on říkat, že já muset rychle utéct jinak on nevydržet a zabít já. Mě zdát, že on zakletý.

Dát pozor všecka lidák on moc silná!!!

[Kara]

Dorazil jsem na místo s pár ostatními, jména sem neznal, oi neveděli oč běží, ale nebyl čas na vysvětlování, každá ruka, meč nebo vidle se v danou chvíli hodily..
Jeskyně byla plná vlků - strhla se velká bitva, někteří byli sraženi k zemi. Řvali bolestí, vlci drali čerstvé maso z končetin jako o život. Onen obtovksy vlk byl. zvláštní, cítil sem jako hraničář že s ním není něco v pořádku, po té co jsme zneškodnili ostatní vlky a obvazali zraněné jsem se pokusil s vlkem mluvit vzpomínám si na jeho slova : Je to moc sssilné, nedokážu to ovládnout, odejděte!
Snažil se s tím bojovat, avšak ona záhadná mco byla silnější než on sám. Znova se do nás pustil, škaredě mě pokousal, jen doufám že sme nebyl nakažen.
Když byl vkl již hodně zraněn, utíkal do hrádku ke kostlivcům, tím nas na chvili zdržel, ale né na dlouho..Nakonec jsme vlka znova dopadli, vypadalo to že to lidské z něj již vyprchalo, již se nedokazal ani torchu ovladat, choval se jen jako obyčejné zvíře. Zabili jsme ho, nešlo to jinak...
V jeskyni jsme po té našli roztrhané tělo ... *zamyslel se*

[stepok]

*zavřela knihu* vlkodlak, píše se, patří k mnoha druhům proměněnců či jak říkají s oblibou učenci-likantropů. Jest to člověk či jiná myslící rasa nedobrovolně proměněná, buď jen každého úplňku ve vlka se vtělujcí či kledba nebo nákaza tak silná je, že ve vlčím těle nuceni jsou být stále. Vlkodlaci či wolweraini, jak se říká mezi severskými národy, odolní jest proti mnoha jedům a železu, možnosti jak vysvoboditi člověka z těla vlčího znám není. Ale vydmo je, že rosekat ho na kusy či spálit nebo těžce poraniti stříbrem pro něj osudové býti. Válečníci napozoru by se měli míti, protože temná magie vlkodlaky tvořící, obstažena ve slinách jest. Nebezpečí proto pro ně hrozící, že sami se pak prvního úplňku po boji promění v tvora s mordou vlčí... Podezřelé pak ostataním může být, že nakaženému každá rána, kromě vlčího kousnutí, rychle hojivá jest. Dále pak se říká že zkouškou může být dotek na stříbru, jež pro nakaženého pálivý a bolestivý měl by se zdát. Avšak toto jest informace nepodložená a učenci se za něj nezaručují.

*podrbala se na dlouhém nose*

Kdyby se tak dalo ve všem věřit lidským učencům, někdo z našeho národa by je měl podrobit opravdovému, vědeckému a hlavně detailnímu zkoumání.

[Michael]

Mestem se nese zprava, ze doslo k dalsimu napadeni neznamou osobou. Dle popisu napadeneho byl onen muz cely chlupaty, s velkymi zuby a nechty, nebo ze by drapy... Vrcel a stekal, proste se choval jako zvire...

[Rimoy]

K městské bráně přiběhl muž celý zakrvácený, s koženým brněním poničeným a roztrhaným jako by na něm řádila smečka vlků.
"Stráže, stráže" volal z posledních sil a ztěžka doběhl k hradbám města Ishar.
"Co šílíš, co tu řveš?" zakřičel strážný dřív, než zpozoroval jak dotyčný vypadá.
"Proboha co se ti stalo?" zněla jeho otázka, když si všiml zuboženého stavu.
"Napadl mne ten muž, zvíře nebo něco mezitím, jak se o tom v poslední době všude píše a mluví, severně od vstupní brány do města. Nejdříve mne jen obcházel a divně zíral. Byl celý chlupatý s drápy na rukou a hubou plnou krve. Snažil jsem se na něj mluvit, ale nereagoval a najednou zaútočil. Zkoušel jsem ho zastavit, ale přecenil jsem své síly. Poslední co si pamatuji je jak cítím strašnou bolest na pravé noze a potom už nevím."
"Dobře dobře, příšte aspoň zkus zavolat o pomoc, nikdy se o nic sám nepokoušej ano? A jak se jmenuješ?" zeptal se strážný.
"Rimoy pane, Rimoy Agarnish."
"Dobře, tak teď jdi do Helmova chrámu, tam se o tebe postarají a příště dávej větší pozor!"

