události posledních dní očima Valerie
24. čtyřdne 320. roku za mnou přišla Eržika, celá rozčílená. Doslechla se, že prý nějaký kněz či akolyta pořádající v poslední době několik kázání v Isharu má v plánu zavítat i k nám, do Cyprony. Obsah jeho kázání zřejmě mnoho lidí nezanechává v klidu a někteří dokonce nešetří výhradami či přímo nadávkami. Tak se na to dívá i Eržika a dokonce sdělila, že ho hodlá vyvést z města, neboť jeho kázání jsou pro nás snad přímo urážlivá. Snad jsem se měla v tu chvíli ohradit výrazněji, ale rozleželo se mi to v hlavě až o něco později. Prozatím sem tedy pouze vzala na vědomí, co Eržika ríká a nijak zásadněji jsem se k tomu nevyjádřila.
Později toho dne mi však začala docházet závažnost a možné dopady celé situace a tak jsem se jala sepsat dopis pro komtura Grotana, který má na starosti isharský chrám a pod nějž by měl daný kněz spadat. V dopise jsem nastínila celou situaci a zdůraznila, že Cyprona nemá v žádném případě v úmyslu být proti Helmově církvi či stavět se proti jednomu z kněžích či akolytů. Rovněž jsem požádala komtura o intervenci a naznačila, že můj zájem jakožto vévodkyně a svrchované vládkyně Cyprony spočívá v klidném a mírovém řešení celé situace.
Během krátké chvíle již k Isharu uháněl poslíček s dopisem a malým váčkem peněz za svoje služby v kapse.
Ještě něco však bylo třeba vykonat a nebyla to pro mě příjemná ani veselá povinnost. I takové však přináší moje pozice - koneckonců politika není jen o dělání hezkých věcí a někdy je nutné dělat i to, co nechcete. Zájem vévodství je však jasný a nebylo proto zbytí. Dala jsem si povolat Grommara, abych s ním promluvila o tom, co bude třeba.
Během chvíle dorazil a již jsme seděli naproti sobě u mého stolu. Nejprve jsme v klidu povečeřeli - trpaslík vypil trochu piva, neboť měl už ten den po službě a snědl řádnou hromadu čerstvě uvařeného masa. Tohle by tedy trpaslíkům opravdu šlo, ještě že život v hojnosti mi umožňuje uspokojit i takovéhle hosty.
Chvíli po večeři jsme začli hovořit...
"... a jak se ti líbí služba vévodství, veliteli.", zeptala jsem se ho s důrazem na jeho hodnost.
"No, paninko.. teda.. jasnosti, promiňte.. je to dobrá férová služba. Mužů mám málo, ale s tím se určitě brzičko něco udělá, žejo. Já si teda nestěžuju, to ne. Nejni to sice jak za války, kdy hlavy lítaly jedna za druhou a moji chlapi nadrženě chvátili do vřavy jak malý kluci, ale koneckonců, už nejsme žádný malý kluci jako kdysi a život plyne tak nějak v poklidu.. a hlavně že máme to naše pivíčko, no ne.. to tehdy.."
Trpaslík by jistě dokázal pokračovat ještě dlouho, zdálo se, že se hodlá ještě vrátit k lítání hlav a podobným kratochvílím, ale byl zavčas přerušen.
"A to si se právě dostal k tomu, co mi leží na srdci.", zastavila jsem ho včas a dolila mu tuplák, abych ho na chvíli umlčela.
"Nynější služba, ta si žádá jinačí věci, než tenkrát, to si sám dobře postřehl.", pokračovala jsem a sledovala, jak jedním mocným lokem vyprázdnil dobrou půlku tupláku. "Tehdy to bylo všechno jednoduchý, měl si svůj oddíl, viděl jsi nepřítele, tak jsi prostě zavelel a šlo to ráz naráz. Kdo se však v tom má vyznat dnes, mezi všemi těmi barony, lordy, vévodkyněmi a rytíři. Chlapa tvého ražení možná všechny tyhle načamčané tituly pletou, třeba ani neví koho poslouchat.. Ale hlavní je, co je tvým zájmem jako velitele městské posádky, o co v dnešní době jde nejvíc?", vyslovila jsem poslední větu spíš jako otázku a tázavě se podívala na Grommara.
