[RP|Cech] Svobodní

[Thortogily]

Eldamar, Tma a Příběh k zapamatování

Denetrius žuchl do kádě a omámený alkoholem se rozesmál. Spoře oděné dívky místního nevěstince ho začaly jemně omývat a vyzvídat co kde zase vyváděl. Napil se z lahve levné pálenky a začal vyprávět...

*Před několika hodinami*

Z Cypronského dolu se ozývaly výbuchy, řinčení ocele a pokřiky. Po nějaké době z něj vyšly dvě osoby, které se vzájemně chechtaly a nesli si sebou v rukách několik pokladů. Denetrius s Aragalem vypálili opět to doupě nemrvých, které se náchazelo hluboko v důlní šachtě.

"Sakra, chtělo by to nějaký dobrodrůžství jak za mlada Aragale"
"To máš pravdu, honění těch kostlivců pro ty chudáky v Cyproně nebaví věčně nikoho"

Dvojice se vydala směrem k Isharu kde potkala spícího Torlofa pod stromem, kterému nevěnovali moc pozornost a šli dál. Po cestě se bavili o příbězích o daleké zemi která dřív byla elfů a něco tam šíleně zpackali, oba si říkali jak by se tam chtěli podívat, až narazili na mladého dobrodruha před branami Isharu, Baltazara.

Ten mladý dobrodruh jim vyprávěl jak chce něco zažít a Denetrius se v něm sám viděl. Sakra jak moc chtěl být zase v jeho letech a podnikat ty různé nezodpovědné výpravy po světě. Slovo dalo slovo a skupina dvou, se rozrostla na tři a všichni pokračovali k Cyproně, aby našli spícího Torlofa.

Vzbudit spícího trpaslíka bylo opravdové umění, nicméně naše skupinka dobrodruhů rázem čítala čtyři odvážné tváře, které se vydaly směrem k Eldamaru.



Naše čtveřice pokračovala po staré stezce až k prvnímu hraničnímu kamenu, na kterém bylo napsáno jakési zašlé varování. Denetrius se tomuto varování společně s Torlofem jen nahlas zasmál a poblíž strašící kostry se rázem staly pobavením, které dávalo všem naději na dobrý lov. Skupina dobrodruhů přešla most a vešla to syté mlhy území Eldamaru.
Po nějakém čase našli zvláštní oltář plný zvrácených vílích stvůr a tak se rozhodli tam s tím skoncovat. Ručičky létaly vzduchem, hlavičky víl byly zadupány do země a křidélka schopným Aragalem usmaženy do úplného popela. Skupinka taktéž vybrala vílám jejich podzemní poklad a postupovala hloubějí do Elfího území až narazili na rozpadlou vesnici. Kolem vesnice byla mlha tak hustá, že byla v okolí skoro až zlověstná tma, ale to čtveřici nezastavilo ani o píď.



Denetrius koukal zmateně do mapy, kterou obkreslil od knihovnice v Arcanu a bylo mu jasné, že jsou u Quende, bývalé elfí vesnice. Dobrodruzi se rozhodli tuto vesnici prozkoumat, až našli zvláštního pavouka, který před nimi utíkal do jakéhosi sklepení. Toto sklepení bylo nejspíše bývalou elfí skrýší, kterou tito dobrodruhové vysekali do posledního pavouka a s chutí si sebou odnesli všechny elfí poklady, co tam zůstaly. Jenže... Eldamar má svá tajemství, magii a také... zvláštnosti.



Poté co se dobrodruzi vynořili zpět na povrchu, tak je začaly pronásledovat naštvané hlasy z temnoty a celý les začal vrhat stíny, které jakoby se snažily mást dobrodruhy tím, co všechno zlého se v nich ukrývá. Najednou se před dobrodruhy zjevil zvláštní temný válečník s elfímy rysy a zaútočil. Z temnoty se ozývaly posměšné hlasy a křiky, které měly dobrodruhy vyděsit a otočit k útěku, jenže...

