Manawydan.eu
16.01.2012 v 18:08
14. Luny, 308. roku.
Den začal prostě. Xerexxon hledal schopného mága, který by ho vzal do učení, jelikož jeho záliba v magických svitcích se den ode dne zvětšovala, ale schopnosti nikoliv. Kousek za městem Ishar nachází se hospoda, ve které sídlí známá učitelka Swallow. Po lekcích u ní se Xerexxon dozvěděl, že jeden z magů vede jistý řád, bohužel nezná jméno, ale bydlí hned naproti. Sotva vyšel ze dveří hospody, na mága narazil, kousek od jeho obydlí.
Xerexxonův zájem o svitky vzbudil v mágovi jménem Lonias zvědavost. Nebyl však čas k rozhovoru, oba se chystali jít svou cestou. Náhle přiběhla elfka, zvaná Carwen, zastavila svého koně u těch dvou. Mezi ní a mágem došlo k zajímavému rozhovoru, ne důležitému k zápisu. Co však důležité je, Lonias nabídl těmto dvěma jedincům posezení u jídla a pití v jeho domově. Oba pozvání přijali.
Pojedlo se, popilo, přišel na řadu rozhovor. Xerexxon mluvil o svém umění, co by se rád naučil, Carwen zase o koních a svých koníčcích. Lonias pozorně poslouchal, radil, vyptával se. Až padla otázka. Zeptal se Carwen, zda přemýšlela o jeho návrhu. Není těžké uhodnout nač se zeptal, jakožto mistr řádu. Carwen odpověděla kladně. Lonias začal vyprávět kodex, cíle a pravidla řádu, minulost, přítomnost a budoucnost. Xerexxon byl tak zaujat cílem řádu, boji proti bolesti, že i když se ho to původně netýkalo, podepsal se do řádové knihy a stal se z něj člen, stejně jako Carwen. Nyní byli součástí řádu Měsíční čepele.
Oběma bylo ukázáno sídlo, se vším co k němu náleží, na řeč přišli řádové barvy. Lonias si postěžoval, že i když je to vzácná barva, členové ji nepřišli na chuť a tak už barvu nemá. Znal však recept, takže je čekala první práce. Suroviny. Prohrabali sklad ve sklepení, zbývali už jen diamanty. Broušené diamanty, jak posléze zjistili u výhně, po několika hodinovém hledání prodejce šperků. Hledání zručného kováře zabralo mnohem víc času. Od Isharu, přes Vilhelmovice až po Cypronu, jediný kovář nebyl k nalezení. Lonias se rozhodl, vydat se na ostrov Nullden , což mohlo být asi poslední místo, kde by se zručný kovář mohl nacházet. Cesta byla dlouhá, plná netrpělivosti. Carwen i Xerexxon byli pověřeni nalezení zdejšího kováře a obstarání broušených diamantů. To se nakonec vydařilo a všichni se vraceli s úsměvem do sídla. U výhně si Lonias pohrál se surovinami, barva byla na světě. Zbývalo jen obarvit části oblečení. Stalo se, a tak vyčerpaní zasedli ke stolu, již na-večer po celodenním shánění surovin. Proběhl krátký rozhovor, zjistilo se, že Xerexxon strávil nějaký čas v knihovně, z čehož vyplynula jeho schopnost psát. Lonias mu navrhl pozici kronikáře řádu, ten plný neutrálních pocitů nakonec přikývl. Tento den se stal velmi významným, ať už kvůli rozhodnutí Loniase rozšířit řád, dostat ho do podvědomí ostatních, vytvoření rádové barvy, či novým kronikářem.
Kronikář Xerexxon *nečitelný podpis*
16. Toru, 308. roku.
Tento den nebyl tak úsměvný jako ty minulé. V řešení byl pokus o znásilnění a následné zabití jednoho z členů řádu. Naštěstí vše dopadlo bez vážné újmy. Tato záležitost bude dále projednávána, budou učiněny proti-akce. Lonias se snaží vymyslet, pro budoucí ochranu, způsob okamžitého kontaktování. Jako jeden z prvních nápadů je použití cvičených orlů, kdy v případě vážného ohrožení života člena, se orel ihned dostaví do sídla řádu. Bude nadále projednáváno. Jsem rád ž-. Jsme rádi, že se Carwen nic nestalo, v budoucnu se tomu všichni pokusíme zabránit.
