Mysl válečníkova

[Poutnik]

Na jaře 5. Toru roku 287 byla u severní brány konečně vyvěšena další zpráva





Přátelé,

cesta je někdy cílem. V situacích, jež nás v životě čekají, častokrát - lépe řečeno většinou - neexistují správné či špatné odpovědi, existují jen následky, které lze s větší či menší mírou úspěchu předpovídat. Účelem tohoto malého cvičení nebylo nic jiného než donutit vás k zamyšlení nad možnými osudy lidí, jejichž životů se svými činy dotýkáme. Nicméně nejednalo by se o hádanku, kdyby neposkytovala odpovědi, která by se dala považovat za správnou.

Na cestě k úspěchu je někdy třeba něco obětovat, aby její konec byl sladší, a proto se přikláním k verzi, v níž podstoupíme sedlo staré ženě a veteránovi, abychom udělali správnou věc a navíc získali i dámu svého srdce – toto řešení jsem měl v plánu odměnit již zpočátku, avšak reakce slečny Ginnevinne, jež jsem obdržel, mě přinutilo přisoudit hlavní cenu nakonec ji. Neodměňuji tak samotný výsledek, jako spíše myšlenkové pochody a argumenty, které mi byly detailně vylíčeny.

Každý, kdo se zúčastnil poslední disciplíny, má však právo mě kdykoli kontaktovat a bude mu darována zbraň dle výběru, popř. obdrží jiné hmotné vyjádření úcty a uznání, po právu mu náležící.



Děkuji vám za účast a Helm při vás,

Kristián Akkonský, První z Ochránců
Toho času pod záštitou Semper Fidelis