Kronika cechu Semper Fidelis
Strana = 11 =
Strana = 11 =
Léto 15. Toru, 287. roku
Dnešního dne nám byla s Adriou prokázána velká čest navštívit Cypronu, ačkoliv za nepříliš příznivých podmínek.
Všechno začalo tím, že jsem se chystala na plánovanou oslavu v osadě u Cyprony. Bylo skutečně co slavit – nejen, že jsme obsadili osadu a zbavili okolí toho neřádu, ale též se plánovalo začít využívat přilehlá pole, k čemuž jsme v těchto dnech dopomohli.
Jeden by si řekl, že příprava na takovou oslavu je snadná věc, že vlastně ani není nic potřeba, když je všechno již připraveno v hostinci v osadě. Já jsem toho názoru, že štěstí přeje připraveným. Některým by se zajisté velmi hodilo, překvapit nás namol opilé v jedné místnosti nebo nám rovnou v nestřežené chvíli otrávit pití či jídlo. Proto jsem jsem radši přebrousila své sekery a oblékla zbroj, na nákladního koně naložila sud piva, nádoby s likérem a něco jídla. Po cestě k Cyproně jsem ještě zvažovala všechna možná rizika a neklid ve mně rostl.
Do hospody jsem dorazila mezi prvními a narychlo zkontrolovala místnost, zda odnikud nehrozí nebezpečí, nebo zda někde není něco, co by nám v případě nouze komplikovalo situaci. Všechno se zdálo v pořádku a již se i moji muži pomalu trousili a usedali na židle. Rovnou jsem je připravila na to, že přinejmenším jeden z nás bude vždy venku držet hlídku, aby nedošlo k ošklivému překvapení ze strany banditů. Odpovědí mi bylo jen brblání, ale nakonec co jiného čekat. Každý by radši v klidu pil a oslavoval. Naštěstí alespoň Kristián bez řečí podpořil můj plán a většinu času to byl právě on, kdo stál před osadou na hlídce. Nutno však říct, že i ostatní ho občas vystřídali. Vše tedy probíhalo podle plánu a brzy se již v hospodě ozýval hluk probíhající zábavy. Sama jsem ten večer nic nepila, ale zas tak přísná jsem k svým mužům nechtěla být, abych je žádala o to samé.
Jednu chvíli povšimla jsem si podivného muže v kožené zbroji, který seděl u stolu s Adriou a co chvíli mlel nějaké oplzlé či podivné věci. Tvářil se jako chvástal a semtam si i pohrával neskrytě s nožem. Vzhledem k tomu, že jsem ho viděla poprvé, rozhodla jsem se, že si na něj raději dám pozor a přisedla si ke stolu. To co povídal se mi vůbec nelíbilo – cosi o nějakém úkolu a o jednom ze sedmi a nějaké další věci. Ostatním se vůbec nelíbil, stejně jako mně a dávali to nahlas najevo. Tu mě však napadlo, že to není zrovna nejchytřejší a raději jsem před nimi muže naoko hájila a snažila se z něj vydolovat co nejvíc podrobností o tom jeho velkém úkolu. A nebylo to zcela neúspěšné. Byl již značně pod parou a po cvhíli trval na tom, ať ho s Adriou následujeme s příslibem „veliké zábavy a špásování“. No, obsah žaludku mi při té představě uskutečné zrovna s tímto smradlavým hadrákem vystoupal málem do krku, ale tu hru jsem chtěla hrát až do konce. Následovaly jsme ho tedy i s Adriou ven a já ještě narychlo stihla šeptnout mým mužům, ať dávají velký pozor. Kristián už o mém podezření věděl, neboť jsem ho stihla varovat při střídání hlídky venku před hospodou.
Právě díky tomu mí muži věděli, že míříme do Cyprony, celou cestu nás sledovali s instrukcemi držet se zpět a postupovat nenápadně. To sice způsobilo, že našemu zajetí za branou města nedokázali zabránit, ale zdálo se, že naše životy nejsou přímo ohroženy. Vzdaly jsme se tedy s Adriou bez boje a vyposlechly si slinty té lůzy, co všechno s námi budou za chvíli dělat. Tu však již podle zvuků zvenku bylo jasné, že jejich plány musí počkat a brzy byla slyšet od mostu opravdová mela. Ještě dnes lituji, že jsem nemohla přiložit svou sekeru k dílu, ale co naplat.
Nezbylo nám tedy než čekat, dokud se zvuky boje nezačnou utišovat a zvenku jsme již slyšely hlasy našich druhů. V nestřežené chvíli jsme po kamenech vylezly až k bráně a rychle seskočily na tvrdé kameny, k překvapení našich druhů, kteří právě lomcovali vší silou s kovovými mřížemi. Bylo to radostné setkání, tolik jsme jim byly zavázané za záchranu!
Pak už jsem jen ve stručnosti vylíčila, co vše se dělo na druhé straně brány a po slovech díků a vděčnosti se všichni pomalu začli trousit zpět do Isharu. Tak přecijen to nebyla úplně obyčejná oslava.
Zápis provedla Valerie
Valerie (Semper Fidelis) - kovářka, drátenice a slévačka, vévodkyně Cyprony