[RP|Cech] Semper Fidelis

[Poutnik]

Ze zápisků Kristiána Akkonského

Zima 27. Sarvy, 290. roku

Několikero dní zpět ke mně dorazila znepokojivý zpráva, dosti neurčitě popisující problémy, jež postihly mé lidi při stavbě strážního posedu u Cyprony. Tichá hrozba, skrytá mezi řádky, byla jasným signálem, abych se na místo nevydával sám, pročež jsem požádal o doprovod zkušenou kouzelnici Inaru, hrdinku z cypronských bojů a aspirantku na post v našem společenství.

Cestou k východní bráně jsme narazili na Diedrika, bázlivě se choulícího v táboře stavitelů. Pokoušeli jsme se z něj něco dostat, avšak jediné, co byl schopen ze sebe vypravit, bylo několik nesouvislých vět a divokých gest. Zalarmováni jeho stavem, pobídli jsme koně a vyrazili na místo určeni. Jen co jsme se octli na dohled, spatřili jsme mezi stromy průsvitnou, éterickou entitu, vznášející se v mlžném oparu mezi materiálem na stavbu. S každým sáhem, o nějž byla zkrácena vzdálenost mezi námi, nabýval mlžný závoj, obklopující zjevení, na hustotě, až se konečně proměnil v ohavný přízrak, vzdáleně připomínající lidskou postavu. Zaútočil na nás kouzly srovnatelnými s Inařinou magií a nebýt právě ji, těžko bych se s ním sám vypořádal. Nehmotné tělo nebylo zrovna vhodným cílem pro hrot mého kopí. Ani nebudu vyprávět, kolikrát jsme ustoupili, abychom se znovu mohli vrhnout do boje, přičemž přízrak též načerpal sil, takže souboj začal na novo.

Když bylo konečně po všem, zamířili jsme k oné entitě, jež jakoby očekávala náš příchod. Váhavě jsem bytost oslovil, aniž bych však očekával nějaký výsledek. Duch kupodivu zareagoval a dokonce mne i oslovil jménem, hlasem přicházejícím odevšad a odnikud. Dříve, než jsem si mohl dát jeho slova do souvislosti, mávl jedním ze svých průsvitných pařátů a opar kolem něj opět začal houstnout. Z mlhy se tentokráte zformovala armáda nemrtvých, jejíž bojovníci po nás ihned skočili. Rozdělit skupinu nemyslících kostlivců vyžadovalo jen okamžik a odděleni od svých druhů pro nás nebyli výzvou. Když se obrátil v prach i poslední z nich, vrátili jsme k tomu, jenž je povolal. Ten, když seznal, že jeho strážci – či snad věznitelé – již pro něj nejsou hrozbou, náhle obrátil a ochotně nám povyprávěl svůj příběh.

Dle jeho slov byl dříve obchodníkem, jednou z obětí cypronských uchvatitelů, který se ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě. Stal se cílem jedné z prchajících skupinek ozbrojenců – ti jej přepadli a připravili o život i cennosti, mezi nimiž se nalézalo i několik kusů rodinných klenotů. Snad právě jejich hanebná krádež byla tím, co jeho ducha svazovalo s naším světem, pročež nás požádal, abychom zlodějskou bandu dopadli, podrobili ji Helmově spravedlnosti a šperky navrátili.

Nač příběh protahovat, jelikož jsem a dýchám, je zjevné, že mise byla úspěšná. Brloh těch bezvěrců byl nalezen na severovýchod od pevnosti orků, po krátkém boji dobyt a důkladně prohledán. Klenoty byly nalezeny ve skrýši za falešnou stěnou a dopraveny zpět ke svému nešťastnému majiteli, jenž s posledním úlevným povzdechem konečně prošel branami pozemské existence, což dříve či později čeká každého z nás. Nechť je Helm milostiv jeho duši.