Manawydan.eu
01.08.2008 v 15:17
Autor : Segoves
Název knihy : Posel
Slyším písně ptáků, vítr dout a šum lesa.
Vidím rozkvetlou louku, zelené stromu a mraky zašpiněná nebesa. Cítím svěží vzduch jak se nadechuji, pomalu, za to zhluboka. Slunci přátelský úsměv opětuji, když má krev po kůlu v potok k zemi ztéká.
Na kůlu naražen ,poblouzněn bolestí, hledím do oblak a čekám na smrti stín, vyčkávám na posla, který přijde pouze jednou, z jeho zpráv jde strach, nezaklepou, ale rovnou vejdou.
Najednou je tu, posel, který stín smrti do tváře mi vrývá, jak svými perutěmi křídel slunce do svých stínů skrývá. Pomalu krouží a vznešeně klesá směrem dolů, směrem ke mně.Již přistává na špici kůlu, který tkví mým tělem.
Do mých očí se zadíval a bez jakýkoliv rozpaků ke mě přátelsky promlouvá:“Ptám se tě poprvé! Co vzkážeš své matce? Ženě milované a dítěti tvému jedinému? Co vzkážeš své rodině? Tiše odpovídám: „Vyřiť jim, že jsem zemřel v pravdě to jménu, pro dobrou věc a svou víru, pro lid a krásnou zemi.
Krkavec přerušil mě a přelétl na mou hruď a zas se ptá,teď trochu výhružně: Ptám se tě podruhé! Co vzkázat chceš svým nepřátelům??! Ztěžka se nadechuju:“Vzkaž jim, že žít ve strachu budou sami ve své zemi, v zemi se zákony, sami před sebou a vlastními lidmi. Že se budou nenávidět, vraždit a schovávat se pod jméno cti, přísahy a pravdy.Ze ze všeho nejvíce poznají bolesti zrady.
V tu krkavec roztáhl svůj plášť se symboly smrti stoupl mi na krk ,chytaje se pevně ostrými drápy a řekl: „Ptám se tě do třetice co vzkázat chceš svým bohům??“ „Vzkaž jim že nebude dlouho trvat až si sednem k jednomu stolu.Ať hostinu začnou chystat, neboť se blíží chvíle mého skonu.“ Ztěžka jsem odpověděl.
Krkavec na kůl se navrátil, pořád mě sledujíc poslední otázku mi položil: Tážu se tě počtvrté a naposled, čím služby mé platit budeš?platit chceš??? A já lapen svým osudem z konečných sil odvětil:“ Tak jako ostatní. Svou krví,masem, svým srdcem a hlasem. Toť mou vůlí poslední.
A pak posel roztáhl svá černá křídla, snad čas na chvíli zastavil, prudká rána do mého srdce vlítla, pak zobákem mi ještě jednu ránu do srdce uštědřil. A ono přestalo bít
SEGOVES Modrotřpyt
Autor : Segoves
Název knihy : PÍSEŇ ELDAMARU
Zní píseň věků Eldamaru, pradávná jsou její slova, a však věčně mladý její rým.
Ta vymyká se času věru,když prchá ve věčný stín a se slávou elfů ve věčnost vplouvá,do sálů nesmrtelných.
Zní oblohou, kde ji ptáci zpěvem zdravý, zní skrze hvozdy, jenž z ní čerpaj sílu,
prolíná se všemi směry, dává elfům věčnou víru.
Zní prameny řek a omývá břehy, břehy věčného klidu.
prolíná se všemi směry, dává elfí duším míru.
Přichází den a přichází noc ,ti viděli pády tisíce králů
Avšak píseň Eldamaru neztrácí svou moc a ani sídla Elfských pánů!
Píseň Eldamaru!
Skrývá v sobě vášeň a sílu vzdoru! radost a krásu Požehnanou rukou bohů.
tajemství věčného života!
Píseň Eldamaru,...
Až vše skončí a svět pomine, jediná píseň Eldamaru na věky živá zůstane!
a skrze ní každý elf, přetrvá v nesmrtelnoust věčnou!
Segoves
Autor : Segoves
Název knihy : První hrdinská výprava
Sešli se jednoho dne, urození elfové,
ti bojovali po boku spolu, za čest a slávu Eldamaru.
