Manawydan.eu
Byl to jen závan větru, ale ona to cítila...přibližovala se velmi rychle, až do chvíle, kdy byl pach krve přímo omamný...samou radostí nevěděla, kterou část zaschlé tmavě rudé stopy stopy olíznout, a tak skákala kolem dokola. Na co asi taková moucha myslí..? Zauvažoval Horian při sledování malého hmyzu poskakujícího na jeho košili přehozené přes truhlu. Aniž by dokončil své úvahy, vytrhly ho z nich rychlé lehké kroky kdesi za plátěným závěsem. Než se stihl postavit, už se závěs odhrnoval a zpoza něj se vynořila krásná tvář hraběnky Lathie. „Vem si ještě jednoho vojáka a jeďte k Isharu za Sirem Gerardem...toho vojáka máš na starost.“ Po celodenní nudě a ležení na posteli Horian zapomněl na nějaké formality a slušnost a tuhle chybu si pak vyčítal ještě hodně dlouho poté, co hraběnka s úsměvem odešla z jeho skromného kareldského pokojíku. Ishar, rytíř...žeby zase boj? Možná znovu ti bandité...kdo ví...a kde jsou zatraceně všichni vojáci když je potřebuju... „Ab tady jsi...zrovna tě hledám...nechceš se mnou zajet k Isharu?“ nevnímal co odpověděla a skočil zpátky ke své truhle a snažil se co nejrychleji obléct zbroj.
O pár minut později už Horian i Absinthe seděli v sedlech svých koní a jeli vstříc prozatím neznámé výpravě. Nespadni....jen nespadni...no tak necukej sebou herko... probíhalo válečníkovi hlavou a podle špatně zadržovaného smíchu jeho společnice tyto myšlenky byly vidět až příliš dobře na jeho chování. Sedm, osm postav stojících před bránou isharu měla být nejspíše ta skupinka, ke které se měli připojit, a tak s oddechnutím zastavil koně pár metrů od prvních siluet dobrodruhů. Horian si prohlížel tváře jednotlivých členů shromáždění a na jedné se zastavil...Artanis...odvrátila se od něj ale vůbec se tomu nedivil...byla tam i Zoe-důstojnice z cypronské stráže mu něco říkala ale věnoval jí jen pramálo pozornosti...
Dům rytíře Gerarda byl vcelku malý, ale hezky vyzdobený, velký stůl v první místnosti plně posloužil účelu předbitevní porady...Horian však poslouchal proslov Zoe jen jedním uchem...myšlenkami byl stále u Artanis...u jejího výrazu ve tváři, když se k němu obracela zády...
„...je tam třicet až padesát mužů, nejsou dobře ozbrojení a jsou unaveni, teď je ta nejvhodnější doba pro útok...z jižní strany jsou pasti...zapálíme jim palisády...jejich velitel Lugo...“ teprve teď si Horian začal uvědomovat, co se vlastně chystá a v duchu si zanadával za to, že nedával větši pozor, zvláště když jsou v sázce životy všech těch...Calwen, Artanis, nějaký kněz co vypadá že ho přerazím soplem když se prudce otočím...mág co neumí držet hubu a dva lovci zvyklí bojovat nanejvýš proti laním...ještě nějaký podivín na konci stolu...to nemyslí vážně! „S těmihle chceš jít do boje proti padesátce po zuby ozbrojených banditů?“ zeptal se posměšně Zoe, když dala ostatním prostor k otázkám. „Neposlouchal jsi, máme sudy s olejem...“ odvětila Zoe a válečník ji musel dát za pravdu, že skutečně neslyšel všechny podrobnosti bitvy, i když i tak výpravě moc nevěřil... „Můžu si jít doplnit šípy?...Potřebuju ještě do banky!“ Chtěl bych přebalit mamiii...hlupáci to se neumí připravit předem? Možná měl tenhle názor říct nahlas, aby předešel dalšímu zdržování ze strany mága a jednoho lovce.
