Manawydan.eu
28.06.2010 v 03:48
U zpívajícího korbelu probíhalo veselý, hosté pili, bavili se a bardi hráli. Když v tu chvíli se otevřeli dveře a ve dveřích se pomalu k baru belhal Drathart, hospodský Fraňek se podíval na Dratharta a brzy mu zamrzl úsměv na rtech. "Plešoune kdo tě tak zřídil?" zeptal se s údivem ve tváři. Drathart se posadil na své obvyklé místo u výčepu otřel si svou pleš a podíval se na Franka. "Fraňku dej mi nejdřív kořalku, pak ti to řeknu" Franěk se rychle otočil a vytáhl celou láhev a postavil ji před Dratharta. Drathart si napil kořalky z poháru, do kterého ji Franěk nalil. "Dnes jsem byl na turnaji když jsem odcházel připojil se ke mě Richard, a zeptal se mě jestli nepůjdu na pivo, řekl jsem že jo. Chvíli na to mne napadl zezadu, když jsem byl neozbrojen a nějakým děsným kouzlem mě srazil k zemi, chvíli mi pískalo v uších a pak jsem ztratil vědomí, poslední co jsem viděl bylo to, jak se ke mě sklání a odepíná mi zbroj. Když jsem se probral neměl jsem u sebe žádnou ze svých věcích. Poté jsem viděl Richarda který mi řekl že je satisfakce za Sotchiho a že chce zpět jeho rodnou zbraň po rodičích a začal my vyhrožovat, což jsem nevydržel a napadl ho. Franěk jej přerušil: "Jsi blázen s Richardem své síly nemůžeš měřit!" Drathart se ztěžka usmál, očividně mu úsměv způsoboval bolest. "To že se s ním nemůžu měřit jsem zjistil vzápětí, když mě roznesl na kopytech, abych pravdu řekl chvíli jsem nevěděl kde mi hlava stojí, až jsem pak na to zjistil, že zase pevně ležím ksichtem v trávě". Franěk se hlasitě usmál a Drathart se s lehkým úsměvem zase napil kořalky a pravou ruku zakryl krvavou ránu v obličeji a pokračoval ve vyprávění: "To víš Dharramové jsou zvyklí se válet držkou v blátě. Avšak útok do zad, ještě když jsem nebyl ozbrojen jsem nečekal."
Franěk dolil Drathartovi kořalku a řekl: " Mno slýchá se tu že jsi Sotchiho okradl když byl indisponován. Drathart se napil. "indisponován?" Zasmál se. "Rád ti řeknu jak to bylo Fraňku". Franěk se opřel o výčep a naslouchal Drathartovo vyprávění. " Šel jsem spolu s ostatními na hlídku do Cyprony, když nás napadli lupiči, byl to krutý boj. Jednu skupinu jsme rozprášili, avšak těch skupin tam bylo několik a jedni zapálili dřevěnou pevnost u mostu. Přiběhli jsme tam a začal krutý boj, avšak pevnost již byla v plamenech a nedalo se s tím nic již dělat, v tom tam přiběhl Sotchi a začal urážet všechny kolem sebe, k jižní bráně začali ustupovat přeživší lupiči, vyrazili jsme za nimi a Arion dorazil jednoho z nich. Jakmile jej dorazil Sotchi napadl Ariona se slovy že měl být jeho, všichni na něj křičeli ať toho nechá, nikdo totiž nevědel kolik jich ještě dorazí a hlavně Arion bojoval jako všichni ostatní velmi statečně. což se o Sotchim říct vůbec nedá přišel až ke konci když jsme je pronásledovali. Avšak Sotchi si nedal po našem domlouvání říct a rozběhl jsem se za Arionem a napadl jej, když jej začal pronásledovat a křičel ať se chová normálně a nechá ho být. Poté všichni odešli a já se Sotchim jsme zůstali u hořící pevnosti. Domlouval se mu ať se chová rozumně a pěkně vyčinil jak svým nerozvážným chováním ohrozil výpravu. Rozpoutala se hádka a já věděl že mám před sebou soupeře se kterým se jen tak nemohu v boji rovnat a on mě napadl. Franěk jej přerušil a zeptal se jej:"Jak si ho tedy porazil?" Drathart se usmál."Jednoduše, Sotchi je jedním z těch, jehož mozek pod množstvím ran otupěl a tak jsem si vybral místo boje a to bylo okolí hroutící se pevnosti, všude padaly rozžhavené klády a já vběhl přímo mezi ně a kličkoval. Předpokládal jsem že ten hlupák mě bude pronásledovat vědom si své převahy, avšak nepočítal s tím že hořící trosky naše šance srovnávaly což byla má výhoda. Zaútočil na mě já vběhl do trosek avšak zavalila mě kláda a on na poslední chvíli uskočil, ale rozhodl se mě dorazit. Rozběhl se na mě s napřaženou zbraní když v tu chvíli jej trosky zavalily, já ze sebe kládu odvalil přiběhl k němu a dorazil ho svou zbraní, byl jsem dopálen po tom všem co udělal, po tom jeho vyhrožování a výsměchu, avšak v srdci mě hřálo to, že má lest vyšla a že on díky své pýše a pohrdání vlezl do mé lsti, poté jsem mu vzal výbavu a zbraně aby svému okolí již nebyl nebezpečný." Drathart se usmál a opět se napil kořalky. "Tak teď Fraňku už víš, že to nebyla nějaká podlá krádež, ale kořist z boje. Děkuji bohům že při mě stáli neboť to bylo opravdu hrdinské vítězství, kdy štěstěna políbila mé čelo, mohl jsem to být já jehož lebka mohla být rozťata když jsem ležel zavalen pod kládou, ale to by nesměl být Sotchi takový horlivý hlupák."
