Manawydan.eu
01.07.2009 v 14:02
Zdá se, že dlouhá zima, dusící život v království Isharionu, konečně končí. Ledová deka, tížící ramena jeho obyvatel, se právě v těchto dnech rozpouští a to díky maličkosti, nazývající se Jarmark. Není tomu tak dávno, co jsem se procházel liduprázdnými ulicemi Isharu a přemýšlel nad tím, co způsobilo apatii obyvatelstva. Útočí snad na nás Bolest způsobem, který zdánlivě nebolí, ale otráví naše srdce a duši? Lze si jen domýšlet, jak to doopravdy je, nicméně i já byl velmi dlouho touto chorobou postižen. Vyhýbal jsem se svým bratrům ze srubu i ruchům města, žil ze dne na den, bez cíle a směru. Dokonce i mé sny mne opustily a já tak nemohl pokračovat v cestě, která mě - jak doufám - dovede k branám mého osudu. Pak přišel jarmark.
Nikdy bych nevěřil, že něco tak prostého dokáže vytáhnout obyvatele Isharu z bezpečí jejich domovů a věčnými obtížemi zkřivené rty roztáhnout do bezstarostných úsměvů. A co k tomu stačilo? Dobré jídlo, levná výčepní lihovina, několik atrakcí, turnajů a spousta drobné zábavy. Řemeslníci dostali příležitost dát na odiv svůj um a tak všem na očích v pravdě magickými pohyby tvarovali materiály do uměleckých i užitkových předmětů, které se posléze vydražili ve velké aukci. To, že si z klání řemeslníků odnesl vítězství starý trpaslík Michael, nemohlo nikoho překvapit.
Zato turnaj ve střelbě na terč nedopadl dle očekávání, ale to jen díky neúčasti nejzkušenějších lučištníků. Žhavý kandidát, Karlos z Bratrstva, hnil tou dobou ve vězení. Velké vzrušení do řad návštěvníků vnesl turnaj v boji se zvířaty, kde bylo možno zahlednout skutečně exotická, hrůzu nahánějící stvoření, která si nezadala ani s obyvateli atrakce zvané Strašidelný les. Nejsrdnatěji si v něm vedl Gerg, jež s palcátem v rukou a Moradinovým jménem na rtech hladce proplul masou nepřátelských stvoření jako bitevní loď.
Asi nejočekávanější událost, tedy souboje chladné oceli, by se dala zrovna tak nazvat turnajem tanečníků, neboť to, co zúčastnění předváděli, bylo spíše než bitevní vřavou dokonalým smrtícím tancem, jehož každý jeden pohyb působil na diváky přímo hypnoticky, dokud jeden z protivníků náhle neztratil rytmus a nepadl vysíleně k zemi. Nejlepším z tanečníků se stal Galahad, na jehož halapartnu nebude nikdo z bojujících jistě rád vzpomínat.
Poněkud méně adrenalinu, ale o to více zábavy, přineslo klání jedlíků, v němž si bohužel ostruhy vydobyla ta stvůra Kozlík a to i přesto, že jsem obětoval minci všem hlavním bohům za to, aby mu pukl ten jeho mastný břich. Chuť jsem si spravil až na dostizích, které sice nebyly tolik divácky atraktivní, jelikož bylo opravdu velmi obtížné sledovat trať, ovšem přinesly všem závodníkům příležitost poměřit své jezdecké dovednosti na více než zevrubné trati, na jejímž konci čekala vysněná odměna reprezentovaná nádhernou, stříbřitě bílou klisnou s havraní hřívou, jejíž dokonale stavěné tělo a ušlechtilé rysy působí vznešeněji než celá královská rodina. Skutečnost, že jsem teď jejím pánem, jen zvýrazňuje skvělý pocit ze slavností.
Jako netradiční tečku bych rád vzpomenul loterii slečny Terezy a starostky Valerie. Byly zhotoveny tři železné bedny, jejichž obsah měl skrývat pohádkové bohatství, a sto železných klíčů, jež dostal do správy starý Terezin zaměstnanec Fenn. Každý občan měl možnost zakoupit si svůj lístek do ráje za pouhých dvě stě stříbrných a zkusit s ním své štěstí na palubě lodi jménem loterie. Jaké bylo překvapení obyvatelstva, když ani jeden z prodaných klíčků nezapadl do zámku, nelze slovy ani vyjádřit, stejně jako šílená nákupní horečka těch, kteří se na poslední chvíli snažili skupovat dosud neprodané klíče. Hlavní výhru si nakonec odnesl jeden šťastný ork, ovšem nejsem si jist, jestli vůbec tušil, čeho že se to vlastně účastní.