A znovu do sedel... Neskač, neskač...jestli spadnu pudeš do salámu bestie... od prvního dne svého pobytu v Kareldu Horian věděl, že tohle bude jeho největší problém a snaha udržet se v sedle mu dokázala vypudit z hlavy veškeré další myšlenky ohledně přicházející bitvy i ne zrovna hezké myšlenky na její možné konce, a dokonce si ani nevšiml, že se k nim v Cyproně připojil sám komtur Isharského řádu helmitů Grotan Cavillus. Připadal si velmi hloupě vedle Gerarda, který snad vyrostl s koněm pod zadkem a společnost culící se Absinthe mu sebevědomí taky nezvedla.
„Artanis, zůstaneš tady vzadu a budeš hlídat koně“ První správný rozkaz Zoe....snad nebude poslední „Calwen, Martine jděte prozkoumat tu pevnost a její okolí...“ mágyně učednice a ten druhý, zjevně zběhlý v plížení se vrhli na svou práci. Po několika minutách podali téměř na slovo stejné hlášení o obsazenosti a stavu hradeb...a Zoe vydala další rozkaz k pohybu-tentokrát k obejítí pevnosti ze severní strany.
Tohle je přece blbost...ze severní strany je nejvyšší palisáda...nejsou tam sice ochozy ale je tam vysoká budova..přes ni se nedostaneme... Horian si oddechl když i Zoe přišla ke stejnému názoru... „Horiane uvaž koně a ty Gerarde...dělej jak uznáš za vhodné“ Horian přemýšlel koho tahle slova naštvala víc...jestli jeho nebo rytíře...
„Pujdeme na ně ze západní strany...válečníci ve předu, mágové a střelci za ně, když se řada začne lámat ustoupíme...“ pokračovalo dalších několik příkazů, tentokrát z úst rytíře Gerarda, ale Horianova mysl zamrzla na prvních několika slovech...ze západní strany....západní strana?!! s hrůzou v očích hleděl na vysokou budovu poskytující ohromnou výhodu obránců, která pokrývala dvě třetiny délky hradeb ze západní strany a ještě mnohem víc se mu zatajil dech při pohledu na obrannou věž v jiho-západním rohu palisád. Tohle je blbost! Z východu! Z východu máme zaútočit! Tam je nízká palisáda a krátké ochozy! Bude to téměř bez ztrát! A navíc uvidíme na jižní bránu takže nám neutečou! Západní strana je nejlépe opevněná a když vyjedou banditi z jižní brány můžou nám vpadnout do zad! A přitom Zoe měla s útokem na severovýchod a východ pravdu...bohové nám pomáhejte...
Horian si nedovolil nic říct protože nešlyšel, co má Zoe přesně za lubem a podruhé se svou nepozorností neztrapní. Sudy? Sudy s olejem? Takže budem bojovat v kouři...ale tím se dovnitř nedostanem. Oheň napáchal jen velmi zanedbatelné škody vzhledem k použitému množství oleje. Účel ale splnil aspoň v podobě vypálené díry do palisády přesně mezi budovou a obrannou věží-na nejhorším možném místě pro dobývání v celé pevnosti.
Cink, Cink...Cink...Horian poslouchal cinkání ozývající se při dopadu šípů a šipek nepřátel na jeho zbroj...vedle něj stála Absinthe se štítem nad hlavou a z druhé strany Zoe s Gerardem v podobné pozici...nad hlavami jim lítaly projektily a kouzla z řad spolubojovníků...naneštěstí bandité nebyli úplní hlupáci a střely dopadající na čtyři válečníky byli jen symbolické...za nimi však probíhala jatka mezi jejich společníky bez zbrojí. Na co čekáme...
„Útok! Jdeme dovnitř!“ konečně...ale trvalo to...jestliže předchozí boj se dal nazvat jatky, ten následující byl chaos...krásně mířená rána na spánek postavy před Horianem byla zastavena spíš vůlí bohů než čímkoli jiným...kde se proboha mezi nepřáteli vzal ten blázen s lukem?! Horian odstrčil lovce těsně před tím, než tím stejným místem proletělo kladivo nepřítele.