Ten trochu zmateně pozvedl hlavu od krýglu a vykoktal: "No.. dneska hlavně o pivo, dobrou krmi, občas zmydlit výtržníky.."
"Jistě, jistě, ale obecně a pokud se budeme držet čistě zájmů vévodství?", tentokrát jsem radši nečekala na odpověď, aby nebylo třeba vyvozovat nějaké personální závěry. "No přeci - bezpečnost obyvatel, zájmy vévodství, rozkazy jediného svrchovaného vládce, to je to, co tě v dnešní době nejvíc zajímá. To je vlastně jediný důvod, proč jsem si vybrala právě tebe - protože ty si na tohle ten nejlepší kus chlapa na svém místě."
Poslední věta zazněla možná až moc úlisně a lichotivě a trpaslíka snad i trochu uvedla do rozpaků.. ale vypadalo to, že zahrála na správnou strunu.
"Ale jó, jó, jasný, já hlava železná jsem to už už chtěl říct", plácl se trpaslík do čela a velkou místností se rozlehl hlasitý dutý zvuk. Musí se nechat, že být to moje hlava, asi už mě dávají dohromady v lazaretu - aspoň něco se musí tomu trpaslíkovi uznat.
"No a z toho plyne..?", chtěla jsem to napřed položit jako otázku, ale pak mi došlo, že by nemusel být dobrý nápad čekat na odpověď a raději jsem hned pokračovala. "Z toho plyne, že kdyby bylo potřeba udržet pořádek a zabránit krveprolití, musíš poslechnout jen a pouze mě a tvoji muži jakbysmet. Musíš v případě hrozby dát jen a pouze na moje rozkazy i kdyby ti někdo jiný kdo je nebo byl tvým nadřízeným či přítelem dával rozkazy jiné. A to samé očekávám i od tvých mužů - musíš jim to vtlouct do hlavy stejně, jako si to vtloukl před momentem do hlavy sobě. Je to jasné?"
"Ale ovšem, jasnosti, vy tu přece velíte a je jasný že jak řeknete, tak se stane. A kdo se tomu snad hodlá postavit, ten dostane takovou po čuni..", velitel už už začal sahat po sekeře, snad aby názorně ukázal, jak se dává po čuni po trpaslicku.
Zastavila jsem ho raději gestem, aby něco nerozbil.
"Ale to snad ani nebude třeba, koneckonců jak jsem říkala, v dnešní době jde spíš o pořádek a o zabránění zbytečnému prolévání krve. Proto pokud tak bude znít rozkaz, tak naopak nikdo po.. čuni.. nedostane, ani kdybys to považoval za vhodné. Když rozkážu, že nikdo nebude dělat nic, tak budete jen stát v pozoru a nebudete dělat nic. Rozuměno?", poslední otázka už byla položena spíš vojenským tónem - tomu by snad mohl válečník jeho formátu rozumět.
"Jasnačka, když nic nedělat, tak nic nedělat.. s tim já ani moji chlapi určo nebudem mít potíže.", odvětil on a na chvíli se snad v jeho očích objevil záblesk inteligence či vychytralosti a na tváři se mu na moment objevil lišácký úsměv.
"Jsem teda ráda, že jsme se takhle rychle dohodli. Tady máš peníze pro sebe a své muže, rozděl je podle svého uvážení a pamatuj na to, o čem sme mluvili. Zajisti, aby i poslední z tvých mužů na to vždycky pamatoval. Tohle je mimořádný bonus, určitě si rozumíme, malé ocenění za vaše dosavadní služby. V příštích dnech buďte na pozoru. Teď můžeš jít.", chtěla jsem mít celý rozhovor už za sebou a podala sem mu malý váček, tentokrát však nikoliv se stříbrňáky, jako tomu bývá obvykle. Trpaslík ho přijal a měl se k odchodu.
