[RP|Cech] Semper Fidelis

[Poutnik]

Ze zápisků Kristiána Akkonského

Léto 13. Novu, 289. roku

Požehnaným budiž zván tento den, neboť právě dnes dostalo se zbožnému lidu boží přízně. Svatá válka v kraji východním opět vzplála jasným plamenem, jenž očistil město cypronské od celých stovek mrzkých pohanů. Předkládám nyní jména těch, kteří za cenu mnohých utrpení vítězství lidu isharskému přinesli: Mezi prvními budiž vyzdviženi mocní mágové, zastupováni Richardem Temnosvitem, Inarou, Lotharem a Magnusem. V první linii pak po mém boku stanul Gerg, Torlof a též jistý ork, jehož bezbožné jméno mi není možno ani správně vyslovit.

Do událostí jsem byl vtažen v okamžik, kdy nad okupovaným územím začal stoupat hustý, temný dým. Tím zalarmován vyrazil jsem ihned k doposud uzamčeným branám města, za kterými se nachází ostrůvek naděje, palisádou obehnaná věž, držena naším národem. Sezřel jsem tam, že kacíři chystají se jí ztéci, tedy déle jsem neprodléval a vydal se shánět několikero dobrých mužů, jejichž spojené síly by dokázali pohnout beranidlem, které by nám umožnilo zbavit se oné překážky, dělící isharské od obléhaného tábora. Tak drahnou dobu dávali jsme dohromady potřebné množství rukou, až Tereza – schopná to alchymistka – byla přinucena okolnostmi vyrazit pro posilující lektvary, jež by nám v díle ulehčily. Když konečně vše potřebné bylo nachystáno, vida chybějícího velení, sám sem se ujal pomyslných otěží a řídil dobývání železného masivu. Ač úkol samotný byl věru nesnadný, cypronští nijak nám jej neulehčovali, a poté, co obsadili nebráněnou pevnůstku, různými způsoby snažili se nás rozehnat a obléhací zařízení zničit.

Nebudu se zde rozepisovati, co vše jsme během těch úmorných hodin zakusili, ni všechen můj inkoust by na vylíčení oněch dějů nestačil. Věřte však, že i ten houževnatý kov nakonec vzdal svůj boj a povolil, načež ihned vecpali jsme do průlomu, chtíc vymésti ten nečistý prach z naší državy. Nepřítel měl však dostatek času, aby se na nás připravil, okolí brány bylo poseto pastmi a cimbuří se založenými šípy doslova ježilo. Rozdělili jsme tedy své síly. Půl zbrojného lidu drželo pozic, kdež pravidelně vyráželo do ofenzívy, zatímco zbytek vojska mne následoval tunelem, zamýšlejíc obchvat. Vtrhli jsme do Cyprony ze západu a po krvavém průchodu městem, jenž sám na knihu by vydal, svých vlastních hradeb ztéci jsme byli nuceni. Řízením Helmovým z útočníků obléhaní se stali a díky dokonalému obklíčení zcela rozdrceni byli. V ulicích pak nenalezli jsme žádného většího odporu a dokonce i sám tamní velitel zbaběle prchl z bojiště, ústa plná jedu a hereze.

Pozice bezbožných uchvatitelů se tak stala doslova žalostnou, neb celé tři světové strany nyní slouží našemu lidu k výbojům. Nezbývá již mnoho času do chvíle, kdy ve středu Cyprony bude se vším majestátem vztyčen Svatý kříž.