[RP] Zápisky z Veselé laboratoře a jiné lapálie

[Elissa]

Venku už bylo šero, studený štiplavý vítr. Není divu, že hostinci u Zpívajícího korbele bylo poměrně rušno. Starý hostinský zrovna na stůl položil džbán piva. Díval se do roku místnosti, kde seděla dívka, kterou před chvilkou podezíral z toho, že vedla konverzaci se sklenicí jablečného moštu. Hned potom však tu představu zapudil, zastyděl se, že ho něco takového vůbec napadlo a vrátil se k práci. Přes to ho myšlenka na záhadnou dívku, která z celé společnosti tak nějak vyčnívala, v koutku mysli stále naťukávala. Jeho přirozená zvědavost a lačnost po drbech mu nakonec nedala. „Kdo je támhlecta holka?“ zeptal se nejbližšího hloučku štangmastů a opatrně ukázal na neznámou.

„Jo tu znám, je od nás ze vsi,“ rozpovídal se jeden z mužů „nečekal bych, že jí ještě uvidím. Jmenuje se Fialka, nebo tak nějak. Prý věří, že jména mají nějakou zvláštní moc, takže Lloth ví, jak se vlastně jmenuje. Už tehdá byla trochu podivná. Jako sirotek mala pracovala v učení u naší kořenářky Nataši. Pomáhala, kde mohla a práce jí šla od ruky, šikovná holka, to vám povídám. “

Muž se napil piva a pokračoval ve vyprávění: „Jednoho dne se však něco pokazilo. Byla si sebou až příliš jistá a své schopnosti přecenila. Těžko povědět, co tam prováděla. Však sami víte jaká je úmrtnost nezkušených mágů a dalších bláhových lidí, co si zahrávají se silami, kterým nerozumí. Jisté je, že z jejich chatrče zbyl jen popel. Po Nataše ani stopa a Fialka ležela nahá uprostřed té spouště. Kupodivu nebyla nijak zraněná, jen její zlatavě plavé vlasy nejspíše hrůzou změnily barvu na sněhově bílou.“

„Ještě jedno pivko,“ poručil si muž. „Co jí tak vyděsilo?“ vstoupil do řeči jeden ze štangmastů. „Co jí vyděsilo?“ zopakoval muž. „Nevím. O tom se můžeme jen dohadovat. Mohl to být démon, nebo nezajištěná výbušnina. Smrt na sebe bere mnoho podob a mnohé z nich děsivé jsou. Možná viděla ještě něco děsivějšího. Nikdy o tom s nikým nemluvila, jakoby sama chtěla zapomenout. Jisté je jen to, že se od té doby změnila. Začala si říkat Šťastná a více se radovala ze života. Po okolí se ale rozneslo, že zešílela. Většina z toho byly nejspíš jen sprosté pomluvy jedné Cypronské kořenářky, co měla zálusk na dovozu svého zboží, ale i tak se jí lidé začali stranit a bát. Dlouho to nesnesla a odešla do světa. Až teď vidím, že Helm dohlédl na její cesty.“

Muž sfoukl pěnu od piva a na pár mocných hltnutí vypil celý džbánek. S poklidným úsměvem si vyšel směrem k dívce, až se ozvalo pisklavé: „Ahój!“ Přisedl si a dal se do rozhovoru se svou starou známou. Hostinský spokojený s historkou a zamořený prací už dvojici dál nevnímal.