"Slyšel jsem že Valerie chce satisfakci a zpět katanu kterou jsi mu vzal." řekl Franěk.
Valerie? zeptal se Drathart. Víš fraňku, ta již pro mě proběhla a to nečekaným útokem do zad od Richarda, pro mne je tato věc již uzavřená, nárok na nic nemají a jestli chtějí jednat, tak ať přímo se mnou a ne přes vzkazy. A mimochodem ta katana je již ukryta v bezpečí u dobrého přítele a zbytek jeho výbavy jsem rozdal.Tak se měj Fraňku, musím se jít z té nakládačky trochu prospat, těžce se zvedl a odešel.
Franěk dolil Drathartovi kořalku a řekl: " Mno slýchá se tu že jsi Sotchiho okradl když byl indisponován. Drathart se napil. "indisponován?" Zasmál se. "Rád ti řeknu jak to bylo Fraňku". Franěk se opřel o výčep a naslouchal Drathartovo vyprávění. " Šel jsem spolu s ostatními na hlídku do Cyprony, když nás napadli lupiči, byl to krutý boj. Jednu skupinu jsme rozprášili, avšak těch skupin tam bylo několik a jedni zapálili dřevěnou pevnost u mostu. Přiběhli jsme tam a začal krutý boj, avšak pevnost již byla v plamenech a nedalo se s tím nic již dělat, v tom tam přiběhl Sotchi a začal urážet všechny kolem sebe, k jižní bráně začali ustupovat přeživší lupiči, vyrazili jsme za nimi a Arion dorazil jednoho z nich. Jakmile jej dorazil Sotchi napadl Ariona se slovy že měl být jeho, všichni na něj křičeli ať toho nechá, nikdo totiž nevědel kolik jich ještě dorazí a hlavně Arion bojoval jako všichni ostatní velmi statečně. což se o Sotchim říct vůbec nedá přišel až ke konci když jsme je pronásledovali. Avšak Sotchi si nedal po našem domlouvání říct a rozběhl jsem se za Arionem a napadl jej, když jej začal pronásledovat a křičel ať se chová normálně a nechá ho být. Poté všichni odešli a já se Sotchim jsme zůstali u hořící pevnosti. Domlouval se mu ať se chová rozumně a pěkně vyčinil jak svým nerozvážným chováním ohrozil výpravu. Rozpoutala se hádka a já věděl že mám před sebou soupeře se kterým se jen tak nemohu v boji rovnat a on mě napadl. Franěk jej přerušil a zeptal se jej:"Jak si ho tedy porazil?" Drathart se usmál."Jednoduše, Sotchi je jedním z těch, jehož mozek pod množstvím ran otupěl a tak jsem si vybral místo boje a to bylo okolí hroutící se pevnosti, všude padaly rozžhavené klády a já vběhl přímo mezi ně a kličkoval. Předpokládal jsem že ten hlupák mě bude pronásledovat vědom si své převahy, avšak nepočítal s tím že hořící trosky naše šance srovnávaly což byla má výhoda. Zaútočil na mě já vběhl do trosek avšak zavalila mě kláda a on na poslední chvíli uskočil, ale rozhodl se mě dorazit. Rozběhl se na mě s napřaženou zbraní když v tu chvíli jej trosky zavalily, já ze sebe kládu odvalil přiběhl k němu a dorazil ho svou zbraní, byl jsem dopálen po tom všem co udělal, po tom jeho vyhrožování a výsměchu, avšak v srdci mě hřálo to, že má lest vyšla a že on díky své pýše a pohrdání vlezl do mé lsti, poté jsem mu vzal výbavu a zbraně aby svému okolí již nebyl nebezpečný." Drathart se usmál a opět se napil kořalky. "Tak teď Fraňku už víš, že to nebyla nějaká podlá krádež, ale kořist z boje. Děkuji bohům že při mě stáli neboť to bylo opravdu hrdinské vítězství, kdy štěstěna políbila mé čelo, mohl jsem to být já jehož lebka mohla být rozťata když jsem ležel zavalen pod kládou, ale to by nesměl být Sotchi takový horlivý hlupák."
"Slyšel jsem že Valerie chce satisfakci a zpět katanu kterou jsi mu vzal." řekl Franěk.
Valerie? zeptal se Drathart. Víš fraňku, ta již pro mě proběhla a to nečekaným útokem do zad od Richarda, pro mne je tato věc již uzavřená, nárok na nic nemají a jestli chtějí jednat, tak ať přímo se mnou a ne přes vzkazy. A mimochodem ta katana je již ukryta v bezpečí u dobrého přítele a zbytek jeho výbavy jsem rozdal.Tak se měj Fraňku, musím se jít z té nakládačky trochu prospat, těžce se zvedl a odešel.