[RP] Paní noci

[Gheed]

Vidí podivný stin, jakoby obrys ženy, najednou tma a ten hlas v hlavě "Shar" .. "Shar" ..který se pořad opakuje. Opět tma, nic nevidí, samá tma.

Zydar, celý spocený, vytřeštil oči. "Zase jen sen. Ty mé sny mě jednou přivedou do hrobu." Vytáhl z batohu kus látky a začal si otírat pot. Poté kus látky pečlivě poskládal a celý vlhký od potu jej uložil zpátky. Z batohu vytáhl malý měch s vodou a pořádně se napil. Vstal z polorozpadle postele a vyšel před schátralý dům. "Fůj to jsem si zase našel místo." Vydal se směrem k Isharskému tržisti, když spatřil dvě velmi povědomé tváře. Jeho staré kamarády Eldotha a Thimotheuse. Dva kumpány se kterými si vždy velmi dobře rozuměl. "No to snad né!! Vy dva ! Jak dlouho jsem vás neviděl, kde jste byli, povídejte". Hned se s nimi dal do řeči a pomalu je začal odvádět do nejbližší hospody. V hospodě neunávně debatovali několik hodin. Každý vyprávěl co dělal, co zažil a co by rád ještě udělal. "No nepovídej! No opravdu to tak bylo! Ale kdéže, ty nas taháš za nos! No opravdu jsem viděl uctivače pampelišek!" Když už byli velmi silně společensky unavení, rozhodli se, že si pronajmou pokoj. Po cestě do schodů, Thimotheus celý zřízený řval opileckým tónem. "Já vám říkam, zvládnu i dvacet ženských za noc! Jen mi je voďte! To budete koukat jaky jsem kanec!" Hned za ním se do pokoje vhrnuli i Zydar s Eldothem a všichni tři se svalil na jednu kupu vedle postele. Nastalo hrobové ticho.

Opět má podivný sen, zase stín, obrys ženy, tma a podivný hlas "Shar .. "Shar" .., už je to otravné a nepříjmné, probouzí se.

Zydar vytřeštil oči, odhrnul Eldotha  a běží k oknu. Tam zvrací, zvrací a pozoruje jak zvratky stékají po zdi dolů. Vyčerpáním zůstal chvíli ležet v okně. Po chvíli se odplazil k batohu aby se pořádně napil čisté vody z měchu. Poté se doplazil na postel, již nemohl usnout a jen se až do rána převaloval. I přesto si poměrně dobře odpočinul. Jeho dva kamarádi se probouzí, funí a klejí, hledají čistou vodu. " To jsme to zas přehnali, to je hrůza, moje hlava." Nakonec se všichni tři dobelhali po schodech dolů do hostince. "Budou si páni ráčit pivo nebo něco silnějšího?" Nastaly kyselé pohledy. "Takže vodu a kousek chleba s masem ?" Kyselé pohledy přikývly, nečež se pak pořádně napily a trochu najedly. Snídaně jim udělal velice dobře a po krátkém odpočinku byli zase v plné síle. Když vyšli z hostince, uviděli u fontány postávat trpaslíka, který vyřvával cosi o hlavě krále bezhlavcu a že pry za ni vyplatí slušné peníze. " Slyšte slyšte! Můj pán zaplatí slušný penize tomu, kdo mi hlavu tý bestie přinese!" Všichni tři k trpaslikovi přistoupili a začli se ho vyptávat na podrobnosti. "Hej trpaslíku a kde by jsme tu potvoru našli? Kolik, že za její hlavu nabízíš ?"
Trpaslík jim ochotně vše řekl, dokonce i kde toho krále bezhlavců najdou. Po krátke poradě se rozhodli vypravit na onoho krále. Podle trpaslíkova popisu by cesta neměla být daleká. "Tak co jdem do toho? No jasně, že jo! Jsi neslyšel kolik nabízí?" Následně nakoupili pár věcí na tržišti a vyšli z města. Již se pomalu stmívalo, když se vrátili celí zmožení a od krve. Unavení a hladoví vtrhli do hostince kam se trpaslík ppřestěhoval ke korbelu piva a onu hlavu před něj pohodili na stůl. "Tady ji máš a teď zaplať!" Zhroutili se do židlí. Trpaslík na ně  pohledl, hlavu hodil do pytle a položil před ně váček s odměnou. "Hospodský, zařiď těmhle pokoj na noc na můj účet!"Vysázel hospodskému mince a vyrazil z hostince." Všichni tři se odtrmáceli do pokoje. "Tak nevím jestli nám to za tohle stálo. Ale to si piš, že stálo. Vidíš , že žijeme a zlaté máme!" Místnosti se začalo linout hlasite chrápání.

