[RP] Solari

[Thortogily]

Prolog

Svíčka se rozežhnula pomocí jednoduchého kouzla a muž si srovnal věci na stole. Po krátkém přemýšlení vytáhl velkou těžkou kroniku vázané v tmavé kůži se zlatavými vzory. Taková kniha má stran tolik, kolik životů ji četlo a další takový život ji opět začal číst. Stíny ze svíčky odrážely na zdi knihovny zvláštní obrazce, zvuky okolí utichly a příběh započal.

V dobách dávných, dříve než živé bytosti objevily sílu slov spojenou s magií, existovaly kmeny, které uctívaly jednoduché síly, jednoduché zvyky a jednoduchá zobrazení. Temné doby totiž byly dobou rozmachů vědění, pokusů a úsvitu různých civilizací. Taková doba dávala příležitosti objevovat neuvěřitelné každý den a neuvěřitelné formovalo rasy, národy a další.

I přesto, některé z těchto kmenů stále zůstávalo věrné oné jednoduchosti, která jim poskytovala komfort vědění, že to v co věří je viditelné, je cítit a je možno využít. Jednalo se o kmen bytostí, které si začali říkat Solari - Děti Slunce. Kmen Solari žil na pahorcích Solusu - Slunečních Hor, kde Slunce svítilo nejdelší dobu za den. Slunce - neboli Sol, tento kmen postupně začal ovlivňovat natolik, že tento kmen začal Sol uctívat a věnovali mu velkou část jejich života. Sol byl dárcem tepla, světla, života a mnohem dalšího, čeho byli Solari svědky a rozkvět civilizace ve vysokých lesklých pahorcích započal.

Z malého kmene se během pár generací stala vyspělá civilizace, která žila v bezpečí hor Solusu a byla silně věřícím národem, jasně rozděleným dle pokrovních linií. Všechny narozené děti se do věku desíti let učily o víře v Sol a o základech národa Solari, ovšem po dovršení onoho věku, nastal riutál očištění. Rituál očištění Sluncem, který vedly ty nejsilnější kněžky a kněží určoval následující výcvik jedince, s kým založí rodinu a jestli budou mít možnost používat magii Slunce. Hrubá magie nevyužívající slova moci, ale moci samotného Slunce byl zázrak jinde neviděný. Ať už se z onoho dítěte stal jen obyčejný Paprsek - řadový občan určený pro většinu prací, nebo vyšší zasvěcenci jako Světlonoška u dívek, či Vyvolený u chlapců, kteří řidili běžné občany. Ti skoro nejmocnější a nejsilnější pak získali status a rozhodovali vždy o budoucnosti Solari. Byli jimi Zaslíbené Solu a Nositelé Solu. Nejvyšší síla a ochránci budoucnosti Solari, kteří vždy měli hlavní slovo v tom, kam se tento národ ponese.

Nové pokroky ve zbrojířství, medicíně a tvorbě jiných snů ovšem přilákal oči ras a národů, kteří v Solari viděli jen příležitost jak něco získat a zbohatnout. Jedna z těchto ras, byla rasa nočních tvorů, vyznávající božstvo tmy a zvláštních zvířat. Solari jim říkali Rowegové, což v jejich jazyce znamenalo Temné Stíny.

Rowegové byli rasou podobnou rase Solari, až na pár zásadních rozdílů. Jejich oči byly šedě zakalené a zvyklé na tmu než slunce, uši  měli došpičata stejně jako většinu zubů a jejich těla nesla od narození zvláštní znaky v kůži. Temné Stíny ovšem viděli v Solari jen jedno. Nekonečný zdroj magie a bohatství. Rowegové tedy přišli s plánem lsti. Vyslali skupinu obchodníků, kteří přišli na vrcholky Solusu žádat o jediné, o pomoc. Rowegové nalhali všem, že byli prokleti pradávnou magií, která je zužuje dlouhé generace a že si přeji jediné - být očištěni v magii Slunce a stát se Solari.

Debaty jestli Rowegům věřit či ne trvaly dny a týdny. Národ Solari který s jinou rasou nepřišel až do teď do kontaktu, byl bezradný. Jejich bláhovost jim dovolila upustit v obraně, tvářit se jako pomocná ruka pod Solem a Rowegům vyhovět. V noci dovedli velkou část Rowegů přímo do jejich hlavního města Shinaria, jen pro to aby byli zrazeni, vražděni a zneužiti.

Rowegové věděli, že Solari byli v noci nejslabší a výmluva na jejich bolesti ve dne oblomila Solari natolik, že na ně zaútočili přímo uvnitř jejich města pod rouškou tmy. Vraždíc nezkušené Paprsky a bezbranné Světlonošky získali to co chtěli. Zlato, bohatství, pokroky a zbytek živých jako otroky, ze kterých budou na věky vysávat jejich magii.

Ze zázraku národa Solari, zbylo jen prázdné město plné krve a pláčů nesoucích se ve větru.

Nositel Slunce

Solari i přes tuto tragickou událost nezanikli. Protože tam kde vyjde Slunce, vyjde i nový Solari. Po pádu Shinarie se do města vrátil nic netušící Nositel Slunce jménem Auron, který měl poslání o zjištění místu vhodného pro výstavbu dalších měst a chrámu Solari. Auron byl na cestách dlouhé roky a mapoval okolí samotných hor Solusu a i všeho co bylo pod nimi. Skupina zkušených Solari ovšem našla jen prázdný a rozpadlý domov, ve kterém nikdo nebyl. Jejich rodiny, přátelé a známí... vše bylo pryč.

