Ze zápisků Kristiána Akkonského
Zima 24. Luny, 290. roku
Po posledních událostech, týkajících se Lathie, mám stále menší a menší chuť usedat ke svému deníku. Sám si nedokáži vysvětlit, co přesně se na naší poslední schůzce v Kareldu událo, nicméně to bylo zlé a již se k tomu nechci vracet. Pevně doufám, že čas nakonec odvane obraz její překrásné tváře z mých snů, stejně jako odlehčí onomu podivnému pocitu, jenž mě tíží na hrudi.
Snažím se svou mysl zaměstnávat cypronskými záležitostmi. Problémy se zásobováním se každým dnem vyhrocují, pročež jsem se rozhodl soustředit své zdroje tímto směrem. Bude třeba zušlechtit obilná pole na severu, uvést do chodu tamní mlýn a postavit pekárnu, moji lidé se na to vrhnou ihned po tom, co budou dokončeny práce na lazaretu a předně ty na strážním posedu na východě.
Pokud ovšem budou ve městě připravovány a skladovány zásoby, bude třeba vyřešit ještě jeden palčivý problém - krysy. Ač se s nimi vypořádávám téměř dennodenně, nemohu je zcela vymýtit, musí mít rejdiště zřízené někde mimo můj dosah. Pevně věřím, že pravidelnou regulací hlodavčí populace nakonec jejich řady prořídnou, až eventuelně ustoupí zpět do svých děr a v ulicích bude opět bezpečno. Podobným způsobem se snažím naložit i potulnou smečkou vlků, slídící kolem hroutících se ruin.