Zase ten sen se stínem a tmou, ale tentokrát již není nepříjmený, ba naopak je velmi příjemný. I ten hlas ho uklidňuje a lahodí jeho uším "Shar" .. "Shar" .. spí jako zabitý.

OOC: Snad mi zůčastněnní odpustí, že jsem si to přikrášlil.
EDIT by Stig: Zkopírováno z tématu Staří známí.

[Guner]

Zápis ze stareho denníčku neznámeho mága, jenž se válel mezi starým harampádím v jedné z Isharských hospod

Jako vždy jsem dorazil jako první, tři hodiny popoledni a já zde sedím sám . Thimotheus si nikdy na dochvilnost nepotrpěl a Zydar býval ještě horší . Nicméně jsme se nakonec sešli, jako vždy na našem oblíbeném místě . Atmosféra zhoustla, bylo jasné že náš další plán musí konečně přinést své ovoce . Náš hlad po uspěchu byl téměř hmatatelný . Bohužel, po táhlém rozhovoru, kdy se ukázalo že naše předchozí vize na snadné naplnění žaludku jsou jednoznačně v prachu, bylo třeba vymyslet náhradní plán . Naštěstí jsem nedávno v hospodě zaslechl něco o starém trpasličím dole nedaleko Isharu. Prý se tam skrývá nějaký pomatený podivín co zbírá blískavé kameny, no proč né? Co mužeme ztratit. Chvíli trvalo než si Thimotheus navlékl svou zbroj ale i tak jsme vyrazili ještě za světla . V dole jsme narazili na jednoho trpaslíka co nas bez problému vpustil do spodních pater, ale pak to začlo být horší . V životě jsem nevyděl něco tak odporného a tak odolného , Zidar s Thimotheusem sekali do všeho co se pohlo ale těch oranžových příšer bylo čím dál víc , jako by jich s každým seknutím přibilo dalších pět . Má magie nebyla dost silná abych takové zrudnosti zničil , bohužel . Ještě že při nás stála Shar , bez ní bychom se z té proklaté díry nikdy nedostali ...

[luckman]

Další odpoledne po včerejším neúspěšném boji v dole poblíž Isharu jsme se sešli v místní hospodě. Zydar se jako obvykle svou dochvilností nějak netrápil. Usedli jsme ke stolu nad džbánem piva a probírali minulé dny. Jak čas plynul, Thimotheuse napadlo, že bychom se mohli vydat nedaleko na sever za Orčí pevnost, kde sídlili v podzemí Goblini. Eldoth o tomto temném místě zaslechl od žebráka, který přebýval u severní brány Isharu. Dověděl se, že Goblini střeží velké bohatství. Tahle myšlenka nás oslepila touhou po zlatě.
Jakmile jsme dopili pivo, následovala dlouhá cesta. Nejdříve jsme se museli probít přes Gobliny, ale poté na nás čekalo zklamání. Truhly, které byly v podzemí, nepřetékaly bohatstvím.
Na zpáteční cestě se setmělo. Z lesa se ozývaly děsivé zvuky. Najednou okolní krajina ztichla a ze severu nás zamrazil studený vánek. Nedaleko nás zapraskaly jemné větvičky, jako kdyby nás někdo obcházel. Naše srdce se splašila. Praskání najednou přestalo a objevily se mihotavé stíny. Za námi se ozval hrozivý výkřik. Pomalu vyděšeni jsme se obrátili a uviděli temnou postavu. Jeho pohled nás zmrazil. Naše těla zkameněla a nedokázali jsme vydat ani hlásku. V hlavách se nám rozezněly záhadné hlasy, které zesilovaly, až jsme s bolestí poklekli na kolena. Náhle ztichly. Postava zahalená do rudých šatů na nás promluvila. S děsivým hlasem nám řekla: „Předejde tento vzkaz Isharskému veliteli,“ ale my jsme s odporem odmítali vyhovět. Jako mávnutím ruky se okolo nás objevily stíny, které naše zjizvené těla začala drásat do krve. Během chvíle jsme podlehli bolesti a záhadnému muži jsme vyhověli a řekli, že výhružný vzkaz předáme.
Zdrceni jsme pospíchali k Isharu do kasáren, kde nás překvapil mladý muž, který nám řekl: „ Následujte mne do mého obydlí.“ Po chvilce se nám představil jako Isharský velitel Horian Voren. Všechno jsme mu do detailu vylíčili a předali vzkaz od tajemné postavy. S chladnou hlavou nám pověděl, ať si neděláme starosti, že se o to už nějaký týden stará a jdeme si od všeho odpočinout.