Snad o dva čtyřdny později jsem získala nečekanou a překvapivou posilu, když jedna z mých dobrých zákaznic, Zoe, nabídla své služby bojovnice. Vzhledem k blížícím se událostem jsem nabídku přijala a pro začátek jí dala lehký úkol, aby šla obhlídnout situaci v kamenolomu. Úkol byl splněn rychle a bez potíží - zdálo se, že bude v blízkých dnech velmi užitečnou pomocnicí. Dokonce jsem jí musela nutit i odměnu, což je dobré znamení.
27., v den plánovaného kázání, jsem ještě narychlo zkontrolovala celou posádku města a nechala vzkázat Zoe, ať přijde na kázání též. Ukázalo se to jako správné rozhodnutí. Před začátkem kázání jsem prohodila s akolytou pár slov a nechala donést kamenný podstavec, na který sem usadila sochu Helma. Cena kterou jsem za ní kdysi vyplatila v dražbě byla astronomická, ale těch peněz jsem nikdy nelitovala - stačilo se podívat na její majestátnost a precizní provedení každého palce. Za tu cenu by se dal pořídit snad celý dům, ale některé věci mají hodnotu jiné povahy.
Jednu chvíli to vypadalo, že opatrnost tentokrát byla zbytečná. Celé kázání by proběhlo v poklidu, kdyby však v jeho průběhu nevtrhla mezi poslouchající obyvatele Eržika Nitková, dobrá to moje přítelkyně s poněkud horkou hlavou. Její štvavá slova zraňovala nejen toho akolytu a dost možná i celou jeho církev, ale dokonce se snad i stavěla proti mojí svrchovanosti. Vyzývala kněze k odchodu pod hrozbou ozbrojené síly, avšak okolostojící vojáci zůstali v napjatém pozoru dle mých několik dní starých rozkazů. Začínala jsem téměř vidět rudě a nebylo daleko tomu, aby rudá barva zbarvila i trávník u východní brány. Tak tak jsem se držela v mezích pouhých slovních reakcí, zvlášť v momentě kdy nešťastná zoufalá sestra uštědřila akolytovi políček do tváře. Doteď přemýšlím, jestli se snad donynějška bezproblémová, přátelská a poklidná sestra pomátla na rozumu nebo volala po božím hněvu. Stráže a Zoe po mém boku už už sahali po zbraních a i paže některých obyvatel mířily k pochvám, topůrkám a násadám zbraní.
Nejspíš jen důrazný rozkaz z mých úst a zřejmá hrozba ze strany předem připravených vojáků zabránili tomu nejhoršímu a dál už vše probíhalo opět jen na slovní úrovni až do doby, než kazatel za ozbrojeného doprovodu dobrovolně odešel k hranicím Isharionu.
Následky události lze teď jen těžko předvídat, protože ve hře jsou nejméně tři významné figurky. Jisté však je, že dnešního dne se mi podařilo zabránit jak okamžitému odchodu všech Helmitů z města a prokletí Helmem či vojenské intervenci, tak i bezprostřednímu prolévání zbytečné krve pouhých obyvatel a civilistů. Na jak dlouho a za jakou cenu však zůstává otázkou. Přesto jsem celou záležitost řešila podle svých nejlepších schopností a možností a měla jsem v patrnosti pouze vyšší zájmy celku a mám zato, že jsem ani nemohla konat jinak či lépe..
Snad brzký příchod jara přinese i vřelejší vztahy mezi všemi a nedojde na nejhorší. A pokud přeci, musíme být připraveni - pevní a jistí v našich semknutých řadách, hájící zájmy přesahující naše zanedbatelné malé osudy, prospěch a touhy jednotlivce, hrdost a svou vlastní cenu. To vše je ve srovnání s naším opravdovým cílem a úkolem zanedbatelné, ať už si říká nebo káže kdo chce co chce.
