Ze zápisků Kristiána Akkonského
Léto 9. Novu, 290. roku
Další stránka v kalendáři, další krůček ke staré slávě Cyprony. Na mou anonci na vývěsce u severní brány zareagovali dva farmáři, trpaslík Trigl a slečna Epolenka, kteří se výměnou za deset zlatých mincí uvolili vyhlásit válku zhoubnému býlí, zamořujícímu půdu města. Jistě, nešlo o levný peníz, avšak za vervu, se níž se do práce pustili, jim toto malé bohatství připadlo jistě po právu.
Gnómský stavitel a jeho pomocník, rozbivší tábor nedaleko východní brány, konečně zasadili potřebné mřížový, které nyní bedlivě střeží moji muži. Ti mě také odkázali na lazaret, zařízený přičinlivou ranhojičkou v jedné z rozpadajících se budov. S tím málem, co měla k dispozici, vykonala pravé divy a špitál tak bude po potřebných opravách schodiště, již rozplánovaných zmíněným architektem, rozrůstajícímu se obyvatelstvu jistě velmi vhod. Elfský zvěd mi rovněž navrhl, abychom zřídili nenápadný posed v hlubinách cypronských hvozdů - posádka musí být včas varována, dojde-li k ohrožení.
Jakmile byly tyto otázky vyřešeny, byl jsem nucen obrátit svou pozornost zpět k záležitostem nejdůležitějším, tedy počtům ozbrojenců v cypronské posádce. Jeden z našich mne nasměroval do chudinské čtvrti v Isharu, kde lid nuzný strádá a nejspíše by uvítal nové příležitosti, jež skýtají východní oblasti. Leč místo rekrutů narazil jsem na zloděje, který vyskočil z přítmí v jedné z úzkých uliček jen v potrhané róbě a zamířil na mě nabitou kuší, žádaje peníze. Brzy své nerozvážnosti litoval, když zpozoroval mou plátovou zbroj a ostří halapartny, připravené ho zkrátit o hlavu. V panice prchl do nedalekého hostince, kde se skryl v jednom z pokojů. Tam, vida že je v pasti, chtěl vyskočit z okna, já jej však zadržel a přirazil ke stěně. Neměl jsem v úmyslu nic jiného, než ho za jeho zločiny připravit o ruce, jak praví zákon, avšak jeho slova, stejně jako pohled na podmínky, v nichž tamní obyvatelstvo přežívá, mne obměkčila. Nechal jsem jej jít s tím, aby obešel všechny ty, kteří chtějí změnit svůj osud, a pověděl jim o novém životě, čekajícím na ně v Cyproně.
Tak jsem později téhož dne získal válečného veterána, z něhož jsem učinil velitele posádky, aby dohlédl na mladíky, tvořící základ mého mužstva, dále pak kušiníka, hobitího obchodníka – či lépe řečeno šmelináře – a zbožného poutníka, majícího za cíl pomoci mi v obnovování království Helmova na území vznikajícího města. Jakmile tedy budou dokončeny rozplánované stavební práce, pustíme se do konání božího díla v podobě nové kaple.