Manawydan.eu
30.09.2008 v 10:13
Běžela směrem k Vilhelmovicím, když jí po cestě napadlo několik nemrtvých. Zvládla jim utéci. Jenže pak ve Vilhelmovicích narazila na trpaslíka, který křičel, že ho napadl jakýsi Balor, který je šílený a proměnil se v cosi. Popadla meč a běžela za oním trpaslíkem.
V krátké chvíli narazili na balora. Okamžitě zaútočili, ale jejich zbraně neškodně sklouzávaly dolů. To se k nim už připojilo víc lidí a hobitů.
„Jděte a přiveďte pomoc! Čaroděje a kněze!“ křikla na ostatní. Ti ji však ignorovali a dál beznadějně útočili na balora. „Avellione!“ křikla tedy alespoň na něj. On se otočil a zmizel ve vesnici. „Musíme ho tu držet než přijde pomoc!“ obrátila se k ostatním, ale půlka ležela v bezvědomí, část mrtvá a zbytek vyděšeně utíkal.
Když doběhl Avellion, nesl ještě horší zprávy. Prý jsou všude. Vydali se tedy do přístavu, cestou zničili kostlivce co naháněli farmářku. Pak potkali skupinku, ke které se přidali. Stačil jediný kostlivý čaroděj a rozprášil je. Elfové tedy pokračovali do přístavu, kde se přidali k další skupině.
Balor bojoval s jejich skupinkou a vysmíval se jim. Zbraně neškodně sklouzávaly po jeho kůži a rány se regenerovaly obrovskou rychlostí. Maya marně vzývala Corellona, prosila ho o pomoc. Jedna část její bytosti uvnitř říkála „Tohle je mojí odměnou za…“ a druhá „Tohle si budu pamatovat, Corellone!“. Její boj přerostl ve vnitřní, kdy si náhle uvědomila, že kromě strážných je sama. Balor se otočil a napadl ji, uhnula jeho pařátu, ale druhý ji zasáhl do spánku a srazil do bezvědomí.
Když se po chvíli probrala, raději se vytratila. Za hlavní bránou pak narazila na skupinu jenž bez problému likvidovala zbývající balory. Jelikož se svým mečem byla zbytečná, vrátila se do města. Právě včas, aby viděla jak někteří odřezávají měšce zabitým vojákům, jak z nich tahají uniformy a zbroje a oblékají si je. Označila je za zloděje, ale ork se jen začal smát a ten druhý, člověk, ani nereagoval, jak tahal kroužkové kalhoty z těla mrtvé ženy a přitom divně pomlaskával.
Pak doběhla jedna elfka. Ork začal cosi řvát a vrhl se na ni se sekerou. To už bylo na Mayu příliš. Rozběhla se k bráně, kde nalezla většinu svého lidu a několik lidí. „Ork útočí na elfa!“ křikla a spustila lavinu. Každý popadl zbraň a rozběhl se za ní. Společně orka vypátrali a začala odplata. Ork vyběhl z města, utíkal, ale ne dlouho. Elfí mágové ho brzy dali dolů. Několik elfů ho chtělo okamžitě dorazit. „Kde se v nich vzalo tolik agresivity?“ blesklo hlavou Mayi. Zastavila je, varovala orka, že ještě jednou a umře, ačkoliv byl v bezvědomí. To už nebyl Mayin problém!
Když se pak vrátila do města, myšlenky jí hýřily hlavou. Vybavily se jí vzpomínky na elfa, co vzýval Helma. „To kvůli němu Corellon opustil svůj lid?“ proběhlo jí hlavou. „Nebo kvůli chování jeho lidu?“ uvažovala dál při vzpomínce na několik elfů, kteří z mrtvých těl rvaly oblečení a oblékali si ho. „Musí se to změnit!“ řekla rozzuřeně polohlasem. A v hlavě dozrávaly myšlenky, jak.
V krátké chvíli narazili na balora. Okamžitě zaútočili, ale jejich zbraně neškodně sklouzávaly dolů. To se k nim už připojilo víc lidí a hobitů.
„Jděte a přiveďte pomoc! Čaroděje a kněze!“ křikla na ostatní. Ti ji však ignorovali a dál beznadějně útočili na balora. „Avellione!“ křikla tedy alespoň na něj. On se otočil a zmizel ve vesnici. „Musíme ho tu držet než přijde pomoc!“ obrátila se k ostatním, ale půlka ležela v bezvědomí, část mrtvá a zbytek vyděšeně utíkal.
Když doběhl Avellion, nesl ještě horší zprávy. Prý jsou všude. Vydali se tedy do přístavu, cestou zničili kostlivce co naháněli farmářku. Pak potkali skupinku, ke které se přidali. Stačil jediný kostlivý čaroděj a rozprášil je. Elfové tedy pokračovali do přístavu, kde se přidali k další skupině.
Balor bojoval s jejich skupinkou a vysmíval se jim. Zbraně neškodně sklouzávaly po jeho kůži a rány se regenerovaly obrovskou rychlostí. Maya marně vzývala Corellona, prosila ho o pomoc. Jedna část její bytosti uvnitř říkála „Tohle je mojí odměnou za…“ a druhá „Tohle si budu pamatovat, Corellone!“. Její boj přerostl ve vnitřní, kdy si náhle uvědomila, že kromě strážných je sama. Balor se otočil a napadl ji, uhnula jeho pařátu, ale druhý ji zasáhl do spánku a srazil do bezvědomí.
Když se po chvíli probrala, raději se vytratila. Za hlavní bránou pak narazila na skupinu jenž bez problému likvidovala zbývající balory. Jelikož se svým mečem byla zbytečná, vrátila se do města. Právě včas, aby viděla jak někteří odřezávají měšce zabitým vojákům, jak z nich tahají uniformy a zbroje a oblékají si je. Označila je za zloděje, ale ork se jen začal smát a ten druhý, člověk, ani nereagoval, jak tahal kroužkové kalhoty z těla mrtvé ženy a přitom divně pomlaskával.
Pak doběhla jedna elfka. Ork začal cosi řvát a vrhl se na ni se sekerou. To už bylo na Mayu příliš. Rozběhla se k bráně, kde nalezla většinu svého lidu a několik lidí. „Ork útočí na elfa!“ křikla a spustila lavinu. Každý popadl zbraň a rozběhl se za ní. Společně orka vypátrali a začala odplata. Ork vyběhl z města, utíkal, ale ne dlouho. Elfí mágové ho brzy dali dolů. Několik elfů ho chtělo okamžitě dorazit. „Kde se v nich vzalo tolik agresivity?“ blesklo hlavou Mayi. Zastavila je, varovala orka, že ještě jednou a umře, ačkoliv byl v bezvědomí. To už nebyl Mayin problém!
Když se pak vrátila do města, myšlenky jí hýřily hlavou. Vybavily se jí vzpomínky na elfa, co vzýval Helma. „To kvůli němu Corellon opustil svůj lid?“ proběhlo jí hlavou. „Nebo kvůli chování jeho lidu?“ uvažovala dál při vzpomínce na několik elfů, kteří z mrtvých těl rvaly oblečení a oblékali si ho. „Musí se to změnit!“ řekla rozzuřeně polohlasem. A v hlavě dozrávaly myšlenky, jak.