24. čtyřdne 320. roku za mnou přišla Eržika, celá rozčílená. Doslechla se, že prý nějaký kněz či akolyta pořádající v poslední době několik kázání v Isharu má v plánu zavítat i k nám, do Cyprony. Obsah jeho kázání zřejmě mnoho lidí nezanechává v klidu a někteří dokonce nešetří výhradami či přímo nadávkami. Tak se na to dívá i Eržika a dokonce sdělila, že ho hodlá vyvést z města, neboť jeho kázání jsou pro nás snad přímo urážlivá. Snad jsem se měla v tu chvíli ohradit výrazněji, ale rozleželo se mi to v hlavě až o něco později. Prozatím sem tedy pouze vzala na vědomí, co Eržika ríká a nijak zásadněji jsem se k tomu nevyjádřila.
Později toho dne mi však začala docházet závažnost a možné dopady celé situace a tak jsem se jala sepsat dopis pro komtura Grotana, který má na starosti isharský chrám a pod nějž by měl daný kněz spadat. V dopise jsem nastínila celou situaci a zdůraznila, že Cyprona nemá v žádném případě v úmyslu být proti Helmově církvi či stavět se proti jednomu z kněžích či akolytů. Rovněž jsem požádala komtura o intervenci a naznačila, že můj zájem jakožto vévodkyně a svrchované vládkyně Cyprony spočívá v klidném a mírovém řešení celé situace.
Během krátké chvíle již k Isharu uháněl poslíček s dopisem a malým váčkem peněz za svoje služby v kapse.
Ještě něco však bylo třeba vykonat a nebyla to pro mě příjemná ani veselá povinnost. I takové však přináší moje pozice - koneckonců politika není jen o dělání hezkých věcí a někdy je nutné dělat i to, co nechcete. Zájem vévodství je však jasný a nebylo proto zbytí. Dala jsem si povolat Grommara, abych s ním promluvila o tom, co bude třeba.
Během chvíle dorazil a již jsme seděli naproti sobě u mého stolu. Nejprve jsme v klidu povečeřeli - trpaslík vypil trochu piva, neboť měl už ten den po službě a snědl řádnou hromadu čerstvě uvařeného masa. Tohle by tedy trpaslíkům opravdu šlo, ještě že život v hojnosti mi umožňuje uspokojit i takovéhle hosty.
Chvíli po večeři jsme začli hovořit...
"... a jak se ti líbí služba vévodství, veliteli.", zeptala jsem se ho s důrazem na jeho hodnost.
"No, paninko.. teda.. jasnosti, promiňte.. je to dobrá férová služba. Mužů mám málo, ale s tím se určitě brzičko něco udělá, žejo. Já si teda nestěžuju, to ne. Nejni to sice jak za války, kdy hlavy lítaly jedna za druhou a moji chlapi nadrženě chvátili do vřavy jak malý kluci, ale koneckonců, už nejsme žádný malý kluci jako kdysi a život plyne tak nějak v poklidu.. a hlavně že máme to naše pivíčko, no ne.. to tehdy.."
Trpaslík by jistě dokázal pokračovat ještě dlouho, zdálo se, že se hodlá ještě vrátit k lítání hlav a podobným kratochvílím, ale byl zavčas přerušen.
"A to si se právě dostal k tomu, co mi leží na srdci.", zastavila jsem ho včas a dolila mu tuplák, abych ho na chvíli umlčela.
"Nynější služba, ta si žádá jinačí věci, než tenkrát, to si sám dobře postřehl.", pokračovala jsem a sledovala, jak jedním mocným lokem vyprázdnil dobrou půlku tupláku. "Tehdy to bylo všechno jednoduchý, měl si svůj oddíl, viděl jsi nepřítele, tak jsi prostě zavelel a šlo to ráz naráz. Kdo se však v tom má vyznat dnes, mezi všemi těmi barony, lordy, vévodkyněmi a rytíři. Chlapa tvého ražení možná všechny tyhle načamčané tituly pletou, třeba ani neví koho poslouchat.. Ale hlavní je, co je tvým zájmem jako velitele městské posádky, o co v dnešní době jde nejvíc?", vyslovila jsem poslední větu spíš jako otázku a tázavě se podívala na Grommara.
