Manawydan.eu
Zima 25.Toru, 288.roku
A voni se našli. Napřed teda jen Ireth s nějakým elfím mágem, který sem potkala za tunelem, úplně ty kostlivce rozprášili včetně toho s kouzelnym pařátem a tak sem si ho konečně mohla prohlídnout trochu zblízka.. fuj. Tak sme tam chvíli blbnuli, já sem prokopávala zával v bráně a oni zatim škádlili zbojníky přes to kamení, Ireth se jim jen na dálku vysmíval, ale ten kouzelník tam co chvíli sesílal nějaký ohnivý stěny a vyvolával zběsilý potvory, co se neohroženě vrhaly proti davům zbojníků. Ale pořád nás bylo málo, přes kameny po nás stříleli salvy šípů, takže občas to někdo z nás šeredně koupil a musel se za rohem ošetřit a vytahovat šípy z mezer ve zbroji.
Tak sme se teda radši stáhnuli, páni elfové teda první a já sem je statečně kryla, když tu se v čele pronásledovatelů objevil mohutnej válečník s věrnou skupinkou svejch osobních ochránců a bylo vidět, že má zájem si popovídat, tak jak sem jim posměšně navrhovala, když sme stáli pod hradbama. Oběma nám bylo jasný, že se zas bude jednat hlavně o peníze, takže sme přešli rovnou k věci a on mi učinil takovou nestoudnou nabídku, no ani to snad nebudu psát na tenhle svitek, kolik po mě chtěl za tři ty jeho chlapy a jejich služby. Tak sem řekla, že za tu sumičku bych koupila leda tak půlku tý jejich vesničky, no samozřejmě velkou legraci to vyvolalo a nadále už sem tam prej nebyla vítaná. Jako bych předtim byla..
Tak jsem teda šla, ale to bych nebyla já, kdybych si to nechala líbit a tak sem rovnou zamířila do města a nechala vyhlásit, že sháním skupinku dobrodruhů na bojovej průzkum oblasti. Nikdo se nějak moc nehrnul, ale před branama sem potkala neznámýho elfa, co prej se sháněl po informacích, jak by se mohl přihlásit k nám do cechu. Grindel se myslim jmenoval. Tak sem mu ukázala hned náš spolkovní šutrák, co do něj rejeme různý informace a jména členů a řekla mu, ať se teda zapíše a že se uvidí. Rovnou sem trochu zjišťovala, jestli je co k čemu, no sice válečník, ale ne moc zkušenej, tak sme si řekli, že to rovnou půjdem zkusit a rozeženem skupinku vlků v lesích na severu. Oháněl se docela dobře a navíc sme potkali nějaký dvě individua, hobita a člověka myslim.
Ten hobit se ukázal jako čaroděj, což mě trochu udivilo, ale dohodli sme se, že se pudem podívat k Cyproně, protože tohle už se zdálo jako docela slušná skupinka. Tak sme teda šli, tunelem, co sem posledně prokopala, vylezli sme po tom chatrnym žebříku, co to naštěstí vydržel a pak sme zamířili rovnou hezky k tý východní bráně, kde sme k mýmu velkýmu údivu potkali ještě Kristiána, tak sme se pozdravili, vyměnili si pár zdvořilostních frází, ale práce tam zjevně ještě čekala a tak sme se bez nějakýho většího otálení dali..
Ani nevim kdy, ale přidal se k nám pak ještě Ireth..
ale bohužel jen ten hobit dokázal dráždit zloduchy přes šutry svejma mocnejma ohnivejma kouzlama,
A tak to postupovalo docela pomalu, ale aspoň něco a to už sme odstranili první zával ve vchodu..
Takhle sme tam dováděli, ničili kamení i neřády a dokonce sme i uvolnili cestu ke schodům, co vedly nahoru na hradby. Tak sme to hned prubnuli a s Irethem zkusili trochu zaběhat na hradbách, no nebyl to zrovna dobrej nápad, protože zlotřilci na nás zespoda střileli a tak sme byli rádi, že sme se nakonec zvládli stáhnout zase hezky dolů. Pak už sme neměli síly na nějaký velký výkony a brzo se jednotlivci začali odpojovat od naší skupinky, někdo se domů prospat, někdo měl asi trochu naděláno ve zbroji, no musim přiznat, že takovej výkon sem ani nečekala a taky sem trochu měla strach, jak by to mohlo dopadnout..
a tak nám nezbylo, než se vrátit tunelem zas hezky zpátky a odložit to na dobu, až se nás sejde pořádná parta. Všem kdo tam byli teda ještě děkuju - jmenovitě Irethovi a Kristiánovi; elfímu válečníkovi a našemu novýmu adeptovi Grindelovi; statečnýmu hobitímu povolávači ohně Oswaldovi a ještě tomu válečníkovi, co si nemůžu vzpomenout na jeho jméno, ale bil se tak, že by nebyla hanba, kdyby byl jeden z nás.
