Manawydan.eu
11.10.2008 v 22:41
Byl jsem zrovna na objížďce kolem hranice bolesti, hledal jsem vlky, kteří v poslední době napadali naše dřevorubce, a tu jsem nedaleko severního průsmyku spatřil podivné stvoření - vypadalo jako skřet, ale kůži mělo takovou oslizlou, jako by žilo ve vlhkém prostředí. Potulovalo se v polích a žralo obilí. Sledoval jsem ho až k hranici bolesti, kde si mě nakonec všimlo.
Ukázalo se, že umí mluvit. Povím vám, že jsem netušil, co od něj mám čekat, byl jsem připraven ho poslat k zemi pouhými dvěma slovy. Obzvlášť po tom, co se mě optalo, zda jsem k jídlu. Nakonec mě ale nechtělo ulovit, dostal jsem z něj, že má od svého "pána" za úkol přinést nějaké jídlo. Co mě znervozňovalo byl pocit, že se v okolí shromažďuje větší skupina jemu podobných tvorů. Stvoření nevládlo naší řečí příliš dobře a tak jsem se mohl z jeho pokusů o věty jen dohadovat, jak velké nám hrozí nebezpečí. Očividně bylo jen jakýmsi služebníkem nevalné inteligence, ale povedlo se mi ho přesvědčit, s příslibem většího množství masa, aby přivedlo svého pána.
K setkání došlo asi o čtvrt hodiny později, mým protějškem se ukázal být jakýsi ještěr. Poté, co jsem mu dal veškeré maso, které se mi povedlo sehnat, prozradil mi, že se chystá na Vilhemovice útok několika kmenů jemu podobných. Mělo se jednat o jakousi pomstu za smrt náčelníkova syna. Okamžitě jsem vyrazil do isharského chrámu a pomocí zvonu svolal všchny bojeschopné obyvatele.
Společnými silami jsme díky obětavosti a rozhodnému velení pana Galahada odrazili útok ve Vilhemovicích, jedinými škodami tak jsou nakonec jen ohněm poškozené několika domů a vypálená alchymistická dílna a stáje. Zde musím vyzvednout obětavost všech obránců, kteří neváhali zachraňovat před ohněm domečky našich malých hobitů. A díky kněžím z toho všichni vyvázli živi.
Vzhledem ke krvavým ztrátám protivníka předpokládáme, že k dalšímu útoku v nejbližších dnech nedojde, ale rozhodně není na místě zůstat zcela v pokoji. Člověk nikdy neví.
Tolik tedy k mému pohledu na dnešní události ve Vilhemovicích. Nechť nám naše soudržnost vydrží.
Severin Slunosvit, kouzelník čtvrtého kruhu
Ukázalo se, že umí mluvit. Povím vám, že jsem netušil, co od něj mám čekat, byl jsem připraven ho poslat k zemi pouhými dvěma slovy. Obzvlášť po tom, co se mě optalo, zda jsem k jídlu. Nakonec mě ale nechtělo ulovit, dostal jsem z něj, že má od svého "pána" za úkol přinést nějaké jídlo. Co mě znervozňovalo byl pocit, že se v okolí shromažďuje větší skupina jemu podobných tvorů. Stvoření nevládlo naší řečí příliš dobře a tak jsem se mohl z jeho pokusů o věty jen dohadovat, jak velké nám hrozí nebezpečí. Očividně bylo jen jakýmsi služebníkem nevalné inteligence, ale povedlo se mi ho přesvědčit, s příslibem většího množství masa, aby přivedlo svého pána.
K setkání došlo asi o čtvrt hodiny později, mým protějškem se ukázal být jakýsi ještěr. Poté, co jsem mu dal veškeré maso, které se mi povedlo sehnat, prozradil mi, že se chystá na Vilhemovice útok několika kmenů jemu podobných. Mělo se jednat o jakousi pomstu za smrt náčelníkova syna. Okamžitě jsem vyrazil do isharského chrámu a pomocí zvonu svolal všchny bojeschopné obyvatele.
Společnými silami jsme díky obětavosti a rozhodnému velení pana Galahada odrazili útok ve Vilhemovicích, jedinými škodami tak jsou nakonec jen ohněm poškozené několika domů a vypálená alchymistická dílna a stáje. Zde musím vyzvednout obětavost všech obránců, kteří neváhali zachraňovat před ohněm domečky našich malých hobitů. A díky kněžím z toho všichni vyvázli živi.
Vzhledem ke krvavým ztrátám protivníka předpokládáme, že k dalšímu útoku v nejbližších dnech nedojde, ale rozhodně není na místě zůstat zcela v pokoji. Člověk nikdy neví.
Tolik tedy k mému pohledu na dnešní události ve Vilhemovicích. Nechť nám naše soudržnost vydrží.
Severin Slunosvit, kouzelník čtvrtého kruhu
Vatras, the unreliable one... to jsem já...
Severin Slunosvit, to jsem taky já...
Severin Slunosvit, to jsem taky já...