Ten trochu zmateně pozvedl hlavu od krýglu a vykoktal: "No.. dneska hlavně o pivo, dobrou krmi, občas zmydlit výtržníky.."
"Jistě, jistě, ale obecně a pokud se budeme držet čistě zájmů vévodství?", tentokrát jsem radši nečekala na odpověď, aby nebylo třeba vyvozovat nějaké personální závěry. "No přeci - bezpečnost obyvatel, zájmy vévodství, rozkazy jediného svrchovaného vládce, to je to, co tě v dnešní době nejvíc zajímá. To je vlastně jediný důvod, proč jsem si vybrala právě tebe - protože ty si na tohle ten nejlepší kus chlapa na svém místě."
Poslední věta zazněla možná až moc úlisně a lichotivě a trpaslíka snad i trochu uvedla do rozpaků.. ale vypadalo to, že zahrála na správnou strunu.
"Ale jó, jó, jasný, já hlava železná jsem to už už chtěl říct", plácl se trpaslík do čela a velkou místností se rozlehl hlasitý dutý zvuk. Musí se nechat, že být to moje hlava, asi už mě dávají dohromady v lazaretu - aspoň něco se musí tomu trpaslíkovi uznat.
"No a z toho plyne..?", chtěla jsem to napřed položit jako otázku, ale pak mi došlo, že by nemusel být dobrý nápad čekat na odpověď a raději jsem hned pokračovala. "Z toho plyne, že kdyby bylo potřeba udržet pořádek a zabránit krveprolití, musíš poslechnout jen a pouze mě a tvoji muži jakbysmet. Musíš v případě hrozby dát jen a pouze na moje rozkazy i kdyby ti někdo jiný kdo je nebo byl tvým nadřízeným či přítelem dával rozkazy jiné. A to samé očekávám i od tvých mužů - musíš jim to vtlouct do hlavy stejně, jako si to vtloukl před momentem do hlavy sobě. Je to jasné?"
"Ale ovšem, jasnosti, vy tu přece velíte a je jasný že jak řeknete, tak se stane. A kdo se tomu snad hodlá postavit, ten dostane takovou po čuni..", velitel už už začal sahat po sekeře, snad aby názorně ukázal, jak se dává po čuni po trpaslicku.
Zastavila jsem ho raději gestem, aby něco nerozbil.
"Ale to snad ani nebude třeba, koneckonců jak jsem říkala, v dnešní době jde spíš o pořádek a o zabránění zbytečnému prolévání krve. Proto pokud tak bude znít rozkaz, tak naopak nikdo po.. čuni.. nedostane, ani kdybys to považoval za vhodné. Když rozkážu, že nikdo nebude dělat nic, tak budete jen stát v pozoru a nebudete dělat nic. Rozuměno?", poslední otázka už byla položena spíš vojenským tónem - tomu by snad mohl válečník jeho formátu rozumět.
"Jasnačka, když nic nedělat, tak nic nedělat.. s tim já ani moji chlapi určo nebudem mít potíže.", odvětil on a na chvíli se snad v jeho očích objevil záblesk inteligence či vychytralosti a na tváři se mu na moment objevil lišácký úsměv.
"Jsem teda ráda, že jsme se takhle rychle dohodli. Tady máš peníze pro sebe a své muže, rozděl je podle svého uvážení a pamatuj na to, o čem sme mluvili. Zajisti, aby i poslední z tvých mužů na to vždycky pamatoval. Tohle je mimořádný bonus, určitě si rozumíme, malé ocenění za vaše dosavadní služby. V příštích dnech buďte na pozoru. Teď můžeš jít.", chtěla jsem mít celý rozhovor už za sebou a podala sem mu malý váček, tentokrát však nikoliv se stříbrňáky, jako tomu bývá obvykle. Trpaslík ho přijal a měl se k odchodu.
