Manawydan.eu
09.07.2011 v 08:54
Jaro 6.Sarvy, 302. roku
*Z budovy soudu se ozvalo*
Vinen! Tímto tě odsuzuji k trestu smrti a to utnutím hlavy.
*Dále se ozýval jen křik a prosba o milost*
Lidé ve městě nevěděli co se děje. Nejdříve prošla Isharská Vyšetřovatelka kráčejíc k severní bráně s kusem pergamenu srolovaným zapečetěným soudní značkou. Stále nikdo nevěděl jestli se něco stalo. Snad jsi jde pro nějakého darebáka ale vše se změnilo, když se zastavila u popraviště před branou. Lidé si začali šuškat a za malou chvilku před šibenicemi stály davy lidí. Někteří si přinesly zkažené ovoce a zeleninu a čekaly koho připoutají na pranýř. Všem však ztuhl výraz po otevření brány a přicházení velkého muže skoro snad obra s popravčí sekerou, která rozhodně smrděla smrtí. Připravený koš a špalek zodpověděli všechny otázky. Ženám a hlavně dětem chodil mráz po zádech při broušení té ohromné sekery, když v tu si jeden muž všiml za branou u kašny jak strážní vedou spoutaného muže. "Lidíí koukejte už jdou!". Strážní předaly vězně popravčímu a udělaly formaci okolo popravčího špalku. V tu ránu vyšetřovatelka vytáhl a rozvinula pergamen. Při čtení prohřešků muže "Vykradení domu Lationa, znásilnění a následné chladné zabití ženy řezníka a utopení dcery mlynářky" se dav začal otřásat a ne jedno jablko dopadlo na muže. Jen co odezněl rozsudek z úst vyšetřovatelky, popravčí hodil muže na špalek. Když se popravčí napřáhl matky svým ratolestím zakryli oči. Pak už byla slyšet jen rána zatnuté sekery do špalku a zachrastění koše. Okolo popraviště zavládlo ticho, které narušila jen slova popravčího byla to temná slova "Koupí někdo hlavu toho všiváka?" Matky ale i muži začaly odcházet. Jen dva muži s kápěmi se začaly předhánět ve zvyšování nabídky o hlavu. Po pár hodinách už na popravišti nezůstalo nic připomínajíc tu drtivou událost jen cákanec krve na podlaze.
*Z budovy soudu se ozvalo*
Vinen! Tímto tě odsuzuji k trestu smrti a to utnutím hlavy.
*Dále se ozýval jen křik a prosba o milost*
Lidé ve městě nevěděli co se děje. Nejdříve prošla Isharská Vyšetřovatelka kráčejíc k severní bráně s kusem pergamenu srolovaným zapečetěným soudní značkou. Stále nikdo nevěděl jestli se něco stalo. Snad jsi jde pro nějakého darebáka ale vše se změnilo, když se zastavila u popraviště před branou. Lidé si začali šuškat a za malou chvilku před šibenicemi stály davy lidí. Někteří si přinesly zkažené ovoce a zeleninu a čekaly koho připoutají na pranýř. Všem však ztuhl výraz po otevření brány a přicházení velkého muže skoro snad obra s popravčí sekerou, která rozhodně smrděla smrtí. Připravený koš a špalek zodpověděli všechny otázky. Ženám a hlavně dětem chodil mráz po zádech při broušení té ohromné sekery, když v tu si jeden muž všiml za branou u kašny jak strážní vedou spoutaného muže. "Lidíí koukejte už jdou!". Strážní předaly vězně popravčímu a udělaly formaci okolo popravčího špalku. V tu ránu vyšetřovatelka vytáhl a rozvinula pergamen. Při čtení prohřešků muže "Vykradení domu Lationa, znásilnění a následné chladné zabití ženy řezníka a utopení dcery mlynářky" se dav začal otřásat a ne jedno jablko dopadlo na muže. Jen co odezněl rozsudek z úst vyšetřovatelky, popravčí hodil muže na špalek. Když se popravčí napřáhl matky svým ratolestím zakryli oči. Pak už byla slyšet jen rána zatnuté sekery do špalku a zachrastění koše. Okolo popraviště zavládlo ticho, které narušila jen slova popravčího byla to temná slova "Koupí někdo hlavu toho všiváka?" Matky ale i muži začaly odcházet. Jen dva muži s kápěmi se začaly předhánět ve zvyšování nabídky o hlavu. Po pár hodinách už na popravišti nezůstalo nic připomínajíc tu drtivou událost jen cákanec krve na podlaze.