[RP|Cech] Semper Fidelis

[Poutnik]

Ze zápisků Kristiána Akkonského

Podzim 21. Novu, 294. roku

Je to již dlouho, co jsem naposledy sáhl po kalamáři a uloupil ze svého dne několik minut, abych vyplnil prázdné strany tohoto svazku. Pravda je taková, že od bouřlivých časů svaté války uplynulo mnoho vody, hladina dějů se ustálila a proměnila v mrtvé, nehybné zrcadlo, odrážející všednost našich životů. Jistě, jako jeden z osadníků bych měl být spokojen s mírností podnebí, avšak my ho jen pramálo využili. Má krev bojovníka se nyní bouří a odmítá osud, jenž se vykresluje na obzoru. Ještě několik měsíců nečinnosti a obávám se, že se proměním v jednu z otlučených soch, co zdobí - nebo spíše hyzdí - cypronské ulice. Snažím se držet tyto chmurné myšlenky uzavřeny v mé mysli, abych nepodkopal již tak nepříliš vysokou morálku ve městě. Jediným mým zpovědníkem jest Sanctimonia, což teď, když nad tím tak přemýšlím, není pro mne zrovna typické. Tu ženu přeci jen téměř neznám. Nicméně se objevilo i další znamení, které mi nedá spát. Přestože jsem stále ještě třicátníkem, nalezl jsem ve svých vlasech i vousech několik pramínků šedi.

Při své dnešní projížďce Isharem jsem zachytil nepatrnou změnu nálady mezi měšťany. Tyto časy je zasáhly stejně jako Cyproňany, leč tentokráte byly na jejich tvářích patrny stopy zájmu. Zanechal jsem tedy Amauryho ve stáji a zamířil do Chrámové čtvrti, abych zaslechl něco ze cvrkotu, jenž je tam každodenním chlebem. Z toho, co jsem vyrozuměl, jsem si poskládal následující zprávu: Včerejšího dne projel branami více než podivuhodný člověk. Ač byl oblečen velmi poskrovnu, jen ve velmi chatrném šatu, držel se v sedle jako válečník v plné zbroji. Jeho pohled byl pevný a jistě by jím neuhnul, ani kdyby stanul před samotným králem Gabrielem. Obklopovala ho téměř hmatatelná aura, odznak neotřesitelné víry, která bývá tak často připisována světcům ze svatých spisů. Hnědák, jenž pod ním klopýtal, nebyl podobně jako jeho majitel velmi dobře živený a podobni si byli i v tom, že očividně prošli mnohými boji.

Takové se tedy vedly řeči na ulici obchodníků. Takové a jiné, těch jsem si však nevšímal, neboť se zcela jistě nezakládaly na pravdě a nesvědčily o ničem, než o fantasii svých původců. Jedním jsem si však jist – musím tomu muži stanout tváří tvář.