Snad o dva čtyřdny později jsem získala nečekanou a překvapivou posilu, když jedna z mých dobrých zákaznic, Zoe, nabídla své služby bojovnice. Vzhledem k blížícím se událostem jsem nabídku přijala a pro začátek jí dala lehký úkol, aby šla obhlídnout situaci v kamenolomu. Úkol byl splněn rychle a bez potíží - zdálo se, že bude v blízkých dnech velmi užitečnou pomocnicí. Dokonce jsem jí musela nutit i odměnu, což je dobré znamení.
27., v den plánovaného kázání, jsem ještě narychlo zkontrolovala celou posádku města a nechala vzkázat Zoe, ať přijde na kázání též. Ukázalo se to jako správné rozhodnutí. Před začátkem kázání jsem prohodila s akolytou pár slov a nechala donést kamenný podstavec, na který sem usadila sochu Helma. Cena kterou jsem za ní kdysi vyplatila v dražbě byla astronomická, ale těch peněz jsem nikdy nelitovala - stačilo se podívat na její majestátnost a precizní provedení každého palce. Za tu cenu by se dal pořídit snad celý dům, ale některé věci mají hodnotu jiné povahy.
Jednu chvíli to vypadalo, že opatrnost tentokrát byla zbytečná. Celé kázání by proběhlo v poklidu, kdyby však v jeho průběhu nevtrhla mezi poslouchající obyvatele Eržika Nitková, dobrá to moje přítelkyně s poněkud horkou hlavou. Její štvavá slova zraňovala nejen toho akolytu a dost možná i celou jeho církev, ale dokonce se snad i stavěla proti mojí svrchovanosti. Vyzývala kněze k odchodu pod hrozbou ozbrojené síly, avšak okolostojící vojáci zůstali v napjatém pozoru dle mých několik dní starých rozkazů. Začínala jsem téměř vidět rudě a nebylo daleko tomu, aby rudá barva zbarvila i trávník u východní brány. Tak tak jsem se držela v mezích pouhých slovních reakcí, zvlášť v momentě kdy nešťastná zoufalá sestra uštědřila akolytovi políček do tváře. Doteď přemýšlím, jestli se snad donynějška bezproblémová, přátelská a poklidná sestra pomátla na rozumu nebo volala po božím hněvu. Stráže a Zoe po mém boku už už sahali po zbraních a i paže některých obyvatel mířily k pochvám, topůrkám a násadám zbraní.
Nejspíš jen důrazný rozkaz z mých úst a zřejmá hrozba ze strany předem připravených vojáků zabránili tomu nejhoršímu a dál už vše probíhalo opět jen na slovní úrovni až do doby, než kazatel za ozbrojeného doprovodu dobrovolně odešel k hranicím Isharionu.
Následky události lze teď jen těžko předvídat, protože ve hře jsou nejméně tři významné figurky. Jisté však je, že dnešního dne se mi podařilo zabránit jak okamžitému odchodu všech Helmitů z města a prokletí Helmem či vojenské intervenci, tak i bezprostřednímu prolévání zbytečné krve pouhých obyvatel a civilistů. Na jak dlouho a za jakou cenu však zůstává otázkou. Přesto jsem celou záležitost řešila podle svých nejlepších schopností a možností a měla jsem v patrnosti pouze vyšší zájmy celku a mám zato, že jsem ani nemohla konat jinak či lépe..
Snad brzký příchod jara přinese i vřelejší vztahy mezi všemi a nedojde na nejhorší. A pokud přeci, musíme být připraveni - pevní a jistí v našich semknutých řadách, hájící zájmy přesahující naše zanedbatelné malé osudy, prospěch a touhy jednotlivce, hrdost a svou vlastní cenu. To vše je ve srovnání s naším opravdovým cílem a úkolem zanedbatelné, ať už si říká nebo káže kdo chce co chce.
Valerie (Semper Fidelis) - kovářka, drátenice a slévačka, vévodkyně Cyprony