Auron věděl, že v tuto chvíli je to on, kdo rozhoduje o tom, co se s národem Solari stane a k rozhodnutí potřeboval jen jediné, zjistit co se stalo. Rozčílený vtrh do Zářící knihovny, kde z rukou padlé Světlonošky vyrval kroniku a začal předčítat poslední řádky. Čím víc byl do kroniky začtený, tím více v něm stoupalo rozčílení a hněv. Rowegové prosící o pomoc střídaly Rowegy vraždící jejich děti na potkání. Kdysi nádherné ulice města se stávaly hrobkou národa a po dočtení Auron vzteky mrštil knihu o zeď.

Byl sice Nositelem Slunce, ale byl průzkumníkem - pionýrem v objevování. Auron vyšel před Zářící knihovnu a svolal celou svou skupinu. Oni nebyli jako ti nezkušení Solari, co sice trénovali boj, ale jen proti sobě a skutečný nezažili. Ne... oni byli praví Solari, kteří na cestách potkali různé rasy a různé zrůdy. Věděli jak skutečně bojovat a jak používat magii Solu v opravdovém boji. Oni tu měli být když k tomu došlo, oni měli bojovat o Shinarii a ne ti druzí nezkušení.

Nebudeme ti, kteří na Slunce budou čekat, ne. My budeme ti, kteří samotné Slunce ponesou do temnoty a zničíme ji stejně jako noc! Auron se vydal po stopách Rowegů, rozhodnutý je vymazat z povrchu zemského. Čím více se vzdalovi od hor Solusu, tím méně sluneční paprsky dopadaly na jejich štíty a temnota naopak nabírala na síle. Po nějakém čase narazili na podobně vypleněnou vesnici malých stvoření, které svým vzrůstem připomínali jejich děti. Z toho co zjistili po boji jim byl jasný směr, odkud Rowegové přišli a Auron se svojí skupinou se za nimi vydali.

Stopy je dovedly ke zvláštnímu portálu, který je vedl do hloubky bludiště jeskyních chodeb až po nějakém čase vyšli v místě, které nečekali že bude tak schované. V podzemí se nacházelo obří prosperující město, plné života, křiku a bytostí různých národů. Auronovi netrvalo dlouho, aby nepoznal Rowegy podle jejich popisu a zprvu se odhodlal vydat na průzkum města.

Auron rychle poznal, že Rowegové jsou ony bytosti se znaky po těle a ty ostatní bytosti jsou jen otroky tohoto zrůdného národa. Jak pomalu procházel v přestrojení městem, viděl hrůzy které by ho ani ve snu nenapadly. Otroky v řetězech sloužící jen jako zdroje magie pro obrovské přístroje, děti lovené jako zvěř pro sport v malých arénách, nebo skupinky Rowegů mučící pro zábavu nástroji všech tvarů. Myslel si, že za svůj život toho viděl dost, pletl se.

Věděl že musí zaútočit, ale nevěděl jak. Chtěl zachránit všechny ty otroky, ale bylo jich prostě příliš. Dumání nad plánem přerušil křik nahé dívky, kterou jedna Rowegaňka táhla za vlasy ulicí. Rowegaňka se jen škodolibě smála a prstem stírala krev z ran dívky a olizovala ji. Čím více dívka prosila tím více do ní řezala, až se křik pomalu měnil v pláč. Auron to nevydržel, odhodil plášť a vyskočil na Rowegaňku přesetínajíc ji hlavu. Jeho zbroj zazářila stejně jako meč se štítem a Rowegové nechápali co se stalo. Auron se z hluboka nadechl a zakřičel na celé město.

"Zabijte je do posledního! Ne... OČIŠTĚTE TU ŠPÍNU Z POVRCHU ZEMSKÉHO VE JMÉNU SOLU! NENECHÁVEJTE NA ŽIVO NIKOHO, ANI ŽENY... ANI DĚTI... TAHLE RASA SI NEZASLOUŽÍ ŽÍT!"

Auronova skupina se vřítila do města a nechávala za sebou masakr. Všechny ty zkušenosti na cestách z nich udělaly nebezpečné bojovníky. I mladí Paprskové dokázali bojovat s takovou vervou, že před nimi Rowegové utíkali. Světlonošky s každým kouzlem mazaly celé domy včetně jejich obyvatel z města a aura Slunce kolem nich oslepovala kohokoliv, kdo se k nim odvážil přiblížit. Těch pár vyvolených, kteří s Auronem cestovali, byli nebezpeční jako Slunce samotné. Sami se řítili městem a zanechávali za sebou jen popel.

Posměšný smích Roweganů jejich každodenní rutiny se změnil v chaotický křik a beznadějné nářeky. Každý kdo se snažil utéct byl hned chycen a spálen na popel. Bitva zanedlouho skončila a Auron stál na jednom ze zbořených domů nad hořícím městem. Těch pár Roweganů co se vzdalo nechal okamžitě upálit bez špetky soucitu a osvobozené otroky rozdělil. Otroky Solari začlenil zpět do své skupiny a jiné bytosti nechal volně odejít s varováním, aby si od nich drželi odstup.

Hledíc na hořící město se Auron rozhodl skoro okamžitě. Jestli na tomto světě existují síly temnot, tak oni budou silou světla. Oni budou tím, kdo očistí svět od nečistých špín temnoty a oni budou nástrojem Solu, tak jak to mělo vždy být.

Shinaria je možná pryč, ale Solari zůstává. Tam kam nás Sol pošle, tam očistíme vše nečisté, co nám přijde do cesty.

Solus Infarmi!