Manawydan.eu
10.10.2008 v 18:36
Vytáhla se na písčitou pláž a lehla si do písku. Chvíli ztěžka oddychovala, poté rozbalila svůj balíček, který držela při plavání nad sebou. Oblékla se a zapla si opasek se svým mečem. Poté se vydala hlouběji do lesa.
Čím dále od Isharu, tím silnější bolest jí duněla hlavou. Avšak její touha, naposledy spatřit domov, jí hnala dále. Den minul a už zbývalo málo, a byla by v Eldemaru, když z lesa vyběhla smečka vlků. Zavětřili a pustili se za ní. Rozběhla se potácivě cestě, vlci za ní. Síly jí zvolna opouštěly, nebýt mostu. V okamžiku, kdy klesala k zemi, spatřila známý most. Eldemar! Posledním vypětím se zvedla a přeběhla ho, proběhla mezi prvními stromy. Vytí vlků bylo přerušeno podivnými zvuky. Alespoň už nepronásledovali vyčerpanou elfku.
Prošla pod strážnými místy, nyní tichými. Žádný zpěv ptáčků, na který byla zvyklá. Jen tichá, ponurá atmosféra. Došla ke svatyni.
Marně volala jméno bratra, matky a otce. Odpovědí byl jen tichý šum větví. Vyšplhala se do prvního patra a prošla kolem hnijících zbytků těl. Už nelze rozeznat, komu patří. Krvavé stopy a zaschlé cákance všude okolo. Prošla třetinu města a nikde nikdo. Došla tedy až k farmám. V ohrádce poskakoval kohout, sedla si a chvíli ho pozorovala. Zvíře doskákalo až k ní a...umřelo.
S nachystaným mečem očekávala cokoliv. Lupiče, šílené příslušníky svého rodu, ale jediné, čemu musela čelit, byly tři přerostlé krysy. Zbavila se jich a pokračovala dál. Další slepice, hopsající nedaleko, se svalila mrtvá do trávy. Maya zasunula meč do pochvy, štít přehodila přes záda a vyrazila ke svatyni.
V ní vylezla na malou rampu, rozvinula kožešinu a dopsala poslední stránku svého deníku. Stránky přitom navlhly jejími slzami. Podložila si hlavu štítem a snažila se usnout, ačkoliv dunění, jež se ozývá v hlavě, nepřestává.
Čím dále od Isharu, tím silnější bolest jí duněla hlavou. Avšak její touha, naposledy spatřit domov, jí hnala dále. Den minul a už zbývalo málo, a byla by v Eldemaru, když z lesa vyběhla smečka vlků. Zavětřili a pustili se za ní. Rozběhla se potácivě cestě, vlci za ní. Síly jí zvolna opouštěly, nebýt mostu. V okamžiku, kdy klesala k zemi, spatřila známý most. Eldemar! Posledním vypětím se zvedla a přeběhla ho, proběhla mezi prvními stromy. Vytí vlků bylo přerušeno podivnými zvuky. Alespoň už nepronásledovali vyčerpanou elfku.
Prošla pod strážnými místy, nyní tichými. Žádný zpěv ptáčků, na který byla zvyklá. Jen tichá, ponurá atmosféra. Došla ke svatyni.
Marně volala jméno bratra, matky a otce. Odpovědí byl jen tichý šum větví. Vyšplhala se do prvního patra a prošla kolem hnijících zbytků těl. Už nelze rozeznat, komu patří. Krvavé stopy a zaschlé cákance všude okolo. Prošla třetinu města a nikde nikdo. Došla tedy až k farmám. V ohrádce poskakoval kohout, sedla si a chvíli ho pozorovala. Zvíře doskákalo až k ní a...umřelo.
S nachystaným mečem očekávala cokoliv. Lupiče, šílené příslušníky svého rodu, ale jediné, čemu musela čelit, byly tři přerostlé krysy. Zbavila se jich a pokračovala dál. Další slepice, hopsající nedaleko, se svalila mrtvá do trávy. Maya zasunula meč do pochvy, štít přehodila přes záda a vyrazila ke svatyni.
V ní vylezla na malou rampu, rozvinula kožešinu a dopsala poslední stránku svého deníku. Stránky přitom navlhly jejími slzami. Podložila si hlavu štítem a snažila se usnout, ačkoliv dunění, jež se ozývá v hlavě, nepřestává.