Snadný cíl v podobě muže znaveného vahou jeho zbraně a zbroje...padl stejně jako několik dalších. Horiana po dlouhých měsících opět ovládl démon války a všechno kolem se začalo pohybovat až groteskně pomalu...vše až na jednu věc...jeho zbraň zpívala píseň smrti stejně dobře jako kdysi, nepřátelé padali v pravidelném rytmu úderů a po boku rytíře a cypronské strážkyně se válečník cítil jako bůh války, součást nezastavitelné armády zkázy...už skoro zapomněl jak krásný pocit to je někoho jen tak zabít bez obav z následků...Prudký výpad, nakopnutí kolenem do břicha, rozdrcení hrtanu toporem sekery, dlouhý oblouk na dalšího nepřítele zakončený přískokem k teď již neozbrojenému obránci pevnosti. Dobytí jihozápadní věže mu připadalo jako neuvěřitelně jednoduché...bojovou euforii však rychle ukončilo téměř neslyšné cvaknutí někde pod ním...válečníka zahalil zelený oblak, který po pár vteřinách zmizel stejně rychle jako se objevil...To zvládnu, nic to není! Řekl si Horian a máchl sekerou po postavě před sebou...nevěděl jestli zasáhl...postava se rozmazala, bojovníkova hlava třeštila jako při kocovině z nekvalitního vína a svět se rozehrál všemi barvami...zvládl ustoupit z boje a skrýt se do věže těsně před tím než si účinky zákeřně nastražené pasti vybraly svou daň.
„Helme, uzdrav jeho rány a zbav ho jedů...“ kněz by si se svým bohem vykládal snad celé hodiny...Na to není čas! Modrý lektvar měl lepší účinky než nějaké kněžské bláboly...válečník vzal do ruky velkou sekeru a vyběhl z věže vstříc nepřátíteli ale nádvoří bylo prázdné. Zmateně se rozhlédl a v ten moment se odněkud ozvalo: „Pozor!“ následný ohromný výbuch jen pár metrů před ním odhodil Horiana zpátky do věže...v těžké plátové zbroji ale utrpěla ránu spíš jeho důstojnost když dopadl na zadek než jeho tělo. A dost! Prudce se zvedl a vytrhl luk z rukou mrtého bandity. Zamířil na vrchol budovy a vypustil šíp, přesně v okamžik, kdy se muž nahoře chystal házet další bombu k základům věže. Zásah ho nezranil nijak vážně ale způsobil dopad bomby do bezpečné vzdálenosti od obou budov. Teprve teď se Horian podíval jak jsou na tom jeho spojenci. Většina z nich spíš ležela než bojovala...Grotan, spolu s tím druhým helmitou, Hilbertem, dělali co mohli, aby z polomrtvol udělali bojeschopné členy výpravy, ale zdálo se že ani ten jejich Helm není všemocný. Zatímco se ostatní dávali do kupy Horian, Zoe a Gerard proběhli ke dveřím velké budovy. Ty podlehly zapálenému sudu oleje bez větších problémů a následovala závěrečná část bitvy...zabít Luga-velitele banditů a jeho osobní stráž-chlápky schované v tuně železa. Bránili se hrdě do posledního dechu, zvláště Lugo který měl neomezeně možností k útěku zcela nehlídanou jižní branou se rval jak ďábel... „Oberte je dle libosti, ale tady na toho nikdo nesáhne“ chvíli si Horian myslel, že Gerard tím chce zabránit aby dobrodruzi lačnící po kořisti roztrhali velitele banditů na kusy...nechal tam jeho tělo bez hlavy aby zhnilo...z myšlenky na to že rytíř svým nepřátelům neprokáže úctu a nechá je tam napospas vlkům a havranům se Horianovi dělalo zle...chtěl co nejrychleji vypadnout aby nemusel sledovat hyení bitku o majetek banditů ze strany lidí, se kterými před chvíli bojoval a myšlenka na to, že znovu porušil svůj slib mu na náladě taky nepřidala. „Ab jdeme...boje už bylo dost“ potlučená kolegyně z kareldského vojska jenom přikývla.
