[RP|Cech] Semper Fidelis

[Poutnik]

Ze zápisků Kristiána Akkonského

Zima 24. Novu, 289. roku

Dvojí tvář Helmovu měli jsme možnost spatřiti v posledním sedmidenní, dostalo se nám božího požehnání, stejně jako zaslouženého trestu. Prve se rozepíši o smutných událostech cypronského konfliktu, neboť bylo by velkým hříchem skrývat hanu, jež sobě isharští způsobili.

Přestože již uběhl drahný čas od chvíle, kdy v Cyproně rozkvetly první obranné stavby, nikterak se vrchnosti nezželelo převelet část zbrojného lidu z blízké osady, by opevnění střežil a brány chránil. Toto trestuhodné opomenutí, jehož váha spočívá stejně na mně, jako na každém jednom z nás, neušlo slídivým zrakům pohanským. Dřevěné brány liduprázdné tvrze mnoho odporu nekladly, což agresorům dodalo natolik sebevědomí, že útok neskončil obsazením naší državy, ale přetvořil se v nájezd hluboko za hranice království. Tam však přílivové vlny bezbožných vojsk narazily na hráz neochvějně stojících obránců, kteří již v plné zbroji vyrazili napravit napáchané škody.

Boje byly krvavé a perné, mnoho z těch, kdož v linii stáli od počátku bitvy, nedokázalo vytrvat až do samotného konce. Já však, bohužel i bohudík, dorazil na bojiště později, pročež sil jsem měl přehršel a můj kůň byl čerstvý, dokázal jsem tedy převzít pochodeň a společně s Taranelem a Harrenem Brogem tepat na nepřátelské masy natolik dlouho, až byly zcela rozehnány a zatlačeny zpět za bezpečí kdysi našich palisád. Tam však na nás čekala četa elitních lučištníku, jež nás dokázala držet v uctivé vzdálenosti. Proklouzl jsem tedy do Cyprony ze západu a pobil postavené hlídky, patrolující kolem palisády. Když jsem chtěl ovšem udeřit na opevnění, seznal jsem, že ten kacířský lid stihl během bojů upevnit svou pozici tak, aby byl železné jízdě útok znemožněn. V pozdějších dnech jsem na ona místa ještě několikrát vrátil a vždy odcházel se smíšenými pocity. Pravda, uchvatitelé se sice po Cyproně ještě neroztahují, avšak u palisády vznikají nové a nové stavby, jejichž účel mi zůstává utajen a vzbuzuje ve mně znepokojení.


Bělostná pleť a měkký hlas,
hebké vlasy, krása z největších krás,
úsměv něžný, šíje nemající kaz,
hluboké oči, v nich ztrácím se zas.


Pochmurná nálada, která náš lid po této – ano, lze tomu tak bezpochyby říkat – hanebné porážce zchvátila, neměla nicméně dlouhého trvání. Nejkrásnější mezi ženami, lady Luciana z Kareldu, opět po mnoha měsících navštívila město isharské, a spolu se svou sestřenicí, lady Lathiou, prozářily pochmurné ulice svou přítomností. Při té příležitosti mi byla přislíbena audience u dvora, což je pro mne jistě nezasloužená čest, naplánovaná na nejbližší týdny. Taktéž jsem zvěděl několikero informací o blížícím se turnaji, jenž byl zatím neoficiálně deklarován k datu 27. Toru. Ač nepatřím k těm, kdož jej vyhlásili, přislíbil jsem sám sobě, že se pokusím obnovit starodávnou tradici heroldů, jež byla naším lidem snad už zcela zapomenuta. Ač tak či onak, následující dny slibují mnoho vzrušujících událostí.