[RP] Solari

[Thortogily]

Co bylo ztraceno, bylo nalezeno a co bylo nalezeno, mělo být zapomenuto

Když nad tím tak přemýšlím, tak je tento svět hodně zvláštní místo. Za svůj dlouhý život jsem viděl nespočet zázraků, nespočet neštěstí a ještě víc věcí, které prostě neumím vysvětlit.

*Přidal další dřevo do ohniště*

Ve světě se toho stalo tolik...

*Kdesi za severní hranicí u Scarby*

Malá jednotka Solari pochodovala směrem ke Gala Gund, když v tom byla přepadena zvláštní silou Severských válečníků. Nenadále přepadení si ovšem vyžádalo ztráty na obou stranách a Seveřani se museli po chvíli stáhnout, protože nečekali tak tuhý odpor Vyvolených a Světlonošek, které jsou pod soustavně pálícím sluncem ještě silnější než dřív.



To co zbylo z jednotek Solari, se přidalo už k takhle početné hlídce, ovšem netušili, že je celou dobu ze stínů pozorují dva muži.
Muži, kteří měli dost zkušeností s bojem a sami se naučili likvidovat jednotky Solari se smrtící precizností. Ve stínu se skrýval Moradinův mnich s obřím kladivem za pasem a vedle něj ve starém rozvrazeném brnění Válečník s obrovským dvouručákem na zádech.

"Zajímavý... takže oni se rádi nemají"
"No což, jsou to dva problémy a řešej se naráz"

Postavy po skončení bitvy pokračovali směrem do města, když na cestě narazili na kněze Gruumshova, který bojoval se Solari na cestě. Trojice mužů se dobře znala a několikrát po boku i bojovali, nebyl proto důvod otálet a tato trojice se rozhodla vyčistit cestu od zejména jedné nebezpečné ženy. Ženy s planoucíma očima a snědou kůží, ženy jejíž kůže a ruce byly horké jako slunce samotné... Zaslíbené.
Kněz Gruumshe se ovšem hrozil, namítal že je silná, nebezpečná a že musí být opatrní. Nevěděl ovšem, že Moradinův kněz a Starý Válečník jsou jako kladivo a kovadlina samotná. Vše co se mezi ně totiž dostane, bude rozbito vždy na popel.

Započal souboj, který netrval déle než minutu a Zaslíbená padla bezvládně k zemi. Kněz Gruumshe poznal skutečnost, že Starý Válečník a Kněz Moradina jsou síla kterou hledal. Síla, která dokáže ničit samotné Solari. Trojice spolu mluvila a diskutovala nad postupem a děním ve světě. Starý Válečník namítl, že je potřeba opět prozkoumat vesnici na východě, protože skrývá písemnosti nutné k poznání skutečné hrozby a možné naděje na její odvrácení, oba kněží s ním souhlasili.



A výprava začala.

Po cestě naráží naše trojice na mnoho překážek... další Vyvolené Solari, zloděje na stezce nebo snad na nemrtvé v lesích. Ovšem jedno setkání, nebylo překážkou.
Trojice kousek před vesnicí naráží na Střelce Elfa, který sám bojoval se Solari. Proč a z jakého důvodu nikdo netušil, snad jen asi, že se snažil osvobodit území, které bylo blízko Eldamaru. Skupina se dohodla, že bude pokračovat společně jako čtveřice a zjistí co nejvíce z oné vesnice.

A tak se stalo, že čtveřice po boji ve vesnici našla zvláštní žalář a knihu s popisy vězňů, především s jedním vězněm, kterého si velice Starý Válečník oblíbil. Byla jím zvláštní dívka s vlasy v barvě noci a měsíce, dívka, která si říkala Dcera Luny. Tato dívka nechtěla se čtveřicí mluvit, bála se totiž, že jsou stejní jako Solari. Ovšem čtveřice slíbila, že pokud jim dívka řekne co by jim získalo jejich důvěru, tak to udělají.



Dívka souhlasila... hledala zvláštní krystal... krystal obsahující něčí vzpomínky.

Čtveřice neotálela a pobila všechny Solari které našla, než tento krystal našli u jedné Zaslíbené. Krystal vzpomínek... Po předání tohoto krystalu dívce, se stalo něco, co ani nejlepší písař nebude umět vysvětlit.




Viděli zázrak...



Pýchu...



Zlost...



Slitování...



Slávu...



Pochopení...



Zradu...



A naději...




Cítím že příběh, který zde vyprávím ještě nekončí, ale začíná... Věk války přišel... ovšem s ním i věk hrdinů...