„Bojovals dobře Horiane, víc než dobře...“ chválila ho Zoe s rytířem Gerardem po boku, když nasedal na svého válečného oře. Neodpověděl...byl jen rád že helma skrývá jeho myšlenky které se mu jistě promítly do výrazu tváře...
OOC: (OOC názor hráče: skvělý bojový event s velmi promyšlenou RP předehrou, průběhem i dohrou, samotný boj nám nekazili žádní "kill and loot" dungaři (jmenovat nebudu stejně by to nepochopili), jedna výtka na adresu gm a jejich pokusů s alchymistou který tam neměl co dělat a narušil rp předehru eventu...takže za mě všechny palce nahoře
)
drobný edit 21:24
O pár minut později už Horian i Absinthe seděli v sedlech svých koní a jeli vstříc prozatím neznámé výpravě. Nespadni....jen nespadni...no tak necukej sebou herko... probíhalo válečníkovi hlavou a podle špatně zadržovaného smíchu jeho společnice tyto myšlenky byly vidět až příliš dobře na jeho chování. Sedm, osm postav stojících před bránou isharu měla být nejspíše ta skupinka, ke které se měli připojit, a tak s oddechnutím zastavil koně pár metrů od prvních siluet dobrodruhů. Horian si prohlížel tváře jednotlivých členů shromáždění a na jedné se zastavil...Artanis...odvrátila se od něj ale vůbec se tomu nedivil...byla tam i Zoe-důstojnice z cypronské stráže mu něco říkala ale věnoval jí jen pramálo pozornosti...
Dům rytíře Gerarda byl vcelku malý, ale hezky vyzdobený, velký stůl v první místnosti plně posloužil účelu předbitevní porady...Horian však poslouchal proslov Zoe jen jedním uchem...myšlenkami byl stále u Artanis...u jejího výrazu ve tváři, když se k němu obracela zády...
„...je tam třicet až padesát mužů, nejsou dobře ozbrojení a jsou unaveni, teď je ta nejvhodnější doba pro útok...z jižní strany jsou pasti...zapálíme jim palisády...jejich velitel Lugo...“ teprve teď si Horian začal uvědomovat, co se vlastně chystá a v duchu si zanadával za to, že nedával větši pozor, zvláště když jsou v sázce životy všech těch...Calwen, Artanis, nějaký kněz co vypadá že ho přerazím soplem když se prudce otočím...mág co neumí držet hubu a dva lovci zvyklí bojovat nanejvýš proti laním...ještě nějaký podivín na konci stolu...to nemyslí vážně! „S těmihle chceš jít do boje proti padesátce po zuby ozbrojených banditů?“ zeptal se posměšně Zoe, když dala ostatním prostor k otázkám. „Neposlouchal jsi, máme sudy s olejem...“ odvětila Zoe a válečník ji musel dát za pravdu, že skutečně neslyšel všechny podrobnosti bitvy, i když i tak výpravě moc nevěřil... „Můžu si jít doplnit šípy?...Potřebuju ještě do banky!“ Chtěl bych přebalit mamiii...hlupáci to se neumí připravit předem? Možná měl tenhle názor říct nahlas, aby předešel dalšímu zdržování ze strany mága a jednoho lovce.
A znovu do sedel... Neskač, neskač...jestli spadnu pudeš do salámu bestie... od prvního dne svého pobytu v Kareldu Horian věděl, že tohle bude jeho největší problém a snaha udržet se v sedle mu dokázala vypudit z hlavy veškeré další myšlenky ohledně přicházející bitvy i ne zrovna hezké myšlenky na její možné konce, a dokonce si ani nevšiml, že se k nim v Cyproně připojil sám komtur Isharského řádu helmitů Grotan Cavillus. Připadal si velmi hloupě vedle Gerarda, který snad vyrostl s koněm pod zadkem a společnost culící se Absinthe mu sebevědomí taky nezvedla.
