O co se právě snažíme

[Whitey]

"7.Toru ve dvě ve staré hospodě?" Tycho chvíli uvažoval... "Ano, to by šlo" Vytáhnul velkou odrbanou knihu a na první volnou stránku (hned vedle receptu na vrzající klouby) dopsal velkým písmem: NEZAPOMEŇ. Pak připsal drobnějším písmem datu a účel schůzky. "Tak a co teď s tebou, chlapče, už jsi si vybral svou odměnu?" "Já raději nic nechci..." ošil se mladý hobit. "Ale dej pokoj, každá práce si žádá svou odměnu. A já jich mám pár hezky při ruce!" Starý gnóm se natáhl a chlapec přikrčil. Gnóm se natáhl dál a uchopil starý odřený pytel. Z něj vytáhl bedýnku s velkým kostrbatým obrázkem čolka. Chlapec se narovnal a zašklebil: Ale pane Tycho, co já s čolkem? Za vsí je jich stejně plný potok..." Tycho sáhnul do bedýnky a vytáhnul jednoho z dřevěných koníků, kteří se vevnitř ukrývali. Škleb zmizel a objevili se dvě obrovské zářící oči. Natáhl se po koníkovi, ale Tycho ho nepustil - "Naučil jsi se něco?" "Co? Jo aha... ano.. za práci odměnu?" Gnóm se usmál. "Ano, ale to jsem nemyslel." "Všechno má svou cenu?" "Ne, i když i teď máš pravdu." Chlapec konečně zapřemýšlel. "Nic není takové jak se na první pohled zdá?" "Přesně chlapče, přesně." Tycho pokýval hlavou a pustil koníka. "A kováři řekni že souhlasím, a ať sebou vezme koho uzná za vhodného."
Tycho se otočil a pokračoval v tom co dělal, než chlapec přiběhl - třídil hromádku starých provázků, na ty s uzlem a bez uzlu. Po nějaké chvilce toho nechal a otočil se: "Ty jsi tu ještě?" "Za práci odměnu"? Druhý "čolek" změnil majitele a v malém domku ještě dlouho zněl pobavený smích.