[Gheed]

Zydar ucítil ránu, něco ho velmi tvrdě nakoplo. "Aby tě ork sežral!" Hlasitě zaklel a otevřel oči. Přímo u hlavy vidí pár bot. Pozvedl hlavu a praštil se o stůl, pod kterým ležel. "uff, kde to zase.. ah" Vyškrábal se na židli a co nevidí. Naproti něj sedí Eldoth a podivěně se na něj dívá. "Kde se tady bereš ? Jak ses tu dostal? .. o..o..odkud?" Zydar si otřel obličej a kysele se usmál na Eldotha. "Aha, tak to byly tvé nohy. Ále, včera jsem nějak přebral a usnul tadyhle pod stolem." Eldoth na něj stále udiveně kouká, pochvíli se vzpamatoval. "Zrovna před chvíli tady byla elfka a najednou se tu objevíš ty, už jsem myslel, že to jsou nějaké čáry." Zydar se usmál. "Ah elfka říkáš. No teda ta rána, co jsem schytal byla spíš jako by mě nakopl kůň. Ale pověz, nebyla to náhodou Spiritea? Ta elfka, která si tak libuje v lidských hostincích?" Eldoth s úsměvem na tváři přikývl. " Jo jo, přesně takhle se jmenovala, ty ji znáš ?" Zydar se pořádně napil čisté vody. "To si piš, že znám. Není tomu dlouho, co jsem ji tady potkal. Pověz taky ti nabízela banány?" Oba dva se chlípně zasmáli. "Banány ? .. to snad .. né, nenabízela" Zydar se podrbal na bradě a začal pokládat jendu otázka za druhou "No jo, stejně je divné, že sem tak často chodí. To u elfu nemají pořádné hostince ? Nebo je snad tak zvrhlá, že má potřebu opájet se u lidí? Je to vůbec elfka?". Eldoth ztuhnul, krátce se zamyslel a pak se začali oba dva nekontrolovatelně smát, načez po chvíli Zydar pokračoval v řeči. "A víš ty co, nedávno se tu na ní vyptával i nějaký elf, jestli se tady nechodí schovávat před nějakým ctitelem." Následně se zase začli smát jak diví až se Eldoth zakašlal. "No to teda nevím, ale dost řečí, pojďme raději najit Thimotheuse. Máme dnes hodně vyřizování" Zydar přikývl, oba se postavili a vyšli z hostince. Hned jak vyšli uviděli, jak k ním běží Thimotheus a huláká. "Mám to! Mám to! Našel jsem výborné místo."

[Stig]

OOC: Děkuji za příspěvky a brzy se dočkáte náležité RP reakce. Nestíhal jsem, ale teď už snad konečně můžu začít dohánět.
Zpětně vám také uděluji odměny za příspěvky v této sekci:
Zydar - 850xp
Eldoth - 350xp
Thimotheus - 350xp

[Stig]

S každou další nocí se sny trojice mladých dobrodruhů (a je nasnadě, že nejspíše i několika dalších osob) stávaly více a více podivnějšími a záhadnějšími a přitom v mnohém podobné a lákající k odhalení. Cosi tajemného a skrytého přitahovalo spící mysli několika málo osob po celém světě. Tak odlišní, ale spojení svými sny, spojení s něčím větším, co přesahuje všechny smrtelníky..