Ti bránili svou domovinu, když vyrazili na planinu,
vstříc armádám nepřátel, duch války se krajem procházel
a a havran smrti písen pěl, nad hromadou orgských těl.
Elfský prapor vzduchem vlaje! Eldamarské loutny a harfy znějí krajem.
Pravý, že každý nepřítel padne! Střetneli se s Eldamarem
Tyto verše jsou věnováni na počest, první eflské hrdinské výpravy, která ochranila Eldamar před nájezdy orgů.
Vypravy se zúčastnili: Eleanor(válečnice), Berlue(hraničář), Astyanyx(hraničář), Segoves(hraničář)
Autor : Segoves
Název knihy : Balada o vzpurném elfovi
Byl hrdý Elf, mladý a krásný, radovánek svého života si v užíval v plných douškách.
však v mysli byl nerozvážný, když čelil různým životním zkouškách.
A stalo se jednoho dne, když táhl s bratry do boje, že zrazen byl přítelem svým, jenž
nosil helmův znak! Ve steku pěstí pohrozil že učiní zle tak, že při své pomstě znesvětí
svatý helmův práh.
Den střídal se s nocí a zpěv ptáků s vytím vlků, když jednoho dne spatřil šanci,
v divokém kanci na palouku.
Rozžehl se jeho pohled, jeho úsměv se ve tváři velebil.
když nastražil sladký med, na který divoké prase přivábil.
Pak ke kanci vykročil a pravil: "Pojď příteli můj, čas pomsty se dostavil".
Tak šel cestou dalekou s kancem za sebou až dorazil k Isharu, kde skryl se s ním v přístavu a čekal až vystřídá den temná noc, až usne město, mrav a cnost a ve městě procitne hříšné podsvětí, které pozornost strážných zabaví.
Plížil se stíny stromů a nezpozorován vstoupil do Helmova Chrámu.
Tam prase na oltář položil s Helmovým jménem na krku, svižným krokem chrám opustil, vstříc svému úkrytu.
Došel do přístavu, kde usedl ke starému stolu a smál se svému ďábelskému plánu.
Jedl a pil, veselil se ze svého činu, čímž se bohu zprotivil, jenž viděl jeho vinu.
Jedl a pil, provolával praseti slávu, vůbec netušil, že brzy pocití změnu.
Náhle jeho úsměv vystřídalo zděšení, když pohlédl na své ruce v hrůzném to zjištění,
že z nich rostou štětiny!
Přiběhl k zrcadlu, pohlédl na sebe,křičel a díval se, jak mění se pomalu, na špinavé prase! Chtěl vykřiknout z hrůzného zděšení avšak místo křiku, dal se do kvičení.
A tak vzpurný elf stal se prasetem, nemaje cesty bloudí světem a pyká za své rouhání. Od domovů a měst jej lidé vyhání, v lesích jej loví divá zvěř, hladový, vyzáblí, krajinou uhání s jedním poznáním...již ví co je to boží trest....
Takže snad na každého vládce, či úředníka byla napsána
satirická či posměšná báseň, plynoucí z nespokojenosti
určité třídy obyvatelstva a o tuto, napříč všemi kulturami, přítomnou satiru,
nemůžeme přeci Elfskou knihovnu ochudit
Tímto naše knihovna začíná nabírat na autentičnosti, ještě hodlám přidat v brzké době. Chvalozpěv na naší královnu.
Autor : Segoves
Název knihy : Pyšný Keinar
Nosil se pyšně s nosem nahoru, krok měl jako čáp,
vždy vzbouzel řadu posměšných úsměvů, pyšný Keinar diplomat.
Pyšně se nosil, kudy šel z kapes hloupost trousil, když nesl se jak páv a
za ním se vždy smíchem dusil, pobavený dav!
Hrdě a s pýchou ve tváři chodil mezi všemi městy a za ním
davy ve smíchu padali a tloukli do země pěstí.
Již z dálky všichni volali "Hle! Keinar pyšný diplomat!!!"
a pak začli se smát.
A tak chodil Keinar městy, při vší své tuposti.
