O co se právě snažíme

[Celebrimborion]

Kovář, bušící do podkovy na kovadlině, koutkem oka zachytil pohyb na druhé strany kovárny směrem do dvora. Podkova již byla téměř hotova. Uchopil ji do kleští a ponořil do džberu s vodou. Poté ji položil na kovadlinu a pozorně se podíval směrem kde zahlédl pohyb. Stál tam drobný hobit a pozoroval kováře při práci. „Líbí se ti černé řemeslo?“, oslovil kovář chlapce. Chlapec jen mlčky pokýval hlavou a dál stál a lehce se usmíval. „Neseš mi zprávu?“, ptal se dál kovář. O nohy chlapce se otřelo kotě. Chlapec jej zvedl do náruče. „Potkal mne pan Tycho Quicksilver“, začal malý hobit. „Tak odtud vítr vane“, pomyslil si kovář, ale chlapec hned pokračoval. „Chtěl mi dát čolka nebo záhlavec“, a úsměv mu vymizel z tváře. Kovář se usmál. „Až budeš větší tak to pochopíš. Neznám pana Tycho Quicksilvera osobně, ale říká se že je to vážený a moudrý muž, který ví mnohé o životě města. Víc než většina z nás.“.
Sedl si do podřepuk malému hobitovi a vzal ho za ruce. Nyní si vzájemně hleděli přímo do očí. „Ze všeho je potřeba se poučit“, pokračoval. „Pan Tycho ti možná chtěl říct, že nemáš mnoho možností na výběr, ale možná ti jen chtěl udělat radost čolkem. Je to jedno, ale určitě to nemyslel zle. Záleží jen na tobě, jak s tím naložíš“.
Úsměv se o[/i]pět vrátil do tváře malého chlapce. „Pan Tycho by se s tebou rád sešel nad sklenicí dobrého vína“, rozpovídal se chlapec, který se již přestal stydět. "Se mnou?" , bezděky odpověděl kovář a oči se mu doširoka rozevřely. „Ano, s tebou.“, zopakoval chlapec. Kovář vstal, prohrábl si mozolnatou rukou vlasy. Pomalu se otáčel kolem dokola. Bylo vidět, že jej zpráva překvapila. Očima těkal z věci na věc okolo sebe, jakoby v každé z nich hledal odpověď. „Události posledních dní naše společenství hodně upevnily. Elfové nyní drží při sobě více než kdy jindy a noví elfové přicházejí do společenství. Vzniká nový řád uvnitř našeho společenství a do toho tahle zajímavá zpráva.“, pronesl překvapeným hlasem. Chvíli se odmlčel. Potom se otočil na drobného hobitího chlapce, kterého chování kováře trochu zaskočilo. „Chlapče, ty znáš toho pana Tycha?“, zeptal se. Chlapec stále držící kotě nevinným hlasem odpověděl: „Občas jej potkám, ale jinak ne“. Kovář pohladil kotě v chlapcově náruči a řekl: „Tohle pozvání je pro mne veliká čest. Mohl by ses zeptat pana Tycha, zda by mu nevadilo, kdyby přišla také elfí kněžka Maya. Přeci jen jsem obyčejnej kovář. Maya je sečtená a moudrá.“.
Chlapec přikývl, otočil se a i s kotětem vyběhl na dvůr. Když byl v půli dvora, kovář vyběhl na zápraží a zavolal za odcházejícím chlapcem: „Počkej, zapomněl jsem. Kdy a kde se chtěl pan Tycho sejít?“. Chlapec se otočil, udělal tři kroky směrem ke kováři a odpověděl:“Prý to nechá na vás“. Kovář pohotově odpověděl. „Dobrá, zeptej se ho tedy, zda by se mu to hodilo na Jaře 7.Toru, 270. roku ve 2. hodiny v zapomenuté hospodě u severní brány.“. Chlapec kývnul, zamával, otočil se a byl ten tam. Na místě kde stál stálo nyní jen malé kotě. Kovář si uvědomil, že si ani nevšimnul, kdy ho chlapec položil. Otočil se a vešel zpět do kovárny. „Sakra, tohle město by potřebovalo pořádnou hospodu, kde by dobře vařili a podávali dobré víno a pivo. Hospoda by nás všechny sblížila bez rozdílu rasy a v týhle době potřebujou být všichni více pospolu.“, povzdechnul si kovář. „Třeba, mimo jiné, přijdeme i na způsob, jak by elfové mohli přispět k otevření dobré hospody“