[RP|Cech] Semper Fidelis

[Poutnik]

Ze zápisků Kristiána Akkonského

Zima 29. Novu, 288. roku

Veleben buď Helm a Svatý kříž, neb jeho vůle a požehnání nás dnes vedla při rozprášení cypronských bezvěrců.

Valerie, kterážto nyní stojí přede všemi ve věcech války a jíž jsme vděčni za otevření bran stále ještě obsazeného města, nechala dnes zatroubit do zbraně a vedla isharské dobrodruhy vstříc baště uchvatitelů. Mezi jednolitými řadami Semper Fidelis první vykročil spolehlivý bojovník Ireth, obávaný mág Lonias, dále Grindel – jehož neznám a zatím jsem si o něm nevytvořil příslušný obrázek – taktéž já a samozřejmě smrtící zbraň našeho cechu, Richard Temnosvit. Naše řady pak doplňovala mladá žena jménem Táňa, která jest zřejmě akolytou Helmovy církve, Brog Lukostřelec, nezastavitelný Kojak z Bratrstva a několikrát jsem narazil i na Regiowana. K mému znechucení se objevila i dvojice orků. Několikero tváří jsem neznal a nemohu tedy podat zprávu o jejich zásluhách.

Když jsem dorazil na bojiště, zanechávaje svého věrného oře v bezpečí osady, Valeriina legie již získala vnější okolí brány. Suť, blokující vchod, byla již záslužnou prací představené cechu v předchozích dnech téměř odstraněna, a zbývalo jen vytvořit malý průlom, abychom mohli vpadnout do města. Za neustálého odstřelování, avšak krytí mágy, jsme dokázali val prorazit. Po odpadnutí posledních kamenů jsme vtrhli za hradby jako povodeň, již nepřipravené řady uchvatitelů nemohly odolat. Už v této fázi projevila naše skupina neduh, který se dal očekávat, tedy nedisciplinovanost. Vskutku jsem nezáviděl velitelce povinnosti, jimiž byla vázána k těmto divokým šikům. Nicméně, jak den napověděl, zhostila se svého úkolu dobře, snad i díky tomu, že měla pod svým velením tak zkušené bojovníky, jejichž jména jsem již zmínil. Z úcty k ní jsem i já udržel hořká slova, která se drala z mého hrdla, vyprávějící příběh o mém odporu k té mrzké rase z pevnosti.

Po zabezpečení okolí brány jsme spolu s Richardem pocítili nervozitu, plynoucí z nekrytého týla. Zanechali jsme tedy hlavní voj bitvám ve středu města a jali se střežit ústupovou cestu, poučeni z minulých chyb. Helm ví, udělali jsme dobře. Zatímco jsem se chopil krumpáče a pustil se do věčného boje se sutí, Richard zůstával ve střehu. Mnohokrát jsme cítili nutkání stanoviště opustit a vypomoci v přední linii. Teprve když se zdálo, že se našim bratřím zle vede, vypravili jsme se do spleti cypronských uliček. Kdybychom cestu dokončili, špatně by se nám vedlo. Dusot nohou v zádech naštěstí upoutal naši pozornost právě včas, abychom dokázali zamezit hrozícímu obchvatu a zákeřný útok rozprášili. Těmto řádkům přiznávám, že se snažím být Richardovi tak dobrým druhem ve zbrani, jakým byl Sotchi.

Po této zkušenosti jsme ještě zbystřili pozornost, neboť se již prokázalo, že strategický bod brány je v eminentním zájmu našich nepřátel. O co lépe jsme byli připraveni, o to silnější pak byl další útok. Byli jsme zatlačeni do ulic a já sám jsem byl od Richarda odříznut, neboť ten sváděl souboj s jistým čarodějem a jeho pohunky. Ocitl jsem se v bezvýchodné situaci, obklopen neprostupnou zdí nepřátel, avšak mistr Temnosvit prokázal svou moc a včas mi přispěchal na pomoc, spolu s Irethem, jenž byl jistě díky intervenci božího zásahu nedaleko.

Otevřeně doznávám, že toho času jsem již ztratil pojem o pohybu hlavního voje, stejně jako události se mi již začaly slévat dohromady. Další příhodou, jež vyvstává v mých vzpomínkách, byla salva. Nějaký pečlivě ukrytý zdroj moci začal zasypávat dobyté území ohromnými explozemi a celá armáda tak byla zatlačena zpět pod bezpečí hradeb. V tu jsme se s Richardem dohodli, že není jiná možnost, než příčinu těchto zákeřných útoků vyhledat a zničit. Vypravili jsme se tedy do města a pronikli až k jižní bráně, ničehož jsme však nenalezli. Boje v ulicích byly perné a hodina již drahně pokročila, proto jsme nakonec svého úsilí zanechali a stáhli se zpět před východní hradby města. Toho času naše řady již prořídly, ovšem objevily se i nové tváře, jako kovářka z Bratrstva, přezdívaná Hefi. Richard, jehož věk mu pomalu začíná diktovat podmínky žití, se odebral zpět do města, načerpat sil. My ostatní jsme pak ještě čelili mnohým nebezpečenstvím, jako nájezdu nepřátelské jízdy či dalším útokům z týla, což vše dohromady nás nakonec přinutilo ustoupit a nechat další boje zítřkům.

Ve svém vyprávění zmíním už jen věc poslední, objevení bájné chiméry. Tato kreatura s hlavou lví, tělem kozím a zadkem dračím, vlétla mezi nás přímo z nebe a zle nás poškorpila. Mnoho však chybělo do její mytické síly, pročež jsme usoudili, že se jedná o pouhé mládě. V této teorii nás utvrdil i další nájezd, tentokráte celé trojice takovýchto bestií.

Velebím tedy tento den, neb za každou kapku naší krve my prolili celé litry a zle jsme pustili žilou silám bezvěrců. Tak činíme ve jménu Helma, Semper Fidelis a celého království. Nikdo neporazí ty, kdož přijali Svatý kříž!