Manawydan.eu
11.11.2008 v 22:17
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 11.11.2008 v 22:19 od Celebrimborion.)
„Klep, klep, klep“, ozvalo se slabé zaťukání na dveře. V domě se nic nehýbalo. Dveře se otevřely. Vešel malý chlapec. Ten, se kterým kovář před několika dny mluvil o panu Quicksilverovi. Pomalu procházel místností. Dům voněl kouřem a působil tajemně. Náhle zaslechl podivný zvuk. Otočil se směrem odkud zvuk zaslechl. Roztřeseným hlasem zvolal:“Je tu někdo?“. Zpoza zavřených dveří se ozvalo:“Kdo je tam, tady jsem. Otevřete ty zatracený dveře!“. Chlapec přistoupil ke dveřím, nadzvednul závoru a rychle poodstoupil. Ze dveří vyběhl kovář. „Děkuji ti moc chlapče, děkuji“, řekl v běhu a vyběhl ven.
Doběhl ke staré hospodě. Rozrazil dveře a rozhlédl se. V hospodě seděly dvě postavy. Jedna z postav seděla při zdi, druhá u stolu. Opodál pobíhala krysa. „Zvláštní prostředí“, pomyslil si kovář. Namířil si to rovnou ke stolu od kterého jej pozorovaly klidné, moudré oči postaršího muže. „Hledám Tycha Quicksilvera“, vyhrknul na muže kovář. Ten se jen pousmál a pokrčil rameny. „Smím si přisednout?“, pokračoval kovář. Muž přikývnul. Kovář těžce dosednul na židli. Položil na stůl jídlo a láhev vína a vybídnul muže. Kovář byl zkroušený. Měla to být důležitá schůzka a pan Tycho je ten tam a s ním i naděje na zlepšení života elfů.
Kovář začal muži vyprávět co se stalo. Muž pozorně naslouchal, občas vložil do úst sousto a napil se vína. Potom vstal a posunkem vybídnul kováře aby jej následoval. Kovář neměl co na práci. Zvedl se a následoval muže. Přešli most a došli do budovy za mostem. Uprostřed místnosti byl veliký globus. Muž vyndal z kapsy hrst popela. Nadýchnul se a sfouknul prach z dlaně na globus. Potom začal posunky vyprávět příběh. Kovář stál jak opařený. Muž beze slov vyprávěl o světě, o bolesti, o poznávání a nebezpečích. Ve chvíli kdy muž posunky vysvětlil, že společenství elfů najde co hledá poblíž Vilhemovic to kováři došlo. „U Corellona, toto musí být pan Tycho.“, zašeptal pro sebe kovář. Otočil se na muže, ale zahlédl jen zavírající se dveře.
Zamyšleně došel zpět ke kovárně. Chlapec seděl na zápraží: „Čekám tady na vás kováři“, řekl rozhodným hlasem. „Chtěl jsem se vás zeptat hned, ale kamsi jste běžel. Poslal mne pan Tycho, abych se zeptal kdy se sejdete.“ Kovář byl zmatený a zmohl se jen za zakoktání: “Až ho uvidíš, zeptej se ho zda by mu vyhovovalo Léto 15.Toru, 270. roku“ Chlapec se zvednul a odběhnul.
Ještě za chlapcem zvolal:"Ve dvě hodinyyyyy"
Doběhl ke staré hospodě. Rozrazil dveře a rozhlédl se. V hospodě seděly dvě postavy. Jedna z postav seděla při zdi, druhá u stolu. Opodál pobíhala krysa. „Zvláštní prostředí“, pomyslil si kovář. Namířil si to rovnou ke stolu od kterého jej pozorovaly klidné, moudré oči postaršího muže. „Hledám Tycha Quicksilvera“, vyhrknul na muže kovář. Ten se jen pousmál a pokrčil rameny. „Smím si přisednout?“, pokračoval kovář. Muž přikývnul. Kovář těžce dosednul na židli. Položil na stůl jídlo a láhev vína a vybídnul muže. Kovář byl zkroušený. Měla to být důležitá schůzka a pan Tycho je ten tam a s ním i naděje na zlepšení života elfů.
Kovář začal muži vyprávět co se stalo. Muž pozorně naslouchal, občas vložil do úst sousto a napil se vína. Potom vstal a posunkem vybídnul kováře aby jej následoval. Kovář neměl co na práci. Zvedl se a následoval muže. Přešli most a došli do budovy za mostem. Uprostřed místnosti byl veliký globus. Muž vyndal z kapsy hrst popela. Nadýchnul se a sfouknul prach z dlaně na globus. Potom začal posunky vyprávět příběh. Kovář stál jak opařený. Muž beze slov vyprávěl o světě, o bolesti, o poznávání a nebezpečích. Ve chvíli kdy muž posunky vysvětlil, že společenství elfů najde co hledá poblíž Vilhemovic to kováři došlo. „U Corellona, toto musí být pan Tycho.“, zašeptal pro sebe kovář. Otočil se na muže, ale zahlédl jen zavírající se dveře.
Zamyšleně došel zpět ke kovárně. Chlapec seděl na zápraží: „Čekám tady na vás kováři“, řekl rozhodným hlasem. „Chtěl jsem se vás zeptat hned, ale kamsi jste běžel. Poslal mne pan Tycho, abych se zeptal kdy se sejdete.“ Kovář byl zmatený a zmohl se jen za zakoktání: “Až ho uvidíš, zeptej se ho zda by mu vyhovovalo Léto 15.Toru, 270. roku“ Chlapec se zvednul a odběhnul.
Ještě za chlapcem zvolal:"Ve dvě hodinyyyyy"
Celebrimborion, ten, který jako druhý spatřil prsteny moci ...