„Artanis, zůstaneš tady vzadu a budeš hlídat koně“ První správný rozkaz Zoe....snad nebude poslední „Calwen, Martine jděte prozkoumat tu pevnost a její okolí...“ mágyně učednice a ten druhý, zjevně zběhlý v plížení se vrhli na svou práci. Po několika minutách podali téměř na slovo stejné hlášení o obsazenosti a stavu hradeb...a Zoe vydala další rozkaz k pohybu-tentokrát k obejítí pevnosti ze severní strany.
Tohle je přece blbost...ze severní strany je nejvyšší palisáda...nejsou tam sice ochozy ale je tam vysoká budova..přes ni se nedostaneme... Horian si oddechl když i Zoe přišla ke stejnému názoru... „Horiane uvaž koně a ty Gerarde...dělej jak uznáš za vhodné“ Horian přemýšlel koho tahle slova naštvala víc...jestli jeho nebo rytíře...
„Pujdeme na ně ze západní strany...válečníci ve předu, mágové a střelci za ně, když se řada začne lámat ustoupíme...“ pokračovalo dalších několik příkazů, tentokrát z úst rytíře Gerarda, ale Horianova mysl zamrzla na prvních několika slovech...ze západní strany....západní strana?!! s hrůzou v očích hleděl na vysokou budovu poskytující ohromnou výhodu obránců, která pokrývala dvě třetiny délky hradeb ze západní strany a ještě mnohem víc se mu zatajil dech při pohledu na obrannou věž v jiho-západním rohu palisád. Tohle je blbost! Z východu! Z východu máme zaútočit! Tam je nízká palisáda a krátké ochozy! Bude to téměř bez ztrát! A navíc uvidíme na jižní bránu takže nám neutečou! Západní strana je nejlépe opevněná a když vyjedou banditi z jižní brány můžou nám vpadnout do zad! A přitom Zoe měla s útokem na severovýchod a východ pravdu...bohové nám pomáhejte...
Horian si nedovolil nic říct protože nešlyšel, co má Zoe přesně za lubem a podruhé se svou nepozorností neztrapní. Sudy? Sudy s olejem? Takže budem bojovat v kouři...ale tím se dovnitř nedostanem. Oheň napáchal jen velmi zanedbatelné škody vzhledem k použitému množství oleje. Účel ale splnil aspoň v podobě vypálené díry do palisády přesně mezi budovou a obrannou věží-na nejhorším možném místě pro dobývání v celé pevnosti.
Cink, Cink...Cink...Horian poslouchal cinkání ozývající se při dopadu šípů a šipek nepřátel na jeho zbroj...vedle něj stála Absinthe se štítem nad hlavou a z druhé strany Zoe s Gerardem v podobné pozici...nad hlavami jim lítaly projektily a kouzla z řad spolubojovníků...naneštěstí bandité nebyli úplní hlupáci a střely dopadající na čtyři válečníky byli jen symbolické...za nimi však probíhala jatka mezi jejich společníky bez zbrojí. Na co čekáme...
„Útok! Jdeme dovnitř!“ konečně...ale trvalo to...jestliže předchozí boj se dal nazvat jatky, ten následující byl chaos...krásně mířená rána na spánek postavy před Horianem byla zastavena spíš vůlí bohů než čímkoli jiným...kde se proboha mezi nepřáteli vzal ten blázen s lukem?! Horian odstrčil lovce těsně před tím, než tím stejným místem proletělo kladivo nepřítele.