Rozséval mezi lidí smích a štěstí a plné hrsti radosti.
Název knihy : Posel
Slyším písně ptáků, vítr dout a šum lesa.
Vidím rozkvetlou louku, zelené stromu a mraky zašpiněná nebesa. Cítím svěží vzduch jak se nadechuji, pomalu, za to zhluboka. Slunci přátelský úsměv opětuji, když má krev po kůlu v potok k zemi ztéká.
Na kůlu naražen ,poblouzněn bolestí, hledím do oblak a čekám na smrti stín, vyčkávám na posla, který přijde pouze jednou, z jeho zpráv jde strach, nezaklepou, ale rovnou vejdou.
Najednou je tu, posel, který stín smrti do tváře mi vrývá, jak svými perutěmi křídel slunce do svých stínů skrývá. Pomalu krouží a vznešeně klesá směrem dolů, směrem ke mně.Již přistává na špici kůlu, který tkví mým tělem.
Do mých očí se zadíval a bez jakýkoliv rozpaků ke mě přátelsky promlouvá:“Ptám se tě poprvé! Co vzkážeš své matce? Ženě milované a dítěti tvému jedinému? Co vzkážeš své rodině? Tiše odpovídám: „Vyřiť jim, že jsem zemřel v pravdě to jménu, pro dobrou věc a svou víru, pro lid a krásnou zemi.
Krkavec přerušil mě a přelétl na mou hruď a zas se ptá,teď trochu výhružně: Ptám se tě podruhé! Co vzkázat chceš svým nepřátelům??! Ztěžka se nadechuju:“Vzkaž jim, že žít ve strachu budou sami ve své zemi, v zemi se zákony, sami před sebou a vlastními lidmi. Že se budou nenávidět, vraždit a schovávat se pod jméno cti, přísahy a pravdy.Ze ze všeho nejvíce poznají bolesti zrady.
V tu krkavec roztáhl svůj plášť se symboly smrti stoupl mi na krk ,chytaje se pevně ostrými drápy a řekl: „Ptám se tě do třetice co vzkázat chceš svým bohům??“ „Vzkaž jim že nebude dlouho trvat až si sednem k jednomu stolu.Ať hostinu začnou chystat, neboť se blíží chvíle mého skonu.“ Ztěžka jsem odpověděl.
Krkavec na kůl se navrátil, pořád mě sledujíc poslední otázku mi položil: Tážu se tě počtvrté a naposled, čím služby mé platit budeš?platit chceš??? A já lapen svým osudem z konečných sil odvětil:“ Tak jako ostatní. Svou krví,masem, svým srdcem a hlasem. Toť mou vůlí poslední.
A pak posel roztáhl svá černá křídla, snad čas na chvíli zastavil, prudká rána do mého srdce vlítla, pak zobákem mi ještě jednu ránu do srdce uštědřil. A ono přestalo bít
SEGOVES Modrotřpyt
Autor : Segoves
Název knihy : PÍSEŇ ELDAMARU
Zní píseň věků Eldamaru, pradávná jsou její slova, a však věčně mladý její rým.
Ta vymyká se času věru,když prchá ve věčný stín a se slávou elfů ve věčnost vplouvá,do sálů nesmrtelných.
Zní oblohou, kde ji ptáci zpěvem zdravý, zní skrze hvozdy, jenž z ní čerpaj sílu,
prolíná se všemi směry, dává elfům věčnou víru.
Zní prameny řek a omývá břehy, břehy věčného klidu.
prolíná se všemi směry, dává elfí duším míru.
Přichází den a přichází noc ,ti viděli pády tisíce králů
Avšak píseň Eldamaru neztrácí svou moc a ani sídla Elfských pánů!
Píseň Eldamaru!
Skrývá v sobě vášeň a sílu vzdoru! radost a krásu Požehnanou rukou bohů.
tajemství věčného života!
Píseň Eldamaru,...
Až vše skončí a svět pomine, jediná píseň Eldamaru na věky živá zůstane!
a skrze ní každý elf, přetrvá v nesmrtelnoust věčnou!
Segoves
Autor : Segoves
Název knihy : První hrdinská výprava
Sešli se jednoho dne, urození elfové,
ti bojovali po boku spolu, za čest a slávu Eldamaru.
