O co se právě snažíme

[HaF]

Stěhování Hamiše se značně zvrhlo. Hamiš totiž elfům zamlčel, že se chce dostat pryč kvůli nějakým starým problémům. Zrovna při chystaném odchodu dorazila tlupa lidí, orků. Všichni ozbrojeni zbraněmi, jaké v Isharu ještě nikdo neužil. Jejich vůdce dokonce v plátové zbroji.
Po menši slovní přestřelce vypukl boj. Jeden z jejich mágů zemřel ihned, ale pak už se to obrátilo proti elfí skupině. Zbraně neškodně sklouzávaly po brnění, dokonce ani šípy ho neprorazily.
Skupina tak byla donucena ustoupit. Za sebou nechala několik omráčených. Iretha později jeden z nich zavraždil a okradl. Když se vzpamatovala, pokoušela se vést boj proti jednomu ze střelců, ale výsledek byl stejný. Nakonec padlo rozhodnutí zabít jejich vůdce. Při cestě k srubu už ale k nebi stoupal hustý dým. Bandité nikde a stavba v plamenech. Nebylo čím hasit, v okolí ani kapka vody. Alespoň se Ireth vrátil zpět.
Když odevzdaně pozorovali srub, začala se vala modlit. Požádala Corellona o pomoc. Obloha se zatáhla. Ale stále nic. A pak Patron elfů promluvil v mysli valy Mayi. Žádal, aby ti ostatní, kteří žádají o jeho zásah, prokázali svoji víru v něj. Nemožný úkol, neboť polovina skupiny byla tvořena elfy, kteří se na bohy dívali a dívají skrze prsty, a to i na Patrona vlastního lidu. Všichni ale odpřisáhli věrnost.
Pak se spustil déšť. Plameny pohasly a zčernělý srub tiše stál jako připomínka jejich slibu a přísahy. Nikdo z nich by neměl brát svoji přísahu na lehkou váhu! A nikdo z nich nezná poslední slova Corellona, která si Maya nechala pro sebe. „Raknaie obrátíš k mému uctívaní. Když nebude uctívat, nebude moci žít.“
Nyní zbývá už jen opravit srub. Jelikož Hamiš byl zavražděn, zůstavají suroviny jež měly být výměnou nedotčené. Alespoň bude možnost s nimi srub opravit v rychlejším čase.