Obrysy masivního černého kamene, ukrytého kdesi v téměř neproniknutelné tmě a k tomu ten ženský hlas, vyslovující tiše ono jméno, které má zůstat skryto. Kámen je jaksi temný a chladný, ale přesto jako by k sobě lákal.. Když tu.. Najednou začne obraz velmi pomalu zaplavovat čisté jasné světlo. Ozařuje pozvolna blok kamene a nyní se již dá tušit, že se jedná snad o nějaký rituální objekt nebo jakýsi velký "posvátný" artefakt..
..spáč se začíná potit a zmítá se neklidně na lůžku..
..jak začíná být obraz jasnější, na černém předmětu se objevují prasklinky, které se rozšiřují. V tom němém dávném souboji spolu bojují síly, které i ve snech smrtelníků jakousi nadpozemskou mocí vzbuzují bázeň, úctu i respekt. Nakonec, když už světlo získává nadvládu, se velký kamenný objekt roztříští na snad stovky, snad tisíce různých kousků, které se rozlétnou možná i do všech koutů světa..
..v tom se s trhnutím probouzí a lapá po dechu.

[Guner]

Z deníku čaroděje ...
Konečně jsme naspořili dost chechtáku na tu starou barabiznu nedaleko Isharu . Skvělé, první krok byl učiněn, náš nový plán šlape jako hodinky . Ted už musíme sehnat jen nějaky nábytek a vše pujde krásně od ruky . Taky by bylo skvělé udělat pár uprav hlavně uvnitř domu . Je mi jasné že Zydar by tam nejraději postavil Svatyni nebo co, jenže na takové věci tam prostě nezbyde místo . Vlastně by mne zajímalo kde budeme spát ? Všecko máme rozvrhnuté, ale osobní pokoje tam nikde nemají být . Mám dojem že Thimotheus ani nic takového nechce . Bude nutné si o tom ještě promluvit .

Ted trochu z jiného soudku, konečně jsem pokročil ve svém magickém umění . Být samouk není až tak špatné , aspon na mě nikdo netlačí a mohu se svobodně rozhodnout čemu se budu věnovat . Sic jsem minule neštastně popletl magické formule a vysledkem toho jsem nepříjemně popálil Thimotheuse, ale to se prostě stává . Navíc Thimo je chlapák , todle bylo pro něj jen pálivé škrábnutí . Každopádně se konečně začínám cítit jistý ve svých kouzlech a to je jen dobře . Zajímave je že se vše zlepšilo od té doby co mívám ty podivné sny ....

[luckman]

Dneska odpoledne se Thimotheus vydal na lov zlotřilých Banditů, kteří se nedaleko na severu mezi soutěskami skal usadili. Nepřátelé byli všude, kam bystré oko dohlédlo. Boj byl krutý a odnesl si několik ran od ostrých mečů. Každá jizva po střetu s mečem má svůj příběh, na který nikdy nezapomene. Naštěstí poranění nebyla nějak moc závažná. Pomalu nastával večer, okolní krajina tichla a připravovala se ke spánku. Pomalým krokem se Thimorheus vracel unaven k severní Isharské bráně, všiml si nedalekého ostrého světla, u kterého stály dvě nerozpoznatelné postavy, jak si spolu nejspíš povídají. Pomalu se vydal za světlem a každým krokem byli tváře jasnější. Nakonec si Thimotheus oddechl, když rozpoznal tváře dvou kamarádu Zydara a Eldotha. Přistoupil k nim a zdvořile je pozdravil. Za chvíli jsme si šimly, jak se k nám přibližuje postava zahalená tmou, která se pozastavila kousek od nás a oslovila. Během okamžiku jsme poznali, že jde o člověka s obyčejným ošacením. Po chvilce povídaní s mužem se nám představil jako Ragnar. Naše střetnutí se zdálo jen náhodné, ale jak se ukázalo, spojoval nás stejný tajemný sen. Všichni jsme se vydali do našeho nového domu, protože by nás někdo mohl odposlouchávat. Celé hodiny nám Ragnar pečlivě do detailu vylíčil, co se mu v životě odehrávalo a jak se mu jeví tajemný sen. Najednou nám ukázal podivuhodnou věc související se snem. Dlouho jsme spekulovali co stým budeme dělat, nakonec jsme rozhodli že zatím pečlivě uschováme na bezpečném místě neznámou věc a pomaličku jsme se rozešli.