[AlKhazai]

Po hostincích se povídá příběh dalšího napadeného.

Bylo odpoledne. Berhenger zrovna porážel další strom svou už prací zmoženou sekerou, když v tu uslyšel vrčení. Vlk, pomyslil si a pomalu pokládal dlaň na hrušku meče a s prsty obímal rukojeť. S ledovým klidem a jistotou v identifikaci nepřítele se pomalu otáčel. Boužel neuzřel vlka, nýbrž něco horšího. Berhengera zalil teplavý pocit strachu. Pustil meč a obouma rukama pevně sevřel sekeru a pozoroval "věc", která se k němu stále přibližovala.
Nevěříc svým očím si prohlížel vlkodlaka. Postava, oblečení, chůze...vypadal jako člověk, jenže byla to bestie s nenávistí a smrtí v očích.
Vzdálenost mezi dvěma protivníky byla stále menší. Berhenger ustoupil pár krokl vzad.
"Zmiz!", kříčel na stvůru, však marně. Vlkodlak se nedal človíčkem zastrašit. Berhenger stále couval a pozoroval vlkodlaka. V tu ho bodla do zad uštípnutá větev. Ohlédl se a nahmatal strom. Rychle se rozhlédl. Před očima se mu zjevoval celý jeho život. Vlkodlak se k němu stále víc přibližoval, však Berhenger byl v tranzu.
Přišla jeho chvíle. Vlkodlak ucítíl, že teď je ta správná chvíle zaútočit. Jedním skokem se přiblížil k Berhengerovi a silou ho praštil do ramene. Berhenger se vyvrátil po směru rány a hlasitě zakřičel.
Vlk se rozhodl pro druhou ránu....minul.
Berhenger už stál na nohách a rozum mu velil taktický ústup. Vzal tedy nohy na ramena a utíkal seč mu síly stačily. Za sebou nechával krvavou stopu, po níž ho vlk sledoval a během chvilky i dohnal.
Berhenger se ale nevzdával a běžel dál. Téměř u města se zastavil a ohlédl se. Uviděl vlkodlaka, jak hlasitě vyje. V jeho tónu zněl hlad a nenávist.
Berhenger neváhal a utekl do města. Potkal člověka jménem Horian Voren a celý příběh mu povykládal.

[Kalear]

Hraničáři hlásí velký úbytek zvěře v lesích okolo Isharu, zvaláštní je na tom to, že nenachází žádná mrtvá těla, takže to určitě nemá nasvědomí žádná šelma, ale ani žádné nastražené pasti... tedy ne víc než obvykle, takže za tím nebudou ani pytláci.

[Alex]

"Pomóóc! Pomóóóc!" ozývalo se nad ránem od lesa, zrovna když si strážníci měnili služby.
"Pomóć!" volání bylo stále hlasitější, až z lesa vyběhlo pár dřevorubců pronásledovaných smečkou vlků.
Strážníci se ihned chopili svých zbraní, střelci svých luků, a vyčkávali na správnou vzdálenost. Když dřevorubci doběhli k strážníkům, začala nemilosrdná palba po vlcích.
"J-je-je tam -ten vl-vlkodlak!" zakoktal jeden z vystrašených dřevorubců.
Jen co to dořekl, sebrali se dva strážníci a vydali do lesa…
Za malou chvíli přišli zpět se zamračenými obličeji. "Už tam nebyl.. ale už to nenechám jen tak," promluvil jeden ze strážných "zajdu za městskou radou, ať s tím už něco začnou dělat." A spolu s ještě jedním strážníkem odešli směrem k strážnici…

[HaF]

Velkou chybou vlkodlaka bylo napadnout elfy u jejich srubu. Za ni zaplatil tou nevyjssi dani, jeho popel skoncil v mori. Mozna je to vsak pro nej mnohem lepsi, nez dalsi zivot v teto podobe.

[Kalear]

..."V lesích okolo Isharu sem viděl stopy jaký ještě nidky předtím v životě, to ti povidám, byly veliký jako moje ruka vod lokte až po konečky prstůch!" Povídá vzrušeně hraničář sedící v hospodě a rozmachuje se kolem sebe rukou ve které třímá poloplný korbel piva. "Byly to medvědí stopy ale to snad ani nemůže bejt možný, kdyby to byl medvěd, tak by musel bejt velikej jako dům!"
"Hele Mladej, nerozlejvej mi tu to pivo, kdo to má pořád vytírat?!" Houkl na něj od výčepu hostinský."...