O co se právě snažíme

[Celebrimborion]

"Kováři, kováři", volal po ulici běžící poslíček. Celebrimborion se zastavil v půli kroku. "Co se děje", otočil se na poslíčka dívajíce se mu do očí. "Nesu vám zprávu", odpověděl tiše poslíček. Ruka se mu třásla. Kovář rozbalil svitek. Přečetl jej jednou, podruhé. Poslíček se mu tiše díval do zachmuřené tváře. "Stalo se něco?", zeptal se. "Ne, nic. Nic se nestalo. To bude dobrý", odpověděl kovář. Pohladil poslíčka po hlavě a pomalu odcházel svírajíce svitek v ruce.
Vyšel za město. U mostu se zastavil. Opřel se o kamenou zídku tvořící zábradlí a znovu si svitek přečetl. Zamyslel se a v hlavě se mu opět odehrávala návštěva u velitele domobrany.

Kovář přistoupil ke dveřím velitele domobrany. Zaklepal na ně a vstoupil. Za stolem, nakterém ležela spousta papírů, seděl velitel. Před ním, zády ke kováři, seděla postava. Velitel pohlédl přísně na nového návštěvníka. "Popořadě", zahřměl. Kovář s omluvou vyšel zpět na chodbu. Zmáhala ho únava a pomalu podřimoval. Něvěděl jak dlouho čekal, když se otevřely dveře. Postava vyšla ven ze dveří. Kovář okamžitě vstoupil a pozdravil. Velitel, sedíce na židli ani neodpověděl. Kovář zahájil řeč. Mluvil dlouze, když v půli zvedl hlavu od svitku. Velitel v místnosti nebyl. "Sakra, odešel", zaklel kovář.
Kovář vyšel na ulici. Rozhlédnul se. Tu si všimnul tváře, kterou vídal po boku velitele. Přistoupil k ní a zeptal se na velitele. Postava odešla a po chvíli se vrátila se vzkazem. "Velitel vzkazuje, že mu máte napsat dopis. Nějaký čas se tady neukáže", otočila se na patě a zmizela ve dveřích.

Stál opřený o most, hleděl do vody a v ruce svíral zmačkaný vzkaz. Vzpomínky byly ty tam. Hluboko uvnitř kováře probíhal lítý boj. Nechtěl podporovat půtky a žabomyší války, ale na druhou stranu nechtěl ustupovat výhružkám. Vzpoměl si na slova svého otce: "Chlapče pro elfa je důležitá svoboda. A svobodu musí bránit za každou cenu".
Sáhl do kapsy a vytáhl svitek. Položil jej na zídku mostu, vytáhl pero a inkoust a začal psát.

Vážený veliteli domobrany,
pohroma nás všechny svedla na jedno společné místo. Je těžké přežít v těchto dobách. Každý se snaží pomoci druhému. Přesto se najdou tací, kteří pro svou pochybnou čest a postavení, jsou ochotni situaci druhým stěžovat.
Píši Vám jako kovář Celebrimborion a nezastupuji názor našeho společenství Saara tirnor vanwalion. Nemám k tomu žádné oprávnění. Vzkaz, který jsem od vás obdržel předložím na nejbližší schůzce našim členům. Následně Vám pošleme postoj celého našeho společenství. Možná vše skončí odchodem naší rasy z města, ale na druhou stranu o to stejně usilujeme. Přišli bychom o obchodní kontakty ve městě, ale na druhou stranu nás to posílí ve snaze k soběstačnosti. Nebudeme pod ochranou domobrany, ale my ji stejně necítíme. Ve městě se vraždí, krade. Divé šelmy běhají po ulicích. Nevylučuji však, že vše skončí mou omluvou, pokud se tak společenstvo dohodne. Jak se pak k této situaci postavím bude otázkou mé kovářské cti.
Brzy očekávejte naši oficiální odpověď. Do té doby Vás žádám, abyste nečinil žádné kroky. Podepsán Celebrimborion.

Svinul svitek. Došel před budovu velitele domobrany a vhodil jej do schránky. "Nechť se děje vůle Corellonova", tiše zašeptal.