Kronikář Xerexxon *nečitelný podpis*
Den začal prostě. Xerexxon hledal schopného mága, který by ho vzal do učení, jelikož jeho záliba v magických svitcích se den ode dne zvětšovala, ale schopnosti nikoliv. Kousek za městem Ishar nachází se hospoda, ve které sídlí známá učitelka Swallow. Po lekcích u ní se Xerexxon dozvěděl, že jeden z magů vede jistý řád, bohužel nezná jméno, ale bydlí hned naproti. Sotva vyšel ze dveří hospody, na mága narazil, kousek od jeho obydlí.
Xerexxonův zájem o svitky vzbudil v mágovi jménem Lonias zvědavost. Nebyl však čas k rozhovoru, oba se chystali jít svou cestou. Náhle přiběhla elfka, zvaná Carwen, zastavila svého koně u těch dvou. Mezi ní a mágem došlo k zajímavému rozhovoru, ne důležitému k zápisu. Co však důležité je, Lonias nabídl těmto dvěma jedincům posezení u jídla a pití v jeho domově. Oba pozvání přijali.
Pojedlo se, popilo, přišel na řadu rozhovor. Xerexxon mluvil o svém umění, co by se rád naučil, Carwen zase o koních a svých koníčcích. Lonias pozorně poslouchal, radil, vyptával se. Až padla otázka. Zeptal se Carwen, zda přemýšlela o jeho návrhu. Není těžké uhodnout nač se zeptal, jakožto mistr řádu. Carwen odpověděla kladně. Lonias začal vyprávět kodex, cíle a pravidla řádu, minulost, přítomnost a budoucnost. Xerexxon byl tak zaujat cílem řádu, boji proti bolesti, že i když se ho to původně netýkalo, podepsal se do řádové knihy a stal se z něj člen, stejně jako Carwen. Nyní byli součástí řádu Měsíční čepele.
Oběma bylo ukázáno sídlo, se vším co k němu náleží, na řeč přišli řádové barvy. Lonias si postěžoval, že i když je to vzácná barva, členové ji nepřišli na chuť a tak už barvu nemá. Znal však recept, takže je čekala první práce. Suroviny. Prohrabali sklad ve sklepení, zbývali už jen diamanty. Broušené diamanty, jak posléze zjistili u výhně, po několika hodinovém hledání prodejce šperků. Hledání zručného kováře zabralo mnohem víc času. Od Isharu, přes Vilhelmovice až po Cypronu, jediný kovář nebyl k nalezení. Lonias se rozhodl, vydat se na ostrov Nullden , což mohlo být asi poslední místo, kde by se zručný kovář mohl nacházet. Cesta byla dlouhá, plná netrpělivosti. Carwen i Xerexxon byli pověřeni nalezení zdejšího kováře a obstarání broušených diamantů. To se nakonec vydařilo a všichni se vraceli s úsměvem do sídla. U výhně si Lonias pohrál se surovinami, barva byla na světě. Zbývalo jen obarvit části oblečení. Stalo se, a tak vyčerpaní zasedli ke stolu, již na-večer po celodenním shánění surovin. Proběhl krátký rozhovor, zjistilo se, že Xerexxon strávil nějaký čas v knihovně, z čehož vyplynula jeho schopnost psát. Lonias mu navrhl pozici kronikáře řádu, ten plný neutrálních pocitů nakonec přikývl. Tento den se stal velmi významným, ať už kvůli rozhodnutí Loniase rozšířit řád, dostat ho do podvědomí ostatních, vytvoření rádové barvy, či novým kronikářem.
Kronikář Xerexxon *nečitelný podpis*
16. Toru, 308. roku.
Tento den nebyl tak úsměvný jako ty minulé. V řešení byl pokus o znásilnění a následné zabití jednoho z členů řádu. Naštěstí vše dopadlo bez vážné újmy. Tato záležitost bude dále projednávána, budou učiněny proti-akce. Lonias se snaží vymyslet, pro budoucí ochranu, způsob okamžitého kontaktování. Jako jeden z prvních nápadů je použití cvičených orlů, kdy v případě vážného ohrožení života člena, se orel ihned dostaví do sídla řádu. Bude nadále projednáváno. Jsem rád ž-. Jsme rádi, že se Carwen nic nestalo, v budoucnu se tomu všichni pokusíme zabránit.
Kronikář Xerexxon *nečitelný podpis*