Prožili jsme spolu s anonymní pořadatelkou jarmarku a jejími pomocníky báječné dny, které vlily do žil lidu všech ras novou energii a zápal. Nezbývá jen doufat, že jej jen tak něco neuhasí.
Nikdy bych nevěřil, že něco tak prostého dokáže vytáhnout obyvatele Isharu z bezpečí jejich domovů a věčnými obtížemi zkřivené rty roztáhnout do bezstarostných úsměvů. A co k tomu stačilo? Dobré jídlo, levná výčepní lihovina, několik atrakcí, turnajů a spousta drobné zábavy. Řemeslníci dostali příležitost dát na odiv svůj um a tak všem na očích v pravdě magickými pohyby tvarovali materiály do uměleckých i užitkových předmětů, které se posléze vydražili ve velké aukci. To, že si z klání řemeslníků odnesl vítězství starý trpaslík Michael, nemohlo nikoho překvapit.
Zato turnaj ve střelbě na terč nedopadl dle očekávání, ale to jen díky neúčasti nejzkušenějších lučištníků. Žhavý kandidát, Karlos z Bratrstva, hnil tou dobou ve vězení. Velké vzrušení do řad návštěvníků vnesl turnaj v boji se zvířaty, kde bylo možno zahlednout skutečně exotická, hrůzu nahánějící stvoření, která si nezadala ani s obyvateli atrakce zvané Strašidelný les. Nejsrdnatěji si v něm vedl Gerg, jež s palcátem v rukou a Moradinovým jménem na rtech hladce proplul masou nepřátelských stvoření jako bitevní loď.
Asi nejočekávanější událost, tedy souboje chladné oceli, by se dala zrovna tak nazvat turnajem tanečníků, neboť to, co zúčastnění předváděli, bylo spíše než bitevní vřavou dokonalým smrtícím tancem, jehož každý jeden pohyb působil na diváky přímo hypnoticky, dokud jeden z protivníků náhle neztratil rytmus a nepadl vysíleně k zemi. Nejlepším z tanečníků se stal Galahad, na jehož halapartnu nebude nikdo z bojujících jistě rád vzpomínat.
Poněkud méně adrenalinu, ale o to více zábavy, přineslo klání jedlíků, v němž si bohužel ostruhy vydobyla ta stvůra Kozlík a to i přesto, že jsem obětoval minci všem hlavním bohům za to, aby mu pukl ten jeho mastný břich. Chuť jsem si spravil až na dostizích, které sice nebyly tolik divácky atraktivní, jelikož bylo opravdu velmi obtížné sledovat trať, ovšem přinesly všem závodníkům příležitost poměřit své jezdecké dovednosti na více než zevrubné trati, na jejímž konci čekala vysněná odměna reprezentovaná nádhernou, stříbřitě bílou klisnou s havraní hřívou, jejíž dokonale stavěné tělo a ušlechtilé rysy působí vznešeněji než celá královská rodina. Skutečnost, že jsem teď jejím pánem, jen zvýrazňuje skvělý pocit ze slavností.
Jako netradiční tečku bych rád vzpomenul loterii slečny Terezy a starostky Valerie. Byly zhotoveny tři železné bedny, jejichž obsah měl skrývat pohádkové bohatství, a sto železných klíčů, jež dostal do správy starý Terezin zaměstnanec Fenn. Každý občan měl možnost zakoupit si svůj lístek do ráje za pouhých dvě stě stříbrných a zkusit s ním své štěstí na palubě lodi jménem loterie. Jaké bylo překvapení obyvatelstva, když ani jeden z prodaných klíčků nezapadl do zámku, nelze slovy ani vyjádřit, stejně jako šílená nákupní horečka těch, kteří se na poslední chvíli snažili skupovat dosud neprodané klíče. Hlavní výhru si nakonec odnesl jeden šťastný ork, ovšem nejsem si jist, jestli vůbec tušil, čeho že se to vlastně účastní.
Prožili jsme spolu s anonymní pořadatelkou jarmarku a jejími pomocníky báječné dny, které vlily do žil lidu všech ras novou energii a zápal. Nezbývá jen doufat, že jej jen tak něco neuhasí.