[RP|Cech] Semper Fidelis

[Valerie]

Kronika cechu Semper Fidelis
strana =3=

Léto 14.Toru, 286.roku
14. Luny přibližně v 5:45 hodin ráno k mému domu přichvátal Richard. Slyšela jsem již předtím, že trpaslíkům se podařilo nastřádat suroviny na opravu dříve než nám a tak byla na pořadu dne prohlídka okolí a odstraňování závalu. Sama jsem se divila, že mohlo dojít k opravě mostu i přesto, že cesta byla zahrazena takovou spoustou kamení, ale to jsou celí trpaslíci. Jak jde o kámen nebo horninu, tak není schopnějšího národa než právě jich!
Převlékla jsem se tedy do svojí nejlepší zbroje, vzala pár krumpáčů a něco k zakousnutí a vydala se bez dalšího prodlení spolu s Richardem po cestě na jih. Cesta proběhla celkem bez problémů, snad jen nějaký osamělý vlk nás vyčmuchal a pustil se do nás, ale zdrželo nás to jen na chvíli. Dorazili jsme tedy k mostu, kde jsme se setkali s Eržikou Nitkovou, Adriou a gnómkou Sayou. Ukázalo se, že odstranit ty kameny bude práce pro zkušeného horníka a že to nikdo z nás kromě mě nezvládne. Kámen byl opravdu tvrdý a odstranit jen jediný kvádr trvalo třeba i hodinu! Pomalu jsem tedy postupovala závalem, na chvíli jsem si chtěla oddechnout a přestala jsem rubat krumpáčem, když tu jsme z druhé strany závalu uslyšeli nějaké hlasy a řinčení zbroje! Za chvíli již zpoza kamenů bylo vidět hlavy rozzuřených zbojníků, kteří na nás pokřikovali ať vypadnem. Nic jsme na ně nehleděli, naši mágové připravili svá nejlepší kouzla a za chvíli již zpoza závalu bylo slyšet jen chudáky křičíci v panice a umírající v agóniích. Stále však přicházeli další a další a tak naši mágové střídavě ničili jejich řady a střídavě jsme odstraňovali zával. Most již byl uvolněný až po opravenou část a zbytky zbojníků, kteří přelezli z druhé strany, ležely v tratolišti krve. Koutkem oka jsem zahlédla, že za opravenou částí je další velký zával, čekalo nás ještě spousta práce.
Tu však se zezadu ozval křik a magické formule, řítila se na nás skupina zbojníků z nedaleké vesnice. V jejich čele stál mocný vůdce v plátové zbroji s pavézou, zřejmě se muselo jednat o velmi bohatého muže. A právě on se ukázal naším největším nepřítelem. Zbojnící s ním v čele nás rozprášili do všech stran, utíkala jsem s několika zlotřilci v zádech až k hraničním kamenům. Naštěstí jsem jich mnoho setřásla a tak jsem toho nejrychlejšího zvládla odpravit sama. Doběhla jsem si ještě domů pro lektvary, protože v předchozích bojích jsem všechny spotřebovala.
Za pár chvil jsme se již znovu seskupili a dohodli se, že bude lepší zaútočit na vesnici lapků a odvrátit tak jejich pozornost od mostu. Cestu k vesnici již lemovaly mrtvoly vyvrhelů, ale před vesnicí čekal snad ještě početnější oddíl. Dál už to byl jen a jen boj, což není právě moje nesilnější stránka. Pamatuji si pouze, že jsem asi dvakrát omdlela, ale pokaždé mě někdo z přátel zachránil. V průběhu boje dorazili i lidé z G.O.R.A. a trpaslík Gerg a přidali se k nám v boji, na cechovní příslušnost v té vřavě nikdo nebral ohled, bojovali jsme za všechen lid Isharionu. Zprvu byl boj po jejich boku velmi chaotický, dokonce se zdálo, jako bysme byli o něco slabší, ale po nějaké době se všichni přizpůsobili a zvykli si na tento způsob boje. A to bylo opravdu potřeba, protože nepřátel byly doslova stovky. Vypadalo to, jak kdyby se zbojníci celého světa sešli v této vesnici, aby nám překazili plány. Nakonec se znovu objevil i jejich mocný vůdce v plátové zbroji, mnoho z nás kleslo pod jeho ranami, avšak zbývající lidé ho po velmi těžkém boji udolali. Už jsem myslela, že je nesmrtelný, protože boj s ním trval snad více než hodinu.
Vesnice již tedy byla zbavena všech lotrů, posbírali jsme své druhy a ošetřili naše rány. Dohadovali jsme se o dalším postupu a nakonec jsme se rozhodli trochu ještě pracovat na mostě. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme spatřili čerstvý zával na mostě, tentokrát ještě mnohonásobně větší, než na začátku dne. Začala jsem tedy svou práci zcela nanovo, všechny ty hodiny tvrdé dřiny přišly nazmar.
Kde se tam vzaly ty obrovské balvany? Nikdo z nás s nimi ani nehnul, dokonce ani společnými silami, natož abysme je zvládli vytlačit do těch schodů, nemohli to tedy udělat ani ti ubozí zbojníci. Spadly snad z nebe? Byla to snad magie nebo zásah bohů? Byl celý ten den a všechny ty oběti promrhány zbytečně? O těchto otázkách se můžem jen dohadovat, na tu poslední bych si však dovolila odpovědět a uzavřít tak další stranu naší kroniky. Dnes jsme přeci prokázali aspoň něco:
I. I ten nejtvrdší kámen nakonec povolí, pokud máte v srdci naději, odhodlání a pevnou ruku.
II. Nepřátel se nezalekneme, ačkoliv jejich počty jsou desetkrát vyšší. Tam, kde neplatí hrubá síla, přichází na řadu moudrost našich kouzelníků a vhodná taktika.
III. Ačkoliv bojujeme za jiné barvy, dokážeme se spojit, dokážeme v boji jeden druhého podepřít. V tom tkví samotná podstata lidskosti. Jakmile jde o vážnou věc, podružné věci jdou stranou.
IV. I když musíš někdy tlačit kámen do kopce, nevzdávej to. Nikdy nebudeš tvrdší než kámen, nikdy se nezapřeš tak, že s tebou ani deset mužů nepohne, ale narozdíl od kamene máš vlastní vůli, máš moc odolávat osudu, větru a ostatně i krumpáči.

Zápis provedla Valerie

---

pod zápisem v kronice je vyhotoveno několik neuměle provedených kreseb
Obrázek 1
Obrázek 2
Obrázek 3