[RP] Bezdětná Lathia z Kareldu

[Adish]

Jedu si takle z Isharu na projíždku směr sever když tu na křižovatce pod Elfím srubem vidím hromadu mrtvol nějakých hrdlořezů či nájemných vrahů. A když se rozhlédnu vidím svého spolubydlícího bojovníka Thomara a ozáří mě kroužková zbroj krásné ženy s lukem, pozdravím Thomara a zahledím se na ženu po chvilce zjištuju že je to Lathia z Kareldu a říká něco o hrdlořezích co leží na zemy. Thomar prohlíží mrtvoly zdaly nemají nějaké cenosti a krásná slečna praví, že někde se jí toulá její kůň tak tedy se ho vydáváme společně hledat, ale v tom jeden zbloudily hrdlořez se potácí hnedka na cestě dál na sever. Trefil ho jeden šíp a zasáhnul měč a zkolil blesk.. Pokračujeme v pátrání onoho koně. Hnedka u živého plotu Elfího srubu stál krásný mnou nikdy neviděný Kůň bílý jako sníh samotný a Krásná žena na něj nejprve houkla at se uklidní a posléze se vyhoupla elegantně do sedla. V tu chvíly se začal Thomar vyptávat na ty hrdlořezy. Slečna začla povídat že jich tu je v okolí mnohem víc a že nejenom tady a u nich u Kareldarského panství, ale prý skoro všude, že prý je někdo musí najímat. Zeptal jsem se, zdali nepotřebuje pomoci, ale prý má vojáků dost, ale začla s tím, že její rod je v zániku a že s tím nic nenadělá. V tu chvíli Thomar začal být jaksi nervózní a omylem utrousil jisté poznámky na slečnu ohledně její sestřenice a Lathia už tasila svůj luk a Thomar se kryl za štít... prohodily si pár slov raději jsem vkročil mezi ně a řekl, aby toho zanechali, protože si může ještě někdo ublížit. Lathia požádala Thomara o odchod, že prý nevidí do budoucna. Moc jsem toho při tom rozhovoru mezi nima neslyšel, ale bál jsem se, že to je na mě, ale prý nebylo. Thomar odešel z dohledu a já se podíval na krásku a zeptal jsem se, co se děje s její sestřenicí. Lathia odpověděla, že prý jsou s ní jediné dědičky z Kareldu, a že prý její rod je skoro na vymření. V tom jsem se zeptal tak proč si nezajistí nějaké potomstvo? Ale prý neni s kým, a že je to složitější než vypadá. A tak jsem se začal lehounce optávat, proč tedy se neprovdá za nějakého urozeného pána a nesplodí s ním mnoho potomků, co by zachránilo jejich rod, ale prý je to moc složité což mě v tu chvíly nějak nepřišlo. Prý v Isharu jsou nějací urození páni, ale není to jentak taková svadba dvou z urozeného rodu a už vůbec námluvy samotné. Tak jsem se šibalsky pousmál a nahodil otázku, zdali je možné, aby si ona jakožto šlechtična mohla vzít neurozeného muže. Prý ano, ale nesměla. Ani by jí to nevadilo, ale to by nesměla její sestřenice být panovnice Kareldu. Což mě přivedlo na myšlenku jí tam poslat nějakého svůdníka, ale je zavřená furt v pevnosti v obavách před hrdlořezy, kteří jim prý jdou po krku z čehož sme došli k tomu, a to mě velice zarazilo, že kdyby její sestřenice nebyla, nebyl by problém si najít švarného muže, co jí pomůže znovu obnovit její rod, ale v tom kráska rázně promluvila, kdyby její sestřenice zemřela nepřirozenou smrtí, hnedka by každý obvinoval jí z toho, že chce panství pro sebe, ale mě hlavou proletěla myšlenka, co když její sestřenice najmula ty vrahouny, aby dostaly jí a ona měla klid ve svém panství, což by na jednu stranu dávalo možná smysl, ale sestřenice by možná umřela jako zahořklá bezdětná stařenka. A co se týče těch nájemných vrahů, k těm se taky dostalo. Prý je najímá někdo, ale neví se kdo, z čehož jdou vyvodit i některé různé myšlenky, ale co mě v tu chvíli nejvíc zaráželo, byla myšlenka která asi pronásledovala i Lathiu a ta zněla proč sestřenka nedovolí, aspoň jí Lathii z Kareldu sňatek s neurozeným pro záchranu rodu, když ona sama nevytáhne paty ze své pevnosti? Toto dilema mě uvádělo a uvádí do rozpaků, když vidím tak krásnou ženu a tuším že její osud buď skončí pod něčí rukou a oči bude mít akorát zakalené vlastní krví nebo umře jako bezdětná stařenka.