Manawydan.eu
Já nevim jak to dělám, že se vždycky nachomejtnu do takovýhle šlamastyky, já, která tím klackem spíš trefím sebe než protivníka. Ale přeci nenechám ty lidi okolo na holičkách. I když mě občas pěkně štvou, teď myslím žebráky v ulicích a tak.
Vlastně za to může moje lenost. Mohla jsem to celý přečkat v dolu a nemít ani ánung o tom co se děje venku, ale já ne, já schovám krumpáč do batohu, že už toho jako bylo dost, a namířím si to rovnou do největší mely. Jako copak ty rozpadlý kostry, do těch stačí jen šťouchnout a rozpadnou se samy, ale pak se začaly objevovat větší a silnější a ty když mě mácnou po hlavě, chvíli se z toho sbírám.
Ale nakonec jsem si bouchla i do tý pekelný potvory. Nemám iluze o tom, že to sotva cejtila, bylo to spíš pro můj pocit. Žádná příšera z pekel si nebude dovolovat na naše město! Na druhou stranu, stráže i ostatní se bili udatně a nakonec se podařilo ji udolat.
A pak skoro všichni někam zmizli. Asi oslavovat nebo co, jenže nad Isharem zůstal kostlivej čaroděj a ta hrstka nás, co jsme se na něj vydali, měla co dělat, abychom se odtamtuď dostali celí. Na nic víc už jsem neměla síly. Přecijen nejsem žádnej bojovník. Šla jsem spát.
Těsně před usnutím mě napadla jedna myšlenka. Jestli je pravda, co se povídá, že za tím je nějakej elfí mág, jakto, že na něj a jeho armádu kostlivců nepůsobila tajemná bolest kolem Isharu?
Tereza Černovírová, alchmistka
Vlastně za to může moje lenost. Mohla jsem to celý přečkat v dolu a nemít ani ánung o tom co se děje venku, ale já ne, já schovám krumpáč do batohu, že už toho jako bylo dost, a namířím si to rovnou do největší mely. Jako copak ty rozpadlý kostry, do těch stačí jen šťouchnout a rozpadnou se samy, ale pak se začaly objevovat větší a silnější a ty když mě mácnou po hlavě, chvíli se z toho sbírám.
Ale nakonec jsem si bouchla i do tý pekelný potvory. Nemám iluze o tom, že to sotva cejtila, bylo to spíš pro můj pocit. Žádná příšera z pekel si nebude dovolovat na naše město! Na druhou stranu, stráže i ostatní se bili udatně a nakonec se podařilo ji udolat.
A pak skoro všichni někam zmizli. Asi oslavovat nebo co, jenže nad Isharem zůstal kostlivej čaroděj a ta hrstka nás, co jsme se na něj vydali, měla co dělat, abychom se odtamtuď dostali celí. Na nic víc už jsem neměla síly. Přecijen nejsem žádnej bojovník. Šla jsem spát.
Těsně před usnutím mě napadla jedna myšlenka. Jestli je pravda, co se povídá, že za tím je nějakej elfí mág, jakto, že na něj a jeho armádu kostlivců nepůsobila tajemná bolest kolem Isharu?
Tereza Černovírová, alchmistka
Člen klubu spokojených hráčů
Lidi by měli míň mluvit a víc poslouchat
Lidi by měli míň mluvit a víc poslouchat