Ti bránili svou domovinu, když vyrazili na planinu,
vstříc armádám nepřátel, duch války se krajem procházel
a a havran smrti písen pěl, nad hromadou orgských těl.
Elfský prapor vzduchem vlaje! Eldamarské loutny a harfy znějí krajem.
Pravý, že každý nepřítel padne! Střetneli se s Eldamarem
Tyto verše jsou věnováni na počest, první eflské hrdinské výpravy, která ochranila Eldamar před nájezdy orgů.
Vypravy se zúčastnili: Eleanor(válečnice), Berlue(hraničář), Astyanyx(hraničář), Segoves(hraničář)
Autor : Segoves
Název knihy : Balada o vzpurném elfovi
Byl hrdý Elf, mladý a krásný, radovánek svého života si v užíval v plných douškách.
však v mysli byl nerozvážný, když čelil různým životním zkouškách.
A stalo se jednoho dne, když táhl s bratry do boje, že zrazen byl přítelem svým, jenž
nosil helmův znak! Ve steku pěstí pohrozil že učiní zle tak, že při své pomstě znesvětí
svatý helmův práh.
Den střídal se s nocí a zpěv ptáků s vytím vlků, když jednoho dne spatřil šanci,
v divokém kanci na palouku.
Rozžehl se jeho pohled, jeho úsměv se ve tváři velebil.
když nastražil sladký med, na který divoké prase přivábil.
Pak ke kanci vykročil a pravil: "Pojď příteli můj, čas pomsty se dostavil".
Tak šel cestou dalekou s kancem za sebou až dorazil k Isharu, kde skryl se s ním v přístavu a čekal až vystřídá den temná noc, až usne město, mrav a cnost a ve městě procitne hříšné podsvětí, které pozornost strážných zabaví.
Plížil se stíny stromů a nezpozorován vstoupil do Helmova Chrámu.
Tam prase na oltář položil s Helmovým jménem na krku, svižným krokem chrám opustil, vstříc svému úkrytu.
Došel do přístavu, kde usedl ke starému stolu a smál se svému ďábelskému plánu.
Jedl a pil, veselil se ze svého činu, čímž se bohu zprotivil, jenž viděl jeho vinu.
Jedl a pil, provolával praseti slávu, vůbec netušil, že brzy pocití změnu.
Náhle jeho úsměv vystřídalo zděšení, když pohlédl na své ruce v hrůzném to zjištění,
že z nich rostou štětiny!
Přiběhl k zrcadlu, pohlédl na sebe,křičel a díval se, jak mění se pomalu, na špinavé prase! Chtěl vykřiknout z hrůzného zděšení avšak místo křiku, dal se do kvičení.
A tak vzpurný elf stal se prasetem, nemaje cesty bloudí světem a pyká za své rouhání. Od domovů a měst jej lidé vyhání, v lesích jej loví divá zvěř, hladový, vyzáblí, krajinou uhání s jedním poznáním...již ví co je to boží trest....
Takže snad na každého vládce, či úředníka byla napsána
satirická či posměšná báseň, plynoucí z nespokojenosti
určité třídy obyvatelstva a o tuto, napříč všemi kulturami, přítomnou satiru,
nemůžeme přeci Elfskou knihovnu ochudit
Tímto naše knihovna začíná nabírat na autentičnosti, ještě hodlám přidat v brzké době. Chvalozpěv na naší královnu.
Autor : Segoves
Název knihy : Pyšný Keinar
Nosil se pyšně s nosem nahoru, krok měl jako čáp,
vždy vzbouzel řadu posměšných úsměvů, pyšný Keinar diplomat.
Pyšně se nosil, kudy šel z kapes hloupost trousil, když nesl se jak páv a
za ním se vždy smíchem dusil, pobavený dav!
Hrdě a s pýchou ve tváři chodil mezi všemi městy a za ním
davy ve smíchu padali a tloukli do země pěstí.
Již z dálky všichni volali "Hle! Keinar pyšný diplomat!!!"
a pak začli se smát.
A tak chodil Keinar městy, při vší své tuposti.
Rozséval mezi lidí smích a štěstí a plné hrsti radosti.