zapsala
Valerie
A voni se našli. Napřed teda jen Ireth s nějakým elfím mágem, který sem potkala za tunelem, úplně ty kostlivce rozprášili včetně toho s kouzelnym pařátem a tak sem si ho konečně mohla prohlídnout trochu zblízka.. fuj. Tak sme tam chvíli blbnuli, já sem prokopávala zával v bráně a oni zatim škádlili zbojníky přes to kamení, Ireth se jim jen na dálku vysmíval, ale ten kouzelník tam co chvíli sesílal nějaký ohnivý stěny a vyvolával zběsilý potvory, co se neohroženě vrhaly proti davům zbojníků. Ale pořád nás bylo málo, přes kameny po nás stříleli salvy šípů, takže občas to někdo z nás šeredně koupil a musel se za rohem ošetřit a vytahovat šípy z mezer ve zbroji.
Tak sme se teda radši stáhnuli, páni elfové teda první a já sem je statečně kryla, když tu se v čele pronásledovatelů objevil mohutnej válečník s věrnou skupinkou svejch osobních ochránců a bylo vidět, že má zájem si popovídat, tak jak sem jim posměšně navrhovala, když sme stáli pod hradbama. Oběma nám bylo jasný, že se zas bude jednat hlavně o peníze, takže sme přešli rovnou k věci a on mi učinil takovou nestoudnou nabídku, no ani to snad nebudu psát na tenhle svitek, kolik po mě chtěl za tři ty jeho chlapy a jejich služby. Tak sem řekla, že za tu sumičku bych koupila leda tak půlku tý jejich vesničky, no samozřejmě velkou legraci to vyvolalo a nadále už sem tam prej nebyla vítaná. Jako bych předtim byla..
Tak jsem teda šla, ale to bych nebyla já, kdybych si to nechala líbit a tak sem rovnou zamířila do města a nechala vyhlásit, že sháním skupinku dobrodruhů na bojovej průzkum oblasti. Nikdo se nějak moc nehrnul, ale před branama sem potkala neznámýho elfa, co prej se sháněl po informacích, jak by se mohl přihlásit k nám do cechu. Grindel se myslim jmenoval. Tak sem mu ukázala hned náš spolkovní šutrák, co do něj rejeme různý informace a jména členů a řekla mu, ať se teda zapíše a že se uvidí. Rovnou sem trochu zjišťovala, jestli je co k čemu, no sice válečník, ale ne moc zkušenej, tak sme si řekli, že to rovnou půjdem zkusit a rozeženem skupinku vlků v lesích na severu. Oháněl se docela dobře a navíc sme potkali nějaký dvě individua, hobita a člověka myslim.
Ten hobit se ukázal jako čaroděj, což mě trochu udivilo, ale dohodli sme se, že se pudem podívat k Cyproně, protože tohle už se zdálo jako docela slušná skupinka. Tak sme teda šli, tunelem, co sem posledně prokopala, vylezli sme po tom chatrnym žebříku, co to naštěstí vydržel a pak sme zamířili rovnou hezky k tý východní bráně, kde sme k mýmu velkýmu údivu potkali ještě Kristiána, tak sme se pozdravili, vyměnili si pár zdvořilostních frází, ale práce tam zjevně ještě čekala a tak sme se bez nějakýho většího otálení dali..
Ani nevim kdy, ale přidal se k nám pak ještě Ireth..
ale bohužel jen ten hobit dokázal dráždit zloduchy přes šutry svejma mocnejma ohnivejma kouzlama,
A tak to postupovalo docela pomalu, ale aspoň něco a to už sme odstranili první zával ve vchodu..
Takhle sme tam dováděli, ničili kamení i neřády a dokonce sme i uvolnili cestu ke schodům, co vedly nahoru na hradby. Tak sme to hned prubnuli a s Irethem zkusili trochu zaběhat na hradbách, no nebyl to zrovna dobrej nápad, protože zlotřilci na nás zespoda střileli a tak sme byli rádi, že sme se nakonec zvládli stáhnout zase hezky dolů. Pak už sme neměli síly na nějaký velký výkony a brzo se jednotlivci začali odpojovat od naší skupinky, někdo se domů prospat, někdo měl asi trochu naděláno ve zbroji, no musim přiznat, že takovej výkon sem ani nečekala a taky sem trochu měla strach, jak by to mohlo dopadnout..
a tak nám nezbylo, než se vrátit tunelem zas hezky zpátky a odložit to na dobu, až se nás sejde pořádná parta. Všem kdo tam byli teda ještě děkuju - jmenovitě Irethovi a Kristiánovi; elfímu válečníkovi a našemu novýmu adeptovi Grindelovi; statečnýmu hobitímu povolávači ohně Oswaldovi a ještě tomu válečníkovi, co si nemůžu vzpomenout na jeho jméno, ale bil se tak, že by nebyla hanba, kdyby byl jeden z nás.
zapsala
Valerie
Valerie (Semper Fidelis) - kovářka, drátenice a slévačka, vévodkyně Cyprony