Snadný cíl v podobě muže znaveného vahou jeho zbraně a zbroje...padl stejně jako několik dalších. Horiana po dlouhých měsících opět ovládl démon války a všechno kolem se začalo pohybovat až groteskně pomalu...vše až na jednu věc...jeho zbraň zpívala píseň smrti stejně dobře jako kdysi, nepřátelé padali v pravidelném rytmu úderů a po boku rytíře a cypronské strážkyně se válečník cítil jako bůh války, součást nezastavitelné armády zkázy...už skoro zapomněl jak krásný pocit to je někoho jen tak zabít bez obav z následků...Prudký výpad, nakopnutí kolenem do břicha, rozdrcení hrtanu toporem sekery, dlouhý oblouk na dalšího nepřítele zakončený přískokem k teď již neozbrojenému obránci pevnosti. Dobytí jihozápadní věže mu připadalo jako neuvěřitelně jednoduché...bojovou euforii však rychle ukončilo téměř neslyšné cvaknutí někde pod ním...válečníka zahalil zelený oblak, který po pár vteřinách zmizel stejně rychle jako se objevil...To zvládnu, nic to není! Řekl si Horian a máchl sekerou po postavě před sebou...nevěděl jestli zasáhl...postava se rozmazala, bojovníkova hlava třeštila jako při kocovině z nekvalitního vína a svět se rozehrál všemi barvami...zvládl ustoupit z boje a skrýt se do věže těsně před tím než si účinky zákeřně nastražené pasti vybraly svou daň.
„Helme, uzdrav jeho rány a zbav ho jedů...“ kněz by si se svým bohem vykládal snad celé hodiny...Na to není čas! Modrý lektvar měl lepší účinky než nějaké kněžské bláboly...válečník vzal do ruky velkou sekeru a vyběhl z věže vstříc nepřátíteli ale nádvoří bylo prázdné. Zmateně se rozhlédl a v ten moment se odněkud ozvalo: „Pozor!“ následný ohromný výbuch jen pár metrů před ním odhodil Horiana zpátky do věže...v těžké plátové zbroji ale utrpěla ránu spíš jeho důstojnost když dopadl na zadek než jeho tělo. A dost! Prudce se zvedl a vytrhl luk z rukou mrtého bandity. Zamířil na vrchol budovy a vypustil šíp, přesně v okamžik, kdy se muž nahoře chystal házet další bombu k základům věže. Zásah ho nezranil nijak vážně ale způsobil dopad bomby do bezpečné vzdálenosti od obou budov. Teprve teď se Horian podíval jak jsou na tom jeho spojenci. Většina z nich spíš ležela než bojovala...Grotan, spolu s tím druhým helmitou, Hilbertem, dělali co mohli, aby z polomrtvol udělali bojeschopné členy výpravy, ale zdálo se že ani ten jejich Helm není všemocný. Zatímco se ostatní dávali do kupy Horian, Zoe a Gerard proběhli ke dveřím velké budovy. Ty podlehly zapálenému sudu oleje bez větších problémů a následovala závěrečná část bitvy...zabít Luga-velitele banditů a jeho osobní stráž-chlápky schované v tuně železa. Bránili se hrdě do posledního dechu, zvláště Lugo který měl neomezeně možností k útěku zcela nehlídanou jižní branou se rval jak ďábel... „Oberte je dle libosti, ale tady na toho nikdo nesáhne“ chvíli si Horian myslel, že Gerard tím chce zabránit aby dobrodruzi lačnící po kořisti roztrhali velitele banditů na kusy...nechal tam jeho tělo bez hlavy aby zhnilo...z myšlenky na to že rytíř svým nepřátelům neprokáže úctu a nechá je tam napospas vlkům a havranům se Horianovi dělalo zle...chtěl co nejrychleji vypadnout aby nemusel sledovat hyení bitku o majetek banditů ze strany lidí, se kterými před chvíli bojoval a myšlenka na to, že znovu porušil svůj slib mu na náladě taky nepřidala. „Ab jdeme...boje už bylo dost“ potlučená kolegyně z kareldského vojska jenom přikývla.
„Bojovals dobře Horiane, víc než dobře...“ chválila ho Zoe s rytířem Gerardem po boku, když nasedal na svého válečného oře. Neodpověděl...byl jen rád že helma skrývá jeho myšlenky které se mu jistě promítly do výrazu tváře...
OOC: (OOC názor hráče: skvělý bojový event s velmi promyšlenou RP předehrou, průběhem i dohrou, samotný boj nám nekazili žádní "kill and loot" dungaři (jmenovat nebudu stejně by to nepochopili), jedna výtka na adresu gm a jejich pokusů s alchymistou který tam neměl co dělat a narušil rp předehru eventu...takže za mě všechny palce nahoře
)drobný edit 21:24