"Usekni mu palici tomu hulvátovi ušatýmu!" křičel Torlof
"Mladej! Koukej vzít tu halapartnu a narvi ji tomu sráčovi až po topůrko do zadku!" zařval Denetrius a uskočil jen tak tak před mečem temného.
"Jdu na to!" pískl Balatazar a porazil temného elfa na záda.
"To je můj kluk!"
"Kde je sakra Aragal?! Se zdejchnul!"
"Na to sere bílej tesák! *Zasekl sekeru elfovi hluboko do zbroje* Dej si trpasličí polívčičku ty šmejde!"



Trojice válečníků s temným elfem bojovala s takovou vervou, že elf neměl žádnou šanci k protiútoku. Elf se po nějakém čase začal chovat zvláštně a začal volat o pomoc a ptát se co se to děje.
"Co... co se to stalo... co? POMOC!"
"Tobě ušatej už pomůžem... JEN MY DO HROBU!"

Temný elf padl na zem a trojice dobrodruhů zařvala vítezně nad jeho padlým tělem.
"Tak nesmrtelnej jo? Leda kulový!"

V tom se ovšak posměšky z mlhy změnily na histercký a naštvaný řev. Mlha samotná jakoby před tímto řevem ustupovala a z jejích stínů se začaly linout další podobné postavy jako té, kterou právě skolili.
"Dene?"
"jo?"
"utíkáme?"
"jo?"
"mladej nemá koně..."
"mladej to uběhne..."

Válečníci se rozeběhli směrem k mostu, který dělil Cypronské vévodství od Eldamaru. Denetrius s Torlofem vepředu čistili cestu od koster a elfích duchů pro Baltazara, který utíkal co mu síly stačily. Kousek před mostem narazili na Aragala, který tam zapálil velký signální oheň.

"No kde seš!"
"No kde jste vy sakra, už jsem myslel že vás to čaplo!"
"Neřeš to, povíme si to potom, padáme!"

Skupina přeběhla most, ale hned na mostě se kolem nich ze vzduchu zhmotnily ledové zdi, které je uvěznily. Zvláštní hlas z mlhy se začal přibližovat a jeho řev protínal vzduch jako vržené kopí. Aragal se s Baltazarem snažil zdi rozbít, nicméně to nemělo žádný učínek.




"Vy.... VY! Znesvětili jste moji zemi! Vy!!! ZEMŘETE!"

Z nebe začaly pršet meteority, které ničily most na kterém dobrodruzi stáli a situace se začínala stávat horší a horší. V tom je ovšem kousek štěstí zachránil, když jeden z těch meteoritů zničil sloup magické stěny a skupina tak mohla útéct. Denetrius vedl skupinu směrem k vodopádu, ale jakoby toho nebylo málo, tak před nimi ze země vyskočila stvůra, kterou viděl poprvé v životě a skočila po něm. Jen tak tak uhnul a splašil se v plném tempu do Cyprony.

Po nějaké cestě se skupina uklidnila až před Cypronou, kdy se všichni začali nahlas smát tomu, co právě přežili.

"Sakra co to bylo?" zeptal se Torlof. Denetrius se jen nadechl a spustil.
"Hele... jedna knihovnice v Arcanu mi říkala příběh o černý děvce a ta obluda? Hehe to byl asi její starej."

Skupina se zasmála a pokračovala směrem do Cyprony a vyprávěla si hlasitě příhody z dobrodružství, které právě zažili.
Denetrius se podíval do otevřeného vaku na všechny ty poklady co sebrali elfům a zasmál se.

"Bando ale řeknu vám, tenhle vejlet za to stál... a ať se děsej toho, že se vrátíme!"

Všichni dobrodruzi se opět nahlas zasmáli a spokojeně kráčeli domů.

...Nikdo nevěděl co tam ten den probudili... ani koho naštvali... byli jen skupina nezodpovědných dobrodruhů, kteří chtěli dokázat, že se není čeho bát... udělali ale dobře...?