Manawydan.eu
07.02.2009 v 00:28
popis zážitků Horiana Vorena ze dne 6.toru 273
jako každej den sem šel trochu uvolnit nervy do dolu kousek od Vilhelmovic...a jako každej den sem si raději nechal nasazenou zbroj protože se občas stane že tam někdo něco zatáhne s čím se musím porvat já a ně dotyčný...jenomže dnes nebyla taková nuda jako obvykle...chvíli mě otravovaly malé krysy...to ale není nic moc neobvyklého...zajímevé bylo to co následovalo-začalo to tím že mi na hlavu spadl kus kamene a pak i hlína...něco se ke mě hrabalo...po chvíli z díry vylezla velká krysa a hned sem na mě vrhla...hlavou mi začalo vrtat JAK se může taková lrysa prohrabat dost silným kamenem...odpověď se mi dostala příliš brzy na to abych stihl utéct ven z dolu...země se zatřásla...v tu chvíli sem pochopil že musím zmizet...moc pozdě...vchod byl již zavalen a z venku sem slyšel nějaké dunivé kroky...ihned sem se začal vyhrabávat ale moc mi to nešlo...kameny se stále sypaly dolů a tak to šlo pomalu...za mnou se něco ozvalo...když sem se otočil tak tam byla vyhrabaná hromada hlíny a kamení...zvětšovala se...měl sem jen pár vteřin na reakci...sekyra do ruky, kukla na hlavu a skočit na to...naneštěstí pro mě to bylo větší než sem čekal...ze země se vynořil velký hliněný golem...vteřinka mého překvapení byla pro mě téměř osudová...síla jakou mě odhodil na zeď stačila k ošklivé ráně na hlavě a na noze...považuji za štěstí že golemové mají pomalou šouravou chůzi...hrkl sem do sebe lektvar regenerace a hurá na něj...vedli jsme vcelku vyrovnaný souboj ale jeho malá pohyblivost byla jeho osudová slabina...celý ztrhaný soubojem sem klekl na zem a trochu si odpočinul a ošetřil zranění...ta hlava a noha budou ještě nějaký pátek bolet ale už si docela zvykám...a znovu do práce...potěšilo mě že sem z druhé strany slyšel zvuky boje-někdo mě uslyšel a přišel na pomoc...další hromádka za mými zády...tento golem byl ale podstatně silnější něž ten přetím...nebo to byl klam z mých zranění a únavy...po tuhém boji sem se dostal ven za mými "zachránci"...zjistil sem že oni potřebují více pomoc než já...pár golemů se rozpadlo na hromádky hlíny...odhad že ve zbylých dvou dolech se vyplnil na 50%...severní důl zavalen a kolem golemové...z dolu se ozývali nějací trpaslíci že tam prej je nějaká kostra a cosi kove...musel sem počítat s nejhorší možnou variantou co mohla nastat...vteřinky života trpaslíků ubýhaly...spolu s ostatními sme kopali co nám síly stačily...úspěch...vevnitř zjišťuji že mé pbavy se potvrdily...železný golem a pár hliněných už na nás čekalo...za nimi jedn kosťák co je údajně vytvořil...nebyl čas si s ním pokecat...navíc když padl tak se rozpadl ten železňák...zbytek golemů se rozletěl jak nic...nevím co se přesně stalo ale zcela jistě za to mohl více či méně ten kosťák...mé sny o tom že to bylo vše jen výplod mé fantazie způsobený tím úderem do hlavy
jako každej den sem šel trochu uvolnit nervy do dolu kousek od Vilhelmovic...a jako každej den sem si raději nechal nasazenou zbroj protože se občas stane že tam někdo něco zatáhne s čím se musím porvat já a ně dotyčný...jenomže dnes nebyla taková nuda jako obvykle...chvíli mě otravovaly malé krysy...to ale není nic moc neobvyklého...zajímevé bylo to co následovalo-začalo to tím že mi na hlavu spadl kus kamene a pak i hlína...něco se ke mě hrabalo...po chvíli z díry vylezla velká krysa a hned sem na mě vrhla...hlavou mi začalo vrtat JAK se může taková lrysa prohrabat dost silným kamenem...odpověď se mi dostala příliš brzy na to abych stihl utéct ven z dolu...země se zatřásla...v tu chvíli sem pochopil že musím zmizet...moc pozdě...vchod byl již zavalen a z venku sem slyšel nějaké dunivé kroky...ihned sem se začal vyhrabávat ale moc mi to nešlo...kameny se stále sypaly dolů a tak to šlo pomalu...za mnou se něco ozvalo...když sem se otočil tak tam byla vyhrabaná hromada hlíny a kamení...zvětšovala se...měl sem jen pár vteřin na reakci...sekyra do ruky, kukla na hlavu a skočit na to...naneštěstí pro mě to bylo větší než sem čekal...ze země se vynořil velký hliněný golem...vteřinka mého překvapení byla pro mě téměř osudová...síla jakou mě odhodil na zeď stačila k ošklivé ráně na hlavě a na noze...považuji za štěstí že golemové mají pomalou šouravou chůzi...hrkl sem do sebe lektvar regenerace a hurá na něj...vedli jsme vcelku vyrovnaný souboj ale jeho malá pohyblivost byla jeho osudová slabina...celý ztrhaný soubojem sem klekl na zem a trochu si odpočinul a ošetřil zranění...ta hlava a noha budou ještě nějaký pátek bolet ale už si docela zvykám...a znovu do práce...potěšilo mě že sem z druhé strany slyšel zvuky boje-někdo mě uslyšel a přišel na pomoc...další hromádka za mými zády...tento golem byl ale podstatně silnější něž ten přetím...nebo to byl klam z mých zranění a únavy...po tuhém boji sem se dostal ven za mými "zachránci"...zjistil sem že oni potřebují více pomoc než já...pár golemů se rozpadlo na hromádky hlíny...odhad že ve zbylých dvou dolech se vyplnil na 50%...severní důl zavalen a kolem golemové...z dolu se ozývali nějací trpaslíci že tam prej je nějaká kostra a cosi kove...musel sem počítat s nejhorší možnou variantou co mohla nastat...vteřinky života trpaslíků ubýhaly...spolu s ostatními sme kopali co nám síly stačily...úspěch...vevnitř zjišťuji že mé pbavy se potvrdily...železný golem a pár hliněných už na nás čekalo...za nimi jedn kosťák co je údajně vytvořil...nebyl čas si s ním pokecat...navíc když padl tak se rozpadl ten železňák...zbytek golemů se rozletěl jak nic...nevím co se přesně stalo ale zcela jistě za to mohl více či méně ten kosťák...mé sny o tom že to bylo vše jen výplod mé fantazie způsobený tím úderem do hlavy
Horian Voren-správce Isharu, seržant Armády Isharionu
Linda Averová-žoldák ve službách Cyprony
Linda Averová-žoldák ve službách Cyprony