[Stig]

OOC: Zpráva je adresována všem postavám se zájmem o bohyni a +- odpovídajícím RP profilem postavy.

Tuto noc se ti vrátily dobře známé znepokojivé sny.
Vše začalo tím, že stojíš ve městě nahý a lidi v davu okolo si na tebe ukazují a smějí se, házejí vejce, odpadky a dokonce i kamení. Byl to takový ten pocit, kdy si jeden přeje snad se radši propadnout do země. V tom z davu vystupuje do popředí žena. Její ve větru se vlnící prosté šaty jsou šedé neurčité barvy. Pohlédneš jí do tváře a očekáváš jen další výsměch z plna hrdla. Její tvář však žádnou emoci nevyjadřuje, pokud se tomu vůbec dá říkat tvář. Nedokážeš si vybavit žádné poznávací znaky ani charakteristiku. Kývne na tebe hlavou, když tu vše okolo potemní. Všude okolo zavládne panika, dav se dá do pohybu. Mnozí končí pod nohama svých spoluobčanů, několik uvázaných koní se v tom zmatku utrhne a pustí tryskem ulicí skrz pobíhající měšťany.
Nic z toho však neplatí pro tebe a onu tajemnou ženu. Bezpečně spolu odcházíte za temným kolem na obloze v dáli za obzorem.

Probouzíš se se zvláštním klidem. Je však ještě potřeba mnoho vykonat.. Možná ti při hledání ve stínech ukrátí čas následující dětské říkanky:

Na cípečku střípky leží
stráženy jsou starou věží
kdo ke střípkům otálí
možná se však popálí
---
Pavouček si ve tmě hoví
pavučinky kolem robí
když už kolem místo není
spočine si na kamení
---
Koho by to překvapilo
že pod schůdky něco bylo
na hraní to ale není
vždyť jde jenom o kamení
do postýlky dlouhá cesta
dálka je to i do města


OOC: Prosím případné nálezy hlásit SZ na fóru nebo na ICQ (jméno postavy + místo nálezu).

[Stig]

OOC: Třetí hádanka úspěšně vyřešena, nálezci gratulujeme! Zbývají ještě dvě..

[Stig]

OOC: První hádanka úspěšně vyřešena, nálezci gratulujeme! Zbývá už jen poslední - druhá.. Možná snadná na uhodnutí, ale průzkum na vlastní pěst bude vyžadovat o to více odvahy.

[Stig]

Trojice mužů se s vrávoráním vypotácela zpátky do podzemní strážnice. Zřízení teda byli značně, jen co je pravda. Chlápek s tmavou barvou pleti, oděný v kožené zbroji, očistil svou zbraň od zbytků kusadel a nazelenalé krve a schoval ji do pochvy. Unaveně, ale spokojeně si prohlížel hromádku černých úlomků v ruce svého druha. Pak prohrábl vaky, podal druhému muži jakési svitky a runu, ten rozvinul pergamen a zamumlal mocná slova a během pár chvil všichni společně odešli objevivším se magickým portálem.

Někde daleko ve věčných temnotách, snad v jiné dimenzi, se starobylá a dříve velmi mocná bytost potěšeně usmála, když úlomky kamene našly cestu k dalším svého druhu. Jistě, situace není zdaleka dobrá, v tomto astrálním vězení, ale s každým dalším kouskem černého kamene, s každým dalším následovníkem, se síla bytosti zvyšuje a svítá jí naděje na únik.
OOC: Děkuji svým dvěma druhům za účast na akci.