Manawydan.eu
Tuhle jsem byl takhle v hospodě, u severní brány. Někomu tam přeskočilo a donesl pět džbánů piva a tak se hodila řeč a bylo dobře. Povídali jsme si s chlapama o tom, že se v okolí Isharu potulujou dost divný lidi. Pak přišel jeden chlápak a začal vyprávět příběhy, jeden z nich mě docela zaujal.
Nedaleko Isharu byl opevněný dvůr zvaný Roháček. Vládl na něm místní šlechtic, i když spíš to byl potomek šlechticů a spíš než jako vládu bych popsal jeho počínání jako vedení loupežnické bandy. Pánové z roháčku byli neblaze proslulí na okolních cestách, zkrátka byli to loupeživý rytíři. A tak se stalo, že je neměl král Gabriel moc v lásce, spíše než poddanými mu byli něčím nepříjemným avšak drželi se na svém panství a tak je král trpěl. Občas si k sobě povolal někoho z Roháčků aby mu vysvětlil svoje počínání, aby se dozvěděl, že rytíři vymáhají na svém uzemí mýto, a že se budou ve svých praktikách mírnit. Tolik ke kdysi vznešené rodině rytířů z Roháčku, pro náš příběh je nejdůležitější syn starého pána.
Když přišla pohroma, Král vyslal své muže aby přivedli okolní pány ke službě. Královští kvazihrdinové se však dostali jen Roháčkům. Volali starého pána ke službě, a protože, jak už jsem nastínil, byli Roháčkové spíše lapkové než válečníci, odmítli službu, ale řekli, že se ke královským připojí a odeberou se s nimi do Isharu. To však nebylo to co by se královským pochopům zamlouvalo, nemluvě o ženách a dívkách na hradě, které se jim naopak zamlouvaly velmi. Muže povraždili a ženy znásilnili a nechali je na pospas pohromně, jediný kdo přežil byl mladý pán, jediný svědek zločinů královských, poslední rytíř z Roháčku.
Samo sebou se ví, že o tom chlapci vojáci nic nevěděl a stejně jasné je, že panovníkovi řekli, že když na k Roháčkům přišli byli už všichni po smrti.
Nedaleko Isharu byl opevněný dvůr zvaný Roháček. Vládl na něm místní šlechtic, i když spíš to byl potomek šlechticů a spíš než jako vládu bych popsal jeho počínání jako vedení loupežnické bandy. Pánové z roháčku byli neblaze proslulí na okolních cestách, zkrátka byli to loupeživý rytíři. A tak se stalo, že je neměl král Gabriel moc v lásce, spíše než poddanými mu byli něčím nepříjemným avšak drželi se na svém panství a tak je král trpěl. Občas si k sobě povolal někoho z Roháčků aby mu vysvětlil svoje počínání, aby se dozvěděl, že rytíři vymáhají na svém uzemí mýto, a že se budou ve svých praktikách mírnit. Tolik ke kdysi vznešené rodině rytířů z Roháčku, pro náš příběh je nejdůležitější syn starého pána.
Když přišla pohroma, Král vyslal své muže aby přivedli okolní pány ke službě. Královští kvazihrdinové se však dostali jen Roháčkům. Volali starého pána ke službě, a protože, jak už jsem nastínil, byli Roháčkové spíše lapkové než válečníci, odmítli službu, ale řekli, že se ke královským připojí a odeberou se s nimi do Isharu. To však nebylo to co by se královským pochopům zamlouvalo, nemluvě o ženách a dívkách na hradě, které se jim naopak zamlouvaly velmi. Muže povraždili a ženy znásilnili a nechali je na pospas pohromně, jediný kdo přežil byl mladý pán, jediný svědek zločinů královských, poslední rytíř z Roháčku.
Samo sebou se ví, že o tom chlapci vojáci nic nevěděl a stejně jasné je, že panovníkovi řekli, že když na k Roháčkům přišli byli už všichni po smrti.
Kozlík - dobrodruh
Aristoteles řekl: Přítel všech - přítel nikoho.
Aristoteles řekl: Přítel všech - přítel nikoho.