[RP] Mrvičkovy patálie

[Vodacek]

Do hobití nátury patří, mimo jiné neřesti, také nepředvídaná a velmi nutkavá touha vydat se poznat širý svět. Stejná touha přepadla i hobita Mrkvičku. Opustil zavedenou alchymistickou laboratoř, před odchodem rozdal svůj majetek, rozloučil se s přáteli a vyrazil na jih.
Dlouho se toulal po tamních krajích co počasí, nestvůry a bolest dovolila. Až když ho opět přepadly myšlenky na domov a dobré jídlo se to stalo. Byl přepaden. A to prosím tím nejhorším způsobem. Banda banditů se shlukla kolem něj a něž se stačil chudák hobit vzpamatovat tak dostal jednu dobře mířenou ránu do zátylku.
Probudil se až celý svázaný v nějakém jejich doupěti. Roubík v puse, ruce svázané provazem a na hlavě obří boule. Co bylo ovšem nejhorší - měl strašný hlad. V tak mizerné situaci ještě nikdy nebyl. Věznili ho dlouho, že ani sám neví jak a každý den se opakoval úplně stejně jako ty předchozí.
Jednoho dne se jeden z výše postavených banditů nějak úplně šťastně nepohodl s medvědem - medvěd mu ukousnul velký kus ruky. A jelikož u chudáka hobita nalezli velké množství bylin, tak jim došlo, že by se mohl v tomto oboru vyznat. Nařídili mu aby mu pochroumanou ruku uzdravil. sušené bylinky, které bandité měli u sebe nestály za nic. A tak po dlouhém přesvědčování svolili a pustili hobita na louku aby čersvé byliny našel. Bandita se tak úspěšně uzdravil a ostatní břídilové začali služby hobita využívat. Vařil jim tak další a další lektvary.
Hobit nebyl vůbec hloupý a pomaličku jim do každé lahvičky, kterou uvařil, dával také trochu rulíku. Přiotrávení bandité se motali po tábořišti a hlavnímu banditovi brzy došlo, že to není náhodou. Ubohý hobit. Takovou nakládačku ještě nikdy předtím nedostal. Bylo mu jasné jediné - musí urychleně zmizet a to ideálně doslova.
Ze zbylých bylin po paměti v noci uvařil lektvar neviditelnosti. A ráno, když pro něj přišli nadělit mu druhou "dávku" ho vypil a zmizel. Nastal šílený zmatek, kterého hobit využil a dostal se konečně z tábora ven. V otrhaných šatech, bez jediné věci u sebe se konečně dostal ke hradbám Cyprony.
Tento příběh si vyslechla kovářka Valerie o několik dní později ve svém domě. Znáte kováře, snadno se rozohní a když si něco vezmou za své, tak za tím jdou přes... i kdyby mrtvoly z nebe měly padat. Stejně se stalo i nyní. Prý uspořádá trestnou výpravu na ty zločince. Ale o tom zase až v jiném příběhu.

[Stig]

OOC: Děkuji za zápisek, povedený comeback. Rád jsem s Tebou po dlouhé době pokecal ve hře i na ICQ.

[Vodacek]

Podzim se stále rychleji a rychleji překlápí v zimu. Dlouho to náš hobit odkládal, ale už nebylo zbytí. Musel se ač nerad vydat do lesů, na cesty,

, na louky a na pláže

aby posbíral zásoby bylinek na zimu. Uplynul už skoro rok od doby kdy se vrátil zpět. Za tu dobu mnohé dokázal. Vydělal si na nájem a s pomocí těch pár přátel co mu tu ještě zbyli si byt zařídil. Ono to vlastně ani popravdě nebyl byt jako takový. U hobita by ste čekali, že se uvelebí (obzvláště po takovém dobrodružství) v nějaké prostorné a komfortně vybavené noře. Mrkvička to ale neudělal. V Cyproně a širém okolí žádnou hobitní noru nemají a jiné dostatečně dobré místo pro laboratoř alchymisty aby také jeden pohledal. Proto opět zvolil maják. Ze začátku, když tam kdysi bydlel, se mu tam moc dobře nespalo, ale teď si už na to celkem zvyknul. Podařilo se mu najmout si obchodníka na tržišti v Cyproně, kterému nosí své výrobky. No zkrátka se hodně snažil. On však za svůj největší úspěch pokládal jinou věc. Podařilo se mu samotnému utlouct jednoho divouse.
To vše se našemu hobitovi honilo hlavou, když procházel okolí Cyprony a doslova šukabal vše co ještě kde rostlo a vypadalo to použitelně.  Až mu vzpomínky na nedáváná nemilá dobrodružství připoměla banda pobudů, kteří postávali na silnici za Cypronou. Rychle se vzdálil, ale v hlavě se mu opět vybavil rozhovor s kovářkou. Musí jí najít aby se zeptal jeslti už začala shánět dobrodruhy na tu výpravu.